iSenior.cz

Přivítejte jaro s Villonem

Muzikál Já, Francois Villon je v pražském Divadle Na Jezerce věnován památce Jiřího Hubače a výše zmíněnému textaři a básníkovi Pavlu Vrbovi. Oba se na jeho vzniku podíleli. Na premiéru už však, k lítosti všech, přijít nemohou. „Je to komorní muzikál,“ prozradil už v těchto dnech ředitel divadla Jan Hrušínský. „Zpívat se bude naživo, a přestože hudební základy nahraje autor hudby Ondřej Brzobohatý s velkým orchestrem, na jevišti budou muzikanti také. Živá hudba k tomuto žánru patří.“

Text napsal Jiří Hubač, který navštěvoval Divadlo Na Jezerce od jeho počátků. Nechtěl jej dát žádné velké muzikálové scéně, a proto nabídl Villona Janu Hrušínskému pro Jezerku. Oba se pak scházeli s dalšími tvůrci - Pavlem Vrbou, Ondřejem Brzobohatým a Radkem Balašem (režie) a společně vymýšleli, jak budou hru inscenovat. Oba autoři, Jiří Hubač i Pavel Vrba, kteří nás v loňském roce opustili. Proto se divadlo rozhodlo inscenaci věnovat jejich památce.

Kdy jaro zaťuká?

Premiéra je plánována na 22. března. A víte, že v té chvíli bude už téměř třetí den vládnout jaro? To astronomické totiž letos přichází přesně 20. března v 6 hodin 14 minut ráno.
Pokud se rozhodnete kousíček tohoto krásného a nadějeplného období prožít s rozevlátým básníkem, máte se na co těšit. Roli veršujícího francouzského rebela, který se původně jmenoval Francois de Montcorbier, nebudete litovat. V muzikálu ho totiž ztvární talentovaný Martin Písařík (na snímku s P. Vraspírovou). O své roli říká: „Je to bohem políbené dítě, student, rošťák, kterému se splašil kůň a řítí se směrem k šibenici. Není možné s ním nesympatizovat. Nepláče. Vysmívá se a ironizuje až k slzám, ale úsměv, i když je hořký, je jeho štítem.“

Spolu s Písaříkem se na scéně v hlavní ženské roli Kateřiny objeví též mladá a talentovaná Petra Vraspírová, dále pak herci Jana Malá, Petr Kostka, Petr Vacek, Daniel Bambas, Tomáš Petřík, Ondřej Černý a Tomáš Vaněk

Věrný vlastní rebelii

Pokud vás zajímá, proč je Fracois Villon a nikoliv de Montcorbier, pak vězte, že je to z těchto důvodů: Pocházel z velmi chudých poměrů. Později se ho ujal a vychoval ho vzdělaný kněz Guillaume de Villon, který mu dal své jméno i vzdělání. Francois pak vystudoval pařížskou Sorbonnu. Ale na kariéru rezignoval.

Místo toho vedl výrazně nezakořeněný způsob života. Historické prameny uvádějí, že miloval ženy, hospody a rvačky. Loupil, kradl, za smrtelné zranění jistého kněze byl dokonce odsouzen k trestu smrti, později mu byl trest změněn jen na léta vězení.

Villon se narodil zřejmě v roce 1431. Ale již za dvaatřicet let se jeho stopy naprosto ztrácí. Můžeme se jen domnívat, jak skončil ten, který byl rebelem nejen ve svém krátkém životě, ale i - navzdory této skutečnosti – ve svém rozsáhlém díle. Možná právě to, že v něm nezradil především sám sebe, se dá číst už stovky let.

Do divadla, kina nebo muzea se slevou

Podobné pocity mohou zažít návštěvníci dvou pražských divadelních scén Městských divadel pražských. V rámci doprovodného programu výstavy PRAHA A JEJÍ DCERY (pořádané Muzeem hlavního města Prahy) na ně v divadlech Rokoko a ABC čeká ženská krása v portrétech hereček. Těch současných i minulých.

Rokoko i ABC

V Divadle ABC je nainstalována výstava Krása, talent, současnost. Podle názvu vás asi nepřekvapí, že právě tam jsou portréty umělkyň, které jsou členkami současného sboru MDP. Autorka Alena Hrbková zde ve svých snímcích zachycuje ženy zejména ve zdejších představeních.

Do minulosti se vypravíme v Divadle Rokoko. Tato výstava nazvaná Krása, talent, nostalgie připomene herecké osobnosti minulosti na původních archivních fotografiích. To ale není vše. Spatříte tu i herečky, které tvoří pomyslný most mezi minulostí a současností Městských divadel pražských, jimiž jsou např. Květa Fialová, Jana Drbohlavová, Dana Syslová a další.

Vzhledem k obsáhlému inventáři Městských divadel pražských jsou obě expozice doplněny tím, co si divák může zblízka prohlédnout opravdu zřídka. A sice o několik kostýmů a drobných doplňků (boty, kabelky, šperky a další rekvizity). K vidění jsou zde např. šaty Květy Fialové z inscenace Limonádový Joe, kostým Jaroslavy Adamové z inscenace Popel a Pálenka a další.

Jak získáte slevu

Na základě výstavy PRAHA A JEJÍ DCERY vznikla úzká spolupráce mezi Městskými divadly pražskými, Muzeem hl. m. Prahy a kinem Mat. Díky této spolupráci získají návštěvníci zmíněných kulturních institucí slevu 50% na vstupné po předložení vstupenky z jedné z nich (v kině Mat vstupenku za 50 Kč).

Konkrétně jde o úzké provázání projektů: výstava Praha a její dcery (Muzeum hl. m. Prahy), přehlídku filmů významných českých režisérek s názvem „Místa, vztahy, lidé“ pořádanou kinem Mat v termínu od 1. 2. do 16. 4. 2012 a vybraná představení Městských divadel pražských s ženskou tématikou (platí od 19. 1. do 30. 6. 2011).

Nové slevy pro důchodce platí od 1. února

České dráhy se rozhodly zmírnit dopad tohoto rozhodnutí na peněženky zákazníků a připravily pro ně vlastní nabídky. Aby měli důchodci dostatek času se na změnu připravit, poskytují jim České dráhy celý leden poloviční důchodcovskou slevu dle dřívějších pravidel a ztrátu hradí z vlastního rozpočtu. Podle starých pravidel je možné cestovat vlaky ČD do 31. ledna.

IN Senior

Slevová aplikace na In-kartě pro seniory nad 70 let bude zachována i po 1. únoru, změní se ale sleva na dálkové vlaky, která je dnes 25 % ze zvláštního jízdného pro důchodce. Držitel této aplikace bude nadále zdarma jezdit osobními a spěšnými vlaky a v ostatních vlacích bude mít nově jízdné se slevou 50 % z obyčejného jízdného. Cestujícím, kteří tuto aplikaci aktuálně využívají, bude sleva automaticky a bezplatně upravena. Pro nové žadatele bude stát roční aplikace IN Senior včetně In-karty 1330 korun.

IN50 pro důchodce

Doposud České dráhy nabízely zákazníkům In-kartu s roční aplikací IN25 pro důchodce. Do konce ledna má zákazník s touto aplikací slevu 25 % ze zvláštního jízdného pro důchodce. Od února změní dopravce bezplatně všem stávajícím držitelům aplikaci IN25 na IN50, se kterou budou jezdit vlaky ČD se slevou 50 % z obyčejného jízdného. Pro zcela nové žadatele o tuto důchodcovskou nabídku bude stát In-karta s roční aplikací IN50 490 korun (cena samotné roční IN50 pro běžné cestující nad 26 let přitom stojí 2990 korun).

Levněji i bez In-karty

Důchodci, kteří nejezdí vlakem často a nechtějí si pořizovat In-kartu, dostanou od Českých drah slevu 25 % z obyčejného jízdného. K nákupu zvýhodněné jízdenky jim stačí předložit známý papírový průkaz s modrým pruhem, který budou České dráhy nadále vystavovat u pokladních přepážek za 50 korun. Platnost tohoto průkazu je časově neomezená a důchodce ho musí předložit i při kontrole ve vlaku. Seniorům starším 70 let bude stačit k prokázání nároku na tuto slevu pouze občanský průkaz.

Informace o nových slevách najdou zákazníci na www.cd.cz nebo jim je 24 hodin denně poskytnou pracovníci Kontaktního centra na lince 840 112 113.

Výlet do veselé historie

Tak pro takové nadšence dodržování zvyků a tradic, kteří se rádi aspoň na chvíli vrátí ze současného moderního rozkmitaného světa, mám tuto informaci: Víte, že právě na Tři krále – 6. ledna – začíná také pěkné a veselé období? Jde o Masopust. Masopustní období trvá od Tří králů až do pondělí, které předchází Popeleční středě. Ta patří až ke svátkům velikonočním, o tom jindy. Teď k Masopustu.

Kominíci, šašci, bába s nůší atd. …

Zvláště na vesnicích byl Masopust ještě v druhé polovině minulého století poměrně dodržovaným veselím. Průvod masek hned od dopoledne kráčel vsí, doprovázela ho kapela, která střídavě hrála u jednotlivých stavení – většinou nějaký kousek na přání hospodyně. Ta za odměnu nabídla koblihy a slaninu, ale především pálenku pro zahřátí.

A kdo v masopustním veselí ještě nesměl chybět? Například šašci v barevných kostýmech. V rukou měli zvláštní dřevěné placaté chrastítko, jímž nejen chrastili, ale také občas nějakého kluka pořádně přetáhli. Na místní děvčata byli milejší. V jejich případě šlo spíše o laškovné poplácání. Do průvodu patřila i bába s nůší – samozřejmě převlečený chlap, který jako úplatu, aby do nůše nestrčil a neodnesl zmíněné hospodyně, dostal také po kalíšku.

Dále pak švec s pomocníkem, který za velikého pištění vesničanek je posazoval se svým pobočníkem na malou židličku a zouval jim boty s příslibem, že je opraví a vrátí. Ne vždy svůj slib dodržel nebo alespoň do botku nabral sněhu.

Kominíci krémem na boty zmazali obličeje těch, kteří před šašky neutekli. A samozřejmě že v řádném průvodu nechyběl medvědář se svým svěřencem. Ten, panečku, dokázal pocuchat účesy! Závěr průvodu býval vždy v místní hospodě a někteří, věřte-nevěřte – byli notně unavení. A nejen čerstvým vzduchem, to asi chápete. Včetně medvěda, který se později odmaskoval a stačil si sundat jen zubatou hlavu.

S vnoučaty v únoru do průvodu v Praze!

V neděli 26. února od 14 hodin se v Národním muzeu - Českém muzeu hudby v Karmelitské ulici v Praze, kam vás pravidelně zveme, můžete se svými vnoučaty dozvědět o Masopustu víc. A nejen to!

Čeká tu na vás hudebně pohybová a výtvarná dílna pro rodiny s dětmi od 5 do 12 let. Dozvíte se, kdo to byl medvědář s medvědem, klisna, kobyla nebo Lucka i jaké další maškary, nezbytné pro maškarní průvod. Seznámíme se blíže i s některými masopustními tradicemi zvyky, při nichž se i muzikanti dopouštěli mnohých veselých kousků.

Společně pak dostanete příležitost připravit masky a naučit se písničky, které celý masopustní rej vždy doprovázely. Průvodem masek bude celé odpoledne zakončeno. Dílnu vede lektorka Lenka Pospíšilová.
Doba trvání masopustního workshopu, abychom zůstali současní, je cca 90 minut a vstupné je 80 Kč/osoba.

Dvougenerační domy? Ne, žije se odděleně.

Do rekonstrukcí podle jejich návrhů se rozhodně nepouští jen mladí lidé. Dnes je v České republice 23 procent seniorů ve věku nad 60 let a jejich počet neustále poroste. Většina z nich žije v domácnostech, které nesplňují nároky na pohodlné a bezpečné bydlení, a změna je proto nutná.

Generace pod jednou střechou, ne

V 19. století bylo naprosto běžné, že více generací žilo společně v jednom domě. Dnes život s rodiči nebo prarodiči pod jednou střechou volí poměrně málo mladých rodin. Senioři pak ve svých velkých vícegeneračních domech zůstávají sami.

Na jejich údržbu a nutné opravy jim schází síly i finance. Nároky na bydlení se navíc s přibývajícím věkem mění, a to co nám vyhovovalo ve třiceti nebo padesáti letech, nemusí odpovídat našim potřebám kolem sedmdesátky.

Podle dostupných informací se také zvyšuje počet seniorů žijících v panelových domech na sídlištích. Postupně se stávají jejich převládajícími obyvateli a ani zde nebývají vhodné podmínky pro život starších lidí.

Počet domů pro seniory nestačí.

Seniorům, obzvláště těm, kteří nejsou schopni se o sebe stoprocentně postarat sami, pomáhá model ústavní péče. Avšak oproti západní Evropě vykazuje nedostatky. Rozmístěním různých typů domů pro seniory je vyváženě pokryta celá republika. Co nevyhovuje, je kapacita.

Na místo se většinou čeká několik let. Existuje několik typů ústavní péče. Pro osoby důchodového věku, jejichž stav vyžaduje komplexní péči, fungují domovy pro seniory. Zajišťují sociální a zdravotní péči a nabízejí ubytování v zařízených pokojích. Dále poskytují celodenní stravování, úklid, praní prádla a ošetřovatelskou péči.

Druhým typem pro osoby překročivší 65 let jsou takzvané Domovy s pečovatelskou službou. Rozdíl oproti domům pro seniory spočívá především ve službách. Nabízejí ubytování pro osoby, které jsou například pod sociálně zdravotním dohledem schopni vést poměrně samostatný život. V tomto případě lidé žijí v samostatném bytě, platí klasický nájem a pořizují si i vlastní vybavení. Zpravidla je zajištěna pouze denní pečovatelská služba a úklid společných prostor.

Luxus zatím výjimečně

V posledních letech budují developeři soukromé seniorské rezidence. Ty jsou rozšířeny především v západní Evropě nebo USA. Možná je to proto, že se smýšlení českých a zahraničních seniorů výrazně liší. Ti zahraniční nevnímají stěhování do seniorských rezidencí jako poslední možnost života a navíc většinou změnu domova volí ještě v době, kdy jsou aktivní a soběstační. Neznamená pro ně nutné zlo, ale zisk nového domova podle vlastních představ, navíc se zajištěnou péčí. V českých podmínkách jsou však rezidence pro většinu starších lidí luxus, který si nemohou dovolit.

Klientům nabízejí široké spektrum služeb od bydlení až po sportovní, kulturní a společenské vyžití. K dispozici mají vlastní kuchyň a příslušenství uzpůsobené jejich seniorským potřebám. Žijí samostatně, mohou kdykoli odejít, odjet za příbuznými nebo přáteli, přijímat návštěvy, apod. Nikdo je nekontroluje.

Placení zahrnuje zpravidla pronájem bytu, standardní (mytí oken, provozní náklady, využívání společných prostor,…) a nestandardní služby (stravování, praní a žehlení, kadeřník, manikúra,…).
Samozřejmě je tento typ bydlení k dispozici i nesoběstačným klientům, kteří bydlí ve speciálně uzpůsobených bytech.

Je zřejmé, že tato varianta vyžaduje lepší finanční zázemí a zdaleka ho u nás nepokrývá běžná penze.
„Některé české obce s podporou grantů EU reagují na světové trendy a budují menší a skromnější obdobu rezidenčních center, která nabízejí dostatečný rozsah služeb pro seniory, příjemné bydlení a příznivé ceny,“ říká Renata Zikmundová z Raiffeisen stavební spořitelny.

Ve svém a s plnou péčí?

Zaujala vás možnost rezidenčního bydlení, jak to znáte z některých filmů? Jednou z možností financování vhodného bydlení je stavební spoření. Kromě zhodnocování úspor formou úroku a příspěvku od státu, máte možnost získat výhodný úvěr ze stavebního spoření. Díky němu si můžete pořídit vlastní byt anebo ten stávající upravit tak, aby byl bezpečný a příjemný k bydlení i v době, až vám bude sedmdesát.

Úspory však můžete použít třeba na zdravotní péči anebo cokoliv jiného, protože podle Zikmundové nejsou účelově vázány a je jen na vás, co z nich zaplatíte. Spořit můžete začít s obecným cílem, až v průběhu času uvidíte, na co budete finance potřebovat. „Spoléhat finančně ve stáří jen na běžný důchod je riskantní, úspory se proto budou hodit v každém případě,“ dodává Renata Zikmundová.

Lednový čtvrtek s Antonínem Dvořákem

Ve svých diářích si pro tento případ rezervujte čtvrek – 26. ledna od 19,00 hodin. Místo konání – České muzeum hudby v Karmelitské ulici č. 2 v Praze, kde až do konce února probíhá výstava Antonín Dvořák. A zde je nabídka dvou akcí z doprovodného programu k této výstavě.

Koncert Dvořákova komorního sboru

Šestadvacátého ledna (pozor, tentokrát v 19,00 hodin!), budete mít možnost se v sále tohoto muzea navštívit koncert Dvořákova komorního sboru.

Koncert zrekapituluje to nejlepší z Dvořákovy vokální tvorby. Návštěvníci uslyší například známé Largo ze symfonie Z Nového světa v úpravě pro sbor, kantátu Stabat Mater, Moravské dvojzpěvy či výběr z lidových písní. Sbor nově vystupuje pod vedením sbormistra Pavla Holubce.

Na tento večer je vstup volný. A ještě připomínka pro ty, kteří za kulturou, kterou nabízíme, pojedou tramvají (č. 22, 20 nebo 12). Vystoupíte-li na stanici Hellichova, pak České muzeum hudby bude takřka před vámi!

Malování a kreslení

Nás zajímá nejvíce posledně zmíněná skupina občanů. Kurz kresby a malby pro seniory je určen pro všechny zájemce z okruhu „penzistů“. Třeba zrovna vy jste celý život toužili věnovat se takovému koníčku. Jednou nebyly peníze, pak přišly děti, nebyl čas a zase peníze, které bylo neustále kam dávat.

Proč nezkusit teď, ve věku seniorském, když už čas máme většinou pro sebe, uskutečnit si dávný sen? Navíc pod vedením skutečných profesionálů. Možná i vás se občas děti ptají – mami, tati, co byste si přáli k narozeninám? Řekněte jim – zaplaťte mi kurz! A bude to dobrá investice, to si pište (nebo už teď si malujte)!

Dosažení důchodového věku je začátkem

Semestrální Kurz kresby a malby pro seniory (19 lekcí po devadesáti minutách) je určen pro širokou veřejnost. Věk studentů nemá horní hranici, spodní hranice je určena dosažením důchodového věku. Hlásit se mohou jak začátečníci, tak pokročilí.

Náplň kurzu je totiž možno po dohodě s lektorem individuálně upravovat. Je zaměřena na hlavně relaxační malování. Cílem je poskytnout klidný prostor pro rozvoj záliby či koníčku. V ateliéru navíc potkáte spolužáky, které baví malování, kreativní práce a vytváření. Otvírá se tím i šance pro nová přátelství. A přátel není nikdy dost, to vám každý senior potvrdí.

Jak jsme řekli, lekce v ateliéru jsou vedeny zkušenými lektory, profesionálními akademickými malíři. Zbývá už jen dodat základní údaje.

Kurzy vede MgA. Štěpán Beránek, pražská adresa ateliéru je Soukenická 23, Praha 1. Důležitý je den, kdy do ateliéru přijít – a tím je čtvrtek. Výuka probíhá od 10,30 do 12,00 hodin.

Cena kurzu (19 lekcí/19 týdnů) je 2.500 Kč. A pozor – počet míst je omezen, proto je nutno si předem rezervovat si místo.
Učinit tak můžete na stránkách: http://www.malovanikresleni.cz/products/malovani-pro-seniory/. Na nich se dozvíte např. i to, jaké pomůcky je třeba si opatřit, pokud se chcete účastníkem tohoto zajímavého kurzu skutečně stát.

O Občanském sdružení Malování a kreslení, které má nejen ateliéry v Praze, ale jeden i v Brně, se dozvíte více na těchto stránkách: http://www.malovanikresleni.cz/o-nas/ a http://www.vytvarnicek.com/o-nas/.

Společně proti zneužívání

Důležitá je prevence…

Projekt EuROPEAN, který tuto problematiku řeší je centrálně koordinován organizací ANBO z Nizozemí. Specifickým cílem bylo vytvoření evropského rámcového postupu proti týrání a zneužívání starších lidí, který obsahuje i konkrétní příklady prevence v praxi.

V současnosti jsou v projektu zahrnuty zkušenosti z devíti členských států Evropské unie. Mimo jiné se projektu účastnila třeba Itálie, Rakousko, či Irsko. Koordinátorem za Českou republiku byla organizace podporující seniory a jejich blízké - Život 90. Výstupy jsou dostupné na webových stránkách projektu www.preventelderabuse.eu

…ale také spolupráce

Dlouhodobě se ukazuje, že nezaměnitelnou úlohu v řešení uvedené problematiky má stát. Ze zprávy vyplývá, že násilí a zneužívání starších lidí je problém, který se musí řešit na vládní úrovni ve spolupráci s policií a soudní mocí. Řešení i prevence by tedy měla být součástí odpovědného přístupu politických reprezentací jednotlivých států.

Na závěrečné konferenci v Bruselu vystoupili i mnozí političtí představitelé na evropské úrovni: mimo jiné Lambert van Nistelrooij, jako předseda mezioborové skupiny zaměřené na stárnutí Evropské komise nebo Sven Matzke, poradce z Generálního ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Evropské komise. Dali tak najevo nejen zájem o problematiku, ale také podpořili podobné aktivity na evropské úrovni.

A co bude dál:

K metodám a prevenci proti zneužívání seniorů v členských státech EU byla také na konferenci otevřena diskuse. Ta viditelně prokázala zájem všech zúčastněných o řešení uvedené problematiky. Ač byl projekt EuROPEAN tímto oficiálně ukončen, lze věřit, že aktéři a aktérky budou ve společné snaze omezit týrání a zneužívání starších lidí úspěšně pokračovat i v budoucnosti.

Nelétám, ale žiju docela normálně!

Ano, řeč je o kampani chodicilide.cz. Měla by změnit chování nás, kteří někdy v dobré víře pomoci spíše ublížíme. Změnit nejen pohled, ale i chování vůči lidem s jakýmkoliv handicapem v celé naší společnosti, musí začít změnou nás samotných jednotlivců. I proto jsou tu „chodicilide.cz“. Víc nám o kampani řekla Jana Muhič Vobořilová, projektová manažerka z Nadace Sirius.

Prozradíte mi, kdy se objevil první nápad spustit tuto kampaň a kolik uběhlo času do chvíle, než jste ji "spustili"?

Pro realizaci projektu zaměřeného na postoj veřejnosti se Nadace Sirius rozhodla po vyhodnocení Monitoringu problematiky dětí se zdravotním postižením v ČR na jaře roku 2010. Celá příprava pak trvala přibližně jeden rok.

Kdo by chtěl vědět víc, dozví se na http://www.nadacesirius.cz/cs/aktivity/komunikace-s-detmi-se-zdravotnim-postizenim. My nemáme tolik prostoru, abychom zmínili vše. Ale alespoň v bodech, či ve zkratce - co všechno jste udělali za ten rok?

Nejprve jsme oslovili odborníky z kateder speciální pedagogiky, kteří pro náš informační portál SanceDetem.cz vytvořili texty zaměřené na specifika komunikace s dětmi se zdravotním postižením. Stále nám ale chyběl názor dětí a zkušenosti lidí s postižením z každodenního života ve společnosti.

Proto jsme oslovili výtvarníka a scénáristu Vojtěcha Maška, který měl s podobnou prací zkušenosti, a sestavili tříčlenný realizační tým s dramaterapeutkou a kulturním antropologem. Pravidelně jsme se setkávali se skupinami dětí a mladých lidí s tělesným, zrakovým a sluchovým postižením.

K těmto workshopům jsme přizvali i dva reklamní režiséry Martina Přikryla a Michala Nohejla. Na základě hlavních poznatků ze setkání byl vytvořen koncept kampaně chodicilide.cz a natočen televizní spot.

Vedle spotu, který vídáme teď v televizi, patří do kampaně ještě další věci…

Součástí kampaně chodicilide.cz jsou kromě televizního spotu inzerce a články v denících a magazínech, billboardy, rámečky v metru, handy media (držáky) v prostředcích MHD, obrazovky v obchodních centrech, internetová reklama…

Důležité místo zaujímá web a fan stránka na Facebooku. Web chodicilide.cz obsahuje instruktážní videa, která zaznamenávají autentické situace ze života lidí s postižením a která si sami studenti ve spolupráci se štábem profesionálních dokumentaristů natočili. Nabízí veřejnosti návod, jak postupovat při setkáních s lidmi s postižením. Kromě těchto krátkých videí vytvořila Linda Jablonská dokumentární film, který zde také naleznete.

Stránka facebook.com/chodicilide.cz obsahuje navíc ještě kvíz, kde si můžete vyzkoušet, jak byste se vy sami zachovali v konkrétní situaci. Můžete se zapojit do diskuze nebo jen přidat svůj komentář. Tyto odezvy jsou pro nás velmi cenné a všem za ně děkujeme.

Jistě už jsou nějaké ohlasy - jak ze strany postižených tak jiných oblastí - jste s nimi spokojeni, inspirují vás, nebo se objevilo i nějaké zklamání?

Ohlasy můžeme zatím sledovat především na stránce na Facebooku. Těší nás, že tu svoje komentáře vkládají obě strany „dvou světů“, které by se měly více propojit.

Cenné jsou pro nás názory obou a jsme rádi, když se nám potvrdí, že sdělení, které kampaň přináší, je skutečně na místě a vyjadřuje přání a názory těch, o kterých pojednává. Komentáře samozřejmě přináší i inspirace, které pečlivě zaznamenáváme. Vyhodnocení dopadu kampaně bude pro nás důležitou součástí celého projektu.

Bez koho (a čeho) byste svou práci - včetně této kampaně, nemohli dělat? Berte to třeba jako prostor někomu nahlas poděkovat…?

Především bychom rádi poděkovali dětem a studentům, kteří nám pomohli nahlédnout věc ze správného úhlu.

A také těm, kteří nám umožnili se s nimi setkávat - Radkovi Musílkovi a Jedličkově ústavu a školám, Janě Fenclové, Janě Hrmové a Federaci rodičů a přátel sluchově postižených, Evženu Peroutovi a Konzervatoři Jana Deyla a střední škole pro zrakově postižené.

Bio senior v pražském kině Evald

Od ledna za šedesát korun

Od ledna tohoto roku startuje v pražském kině Evald (Národní 28, Praha 1) projekt Bio Senior. Nabízí kvalitní filmy pro důchodce za snížené jednotné vstupné 60 Kč za jeden lístek. Představení se konají pravidelně vždy ve čtvrtek v odpoledních hodinách.

Na programu se budou střídat atraktivní snímky ze současné distribuce, ale také vzdělávací tituly z filmové historie z české i světové kinematografie oceněné na prestižních filmových festivalech. Projekce jsou určeny nejen pro seniory.
Pátého ledna už návštěvníci měli možnost vidět film Věčný návrat (Franice 1943). Ve fascinujícím milostném příběhu žárlivosti a pomsty, který je zasazen do válečné Francie okupované Němci se představil skvělý herec Jean Marais. Jen pro pořádek dodáváme, že tento film režíroval Jean Delannoy, scénář napsal básník Jean Cocteau.

Nejen klasika s Oskary

Jak vidíte, opravdu jde o kvalitní nabídku. Možná si i mimopražští filmoví fandové udělají rádi výlet do kina. Takže - na co se můžete těšit v lednu? Zde je program na další lednové seniorské čtvrtky:

12. 1. v 15,00 hod. - Lurdy (režie Jessica Hausner, Francie, Německo, Rakousko 2009) Christine je téměř celý život připoutána na invalidní vozík, proto se vydá na pouť do Pyrenejí a jednoho rána se probudí v Lurdech zdánlivě vyléčená. Jemný minimalistický snímek stojí na hereckém výkonu jedinečné S. Testud.

19. 1. v 15,00 hod. - Dům (režie Zuzana Liová, Česko, Slovensko 2011). Intimní drama otce a dcery vypráví o stavbě domu, do kterého otec projektuje všechny své sny a ambice, ztracené v éře komunismu, avšak dcera plánuje odchod z domova. V citlivém oceňovaném snímku o střetu generací a touze po svobodě v postavách rodičů uvidíte M. Krobota a T. Medveckou.

26. 1. v 15,00 hod. - West Side Story (režie Jerome Robbins, Robert Wise, USA 1961). Legendární broadwayský muzikál o lásce a boji dvou newyorských gangů s hudbou Leonarda Bernsteina oceněný deseti Oscary.

Více informací na www.evald.cz

Vánoční otázky a odpovědi

Kdo to ví?

Milá redakce! I když už je po Vánocích, ráda bych se s trochou vánočních vzpomínek a atmosféry s vámi ještě o ně podělila. Vede mě k tomu nejen můj vlastní pocit štěstí z toho, co mi ty letošní přinesly. Píšu, protože je mi líto ztraceného kouzla a radosti, které lidem tady u nás na Moravě, ač neměli život nejlehčí, kdysi tyto svátky přinášely.

A dnes? Vánoční řetězy ve výkladních skříních už v září, vtíravé reklamy na nekvalitní cetky, purpura, co připomíná vzhledem i vůní staré seno… To jsou dnešní Vánoce. Já však zjistila, že mohou být i jiné! Abyste uvěřili, posílám pár fotek. A také pár odpovědí na otázky, na něž mi moje babička, stará a moudrá žena, odpověděla. Na otázky, které jsem si v některých chvílích kladla v duchu, zatím odpovědi hledám.

Doba Panenských jablíček

Moje babička Ludmila žije skoro celý život ve Vracově. Neměla zrovna lehký život. Hodně se nadřela na poli, při tom ještě vychovala čtyři děti. Kolikrát jsem si v předvánočním šílenství v obchodech i na ulicích na ni vzpomněla a položila otázku: Jak to ta moje babička, které je dnes 87 let, tenkrát všechno stihla? Měla vůbec pro děti nějaké dárky? A ona – dostala třeba i ona něco? Letos jsem se přestala ptát v duchu a položila babičce své dotazy přímo.

Vzpomněla si na brož, kterou jí daroval její první manžel, který později zemřel. Časem šperk ztmavl a navždy někam zmizel. Ale ve vzpomínkách se jí vybavil jako první.

„Jako mladá jsem dostávala buď látku, nebo vlnu," vyprávěla mi. „Tenkrát se hodně pletlo a šilo. Pro sebe i pro naše blízké. Peněz moc nebylo. I kolo, co jsme s dědou pak dětem koupili, bylo jedno. Děti čtyři – tak ho dědily. Ale třeba hrnečky, na kterých byly vymalované motivy z pohádek, ty dostal každý svůj vlastní,“ dodala s úsměvem.

Jednou prý s dětmi vyrobili z tvrdého papíru dokonce Betlém. A na podzim pěkně opatrně uskladnili někde ve sklepě Panenská jablíčka. Kdo je nezná, tak vězte, jsou z jabloně, která má poměrně malé, tvrdé, avšak krásně červené plody. „Do Vánoc vydržely, pak jsme je naleštili a věšeli na stromeček.“

K Vánocům samozřejmě patřila vánočka. Ta prý vyhrávala na celé čáře. Z cukroví to byly Medvědí tlapky a vykrajované linecké pečivo. Slepovalo se samozřejmě domácí rybízovou marmeládou. „Hodně jsme i krájeli jablíčka a čekali na hvězdičku. Věštila v budoucnosti štěstí,“ usmívala se babička. „Ale i olovo jsme lili, nemysli si.“

V duchu jsem položila tentokrát otázku sobě – v kolika rodinách se asi na Štědrý den rozkrojilo jablíčko? I když bych se možná měla spíše zeptat – bývá na českých štědrovečerních stolech ještě někde „obyčejné“ jablko? Možná ananas, lichi, avokádo, ale jablíčko…?

Veselé počty

Přestože má babička už svůj věk, vždy si v období Vánoc najde čas na své přátele a známé. Pravda, mnozí z nich už mají potíže s chůzí, ale v setkání jim to nezabrání. Většinou nasedneme společně do auta a na vánoční meeting, jak by se dnes řeklo, ji odvezu.

I proto jsem byla letos opět svědkem toho, jak se doslova a do písmene staří známí přou o to, kdo je starší. Na toto téma vtipkují každoročně a pořádně. Komu je osmdesát – ten je v očích seniorů, jimž je skoro devadesát let, přece ještě mladý! A počítají se hodně i dny. Kdo je narozený v lednu – je zkrátka starší než ten, kdo se narodil sice ve stejný rok, ale „až“ v únoru.

Za Zdenkou do Kyjova

O letošních svátcích jsem s babičkou jela i na návštěvu za její kamarádkou Zdenkou do Centra pro seniory v Kyjově. Je odmalička pohybově postižená. Vím, že babička za ní jezdí nejen o Vánocích.

V Centru si „děvčata“ vyměnila dárky. Zdena dostala košík dobrot a babička knížku. Opět mi v hlavě naskočila myšlenka, jestli i já dokážu po letech přijít za kamarádkou, nebo – přijde jednou některá z nich třeba za mnou….?

Mé ne zrovna nejveselejší myšlenky ale obě dámy rychle zahnaly svým nezdolným optimismem a veselým pohledem na sebe i okolní svět. Během návštěvy se chovaly jako mladice. A když přišlo na focení, obě se nejdříve pečlivě upravily a pak se navzájem špičkovaly.

Nevydržela jsem a zeptala se, jak to dělají, že při svém stáří, kdy by opravdu aspoň občas měly nárok, nefňukají a jsou na první pohled opravdu rády na světě. Obě se shodly, že hodně čtou. „Víš, důležité, je stále něco dělat. Já se snažím nejen hodně číst a sledovat současné dění. Ale taky třeba šiju tašky nebo peču," ochotně mi dále vysvětlovala babička Ludmila. Na svůj věk je opravdu neskutečně čiperná. Ach, babi, chtěla bych být jako ty!

Všem hodně zdraví a tobě, babi, díky!

Nakonec Vám prozradím, co nám, svým vnoučatům, babička letos nadělila. Stejně jako kdysi svým dětem podle jejích slov praktické dárky. Vracovské šátky ke krojům a krásné, ručně vyrobené, krajkové ubrusy.

V jejích očích praktické dárky. Ale v mých očích dárky, v nichž mi darovala kus tradice, kterou cítím jako povinnost nést dál. Ale zároveň i kus něčeho ze sebe. Něco, na co neexistuje reklama, protože to se nikde koupit nedá. Byly to krásné Vánoce i díky tobě, babi, děkuju ti!

A Vám všem v redakci přeji hodně zdraví do nového roku.

Vaše čtenářka Šárka

… a ještě jednou Stanislav Fišer

Večer moderovaný Vladimírem Čechem (obr. 2) se opravdu vydařil. Mezi hosty – gratulanty se dále objevili např. Wabi Daněk a Libuše Švormová.

Věra Nerušilová (obr. 3) zazpívala písničku Kočka za Záběhlic, Olga Walló ocenila herecký talent pana Fišera, s další písničkou přišel Milan Krbec ze skupiny Zelenáči, a pogratulovali i herečtí kolegové Jana Drbohlavová, Dana Syslová a Ladislav Trojan.

Popřál také dlouholetý kolega Petr Kostka (obr. 4) a herci z představení Pan Kaplan má třídu rád v čele s režisérem Miroslavem Hanušem a hudebníkem Milanem Potočkem.

Oslavenci přišel popřát na závěr i ředitel Městských divadel pražských Ondřej Zajíc (obr. 5). A celé divadlo nakonec Stanislavu Fišerovi aplaudovalo potleskem ve stoje.

I chodit se musí umět

Nejen na tyto otázky chce pomoci odpovědět nová kampaň BESIPU, která tentokrát míří na seniory. Ano, právě šedesátiletí a starší spoluobčané jsou hlavními adresáty informační kampaně oddělení BESIP Ministerstva vnitra.

Občané v důchodovém nebo těsně předdůchodovém věku jsou z hlediska silničního provozu jednou z nejohroženějších cílových skupin. Policejní statistiky za rok 2010 ukazují, že 19 % všech osob usmrcených v souvislosti se silničním provozem byly osoby starší 64 let. Ve stejné věkové kategorii pak bylo celých 44 % ze všech usmrcených chodců!

„Příčin tohoto stavu je nepochybně celá řada. Senioři se potýkají se zdravotními omezeními způsobenými jejich věkem, jako jsou především zúžené periferní vidění nebo prodloužená reakční doba v důsledku zhoršeného zraku i sluchu,“ říká Jiří Polomis z útvaru sociální prevence Městské policie hl. m. Prahy a dodává „ Jako chodci jsou senioři znevýhodněni pomalejší chůzí při přecházení, ale například také malou ochotou obléci si za snížené viditelnosti výraznější oblečení či reflexní doplňky“.

Nejen spoty, ale i besedy, slibuje Loprais

„Seniory v roli řidiče, cyklisty, chodce či cestujícího v prostředku hromadné dopravy osob chceme prostřednictvím spotů v rozhlase (Český rozhlas 2 a Rádio Impuls) a televizi (ČT 2, ČT 24 a ČT 4) upozornit na jejich nejdůležitější práva a povinnosti a připomenout jim časté špatné návyky a nebezpečné chování v silničním provozu a v dopravě obecně. Mnoho si ale také slibujeme od besed, které budou krajští koordinátoři BESIP organizovat v klubech seniorů, v kurzech univerzit třetího věku a při podobných příležitostech,“ komentuje informační kampaň Karel Loprais, který je zmocněncem ministra dopravy pro bezpečnost silničního provozu.

Dobrá zpráva pro diabetiky

Slovo odborníka

„Léčba bolestivé formy diabetické neuropatie je dosud jeden z mých nejhůře řešitelných problémů. Péči o tyto pacienty řeším ve spolupráci se svou manželkou, neuroložkou MUDr. Monikou Záhumenskou,“ říká MUDr. Emil Záhumenský.

„ Kromě dosud užívané standardní terapie diabetické neuropatie, která bohužel není dostatečně efektivní a je zatížena vedlejšími účinky léků, hledáme nové možnosti příznivého ovlivnění této diabetické komplikace. Proto jsme už v minulosti využívali například i léčbu infuzní ozonovou terapií a nyní zavádíme novou léčebnou metodu mesodiencefalické modulace. Ta se dle dosavadních zkušeností jeví velmi perspektivní, neboť zlepšení a dlouhodobý efekt byl prokázán u 85 % léčených pacientů. Navíc je velmi bezpečná, dosud nebyly pozorovány žádné vedlejší účinky. V budoucnu ji lze využít i pro léčbu jiných onemocnění, zvláště těch, které lze příznivě ovlivnit zlepšením mikrocirkulace,“ dodává MUDr. Záhumenský.

Jak jsme na tom v České republice?

V současné době jsou v České republice v provozu čtyři MDM Centra v Praze, Plzni, Příbrami a Mariánských Lázních. MDM Centrum ve Zlíně je tedy prvním centrem pro léčbu této závažné komplikace diabetu na Moravě.

V Zlínském kraji žije přibližně 50 tisíc registrovaných diabetiků, v České republice celkově přes 800 tisíc, z toho téměř polovina trpí nejčastější komplikací - diabetickou polyneuropatií. Ta má za následek různé zdravotní problémy včetně palčivých bolestí, především dolních končetin, pálení a křečí. Při spojení s dalšími častými komplikacemi diabetu vede až k amputacím.

Riziko rozvoje diabetické polyneuropatie ohrožuje všechny diabetiky, což je alarmující fakt především pro dnešní populaci. Cukrovka se, na rozdíl od dřívější doby, vyskytuje běžně už v generaci třicátníků a čtyřicátníků. Ti tak v průběhu svého života mohou počítat s bolestivými projevy diabetické polyneuropatie.

K potvrzení účinků metody MDM proběhly dvě klinické zkoušky ve FN v Hradci Králové a ve FN Motol v Praze, v současné době dobíhá studie ve FN v Plzni, jejichž výsledky budou známé začátkem roku 2012.

Více na mdmcentrum.com

Knihy pod stromeček

Možná pro většinu lidí z generace po padesátce už to není ono. Nemít možnost listovat, zakládat si to, kam jsme dočetli, lístkem z tramvaje nebo pohledem od dětí z prázdnin. I když – posílají je ještě dnes děti nebo vnoučata? A lístkem také asi těžko, třeba v Chotěboři tramvaje vůbec nejsou. Ať si každý čte, z čeho chce, hlavně ať čte! A tady jsou tipy na knihy jako vánoční dárky. Pro malé, velké i ty největší čtenáře:

Hrůzostrašné pohádky

Hrůzostrašné pohádky o dracích, obrech, čertech, ježibabách, čarodějích, jezinkách a dalších strašidelných bytostech z domácích lidových pramenů i jiných evropských zdrojů vybral a barvitým jazykem převyprávěl Jiří Žáček. Tajemnou atmosféru svými ilustracemi vytvořil Adolf Born, a tak se děti, které se rády bojí doma pod peřinou, mají na co těšit. A proč právě hrůzostrašné pohádky? Protože je děti nejen milují (dospělí ostatně také, jen jim říkají jinak), ale zároveň v nich najdou mnoho příkladů, jak mohou překonat vlastní strach. Vědomí, že rodič nebo jiný dospělý vypravěč je nablízku, dětem pomáhá, ale zápas o statečné srdce si musí vybojovat samy.

Jak se zbavit mstivý Soni

V knížce Jiřího Holuba, kterou ilustroval Juraj Martiška Jak se zbavit mstivý Soni se dočtete: „Než k nám do Žábokudel přišla Mstivá Soňa, bylo vlastně všechno úplně v pořádku. Jsme malý městečko, kde, jak říká naše babi, vidí do talíře každej každýmu. Máme jedno náměstí, radnici, na kopci hrad a naši slavnou školu. Právě tam chodím já, Čalabounová, Žvejkalová, Vřeteno nebo srabík Vášnivý a všichni jsme žáky páté třídy. Není nás moc, asi patnáct, protože jak říkám, Žábokudly jsou maličký město mezi kopcema a lesama, a tak je možný, že jste o něm ani neslyšeli. Učitelé nás moc rádi nemají, prej všichni rosteme pro polepšovnu, ale my si to nemyslíme. Asi trochu zlobíme, ale kdo ne?

A tím vlastně víte, vše potřebné – v Žábokudlech se jednoduše rozpoutala válka páťáků proti přísné paní učitelce. I když, občas to vypadá, že je to přesně naopak. V každém případě příhody dětí, rodičů i učitelského sboru, které se udály během druhého pololetí v jedné malé základní škole, vám přinesou spoustu legrace a inspirace pro vlastní rošťárny.

Hon na lišku

A teď to slíbené pro větší čtenáře: Hon na lišku asi mnozí nezažili, ale knížku s tímto jménem si mohou klidně přečíst a ani se nemusí trmácet lesem. O čem to bude?
Čarodějka Moire byla zvolena představenou Bratrstva, ale stejně pevné jsou její vazby k Layele, sektě válečných čarodějů. Přesto není šťastná. Vztah s Desmondem, jejím přítelem a milencem, prochází těžkou zkouškou, navíc čelí neustálým útokům ze strany neznámého nepřítele. I proto se Moire rozhodne zúčastnit bojů v Posensku. Čarodějka, nejistá si sama sebou, zuří a její hněv si nezadá s řáděním živlů.
Na sérii povídek o Moire a Desmondovi a na román Nakažení navazuje Petra Neomillnerová knihou Hon na lišku, další temnou fantasy, která je zároveň prostřední částí trilogie Písně čarodějky.

Panovníci českých zemí ve faktech

Další nabídka je pro milovníky historie. Autor Vladimír Liška nám ve své knize Panovníci českých zemí ve faktech, mýtech a otaznících dává prostřednictvím svých úspěšných medailonků významných českých králů a knížat nahlédnout již potřetí do dob dávno minulých. Tentokrát čtenářům důkladně představí Soběslava I., Vladislava II., Soběslava II., Jindřicha Korutanského, Karla IV., Vladislava II. Jagelonského, Maxmiliána Habsburského a Karla VI.

Zlatá knihu písniček

Co vám to říká: Pane profesore, zazpívejme si! Ano, nesmrtelná hláška z filmu Marečku, podejte mi pero. Kolik znáte dalších lidových písniček, vedle té Prší, prší, kterou tehdy poněkud odrostlejší žáci ve filmu zanotovali? Ještě dvě, tři, deset? Málo se dnes doma zpívá, málo. Ale – můžete to napravit! Kupte sobě i svým dětem Zlatou knihu písniček s ilustracemi Petry Řezníčkové. Najdete v ní více než 100 nejkrásnějších českých lidových písniček. A vězte, že podle tohoto výpravného zpěvníčku, podle si mohou zazpívat malí i velcí.

O Adventu do Betlémské kaple

Jejím hlavním tématem, která chce připomenout tradiční kouzlo českých a lidových Vánoc, je malba. A sice malba vytvořená nejrůznějšími technikami. Návštěvníci uvidí ukázky rozmanitých způsobů malování na nejrůznější podklady (papír, látka, kámen, dřevo, kov, sklo či kůže), a budou moci obdivovat prastarou techniku podmalby na sklo, překrásné vitráže a mozaiky.

Seznámí se s různými technikami zdobení textilu a názornou ukázkou tvorby modrotisku. Právě touto technikou byl zhotoven i velký modrotiskový betlém Antonie Dostálkové, který patří k ozdobám výstavních prostor.

Především dámy potěší ukázky různých způsobů vyšívání (např. malba jehlou, křížková výšivka, Richelieu) a tvorby krajek (např. paličkované a šité krajky, frivolitky, drhání). Stejně tak ocení malbu na hedvábí, batiku, díla z ovčího rouna i různé metody tkaní látek.

Zkusíte ovládnout hrnčířský kruh?

Samostatnou kapitolu pak představují ukázky zdobení dřevěných předmětů, technik sahajících hluboko do historie, kdy se užitkové předměty upravovaly řezbou, vypalováním, barvením, malováním, vyléváním kovem, vybíjením a intarziemi. Vedle klasických vyřezávaných betlémů si návštěvníci budou moci prohlédnout i intarzovaný betlém Josefa Procházky, který autor vytvořil z dýh pocházejících ze 48 druhů dřev.

Mezi unikáty patří vystavený betlém na kůži, což byl materiál v minulosti hojně využívaný ke zdobení. Ke stejnému účelu sloužila i keramika. Na výstavě jsou k vidění ukázky Tupeské, Chodské, Habánské, zakuřované keramiky i díla současných tvůrců. Na funkčním hrnčířském kruhu si návštěvníci můžou sami vyzkoušet svoji zručnost.

Slavné betlémy i unikát

Nejen ozdobený stromeček, ale i betlémy nám vytvářejí doma atmosféru nejkrásnějších svátků v roce. Většinou rozkládací papírový. Nejrůznější betlémy si užijete i na této výstavě, protože malovaným betlémům je věnována velká část expozice. Některé pocházejí od našich slavných malířů (Mikoláš Aleš, Josef Wenig, Josef Lada, Marie Kvěchová), zastoupeny jsou i ty současné.

Vystaveny jsou také velkolepé ústecko-orlické jesličky Jiřího Knapovského a třebíčské malované betlémy Květoslava Syrového. Zajímavostí je i skautský betlém z roku 1945, tehdy 17letého autora Oldřicha Drozdy.

A protože na české výtvarné pojetí Vánoc mělo zásadní vliv dílo Josefa Lady, nesmí chybět ani na této výstavě: unikátní, kulisově vytvořený betlém, který přemaloval podle pohlednic Josefa Lady Jiří Zapletal.

Výstava je dále obohacena o sbírku skříňových betlémů, které zapůjčilo Krkonošské muzeum správy KRNAP z Vrchlabí.

Mnoho návštěvníků jistě překvapí i malovaný betlém, který přímo pro tuto výstavu namaloval jako svůj první betlém autor slavného krtečka, malíř Zdeněk Miler.

Doprovodný program

Během výstavy budou tvůrci předvádět různé výtvarné techniky. Uskuteční se i 12. setkání řezbářů za účasti českých a slovenských špičkových umělců. Setkání krajkářek tentokrát obohatí ukázky různých technik vyšívání a tkaní.

Otevřeno denně: 9,00 – 18,00 hod.
Krajkářské sympozium: 10. 12. – 31. 12.

Pozor:

24. 12. a 31. 12. – otevřeno 9,00 – 14,00 hod.
25. 12. A 31. 12. Otevřeno 13,00 – 18,00
Výstava bude uzavřena 2. 1. 2012 v 18,00.

Veselé Vánoce Jana Třísky

Řada divadelních herců prožije kus Vánoc v práci, protože leckde se ještě na Štědrý den odpoledne hraje, o dalších svátcích ani nemluvě. Ovšem málokterý z našich oblíbených umělců bude snídat na zahrádce. Jeden však určitě. Jmenuje se Jan Tříska. Ovšem nebude snídat na zahradě třeba v pražských Dejvicích, ale v Kalifornii. Tam jsou Vánoce slunné.

Letos je právě zde herec, který napříč generacemi utkvěl v povědomí diváků minimálně úderem dlaní do tabule a důrazným oznámením – jmenuji se Igor Hnízdo! – prožije nejen se svou ženou Karlou Chadimovou. Do Los Angeles přijede s nimi oslavit Vánoce starší dcera Karla s manželem dvěma dětmi. „ Přiletí z Minnesoty, kde jsou kruté zimy. A z Prahy přiletí také bratr mojí ženy s jedenáctiletým synkem. Tak budeme mít veselé vánoce,“ říká Jan Tříska.

A silvestrovské oslavy, co myslíte, budou u Třísků bouřlivé? Nikoli. „Všichni hosté už budou pryč a tak jako většinu Silvestrů budeme s Karlou sami. Když nemusím, nejsem vzhůru až do půlnoci a jdu spát. Pěkně si pak vychutnám novoroční ranní běh,“ těší se herec. Je známý tím, že každé ráno vstává kolem páté hodiny a jde běhat. Ať je kdekoliv.

Tříska běžící a hrající u nás

Proto se můžeme těšit, že běžícího Jana Třísku uvidíme v lednu i u nás. A nejen to. Bude se zde totiž připravovat na sto osmdesátou pátou reprízu vynikající hry Kumšt světově proslulé francouzské autorky Yasminy Rezy, kvůli kterému na konci měsíce přiletí do Prahy. Čeká ho spolu s Janem Hrušínským a Janem Kačerem (na snímku) zhruba patnáct představení, na která se podle svých slov velice těší. Tudíž zažijeme Jana Třísku i hrajícího.

Polovina z počtu představení, která tu na něj čekají, se bude hrát na jevišti Divadla Na Jezerce a polovina na zájezdech (např. Karlovy Vary, Beroun, Písek, Odry, Žďár). V závěru února na Jezerce herci odehrají dvou stou reprízu úspěšné komedie a poté se Jan Tříska vrací do Ameriky.

Kumšt a kumšt

Kumšt, který nastudoval režisér Jan Hřebejk, se stal jedním z nejoblíbenějších titulů Jezerky. Od května 2007, kdy měl premiéru, jej zhlédly již desetitisíce lidí.

Děj se odehrává v uzavřeném pánském spolku, který se stal jediným pevným bodem v životě tří kamarádů. Jejich poklidné vztahy naruší zprvu banální spor kvůli modernistickému obrazu, který přeroste v hádku a nakonec v úporný spor. Ten ale diváci oceňují častým smíchem a potlesky na otevřené scéně.

Škoda, že to nejde i u sporů, k nimž dochází na naší „otevřené scéně politického života“. Většina z nich by si spíše zasloužila leda tak potlesk přes obě tváře. Neodměnit jím hlavní aktéry těchto „představení“ je někdy také kumšt!

Slovenský Betlehem v Praze

V Praze se vám to podaří, když třeba navštívíte v podzemí pražské Betlémské kaple výstavu, kde na vás čekají skutečně unikátní kousky. Všeliké betlémy ve vás rozezní tu správnou sváteční strunu. Máte sice čas až do ledna, ale proč to odkládat?

Kam byste však v Praze tento pátek jít určitě, je Divadlo ABC. Třeba s vnoučaty. V prvé řadě vám budou vděčni jejich rodiče – tedy vaše děti, a jejich děti, tedy těch vašich dětí, budou možná ušetřeny výlevům nervozity, která na jejich mámy a táty doléhá, ať se brání, jak chtějí.

A v druhé řadě – zažijete s nimi – anebo bez nich, to už je jedno, krásné předvánoční chvíle. A v neposlední řadě se zúčastníte oficiálního zahájení Vánočního festivalu v divadlech ABC a Rokoko.

Česko-slovenská pohoda

V pátek 9. prosince v 16,00 hodin se v Divadle ABC odehraje nádherné vánoční představení slovenského Starého divadla Karola Spišáka s názvem Slovenský Betlehem. Protože však kapacita divadla je omezena, doporučujeme do divadla zavolat nebo napsat, zda máte ještě šanci se přijít podívat. Zde jsou spojení: telefon – 224 215 943, mail rezervace-d-p-.cz.

Kdo se chce dozvědět slovenském souboru SDKS více, ať si nalistuje stránky www.staredivadlo.sk. A ptáte-li se, jak je Staré divadlo vlastně staré, pak prozradíme jen, že vzniklo už v roce 1960. Tehdy se ale jmenovalo trošku jinak. Co by to také bylo za divadlo, kdyby se hned při svém vzniku jmenovalo staré, že.

Tak příjemnou zábavu, ať už s dětmi, vnoučaty, partnery, zkrátka se všemi. Nakonec hezkou zábavu i těm, kteří vyrazí do divadla sami! Třeba zrovna tam potkají někoho, kdo jejich samotu úplně zruší! To by byl dárek!

program

Gratulace Stanislavu Fišerovi

Nepřeberná řada rolí filmových, z nichž jmenujme namátkou aspoň Smrt černého krále. Televizních seriálů – také aspoň jeden za všechny – Hříšní lidé města pražského, televizní zpracování divadelního představení Brouk v hlavě…Dlouhá řada by to byla, kdybychom měli vyjmenovat vše, co na divadle, ve filmu a v televizi Stanislav Fišer ztvárnil.

Nelze ani opomenout dabingové role, z nichž pro nás pamětníky musí zaznít hlavně – Vinnetou! Právě statečnému náčelníkovi Apačů propůjčil svůj hlas. Daboval však i např. Petera Sellerse. Určitě právem je jedním z držitelů ceny Františka Filipovského v této umělecké disciplíně.

Jakoby mu do krve přešla i statečnost Vinnetouova, díky které se popral s vážným onemocněním, jež ho nakonec připravilo o hlas. Ani to však nezabránilo Stanislavu Fišerovi, aby se vrátil nejen na televizní obrazovky (např. seriál Velmi křehké vztahy), ale i na divadelní jeviště Městských divadel pražských, kde dodnes hraje v představení Pan Kaplan má třídu rád.

Benefiční večírek k hercovu jubileu, kam se pochopitelně dostaví nejen sám oslavenec, ale i řada vzácných gratulantů, zorganizovala právě Městská divadla pražská, v nichž vytvořil řadu nádherných rolí. Bude v Divadle Rokoko v sobotu 17. Prosince a začíná ve 20,30. I vy můžete být u toho – stačí jen koupit vstupenku a přijít.

Za všechny, kteří na večírek jít nemohou, už teď panu Fišerovi děkujeme za krásné role a samozřejmě přejeme co nejvíce síly a zdraví do let dalších!

Vede Facebook, ale není sám

Letos stoupl v České republice počet uživatelů Facebooku o téměř půl milionu, přičemž celkový počet Čechů aktivních na této sociální síti dosáhl téměř 3,3 milionu. V zahraničí velmi populární Twitter si zatím oblíbilo jen 45 tisíc Čechů. Na popularitě získává i profesní sociální síť LinkedIn, na které si založilo profil už přes 170 tisíc Čechů.

Komunitní portál YouTube, který je v Česku vedoucím video serverem, používají téměř tři čtvrtiny české internetové populace. Novinkou na českém trhu je i projekt Google+, který za první čtyři měsíce získal více než 40 miliónů uživatelů po celém světě.

Facebook a Twitter

Podle agentury je mezi Čechy 3 294 500 uživatelů Facebooku (2 859 140 v říjnu 2010). Prakticky půl na půl jej používají ženy i muži. Nejčastěji ve věku od 25 do 29 let. (zdroj: fejsbucek.cz) „Facebook je nejsilnější sociální síť v Čechách. Průměrný čas, který na Facebooku denně lidé stráví, je asi 37 minut,“ říká Rostislav Starý z agentury PR.Konektor.

Naproti Facebooku stojí mikroblogovací služba Twitter, již využívá i iSENIOR.cz ke krátkým zprávám v pravé části monitoru. Twitteru mezi necelými 45 tisíci českými uživateli jasně dominují muži (76 %). „V Čechách lidé nejvíce tweetují po 21. hodině a hlavně v pátek. Průměrný čas strávený na Twitteru je asi 23 minut,“ říká Jakub Mach ze společnosti MicroMedia.

Chytré telefony

Na rozvoj sociálních médií má vliv i rostoucí popularita chytrých telefonů (smartphonů). Jejich podíl v internetové populaci v České republice dosáhl už na 29 %. „Chytré telefony jsou cenově stále dostupnější a internet a sociální sítě jsou jedním z lákadel, které jejich prodeje podporují,“ dodává David Arzt ze společnosti Huawei, která letos uvedla levné smartphony i na český trh.

Jeho slova potvrzují statistiky: čtvrtina uživatelů smartphonů přistupuje přes svůj chytrý telefon k sociálním sítím denně, 54% jich aktualizuje svůj profil alespoň jednou za měsíc. Nejprodávanější mobilní platformou na českém trhu je OS Android.

Video patří YouTube

Nejpopulárnější platformou pro videa v Česku je jednoznačně video server YouTube, který téměř 60% respondentů navštíví alespoň jednou týdně. Čeští uživatelé zhlédnou na YouTube více než 400 milionů stránek za měsíc. Globálně na YouTube přibudou každou minutu dva dny video obsahu (48 hodin), denně YouTube eviduje 3 miliardy zhlédnutí.

„Video portál YouTube, který je zároveň i druhým největším vyhledávačem na světě, v Česku pořád roste, což potvrzuje významný nárůst sledovanosti o více než 100% a neustále rostoucí trend video obsahu nahraného českými uživateli,“ dodává Božena Řežábová, manažerka YouTube & Display z českého Googlu. Právě Google v létě odstartoval nový projekt Google+, kterým chce virtuální komunikaci a sdílení co nejvíce přiblížit tomu v reálném životě.

A co profesionálové?

Sociální síť, kde uživatelé mohou sdílet informace o svém vzdělání a pracovních zkušenostech, je Linkedin. Celkem je na ní 120 milionů uživatelů z 200 zemí. Česká republika je se 170 tisíci profilů co do počtu uživatelů 43. v celosvětovém žebříčku. Díky Linkedin se dá najít pracovní místo i sledovat trendy v oborech v jednotlivých profesních skupinách.

Gratulace do Valašského Meziříčí

Její dlouholetá pracovnice a ředitelka ve Valašském Meziříčí, jež poskytuje pomoc zejména seniorům, totiž získala významné ocenění za činnost a přínos v oblasti poskytování sociálních služeb Zlínského kraje. Jmenuje se Dobromila Krupová (na snímku v bílém saku a kyticí uprostřed).

Paní Daniela působí ve středisku Diakonie ČCE Valašské Meziříčí od roku 1993, v období 2004 - 2011 v pozici ředitelky.
Letos v létě odešla do starobního důchodu, ale nadále se aktivně podílí na činnosti střediska i na práci se seniory. Pokračuje v lektorské činnosti k tématice trénování paměti, též ovlivňuje dění v komunální politice účastí v pracovní skupině Senioři a rolí vedoucí manažerského týmu.

Ve své profesi dosahovala a dosahuje mimořádných výsledků. Kromě rozvoje a rozšiřování služeb „svého“ střediska pomohla spolu s městem Valašské Meziříčí a místní Charitou vybudovat síť regionálních sociálních služeb a navázat mezi nimi dobrou spolupráci. Podařilo se jí tak zviditelnit a zkvalitnit sociální i zdravotní služby v oblasti péče o seniory, nevyléčitelně nemocné a o lidi s demencí.

„Služba potřebným znamená mnohem víc, než pouhé poskytnutí základních potřeb,“ říká. „Jde o zvýšení důstojnosti a sebeúcty starších lidí, odstranění bariér nejen v pohybu, ale i ve vztazích mezi lidmi, mezi generacemi. To všechno považuji ve své práci za nesmírně důležité,“ doplňuje oceněná, která má svůj základní životní postoj obsažen snad již v křestním jménu.

Slavnostní předávání ocenění proběhlo 14. listopadu 2011 ve zlínské Baťově vile pod záštitou hejtmana Zlínského kraje pana Stanislava Mišáka a za účasti významných hostů. Dodatečně gratulujeme!

Praha zve na cvičení

Díky zapojení Domů dětí a mládeže bude poprvé cvičení probíhat i přes zimu.

„Heslo - ve zdravém těle zdravý duch - platí v každém věku. Proto jsme rádi, že se podařilo pro seniory zajistit pokračování v bezplatném cvičení i přes zimu. Navíc nás těší, že cvičení bude opět probíhat pod vedením zkušených instruktorů z týmu 2beFit Davida Hufa,“ zastupitel Petr Bříza.

Letní projekt bezplatných cvičení pro veřejnost v pražských parcích odstartoval

16. května tohoto roku a slavnostní ukončení letní sezony se odehrálo 21. září v Oboře Hvězda.

„Myslím si, že pohyb je prospěšný pro každou věkovou kategorii. Velký význam má zejména pro lidi v pokročilejším věku, kdy je důležitý pro delší a zdravější život, a kromě utužení zdraví přináší i zábavu. Jsem ráda, že cvičení bude probíhat i přes zimu, kdy je venkovních aktivit méně než v teplém počasí,“ říká starostka Marie Kousalíková, která si sama cvičení vyzkoušela a chválí si ho.

Podzimní a zimní program bude probíhat až do 30. dubna 2012.

Více na http://www.prahasportovni.cz/ a na http://www.prahasportovni.cz/projekty/cviceni-pro-seniory.

Život 90 přichází s unikátní pomocí seniorům

Zahraniční zdroje uvádí, že každý rok potká téměř jednu třetinu seniorů ve věku nad 65 let pád. U té této věkové skupiny také nejčastějším důvodem k hospitalizaci (u žen z 66% a u mužů z 52%). Pokud přijede pomoc do jedné hodiny, funguje 90% seniorů dál zcela bez problémů. Pokud se ale seniorům dostane pomoci až po 12 hodinách, samostatného fungování s nezměněným režimem je následkem pádu schopno již jen 10% seniorů.

Pomáhá už jednadvacet let

Občanské sdružení ŽIVOT 90, které je nejdéle působící organizací zaměřenou na seniory v České republice, nabízí unikátní způsob péče, která u nás zatím nemá obdoby.

„Na rozdíl od zahraničí, kde existují například Centra pro ambulantní komplexní diagnostiku pádů, je prevenci pádu v České republice věnována jen malá pozornost a samotná problematika pádu je zatím podceňovaným tématem. Z vlastní praxe mohu říci, že pád má pro hospitalizované pacienty v seniorském věku závažné důsledky a neméně závažné důsledky má i pro pacientovu rodinu, která musí po propuštění věnovat pacientovi daleko větší péči,“ popisuje MUDr. Pavel Šebor situaci z hlediska lékařů, kteří s lidmi po pádu přicházejí do styku nejčastěji.

„Pád pro seniora vždycky znamená velký problém. I pokud se nic nestane, začnou se staří lidé pádů obávat a omezovat své běžné aktivity. Menší fyzická aktivita vede k rychlejšímu procesu stárnutí, a tak ve svém důsledku tito lidé padají častěji než lidé, kteří se pádu neobávají. V horším případě musí být senior hospitalizován a někdy dokonce přesunut do zařízení s trvalou péčí. Čím déle zůstane senior bez pomoci, tím je samozřejmě situace horší a následky pádu trvalejší,“ vysvětluje problematiku pádu manažer sekce Krizové pomoci a poradenství ŽIVOT 90 Robert Pitrák.

Tísňová linka od 1. listopadu nově

ŽIVOT 90 přichází s unikátním řešením tohoto problému. Již 19 let provozuje tísňovou péči. Ta je od 1. listopadu dostupná ve zcela nové variantě mobilní komplexní asistence fungující kdekoliv v dosahu sítě GSM.

„Jedná se o malou krabičku, která funguje na stisk SOS tlačítka, a která dokonce sama dokáže pád na základě nehybnosti rozpoznat. Nově nabízíme tuto službu také v mobilním telefonu pro seniory. Obě zmiňované varianty fungují doma i venku, po celé ČR,“ popisuje první část řešení Robert Pitrák.

Dalším krokem, bez kterého by logicky tento systém nefungoval, je dispečink tísňové péče fungující 24 hodin denně, který obsluhují zdravotní sestry a sociální pracovníci, kteří mají k dispozici sociální a zdravotní záznam uživatele. Ti mohou zjistit, kde se uživatel v době, kdy potřebuje pomoc, přibližně nachází. Následně komunikují s uživatelem a organizují potřebnou pomoc. Především jejich práce je posledním kamínkem do mozaiky, která z této služby dělá opravdu komplexní podporu řešení krizové situace.

Aktivní a důstojné stáří!

Od takto komplexního řešení si ŽIVOT 90 slibuje nejen to, že zabrání mnohým zdravotním a sociálním komplikacím, kterým senioři v důsledku náhlých pádů musí čelit, ale hlavně, že seniory podpoří v aktivním a bezpečném životě. „Pokud bude mít senior jedno z těchto špičkových technologických zařízení při sobě, jsme schopni zajistit pomoc téměř okamžitě a tím snížit i riziko, že pád bude mít závažné komplikace a vliv na další život.

Navíc sebedůvěra, kterou senior díky tomuto systému získá, je nezbytným předpokladem pro to, aby zůstal aktivní, a tím i nejlepší prevencí pádu samotného. Tutu službu tedy vnímám jako další hmatatelnou realizaci naší vize umožnit seniorům aktivní a důstojné stáří,“ shrnuje myšlenku služby Jan Lorman, ředitel a zakladatel občanského sdružení ŽIVOT 90.

Něco pro filmové a televizní fanoušky

Podařilo se nám výše zmíněnou frontu vystát a vyplatilo se. „Letos jsme však nekřtili dvě ratolesti, ale tři,“ upřesnil autor nových populárních kalendářů. „Cibulkův kalendář 2012 pro filmové a televizní pamětníky a zbrusu novou knížku Černobílé idoly i jiní.“

Zajímalo nás, co se pod tímto názvem v krásné, na křídovém papíře vytištěné knize skrývá. „Je to publikace o všech hvězdách pamětnických filmů, které nebyly tak slavné. To máte tak – skoro každý zná Vlastu Buriana, Huga Haase, Hanu Vítovou a další herce.. Ale byli tu i dělníci kinematografie, kteří natočili stovky filmů a rozhodně by byla škoda je zapomenout.“

S láskou a nadšením se hned Aleš Cibulka rozhovořil o všech těch postavách a postavičkách, které kniha zahrnuje. „Já mám tuhle knihu rád z tohoto důvodu - někdo přijde a řekne: Marie Ptáková? Tu jsem nikdy v životě neviděl, neznám! Ale jen se podívá na její fotku, řekne: Jó, to je ta, co hrála vždycky ty hubatý domovnice….A ona přitom natočila třeba sto padesát filmů. Totéž Alois Dvorský. Kdo to je? Taky nevíte? A zase, jen byste se podívali na fotku, zase řeknete: Jó, to je ten dědeček, jak tam vždycky někde prošel….“

A tady je ta exkluzivita: O novince, která doplnila letošní kalendáře nám Aleš Cibulka prozradil – 1. května příštího roku vyjde dokonce druhý díl knihy o neznámých-známých hvězdách našeho filmového nebe. „To jsem fakt tady ještě nikomu neřekl,“ zdůraznil.

Vánoční týden a Mistr Jan

Kalendáře vycházejí – filmový počtvrté, televizní podruhé, uměl byste říct, který měsíc vám dal zabrat? Třeba něco v tom smyslu – se srpnem teda za mnou už nechoďte!

Ohromnou odpovědnost mám za týden, kdy jsou Vánoce. V tom týdnu bohužel zemřel Karel Hašler a já řeším, jestli je vhodné, že já ve vánočním týdnu řeším to, že byl utýrán v koncentračním táboře.

Pak se mi také povedlo do jednoho týdne, kdy se to velmi nehodilo, dát film Krb bez ohně. V tom týdnu totiž byla kdysi jeho premiéra. Na první pohled vše v pořádku. Ale korektorka mi vrátila text, že se jí to prý zdá nevhodné. Ptal jsem se proč – premiéra v tom týdnu zkrátka byla – tak co je na tom nevhodného? No, protože v tom týdnu je výročí upálení Mistra Jana Husa! No – a máte to! Najednou jsem se naučil sledovat nejen levou, ale pravou stranu kalendáře. Tohle je třeba souvislost, která mě dříve při té práci vůbec nenapadla.

Hvězdokupa

To je možná to správné slovo pro všechny, kteří se v pražském Karlíně toho podzimního odpoledne sešli. Hvězdokupa! Hvězdy současné se prolínaly s těmi, které na nás vykukovaly z kalendářů a knih, Ty z fotek vyprávěly u jednotlivých týdnů o tom, co nás i po letech fascinuje. A ty současné?
Úplně obyčejné věci! Například Kamila Moučková, bývalá televizní hlasatelka vyprávěla, že se vrátila z Řecka a že napsala memoáry. Jaroslava Obermaierová přišla se synem Járou a nejen v jejich náručí se střídal miniaturní pes.

Věra Nerušilová využila chvíle, kdy se jí podařilo zastavit běžícího Cibulku, vrazila mu do ruky jeden kalendář a krásným hlubokým hlasem řekla: „Napiš – milované Věře…..“ Alexandr Hemala (bývalý televizní hlasatel, také účastník poslední taneční soutěže Star Dance) vypadal tak, jak už vypadá asi 30 let, tj. skvěle.

Michaela Dolinová vybíhala telefonovat ven na ulici telefonovat, protože uvnitř bylo slyšet vše, jen telefon ne. Ivana Andrlová (herečka) nám prozradila, co dělá a co ji hned první den při natáčení nových dílů legendární Sanitky (ČT) tak trochu vzalo vítr z plachet (brzy se na našich stránkách z rozhovoru s ní dozvíte více).

Kouzelník Pavel Kožíšek chodil mezi přítomnými s malým Kožíškem (kouzelníkův syn, chvíli vypadalo, že ho svými kouzly mění, pak se ukázalo, že tam má syny dva!), nezapomenutelná Olga Čuříková z legendární televizní Vlaštovky odešla mezi prvními, ale pořád ještě zůstávali zpěvačka Petra Janů se svým manželem panem Zelenkou, kteří se stali jedněmi z kmotrů (kalendářů!), Ondřej Kepka, herec, fotograf, v poslední době i moderátor Nočního mikrofóra (Český rozhlas Dvojka), ale především režisér nejen rozprávěl s přítomnými, ale i natáčel, herečka Ivanka Devátá kolem sebe šířila optimismus, aniž by cokoliv řekla, protože ona je na první pohled taková. A ještě tam byl Jiří Štěpnička, Eva Pilarová, Jitka Viktorínová (představitelka Adélky z filmu Babička z roku 1940),…. Jak říkám, hodně hvězd „po kupě“, hotová hvězdokupa!

Na slovíčko s Ivanou Andrlovou

Používáte stolní kalendář?

Ačkoliv za ta léta, co Aleš pamětnické kalendáře vydává, je mám od něj všechny, používám diář. Ale ty jeho mají každoročně své místo v obýváku, i když se podle nich doopravdy neřídím.

To se ve vašem případě dá docela pochopit, diář v kabelce herečky je věcí nepostradatelnou. A co papírky - co, kdy, kam, máte?

Víte, já nejsem velký přítel elektroniky, takže ano – mám papírky, i můj diář je papírový. Ale jsou na nástěnce, na níž visí hlavně ferman (rozpis s daty, kdy herec hraje, pozn. aut.). Jsem zkrátka spíše tužková a papírková než elektronická. Ale pokud jde o ty malé papírky, tak těch nejsem příliš velký přítel, protože je hned ztratím.

Role mladých? Opravdu ne!

Chodíte na Facebook?

Tak toho jsem absolutní nepřítel! Neustále se snažím chránit si své soukromí, tak nevím, proč bych se měla na něm „vyvěšovat“ a být kdekomu na očích. A i když všichni tvrdí, jak jsou všechny údaje chráněné – nevěřím.

Soukromí si chráníte, tématu práce se snad jistě nebudete vyhýbat. Jste, pokud jde o ni, spokojená?

No, moc spokojená nejsem. Ale to už trvá mnoho a mnoho let. Sice nejsem bez práce, téměř denně hraju divadlo. To mě těší, protože to by mi scházelo víc, než cokoliv jiného. Ale na druhé straně je pravda, že natáčení a ta práce, na kterou jsem byla na začátku své kariéry téměř dvacet let zvyklá, tak té „vehementně“ ubylo.
Díky zmíněnému divadlu se z toho nehroutím, ale je mi to líto. Abych tak řekla, v podstatě jsem prošvihla několik let „atraktivního života“, kdy jsem mohla hrát řadu zajímavých věcí. Teď už mohu jenom doufat, že mě někdo přehraje do těch stařenek. Mladé už hrát nemohu – a podotýkám –ani nechci. Možná si někdo myslí, že ano. Ale opravdu ne (smích)!

Babička ano, ale tchyně?

Pracovní věci jsme probraly, mohu se přeci jen zeptat na něco soukromého? Co vaše dcera?

Moje miminko, jak já říkám, tak tomu už je 21 let. Ale já se k ní chovám jako „miminku“ a ona, když je doma, tak si to užívá. Samozřejmě, když za sebou zavře dveře – už je zase dospělá osoba. Zřejmě se chová úplně jinak než u mě, ale já po tom nepátrám. Nemusím vědět všechno, že (opět smích).
Doma si zkrátka užívá status miminka a jelikož je to můj nejbližší člověk, kterého mám doma – tak jí to dopřávám. Občas se samozřejmě rozčílím, udělám kravál, ale jinak spolu máme úžasné soužití. Vytváříme si svůj absolutní mikrosvět, který by opravdu asi málokdo pochopil. Ale nám vyhovuje.

Jste připravená na to, být tchyní?

…(na chvíli se zamyslí)…Tím si nejsem docela jistá. … Jsem určitě připravená na to, být babičkou. Úplně klidně, protože babička má tu výhodu, že to dítě může vrátit, to maminka nemůže. Veliká výhoda….
S tou tchýní si nejsem tak docela jistá. A vím, že člověk nemá do určitých věcí svých dětí mluvit. Moji rodiče mi do nich také nemluvili. I když ve spoustě z nich měli pravdu. Ale to jsem zjistila až pozdě. Opravdu nebyli těmi, kdo by mi dával nějaká ultimata…
Víte, je to její život, ať si ho žije, jak chce. Ale musí si ho žít sama ve svém prostředí. Nikoliv v mém. To si budu tvrdě hájit. … (po chvilce dodá) Ještě nevím, jestli mi to vyjde, to je další věc. (smích)…..

Nová Sanitka pro mě začala smutně

Na co se teď těšíte, nebo co vám momentálně dělá radost?

Mám pocit, že jsem jeden z mála lidí v této republice, koho baví pracovat. Já se vždycky těším na práci. Teď jsme začali točit pokračování Sanitky (seriál České televize, v němž hrála jednu z klíčových postav). Znova jsem se vrátila do tohoto světa – a to mi dělá velikou radost.

I když - natáčení určitě muselo hodně zasáhnout to, že odešel pan Hubač…

….To ano. Tuhle smutnou zprávu jsem se dozvěděla v den svého prvního natáčení, pan Hubač zemřel den předtím … .Bylo to docela ošklivý. Ještě o prázdninách jsme spolu mluvili. Juraj Šajmovič měl 80. narozeniny.a byli jsme při té příležitosti na vernisáži jeho obrazů. My všichni ze „staré Sanitky“ – tedy kdo mohl. Vůbec jsem neměla tušení, jaká je situace, ale to zřejmě nikdo…

Tak raději na veselejší notu – jaká bude nová Sanitka, máme se na co těšit?

My nesmíme ani naznačovat, jak říkají Cimrmani (smích)… Odehrává se v reálném čase, čili je tam jen pár lidí, kteří zbyli z minulého obsazení. Nejen proto, že řada herců už není mezi námi, ale protože i doba děje se posunula. Takže bude určitě jiná. Jaká? To nedokážu to říct. Mohu jen doufat, že bude tak krásná, jako ta předtím..

Stáří má co nabídnout!

Na přípravě tohoto sociálního klipu, který je součástí dlouhodobé kampaně pod titulem OtevrenoSeniorum.cz, se podílela řada nepřehlédnutelných osobností: režisérka Nicole Volavka, Jan P. Muchow či pan Josef Somr, který propůjčil hlas závěrečnému poselství.

Cílem kampaně, je důsledná změna pohledu veřejnosti na seniory. Zdravě kontroverzní ladění kampaně podporují i plakáty umístěné v tisku a v outdoorové reklamě na telefonních budkách. Kampaň zdůrazňuje, že stáří a stárnutí má svoji kvalitu a cenu a upozorňuje na fakt, že senioři jsou ve společnosti přehlíženi a podhodnoceni.

Senioři představují zároveň nejpočetnější skupinu klientů, o něž Diakonie ČCE pečuje ve střediscích po celé republice.

Proč právě senioři?

Pokud položíte podobné otázky někomu z Diakonie, pak se vám dostane takovýchto odpovědí: Stáří nám může dát víc, než si myslíme. Zaměření kampaně se nese v duchu jejího titulu. Chceme otevřít seniorům… Mysl lidí, přístup institucí i jednotlivců, veřejné i neveřejné prostory, zkrátka společnost. Tím, že otevíráme seniorům, otevíráme také sami sobě.

Služby pro seniory tvoří podstatnou část práce Diakonie ČCE, která se stará ročně, opakovaně zhruba o 4 000 seniorů v terénních, ambulantních i pobytových službách. DČCE dlouhodobě spolupracuje s Českou alzheimerovskou společností.

Varovné skutečnosti

Senioři jsou vůči mladším znevýhodněni, běžně označováni pejorativními výrazy (stařík, dědek), často vnímáni jako „pomalí, popletení, nemohoucí…“. Podle domácích průzkumů zažil téměř každý třetí občan starší 60 let a více než každý druhý starší 70 let v nedávné době situaci, kdy se k němu někdo choval rozdílně jen z důvodu jeho vyššího věku. Ageismus se netýká jen nejstarších věkových ročníků.

Jedním z typických příkladů je např. diskriminace starších pracovníků na trhu práce, za které jsou dnes považováni už i padesátníci nebo lidé nad 45 let!

Několik tipů k zamyšlení z tzv. seniorského desatera

Stárnutí je proces, nikoli stav. Neexistuje žádný přesně určený čas „stáří“, starší lidé jsou řekněme jen „mladí lidé s více lety“. Senioři neexistují. Lidé nad 60 - 65 let, kterým jsme zvyklí běžně říkat senioři, jsou nadmíru různorodým seskupením lidí v naší společnosti!

Stárnutí české populace není sociální problém. Věkové indexy mnoho neříkají o skutečné ekonomické závislosti jednotlivých složek populace. Stárnutí populace je historicky zcela ojedinělou záležitostí – cílem není společnost „pro staré“, nýbrž společnost přátelská „pro každý věk“.

Senioři volí, pracují a nakupují. Starší lidé jsou velmi dobrými zákazníky a konzumenty různých služeb. Řada z nich je aktivních i po odchodu do důchodu.
Na stáří se neumírá. I ve vysokém věku se zhruba 1/2 až 2/3 osob těší zcela uspokojivému zdraví.

Více na www.otevrenoseniorum.cz

Stavba bez řemeslníků

O co jde? Řeč je stavbě se jménem Freedomek z Atelieru Štěpán. Ten byl založen v roce 1997. Jeho hlavními oblastmi zájmu jsou architektura sakrální a bydlení. Jeho stavby získaly mnoho ocenění, např. Cenu Klubu za Starou Prahu, Cenu Unie výtvarných umělců, Interiér roku aj.

Stavba nese charakteristický rukopis tvůrce - moravského architekta Jana Marka Štěpána (1967). Je autorem největšího porevolučního kostela u nás – kostela sv. Ducha v Ostravě, ceněného kostela sv. Ducha v Šumné nebo areálu pro mši papeže Benedikta XVI v Brně.

K ostatním stavbám z jeho dílný patří věhlasné Café fara v Klentnici nebo Bambusový dům na Chochole v Brně. V roce 2006 deklamoval svou architektonickou teorii o dekoru struktur. (marek@atelier-stepan.cz)

V pozadí vzniku však stál brněnský zlatník a návrhář Jiří Brosch. Toužil po malém, praktickém domku, příjemném na bydlení a snadném na údržbu, s nímž by neměl příliš provozních nákladů a jehož pořízení by bylo co nejjednodušší – bez nepříjemných stavebních prací, špíny a starostí. V jeho představách byl domek perfektně zařízen a uživateli umožňoval plnohodnotné bydlení.

Freedomek svým konceptem navázal na meziválečné teorie Karla Teigeho o podobě minimálního bytu. První prototyp, který vznikal tři roky, byl postaven na Václavském náměstí v rámci Architecture Week 2010 a nadchl tisíce lidí.

Do města i na vesnici

Všechny typy Freedomků jsou vytvořeny tak, aby v nich mohl člověk pohodlně dlouhodobě přebývat. Uvnitř se skrývá obytná místnost s kuchyňským koutem, ložnicí a koupelnou s toaletou. Nechybí ani spousta úložných prostorů. Součástí freedomků může být také terasa. S ohledem na rozměry Freedomku je prostor rozvržen přísně funkčně a vybavení je promyšleno do posledních detailů. Díky abstraktní architektonické formě se freedomek hodí do města, na vesnici i do volné přírody. S modulem nezávislosti navíc může být plně energeticky nezávislí.

Pokud byste chtěli tento domek vidět na vlastní oči, nemusíte jezdit až do Švýcarska, kde se těší už těší zájmu. Staví se i u nás – a sice v Praze a v Brně.

http://www.freedomky.cz/

Vychutnejte si zelený čaj

Řada lidí si pod pojmem čaj představí šálek černého čaje, ten však existuje pouze tři století. Skutečným původním čajem je zelený čaj, který je vhodný nejen při správném pitném režimu, ale může odstranit i řadu zdravotních problémů.

Prospívá organismu

„Obecně je čaj chápán především jako vhodný prostředek ke snižování únavy, neboť podporuje tělesnou a duševní činnost, jeho účinky na lidský organismus jsou však daleko rozsáhlejší,“ uvedl,“ Petr Zelík, zakladatel a vlastník společnosti Oxalis, která se specializuje na čaj a kávu.
Čaj podle něj působí například jako regulátor tělesné teploty. Při horečce tělo chladí a naopak při podchlazení organismus rozehřeje. Léčivé účinky jsou přisuzovány zejména zelenému čaji, který se pije po staletí. „Ostatně jeho blahodárné účinky popsal v Knize čajů zenový mnich Eisai už v roce 1191,“ zmiňuje.
Z moderních vědeckých studií vyplývá, že pravidelná konzumace přiměřeného množství zeleného čaje může pozitivně ovlivnit zdravotní stav. Pro přípravu zeleného čaje se používají sušené lístky čajovníku, které během zpracování neprocházejí fermentací a díky tomu si ponechávají účinné látky.

Upravuje krevní tlak

Zelený čaj obsahuje velké množství minerálních látek, jako například draslík nebo hořčík, a má velký podíl fluoru, který je významný pro stavbu kostí a zubů. K pozitivním zdravotním účinkům zeleného čaje značnou měrou přispívá vysoký obsah rostlinných polyfenolů, které se vyznačují antioxidačními účinky.
„Zelený čaj je vhodný například během detoxikace jater. Na rozdíl od kávy upravuje krevní tlak, snižuje hladinu cholesterolu a zabraňuje alergickým reakcím. Kromě toho je doporučován jako prevence vzniku rakoviny nebo ke snížení rizika kardiovaskulárních onemocnění. Má antibiotické účinky, působí hlavně proti virům a plísním, ochraňuje chrup před zubním kazem,“ popisuje účinky zeleného čaje Petr Zelík. Zelený čaj je vhodný i k regulaci tělesné hmotnosti, urychluje totiž proces spalování kalorií.

Jemná chuť a jiná barva

Zejména milovníkům černého čaje může jeho chuť připadat kyselejší. Oproti černému čaji má však výraznější povzbuzující účinek, obsahuje méně kofeinu a taninu. Antioxidační účinky zeleného čaje jsou až sedmkrát vyšší než u čaje černého. Zelený čaj je vhodné pít neslazený a bez mléka, to totiž podstatně snižuje jeho léčivé účinky.
„Doporučená denní dávka zeleného čaje je jeden až deset šálků. Během těhotenství by se však konzumace měla vzhledem k obsaženému kofeinu omezit na jeden až dva šálky denně. Pokud si žena není jista, není nic jednoduššího než se poradit se svým lékařem,“ dodává Zelík.

Tip na přípravu čaje

- Vodou o teplotě 70 - 80°C zalijte čaj v poměru 1,5 dl na 1 čajovou lžičku.
- Pokud čaj louhujete v konvici, pak navíc 1 lžičku na konvici.
- Ponechte 2 - 3 minuty louhovat.
- Poté přeceďte.

Pozvánka na výstavu nejen o Karlu Vlachovi

Použitím téměř vševědoucího serveru se mj.dozvíte, že (cituji z internetových stránek):….PopMuseum je zkrácený název pro společnost Muzeum a archiv populární hudby a pro její hlavní projekt, stálou expozici s informačním centrem v Praze. Jsme dobrovolným, nezávislým sdružením občanů, sdružujícím členy na základě společného zájmu o českou a slovenskou populární hudbu, o věcné, zvukové, písemné, obrazové a audiovizuální archiválie a další dokumenty, vypovídající o její historii….

A dále (opět cituji):…... Naším cílem je iniciace a podpora vzniku státní instituce muzea a archivu populární hudby. Takováto instituce v České republice neexistuje a naše společnost se snaží rozvíjet aktivity, nahrazující alespoň z části její funkce.

Další důležitou informací bude zejména pro milovníky Karla Vlacha toto sdělení: Od 26. října se můžete do Popmusea přijít podívat na výstavu Synové nylonového věku s podtitulem Karel Vlach (1911 – 1986) a české jazzové a taneční big-bandy.

Kouknou, neváhaj a přijdou!

Milovníci nejen Orchestru Karla Vlacha, který hraje dodnes (původním členem je už jen jeden hudebník), ale zejména kapelníka samotného, vědí, že lidem, s nimiž hovořil, zásadně onikal. Také se mu říkalo strejda. Helena Vondráčková dokonce nazpívala po jeho smrti písničku Strejdo, scházíš nám jak sůl. Na druhé straně Karel Gott se nedávno ve svém pořadu v Českém rozhlase přiznal, že toto oslovení pana Karla Vlacha moc rád neměl. Na to si ho prý příliš vážil (to je celý Karel Gott).

Možná méně známější je možná skutečnost, že pan Vlach byl partner legendy a dodnes nádherné zpěvačky populární hudby Yvety Simonové. Ta připouští, že to bylo možná kvůli tomu, jak se na ni při zpívaných duetech její kolega-zpěvák Milan Chladil zamilovaně díval. Lidé si pak mysleli, že spolu minimálně „něco mají“. Neměli.

Letos 8. října uplynulo od narození Karla Vlacha rovných sto let. I to je patrně důvod, proč právě v podtitulu výstavy figuruje jeho jméno. Dozvíte se na ní o legendárním kapelníkovi víc, než jen lidovou slovesností předávané historky o onikaní apod. Mapuje totiž období toho jeho orchestru v obdobích nejen když se dařilo, ale i tehdy, kdy bylo poněkud hůře. Pro návštěvníky jsou připraveny dobové, ale i střihový dokument.

Nutno dodat, že na své si přijdou i opravdoví milovníci big-bandů. Výstava totiž nabízí mnohé i o dalších těchto hudebních tělesech. Některá jejich jména řeknou veřejnosti lecos něco ještě dnes, jiná už dávno skončila v propadlišti dějin. Však uvidíte. A jak by řekl Karel Vlach: „Kouknou, tak neváhaj a přijdou!“

Kudy a za kolik na to

Poslední a nejdůležitější informace na závěr: PopMuseum najdete na adrese – Bělohorská 150, Praha 6.

Otevřeno je zde od středy do neděle mezi 16,00 – 20,00 hod. Návštěvu si však můžete objednat i telefonicky na číslech 776 141 531-2 nebo 233 350 790. Kdo nemá auto, nebo zkrátka po Praze jezdí raději tramvají, pak ať naskočí do té s číslem 22 a vystoupí na stanici „U Kaštanu“. PopMuseum je odtud, co by kamenem dohodil. A vstupné? Od 40 do 100 korun, zlevněné od 30 do 70 korun. Výstava potrvá až do 12. února příštího roku.

Pravoslavná hudba v Praze

Loňský první ročník toho hudebního klání se setkal s velkým úspěchem. Pořadatelé festivalu – sdružení Filokallia však i letos nabízejí v rámci toho unikátního festivalu nejen krásné hudební, ale i duchovní zážitky.

Jen namátkou z programu vybíráme např. Byzantský chorál v podání předního řeckého mužského sboru Tropos (už 18.10.). Na programu jsou autentické byzantské nápěvy z řecké pravoslavné hymnografie v podání mužského sboru Tropos, který řídí dirigent Constantinos Angelidis. Jako host vystoupí smíšený Sbor chrámu sv. Cyrila a Metoděje s duchovními skladbami v češtině a v církevní slovanštině pod vedením Valentiny Shukliny a Maria Christou.

Zajít si můžete i na bohoslužbu s byzantským chorálem (30.10., 9,30 – vstup volný). Liturgie sv. Jana Zlatoústého bude sloužena za účasti předního řeckého žalmisty A. Chaldaiakise a sboru chrámu sv. Cyrila a Metoděje, střídavě pod vedením Valentina Shuklina a Mariose Christou (sólo – Achillefs Chaldaiakis).

Film, výstava, přednášky

Nepochybně zajímavou z mnoha doprovodných akcí je například výstava fotografií pravoslavného umění v budově Rumunského kulturního institutu (Anglická ulice, Praha 2) „Církevní bohatství Rumunska a Kypru“, kterou můžete už od 25. 10 navštívit denně od pondělí do pátku mezi 10. a 17. hodinou.

Pokud ovládáte angličtinu, pak si nenechte ujít komentovanou projekci dokumentárního filmu „Stone sof Famagusta“.

Dokument je založen na intenzivních výpravách a výzkumu města Famagusty a jeho hradeb kanadským kunsthistorikem dr. Allanem Langdalem, který k němu také napsal scénář a podílel se na jeho výrobě. Film byl natočen bývalým producentem a režisérem BBC Danem Frodshamem.

Projekce se uskuteční v budově Rumunského kulturního institutu, Anglická 26, Praha 2. (24.10., 19,00 hod.) Přednášet bude řeckokyperská spisovatelka Vivian Avraamidou-Ploumpi. Po projekci bude následovat volná diskuse. Film, přednáška a diskuse budou v angličtině.

Vstupenky na koncerty je možno zakoupit vždy místě konání hodinu před začátkem (zvýhodněné vstupné: 100 Kč - studenti, důchodci).

V rámci festivalu je připravena i řada přednášek, více na www.phillokallia.com.

Pražská Zoo slaví – slavte s ní!

Přesně toto se vám může přihodit v pražské zoologické zahradě v Praze 28. září! Pražská ZOO totiž slaví v tento den své osmdesátiny! Co vás tam čeká? Vedle zvířat tentokrát i bohatý program, slavné osobnosti a třeba i atmosféra třicátých let, v nichž se začala psát její historie.

Brány pražské Zoo se poprvé otevřely 28. září 1931. Jejím zakladatelem byl prof. Jiří Janda. Osmihektarový areál s několika málo zvířaty se za 80 let existence proměnil v šedesátihektarovou zoo s téměř 5000 obyvateli. Historické milníky, ale i budoucí rozvoj Zoo Praha přiblíží právě ve středu 28. září program Výroční slavnosti.

Dopoledne - sportovci, herci, krasoplavci

Zahájení proběhne za účasti ředitele zoo Miroslava Bobka v 11 hodin v amfiteátru expozice lachtanů. Pražské zoo přijdou popřát významní prezidenti, králové a královny!
Mezi jinými např. královny hodu oštěpem - Dana Zátopková a Barbora Špotáková, dále pak nositelka královské ceny Thalie Barbora Hrzánová. Chybět nebudou ani královny krásy.

Dopolední program obohacený vystoupením krasoplavců vyvrcholí ve 11.30 hodin křtem nejmladšího lachtana jihoafrického narozeného v Zoo Praha. Vnuka povodňového hrdiny Gastona pojmenuje plukovník Jiří Vávra, který se v roce 2002 podílel na Gastonově záchraně.

Odpoledne Jiřina Bohdalová a hříbě koně Převalského

Druhý blok oslav začne ve 14 hodin u výběhu koní Převalského. Primátor hl. m. Prahy Bohuslav Svoboda společně s královnou českých komediálních hereček a letošní osmdesátnicí Jiřinou Bohdalovou pokřtí 216. hříbě narozené v Zoo Praha.

Atmosféru 30. let dokreslí swingová kapela, ale i zaměstnanci oděni do noblesních šatů z doby profesora Jandy. Každý návštěvník, který na oslavu dorazí taktéž v dobovém kostýmu, bude mít vstup za korunu! Stejné zvýhodnění platí i pro držitele jména Král. (Vstupné za korunu mají i důchodci nad 70 let – včetně sedmdesátníků do Zoo po celý rok, stejně jako držitelé průkazek důchodci s průkazkou na slevy PID).

U Vzdělávacího centra budou návštěvníkům k dispozici speciální služby - kadeřnický salon, který vykouzlí zájemcům dobové účesy a fotograf, který je zvěční v historických kostýmech u automobilu z roku 1931.

Do podzimní knihovničky

Pro stále se prodlužující večery a případy, kdy se nelze procházet barevným podzimem kvůli dešti, je tu kniha. Vedle psa jeden z přátel největších. Proto opět přinášíme několik tipů, po čem sáhnout.

101 druhů hub

Tak třeba – pokud rádi chodíte do lesa, měli byste znát 101 druhů hub! Proč právě 101? To se dozvíte, pokud si opatříte knihu Michala Mikšíka s jednoduchým názvem – Atlas hub – 101 druhů, které musíte znát. Připravilo ji pro vás nakladatelství Computer Press. Budete-li se držet hesla – nečíst, ale studovat, pak v klidu přežijete všechny své smaženice! A když na houby – tak proč ne třeba do Jižních Čech?

Kam v Jižních Čechách

Právě tam můžete vyrazit díky stejnému nakladatelství s knihou - průvodcem Kam v Jižních Čechách a nezabloudíte. Sice to není příručka, podle níž najdete všechna zaručená místa pro houbaře, ale pokud právě „neporostou“, čeká najdete v ní 400 tipů na výlety. Košík necháte v autě a na hradě, zámku či v nějaké přírodní rezervaci vás přejde i zlost, že domů jedete bez hřibů. V publikaci navíc se dozvíte nejen kam, ale kdy a za kým apod. Najdete v ní totiž kontaktní adresy, otevírací doby, a vše, co k pořádnému výletu patří.

Dobrý voják Švejk

Švejk si právě vtíral do kolenou Opodeldok, když vešla stará paní Millerová a řekla: „Tak nám zabili Ferdinanda!“ A zanedlouho to začalo. Osudy „úředně uznaného blba“, který prochází první světovou válkou popsal Jaroslav Hašek tak, že už desetiletí je nadšeně čtou muži i ženy. Ale co Švejk před válkou? To a další podivné historky se dozvíte, když si přečtete Haška, co nedávno vyšel. Knížku ilustroval Petr Urban a s přišlo s ní na trh letos na sklonku léta nakladatelství XYZ – stejně jako s dvěma následujícími.

Šumař na střeše

Povídky Šoloma Alejchema se odehrávají na koncem 19. a začátkem 20. století v carském Rusku, na západě dnešní Ukrajiny v takzvané Oblasti židovského osídlení, která existovala mezi lety 1791 a 1917. Předobrazem postav jsou skuteční lidé - chudí a zbožní židé, kteří žili a pomáhali si tak, jak jim přikazuje judaismus. Jsou to lidé dobromyslní, prostí, vynalézaví, veselí i smutní; ševci, hodináři, krejčí, zelináři nebo mlékaři, jako byl Tovje, hlavní hrdina řady příběhů v této sbírce i známého muzikálu Šumař na střeše, který podle povídek Šoloma Alejchema vnikl. V Divadle Na Fidlovačce je „Šumař“ beznadějně vyprodán už několik let.

Tanec s vlky

Pro podzim je charakteristická nejen barevnost, ale i déšť a tím pádem i louže. S touto knihou se podíváme za tu největší – až do daleké Ameriky. Krátce po skončení války Severu proti Jihu je voják Severu vyznamenaný za statečnost John Dunbar převelen do pevnosti na území Indiánů. S nimi se po počáteční nedůvěře postupně sbližuje až do té míry, že přijímá nové indiánské jméno Ten, který tančí s vlky. Jeho nový život je však násilně přerušen ve chvíli, kdy do pevnosti dorazí další vojáci… Podle knihy Michaela Blakea byl natočen stejnojmenný film s Kevinem Costnerem, který získal sedm Oscarů.

Kyselá těšínská jablíčka

A zpátky do Evropy! V nakladatelství Epocha vychází od autora Jiřího Bílka Kyselá těšínská jablíčka. Nic pro pěstitele, ale pro milovníky historie. V edici Polozapomenuté války zavádí autor čtenáře na území Těšínského knížectví, na které si po první světové válce dělaly nárok Československo a Polsko. V lednu 1919 spor vyvrcholil sedmidenní válkou. Tím však nic neskončilo. S koncem druhé světové války se spor o Těšínsko rozhořel znovu – a českoslovenští vojáci obsadili v červnu 1945 část Ratibořicka. Pak zasáhl Stalin – a obě země musely v roce 1947 uzavřít spojeneckou smlouvu. Těšínsko s pestrým národnostním spojením prožívalo mezi lety 1918 a 1947 opravdu těžké chvíle…

Praktický rádce a pomocník

V pondělí 19. 9. 2011 totiž vyšlo po letní přestávce nové číslo časopisu Sociální služby. Na svých stránkách se tentokrát věnuje jubileu - 20. výročí založení Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR (APSS ČR).

Ale zářijové vydání časopisu Sociální služby samozřejmě jako vždy přináší také řadu reportáží, rad či informací o dění v sociální sféře. Mimo jiné referuje o konferenci, která se týkala problematiky infantilizace a nálepkování uživatelů sociálních služeb, o slavnostním předání certifikátů kvality prvním domovům pro seniory, o soutěžní výstavě Šikovné ruce našich seniorů či netradičnímu sponzoringu sociální služby ze strany motorkářského klubu atd.

Odborné články se tentokrát věnují např. problematice ageismu ve zdravotnictví a sociálních službách, sexuálnímu zneužívání na pracovišti, logopedii, představení metody snoezelen, manažerským dovednostem aj. Více informací o časopisu Sociální služby naleznete na www.socialnisluzby.eu, aktuální informace o APSS ČR a jejích právě probíhajících aktivitách na www.apsscr.cz.

Unikátní hrací karty v Týně nad Vltavou

Předseda tohoto Clubu pan Petr Bílý k této výstavě mj. řekl: „Vystavené exponáty mají co nejširší veřejnosti ukázat, že svět karetních her je mnohem barvitější a pestřejší než karty, jimiž doma hrajeme mariáš nebo kanastu.“ Pro iSenior.cz odpověděl i na několik dotazů.

Na výstavě máte největší mariášové karty na světě. Prozradíte, ještě nějaká nej – třeba nejstarší, nejcennější, nejkurióznější?

Největší karty vydala nástupnická organizace dříve monopolního výrobce OTK (firma Hrací karty, s.r.o.), každá hra je číslovaná a s certifikátem.

Na výstavě budou k vidění jak netradiční karty z historie -například národní hra E. Neumanna, hrací karty M. Alše, zvířátkové karty prof. Mudruňky, či první reklamní karty formy Šrouby Drdla.

Z novější doby pak hry propagující cestovní ruch v Československu - ČEDOK, pivovarnictví, karty vydávané PZO (dříve podniky zahraničního obchodu), karty s budovatelskou tématikou, tzv. lidové karty J. Kušičky.

Návštěvníci ale uvidí i netradiční karty vzniklé po roce 1989. Zvláště zajímavé pak jsou autorské karty našich předních výtvarníků - Zd. Mézla, L. Tichého, i nastupující generace grafiků - J. Vydra.

V neposlední řadě to jsou také kvarteta, Černí Petři a karty vykládací. Výstava je zaměřená koncipována tak, aby ukázala netradiční zpracování karet a zaujala co nejširší diváckou obec. Nechtěli jsme vystavovat „jen“ karty nejstarší. To by se potom lehce mohlo stát, že návštěvník by vnímal prakticky ustálené obrazy jako „stále stejné“ – a možná by ho brzy začalo nudit.

Od kdy vy sám sbíráte karty?

Od svých šestnácti let - tedy 30 roků. Sbírám pokud možno kompletní hry. Jejich přesný počet nevím, ale odhaduji to na více než 3000 sad.

Rád bych upozornil, že existují i specialisté, kteří sbírají třeba jen žolíky nebo karetní reversy.

Bavíme se o kartách, jste sběratel, odborník, zeptat se musím: Znáte písničku Balíček karet? Co jí říkáte?

Písničku znám. A víte, že má mnohem bohatší historii, než si lidé myslí? Nahlédl jsem do záznamů a zjistil, že první zmínka o ní je známa už z roku 1779!. V rámci našeho Clubu bychom rádi někdy dali dohromady celou historii tohoto příběhu, který má opravdu reálný základ.

A teď pozor! Když Vám řeknu re, tuti - uměl byste pokračovat dál a víte, co to je?

To není těžké!Takže - boty, kalhoty, kaiser, rekaiser.... Fleky v mariáši, tj. dvojnásobení hodnoty hrané hry

Správně. Mám „školení“ od svého dědy. V dětství jsme karty hrávali v neděli odpoledne ještě s tátou a bráchou. To, že víte, svědčí o tom, že nejen sbíráte, ale i hrajete. Je to tak?

Občas zavzpomínáme s kamarády na léta gymnaziální a fakultní při partii licitovaného mariáše.

Tolik předseda pan předseda Bílý. Zbývá jen dodat, že v neděli 25. září se můžete na Netradiční české hrací karty přijít podívat od 14,00 do 16,00 hodin, poté ve všední dny od 9,00 do 16,00 hodin. V době státního svátku (28.9.) je výstava otevřena od 14,00 do 16,00 hodin.

Jednotné vstupné je 20,- Kč, děti do šesti let mají vstup na výstavu i do celého muzea zdarma.

Více na: http://www.tnv.cz

Vyrobte si sami šperk

Příležitostí stát se na chvíli šperkařem budete mít šanci na dvoudenní akci GLASS ART FESTIVAL 2011, kterou pořádá agentura CzechTourism. Festival módy, šperků a umění se bude konat 24. – 25. září v Praze na nádvoří Kinských (v areálu Paláce Kinských na Staroměstském náměstí č. 12).

Právě tady budou mít návštěvníci možnost aktivně se zapojit do tvorby. Kromě expozic jednotlivých vystavovatelů je totiž připravena i sekce, kde se pod vedením odborníků z oboru naučí, jak si vytvořit vlastní originální šperk.

Program festivalu začne v sobotu v 11 hodin slavnostním zahájením. V rámci obou dnů dojde i na hudební vystoupení, vyhlášení hlasování návštěvníků festivalu o nejlepší model šatů z projektu 14 klenotů v srdci Evropy.

Představí se zde také zajímavé spojení mladých umělců s hudebními tělesy hrající folklor (LIPKA z Jablůnkova) a neotřelými rockovými muzikanty (PIJAWICE z Prahy). Moderátorka Daria Hrubá známá z televizních obrazovek se ve finále zapojí i zpěvem.

Korálek ke korálku – a je tu rekord!

V neděli dopoledne je naplánován pokus o rekord v největším počtu lidí navlékajících korálky na jednom místě v jeden čas. Díky podpoře G&B beads se při pokusu o rekord bude podávat panák „korálek“, který každému jistě zpříjemní den. Ukončení programu je plánováno na 18 hodin v sobotu a 19 hodin v neděli.

Pořadatelé chtějí první ročníkem GLASS ART FESTIVAL nejen připomenout, ale i obnovit historickou tradici výroby šperků, která je České republice blízká. Ten, kdo přijde, bude moci nahlédnout do postupu jejich tvorby, promluvit si se samotnými výrobci a vybrané produkty i zakoupit.

A protože festival bude probíhat zároveň s uznávanou společenskou akcí Prague Fashion Weekend, čeští tvůrci budou moci své letité zkušenosti předvést v jeho rámci také přímo na přehlídkovém molu v prestižní pražské ulici módy – Pařížské. Bohatý doprovodný program bude k vidění i na sousedním Staroměstském náměstí.

Dějiny s Lucií Seifertovou

Žádné biflování! Nahlédnout do našich dějin může celá rodina hned dvěma způsoby. V každém případě však k tomu potřebujete velké autorské leporelo výtvarnice Lucie Seifertové (na fotografii s Jiřím Lábusem a Petrem Prchalem) s názvem Dějiny udatného českého národa.

Těsně před Večerníčkem

Způsob první: Dívejte se každou neděli! Česká televize v tento den před Večerníčkem vysílá stejnojmenný sto jedenácti dílný animovaný seriál. Komentář čte udatný český lev, tedy přesněji řečeno herec Jiří Lábus, jež tomuto králi zvířat v českých luzích a hájích propůjčil svůj hlas.

Seriál vychází obsahově i výtvarně ze stejnojmenné knihy Lucie Seifertové. Forma kreslené animace dokáže výborně spojit informaci a zábavu v humorné nadsázce a naplnit tak i záměr tvůrců, jejichž snahou je, aby pohled na naše dějiny byl úsměvný a mírně, byť laskavě, ironizující. Tříminutové díly jsou adekvátní obsahovému rozpětí, protože diváci se vydávají na cestu sahající od lovců mamutů až po sametovou revoluci.

Televizní cyklus je určený celé rodině: dětem, rodičům i prarodičům. Všem, koho zajímá česká historie a rád si ji osvěží za pomoci úsměvné polohy, kterou seriálu dodali jeho tvůrci: Lucie Seifertová (spoluautorka scénářů a výtvarnice), Pavel Koutský (spoluautor scénářů a režisér), Jiří Lábus (už víte, že jeho hlasem promlouvá lev – vypravěč) a hudební skladatel Petr »Pancho« Prchal, který k němu skládá hudbu.

Animovaný televizní seriál Dějiny udatného českého národa dostal v prosinci 2010 prestižní cenu Elsa za nejlepší televizní animovaný pořad.

Na výstavu až do konce října

Způsob druhý: Zajděte na výstavu. Opět se stejnojmenným názvem – tedy Dějiny udatného českého národa. Čtrnáctého září ji v 17 hodin zahájil již zmíněný herec Jiří Lábus v pražské Galerii Klementinum (Křížovnická 190, Praha 1). Otevřeno je denně mimo pondělí od 10,30 do 18,00 hodin a výstava potrvá až do 30. října letošního roku.

Už v roce 2004 byla uvedena v Národním muzeu v Praze na výšku dvoumetrová a na šířku sedmdesáti metrová (!!) zvětšenina leporela jako výstava a od té doby brázdí Českou republiku. Od roku 2006 dvojče této výstavy přeložené do angličtiny objíždí Spojené státy americké a výstava už navštívila například i Bolognu, Frankfurt n. M., Lucembursko nebo Moskvu.

Největší leporello na světě

Devět metrů dlouhé autorské leporelo formátu A4 nazvané Dějiny udatného českého národa je nejdelším leporelem na světě. Prodalo se ho už 70.000 kusů.„V České republice nám to natřel jedině Harry Potter,“ usmívá se nakladatel Petr Prchal.

Originální leporelo spatřilo světlo světa v roce 2003 a od té doby jde od úspěchu k úspěchu. V roce 2004 získalo hned tři prestižní ceny: Magnesii Literu za nejlepší dětskou knihu roku, Zlatou stuhu za nejlepší populárně naučnou knihu pro děti a Zlatou pečeť za nejlepší polygrafický počin roku 2003. A nyní je v nominaci prestižních cen Magnesia Litera na dětskou knihu desetiletí.

Galerie Klementinum (Křížovnická 190, Praha 1), denně mimo pondělí od 10,30 do 18,00 hodin.

Výstava trvá – do 30. října 2011.

Pro důchody k bankomatu?

Hosty budou ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, předseda Rady seniorů Zdeněk Pernes, bankovní expert Patrik Nacher a další. „Dokáží výběry v bankomatu zabránit zneužívání sociálních dávek? Bude sociální karta adekvátní náhradou za průkazy ZTP?“ O těchto a dalších otázkách se dozvíte víc.

O co jde

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek připravuje změny, které vzbudily negativní emoce. Prohlášení, že senioři budou dostávat důchody na účet a vybírat si je v bankomatech, vyvolalo vlnu nevole u občanů, opozice i u koaličních partnerů v čele s premiérem Petrem Nečasem.

Ministerstvo sdělilo, že tuto povinnost nikdy nedeklarovalo a důchody budou nadále vypláceny tak, jak byli senioři zvyklí, tedy pokud budou chtít. Sociální kartu by měli používat občané, kteří pobírají nezdanitelné sociální dávky. Karta by měla nahradit i průkaz ZTP, což se nelíbí zdravotně handicapovaným.

Čeho se bojí senioři

Ministerstvo tvrdí, že tento systém zjednoduší a zpřehlední systém sociální ochrany. Výplata sociálních dávek se sjednotí a proběhne z jednoho místa – z Úřadu práce ČR. Ministr ujišťuje, že ke snížení dostupnosti nedojde. Ale právě toho se nejvíce obávají senioři a zdravotně handicapovaní z menších měst a obcí.

Máte slovo s Michaelou Jílkovou – je podle informací České televize diskusní pořad, kde můžete vyjádřit svůj názor a kde řeší problémy a témata, která působí starosti občanům. Každý divák může poslat svůj názor formou SMS nebo prostřednictvím webu České televize.

Ve studiu, v němž povede moderátorka debatu, budou připraveni zastánci různých názorů na vybrané aktuální téma: zástupci odborné i laické veřejnosti. Nejde o to, aby se jeden host dostal do pozice „otloukánka", na kterého by útočili ostatní, každý bude mít šanci říct svůj názor na daný problém a obhájit ho.

Co bude příště

Před koncem pořadu moderátorka vyhlásí téma příštího diskusního pořadu Máte slovo, vysílaného ve čtvrtek 22. 9. na ČT1 od 21:30 hodin. Debatovat může přijít každý, kdo má odvahu říct veřejně svůj názor – stačí se přihlásit na tel. čísle: 261 13 77 66 nebo e-mailové adrese: mateslovo@ceskatelevize.cz. Své názory můžete posílat také formou SMS ve tvaru: MS mezera TEXT ZPRÁVY na telefonní číslo: 906 06 09.

Střežené hradní orchideje jsou k vidění

Podruhé v historii

V sobotu a v neděli od 10 do 15 hodin budou mít návštěvníci unikátní možnost vidět takzvané produkční zahrady, které jsou v bezprostředním sousedství prezidentské vily. „Zahrady budou otevřeny teprve podruhé v historii,“ upozorňuje David Šebek ze Správy Pražského hradu.

Jen v loňském roce je podle něj navštívilo 17 tisíc lidí. V produkčních zahradách se pěstuje přes 70 druhů okrasných rostlin, včetně tisíců orchidejí, anthurií či gerber. Přístup do zahrad bude bránou za Jízdárnou, prohlídka zabere zhruba jednu hodinu. V sobotu dopoledne má návštěvníky pozdravit i manželka prezidenta republiky Livia Klausová.

Vinobraní s programem

Vinobraní, které se bude konat v sobotu i v neděli od 11 do 18 hodin v Královské zahradě, nabídne kromě kvalitního moravského burčáku také stylový kulturní program. Návštěvníkům budou hrát folklórní soubory, mimo jiné Hradišťánek, cimbálové muziky Sudovjan, Cifra, Žandár či Iršava.

Do historie pak diváky v neděli zavedou vystoupení šermířské skupiny Dominik. Dětští návštěvníci pak mohou po oba dny soutěžit se stálou expozicí Příběh Pražského hradu.

Doprovodný program:
- přehlídka cimbálových muzik (Sudovjan, Cifra, Žandár a Iršawa)
- vystoupení dětského folklórního souboru Hradišťánek
- ukázky tradičních řemesel a krojů
- exhibice šermířů (skupina Dominik)
- soutěže pro děti

Sobota 17. září
10.00 - zpřístupnění tzv. Produkčních zahrad pro veřejnost (do 15.00 hod.); otevření Královské zahrady PH pro veřejnost
11.00 - začátek prodejní degustace vín v Míčovně (vstupné 50 Kč; do 18.00)
11.00 - první vystoupení Cimbálové muziky Žandár, dále 12.30, 14.00, 15.30, 17.30
11.30 - první vystoupení Cimbálové muziky Iršawa, dále 13.00, 14.30, 16.00, 17.00
12.00 - první vystoupení dětského folklorního souboru Hradišťánek, dále 13.30, 15.00, 16.30
15.00 uzavření tzv. Produkčních zahrad (program v Královské zahradě pokračuje až do 18.00 hodin)

Neděle 18. září
10.00 - zpřístupnění tzv. Produkčních zahrad pro veřejnost (do 15.00 hod.); otevření Královské zahrady PH pro veřejnost
11.00 - začátek prodejní degustace vín v Míčovně (vstupné 50 Kč; do 18.00)
11.00 - první vystoupení dětského folklorního souboru Hradišťánek, dále 13.00, 15.00, 16.30
11.30 - první vystoupení Cimbálové muziky Cifra, dále 13.30, 15.30, 17.00
12.00 - první vystoupení Dominiku (scénický šerm), dále 14.00, 16.00
15.00 - uzavření tzv. Produkčních zahrad (program v Královské zahradě pokračuje až do 18.00 hodin)

Další informace pro návštěvníky:

- orientační plán
- www.hrad.cz
- tel.: 224 37 3368

Vstup na vinobraní i do produkčních zahrad je zdarma.

Zářijové premiéry v Rokoku a Divadle ABC

Důkaz - příběh o lásce

Tvůrci Důkazu (premiéra 7. září – Rokoko) prozrazují, že příběh se odehrává na pozadí velké matematiky, který nám připomene, jak křehká může být hranice mezi genialitou a šílenstvím. Ale nečekejte vzorce, závorky a definice. Představení je o lásce!
„O lásce, která se v poslední době na veřejnosti zmiňuje velmi málo“, říká dramaturgyně představení Věra Mašková. „Je to láska rodičů a dětí.“

Divák bude mít možnost porovnat dva přístupy k problému, jímž se stává starý nemocný rodič. Vzdát se dosavadního života a být starému otci stále nablízku? Nebo se z této situace, na jejímž konci nečeká vítězný cíl, vykupovat penězi? Co je lepší? Těžko se hledá odpověď, i když jí možná jsou další slova Věry Maškové: „Člověk může od života urvat, co se dá. Často ale platíme vlastní důstojností…“

Velkou příležitost dostává v tomto případě na jevišti pražského Rokoka talentovaná třiadvacetiletá Veronika Kubařová (iSenior.cz s ní přinesl rozhovor letos v únoru), jíž byla svěřena role Catherine. Vedle ní v představení dále hrají Oldřich Vízner, Martin Písařík a Stanislava Jachnická.

Sto roků samoty

Představení o posedlosti, vášni a poznání (premiéra 17. září - Divadlo ABC). Je největším projektem stávající sezóny Městských divadel pražských.

Středobodem příběhu je Ursula, milenka, manželka, posléze matka a babička. V jejích rukou se ocitá rozhodování o osudech dětí, vnoučat a nakonec i manžela, který začíná dětinštět a být nebezpečný sám sobě.

Adaptace pro divadlo se se souhlasem samotného autora, jenž obvykle uvádění svých děl nepovoluje, ujal vynikající maďarský dramatik Schwajda. V této podobě pak dílo obletělo celý svět. Pro divadlo ABC ho nastudoval režisér Peter Gábor.

Jitka Smutná a Vladimír Čech

V hlavní roli Ursuly se představí skvělá herečka Jitka Smutná. Už při čtení scénáře hry se prý cítila být v jakési zvláštní magii a tento pocit ji neopustil ani při jejím zkoušení. Dvě a půl hodiny na jevišti, to už je pro herce pěkná porce. V případě herečky formátu Jitky Smutné je však pro diváka už toto příslib opravdového zážitku.

K vlastnímu příběhu a nastudovávání hry před premiérou řekla: „Lidé se mění v průběhu života. I my se měnili….“ K tomu okamžitě dodal další herec, který ztvárnil druhou hlavní postavu – Josého Arcádia Buendia – Vladimír Čech: „ Až příliš! José je – no, takový magor. Poruší několik přikázání a v důsledku toho jsou pak trestání příbuzní. Nebylo to pro mě jednoduché.“

Ve Sto roků samoty dále hrají Jan Vlasák, Hanuš Bor, Dana Batelková, Evellyn Pacoláková, Máša Malková a řada dalších. Nepochybně i v tomto případě bude stát za to jít na představení, které začíná nedovolenou láskou a prokletím, jež na sto let poznamenalo osudy jedné rodiny a jedné civilizace.

APSS ČR spustila webové stránky Týdne sociálních služeb ČR

Už na konci května tohoto roku jsme vám na našich stránkách představili jejího prezidenta Ing. Horeckého. Bavili jsme se tehdy na téma Domovy seniorů v blízké budoucnosti s označením kvality.

Další zajímavé informace pro vás máme v této chvíli od tiskového mluvčího APSS ČR Zdeňka Kašpárka, který je zároveň šéfredaktorem časopisu „Sociální služby“. Týkají se Týdne sociálních služeb ČR v druhé dekádě letošního října. Jeho účastníkem se může stát každý z vás.

Podporujeme kvalitu života

APSS ČR na konci srpna spustila nové webové stránky Týdne sociálních služeb ČR. Na adrese http://www.tyden-socialnich-sluzeb.cz nabízí informační servis o projektu, do kterého se zapojují napříč různými typy sociálních služeb již třetím rokem stovky jejich poskytovatelů z celé České republiky.

Podporujeme kvalitu životaAPSS ČR Týden sociálních služeb ČR pravidelně vyhlašuje společně s Ministerstvem práce a sociálních věcí s cílem představit široké veřejnosti náročnou a zodpovědnou práci desetitisíců zaměstnanců sociálních služeb, kteří pomáhají řešit nepříznivou sociální situaci přibližně 700 000 uživatelů z řad seniorů, osob se zdravotním postižením či osob ohrožených sociálním vyloučením, a to formou, která zaručuje zachování lidské důstojnosti, ctí individuální potřeby a posiluje schopnost začleňování do společnosti v přirozeném sociálním prostředí.

Týden sociálních služeb ČR se letos koná od 10. do 16. října pod heslem „Podporujeme kvalitu života“. Kromě řady místních, regionálních i celostátních aktivit obsahuje program Týdne sociálních služeb vyhlášení výsledků druhého ročníku výtvarné soutěže „Šťastné stáří očima dětí“, třetí ročník dvoudenního Výročního kongresu poskytovatelů sociálních služeb ČR či celostátní Den otevřených dveří poskytovatelů sociálních služeb.

Webové stránky Týdne sociálních služeb ČR nabízejí kromě průběžně doplňovaných informací o jednotlivých akcích také formulář, prostřednictvím kterého se mohou poskytovatelé sociálních služeb do aktivity Den otevřených dveří on-line přihlásit.

Na neděli zahradníkem

Akce začala v devět hodin, kdy se všichni společně, pod vedením emeritního zahradního architekta Josefa Rejska, pustili do práce. Čekalo je vyplít a upravit sedmadvacet kameninových velkoobjemových květináčů a dalších osmatřicet potřebovalo kompletní úpravu, provzdušnit hlínu a vysadit květiny.

V jedenáct hodin dorazil i primátor Prahy Bohuslav Svoboda, který projektu poskytl záštitu. „Předpokládám, že tato akce přispěje k tomu, že budeme seniory více vnímat a více je zapojovat do veřejného života,“ uvedl primátor Svoboda. „Pro seniory to má také svůj význam. Je to práce v týmu, na vzduchu, zlepšuje to jejich fyzickou zdatnost a psychickou odolnost,“ dodal.

Z původních deseti přihlášených seniorů se počet rozrostl zhruba na dvě desítky a díky upoutávce na Facebooku dorazili i dobrovolníci o generaci mladší. Ti s sebou vzali své děti, takže zastoupení zde měly všechny věkové kategorie.

„Jsem rád, že přišli i mladší lidé, protože to znamená, že se nám podařilo ukázat na seniory i v jiném světle, než jak je média běžně prezentují,“ uvedl koordinátor projektu a manažer Jiří Hrabě ze společnosti Elpida. Ta se dlouhodobě věnuje práci pro seniory.

Pražský magistrát se rozhodl oslovit všechny organizace vlastněné hlavním městem a vyzvat je, aby se k projektu připojily. „Plánujeme oslovit i jednotlivé městské části, které mají v majetku činžovní domy, kde by senioři mohli kupříkladu zvelebovat jejich dvorky,“ dodal k tomu radní pro sociální oblast a bydlení Petr Dolínek.

Společnost Elpida pak chce oslovit i velké firmy nebo nadnárodní korporace, aby v rámci svých aktivit CSR projekt Senioři pro Prahu podpořily i finančně. „Velké firmy by se měly začít dívat i tímto směrem, protože Česko i Evropa stárne a senioři budou za pár desítek let tvořit polovinu společnosti,“ uvedl k tomu Jiří Hrabě z Elpidy. „Senioři si zaslouží pozornost, v ČR žije 1,5 milionu lidí starších 65 let, v roce 2050 jich bude už 3,5 milionu,“ dodal.

Sluneční nabídka Prahy 13

Otevřeno je v úředních hodinách radnice (pondělí, středa: 8 až18 hodin, úterý, čtvrtek, pátek: 8 až 13 hodin). Vstupenka je ke stažení na adrese: http://www.praha13.cz/11657_Vystava-socialnich-sluzeb-Prahy-13

Pokud se na výstavu půjdete podívat v pondělí, může se hodit informace, že právě v tento den se na Slunečním náměstí koná farmářský trh. V září je v provozu opět naplno a zve vás k návštěvě každé pondělí od 8 do 18 hod až do 31. října.

„Tržiště bylo otevřené celé léto v trochu menším rozsahu. Nyní se můžete těšit na 22 farmářů, včetně občerstvení,“ uvedl mluvčí městské části Samuel Truschka. Jako novinka se podle něj představuje prodej konzervovaných domácích produktů, prodej malin a nebudou chybět ani francouzské speciality.

Ej, od Buchlovic rocker pěje!

Více mi o tomto vpravdě ojedinělém sboru lidí, kteří nejen svému nejbližšímu okolí dávají na vědomí, že tu stále ještě jsou – a velmi rádi, nám prozradil vedoucí tohoto domova Antonín Gajdoš. V jedné osobě i „rockový primáš“ buchlovických zpěváků a nadšenec, kterého hned tak někde nenajdete.

Prozradíte mi, jak to všechno začalo?

Při opékání špekáčků se cca 35 seniorů rozhodlo, že by se chtěli pravidelně scházet. Nejprve měli v úmyslu zpívat lidové písně. Vrchní sestra paní Ludmila Hájková ovšem přišla s originálním nápadem, aby naši důchodci zpívali populární hudbu. Vymyslela jim oblečení - džínsy, tenisky, trička s nápisem BUDU (Buchlovický důchoďák) a začala pro ně psát texty na mou hudbu, ve kterých se odrážel život našich zpěváků v domově.

Zkoušíte často? A kdo vybírá repertoár?

Každé úterý v týdnu a repertoár vybírám já.

Máte tedy na povel veliký rockový sbor – co kapela?

Tento sbor doprovázím jen já sám na klávesy, které zahrají celý doprovod. Ty nejsou moje, jsou majetkem domova.

Praha, Brno, Parlament ČR i Lucie Bílá

Dozvěděla jsem se, že nevystupujete „jen“ pro vlastní potěšení ve vašem domově, ale jezdíte po celé naší vlasti. Dokonce i za hranice!

Vystupovali jsme na různých místech doma i na Slovensku, napří v Praze a Poděbradech při příležitosti odevzdávání Ceny kvality v sociálních službách. Byli jsme dokonce i v Parlamentu České republiky. Ale také v Brně na Adventním koncertě spolu s Lucií Bílou a předními českými umělci, několikrát ve Znojmě na Slavnostech chleba a pro místní seniory.

A co rozhlas a televize, dobyli jste už média?

Několikrát jsme vystupovali v Českém rozhlase a v televizních pořadech Slovenské televize. U nás pak na Primě a v televizi NOE. Zde jsme měli hodinový pořad.

Máte i nějakou nahrávku, kterou by si mohli pouštět ti, kteří vás nikde na cestách nezastihli nebo nemohou za vámi přijet – a přesto by vás chtěli slyšet?

Natočili jsme 6 CD a 2 DVD nosiče.

Když se ztratí umělec, vznikne píseň

Nedovedu si představit, že na otázku - jaké máte ohlasy u publika, by byla jiná odpověď než - úžasné. A ani vy neujdete možná ne příliš originální otázce, ale chci slyšet nějaké veselé historky z vystoupení.

Ohlasy na vystoupení byly vždy velmi pozitivní. A veselých příběhů máme několik, ale aspoň jeden za všechny, na jehož základě jsme napsali píseň s názvem „Špilberk.“

Před 5 lety nás pozvali organizátoři akce „Brno- most do Evropy“ zpívat na Špilberk. Vystoupení dopadlo výborně. Po něm následovalo malé občerstvení a odchod do zaparkovaného autobusu pod hradem.

Jeden z našich zpěváků, mimochodem velmi veselý člověk, který prý zná Brno jako své boty, šel ještě s dvěma rockerkami napřed zkratkou. Když jsme ovšem všichni dorazili k autobusu, oni tam nebyli!

Nastalo hledání dotyčných umělců, do akce se musela zapojit i městská policie, která se ptala, jak je poznají. My jsme jim řekli, že jednoduše, protože mají kolem 80 let a na barevných tričkách mají název BUDU.

Dostavil se úspěch a po dvouhodinovém čekání u našeho autobusu zastavila Felicie městské policie, ze které vystoupili vysmátí naši pohřešovaní umělci. Trochu se prý spletli a nenašli tu správnou cestu, tak si dávali na náměstí v jedné kavárničce kafíčko.

Asi se za těch mnoho let Brno opravdu změnilo k nepoznání....

Prozradíte, co je vaším největším hitem, který prostě „musíte dát“ na každém vystoupení?

Zatím našim největším hitem je naše vlastní skladba „Twist na Špilberku“.

Ráda bych se zeptala i na věkový průměr členů vaší skupiny, řeknete mi ho, nebo jako správné hvězdy tuto informaci tajíte?

Donedávna jsme měli věkový průměr zpěváků 75 - 80 let. Ovšem, bohužel,někteří členové nám umřeli, tak museli jsme udělat různá opatření.

Citelně nám chybí muži, proto jsme i naše poslední CD s názvem „Dneska to rozjedem… zpívají Ladies BUDU a Antonín Gajdoš" nahráli pouze se ženami. Jsou tam i poněkud mladší pěvkyně.

Nemusíme se topit v přepychu

Víte ještě o někom, kdo by vás následoval - jiný domov pro seniory, kde by také hráli - možná by mohl vzniknout i Rock for senior people, co vy na to?

Opravdu nevíme, asi jsme zatím jediní.

Přeji vám všem hodně štěstí a síly k tomu, co děláte. Myslím, že činnost by se dala nazvat i vynikajícím lékem s vynikajícími vedlejšími účinky, jimiž jsou radost pro sebe i druhé. Co byste popřál vy sám všem, kteří nás teď čtou?

Určitě lze konstatovat, že hudba je lék a motivace pro další spokojený a kvalitní život všech seniorů, kteří k nám do souboru chodí. Těší se z každé zkoušky a z vystoupení žijí ještě několik týdnů poté.

Všem, kteří vás čtou, bychom popřáli hlavně pevné zdraví a dobré lidi okolo sebe, protože máme pocit, že jsme si přestali vážit některých hodnot. Zejména mezilidských vztahů, které jsou základem všeho.

Je jasné, že bez finančního zajištění je život krutý, ale nemusíme se topit v přepychu. Přijde stáří, zdravotní problémy a vše je najednou jinak.

Proto hned po zdraví bychom všem popřáli mnoho lásky, protože té není nikdy dost.

Senioři, do útoku!

„Soutěž se bude konat od pátečního rána ve sportovním areálu Mochtín u Klatov. Do soutěže se mohou přihlásit družstva složená z příslušníků starších 40 let, nebo tohoto věku musí dovršit nejpozději v den konání soutěže,“ uvedla mluvčí hasičů plzeňského kraje Alena Marešová.

Základní kolo požárních útoků začne v 9 hodin. Do finálového kola postoupí podle Marešové pět nejlepších družstev, ze kterých bude vybrán vítěz. Jako doplňková soutěž bylo zařazeno přetahování lanem, které je naplánované na 11.30 hodin.

Klub REMEDIUM má otevřené dveře

I když nám léto ve svém závěru dalo pocítit svou sílu, za chvíli tu bude podzim a s ním i trocha té nostalgie. Nastane čas, kdy se možná někteří z nás začneme více zaobírat svou samotou. Pak už je jen krůček k depresím.

Aby k tomu nedošlo, udělejte si už teď program na příští měsíce! Pak vám místo smutku a depresí určitě přinesou radost, možná nové přátele a příjemná posezení. Jak na to? Zeptejte se v Klubu REMEDIUM!

Přesvědčte se sami!

V rámci programu Dne otevřených dveří bude třeba ve 14.00 hodin pozvánka na kávu a vyprávění o Klubu a od 14.30 beseda Jak se žije seniorům v Praze. V 16.00 hodin je možné zúčastnit se ukázkové hodiny cvičení na míčích. Tak neváhejte a 6. září se přijďte na vlastní oči přesvědčit, že i vy můžete prožívat podzim jinak než dosud.

Září je zahájením nového školního roku a i Klub opět ožívá. Od 12. září probíhá zápis, nové kurzy mají své ukázkové hodiny, např. ARTE dílna, semináře Dějiny českých zemí, terapeutická skupina, orientální tance a další. Od 12.září je tedy opět otevřeno od pondělí do pátku od 9.00 do 18.00, v pátek do 16.00 hodin, ve svém rytmu znovu běží bezplatné programy sociálních služeb, poradenství a konzultace.

„Den otevřených dveří pořádáme pro širokou veřejnost, nejen seniorskou,“ říká Helena Kubů, manažerka Programů pro seniory. „Těší nás, když přijdou i mladší lidé a zajímají se o možnosti vzdělávání a služeb pro své rodinné příslušníky, většinou rodiče. Zároveň tak mohou i pro sebe získat představu jak naše zařízení funguje a co lidem nabízíme. To souvisí s celkovým pohledem na stárnutí, s možnostmi jak stárnout a jak se na stárnutí připravit. Těšil by mě také větší zájem médií, která by mohla dobrým věcem věnovat významnější část prostoru a podpořit tak obraz smysluplného a důstojného života všech věkových skupin ve společnosti.“

Pozvánka na výstavu do Slaného

Máte-li rádi jeho obrázky, určitě byste měli navštívit právě připravovanou výstavu jeho litografií, která se chystá ve Slaném v Galerii Ikaros. Galerie je ve Fügnerově ulici 667 (nad sokolovnou). Výstavu otevře vernisáž v úterý 6. září 2011 od 19 hodin. Litografie Adolfa Borna pak budete moci v tomto středočeském městě zhlédnout až do 1. října 2011.

Není bez zajímavosti, že v této galerii jde už o čtvrtou Bornovu výstavu. Předchozí potěšily návštěvníky v letech 1999, 2003, 2008.

I po internetových vlnách

Pro výstavu je připraveno 35 originálních litografií, které si můžete prohlédnout i na internetové adrese www.galerie-ikaros.cz, neboť galerie funguje jako kamenná a internetová.

Současně s litografiemi Adolfa Borna se představí objekty Designového nábytku – STUDIA TESKA, architektonického a designerského ateliéru zabývajícího se návrhy a realizací solitérních objektů i komplexním designem interiérů.

Víte, že….

Adolf Born se narodil 12. 6. 1930? Jeho osobitá kresba se proslavila v kresleném humoru, karikatuře a ilustracích, kterými nás výtvarník těší od roku 1955. Do roku 1995 ilustroval 228 knih a řadu knižních obálek. První litografii ve volné grafice zveřejnil v roce 1960, v animovaném filmu se s ním setkáváme od roku 1964.

Na Světové výstavě v Montrealu – Člověk a jeho svět 1974 byl Adolf Born vyhlášen nejlepším karikaturistou roku 1974. Nominovalo ho 600 karikaturistů z celého světa.

Americké nakladatelství Witty World Books v roce 1994 uspořádalo průzkum mapující kreslený humor v celosvětovém měřítku, v němž anonymně hlasovalo 5000 výtvarníků. V kategorii tvůrců výtvarných kreací realizovaných volnou technikou obsadili Adolf Born a Ronald Searl společně 1. místo.

A pokud nevíte nic o STUDIU TESKA, tak zde aspoň krátká informace: Vlastimil Teska (*1945) a Mgr. Artis Marek Teska (*1967) své umění odvozují od předka, který v devatenáctém století vytvořil na zámku Orlík Teskův sál.

Praha ožila polkou

Od včerejška do pondělka se do známých rytmů přenesete prostřednictvím vystoupení tradičních dechových kapel. „Od čtvrtka do neděle se akce koná uprostřed Staroměstského náměstí, v pondělí pak v parčíku za Staroměstskou radnicí,“ upozorňují organizátoři.

V neděli se můžete těšit na vystoupení českého hudebního skladatele, bubeníka, kapelníka a dirigenta Josefa Vejvodu. Jde samozřejmě o syna světově proslulého Jaromíra Vejvody, autora polky Škoda lásky, která své příznivce našla i daleko za českými hranicemi.

Program
2.9.2011 / Strahovanka a hosté / 14:00 – 17:00
3.9.2011 / Strahovanka a hosté / 16:30 – 19:00
4.9.2011 / Moravanka a Josef Vejvoda / 14:00 – 17:00
5.9.2011 / Strahovanka / 14:00 – 17:00

Vyhrajte „vzdělání“ zdarma

Celé odpoledne můžete strávit na nádvoří v Praze 1 v ulici Na Poříčí 1035/4, kde se bude mimo jiné soutěžit o poukázky na účast v zajímavých vzdělávacích kurzech. Na akci upozorňuje iSENIOR.cz ve spolupráci s magazínem Revue 50plus (www.seniorrevue.cz).

„Už v minulých číslech jsme seniory upozorňovali na možnost zúčastnit se zdarma zahraničního workshopu. V rámci evropského programu Grundtvig se mohou dospělí lidé nad 16 let zdarma zúčastnit vzdělávací dílny téměř kdekoliv v Evropě,“ uvedla ředitelka vydavatelství magazínu Jarmila Nevařilová.

Katalog na období 2011/2012 je již zveřejněn a nyní se připravuje jeho česká verze. Podrobný program naleznete na webových stránkách www.naep.cz/grundtvig.

Čtvrteční akce je pořádána od 14 hodin ve spolupráci s Asociací institucí vzdělávání dospělých ČR a Dánským velvyslanectvím v rámci Týdne vzdělávání dospělých® pod názvem „Grundtvig Day 2011 aneb Na vzdělávání není nikdy pozdě“.

Už jen zítra, hlaste se

Letos jde zhruba o 45 kurzů. Kompletní nabídka na našich stránkách www.cdv.tul.cz v části U3V. Výuka probíhá jedenkrát týdně (90 minut), učí se čtrnáct bloků v semestru.

O co byl v loni největší zájem a kolik lidí se kurzů zúčastnilo?

Největší zájem byl v loňském roce o kurz Občanského práva a Světová náboženství. Tradičně je velký zájem o kurzy PC, Digitální fotografie a Anglického jazyka.

Kolik let bylo nejstaršímu účastníkovi a co zajímalo právě jeho?

Naší nejstarší studentkou je MUDr. Vojtěchová (86 let), která v loňském roce navštěvovala anglický a francouzský jazyk.

Setkávají se senioři se svými mladšími vrstevníky nebo mají „séparé“?

Kurzy jsou určeny pouze pro seniory, pokus o společnou výuku byl neúspěšný.

Máte zkušenosti, že se titíž lidé vracejí do dalších kurzů? Jsou nějak zvýhodněni?

Ano, máme studující, kteří u nás studují nepřetržitě dvanáct let.

iSenior.cz

O historii U3V v Liberci

Univerzita třetího věku TU v Liberci (U3V TUL)
doc. Ing. Jiří Vacek, CSc., doc. RNDr. Jaroslav Vild, RNDr. Eva Dvořáková

Ještě dávno před vznikem univerzit třetího věku, byly na českých vysokých školách realizovány přednášky pro veřejnost (zejména starší občany) a vysoká škola si uvědomovala důležitost a prospěšnost tohoto konání. Mezi nestory těchto přednášek na naší škole patří pan docent Nekvinda, který realizoval celou řadu přednášek pro širokou veřejnost, např. na témata: geometrie, teorie čísel, organizace sportovních soutěží a další. Ale těch nadšených přednášejících bylo mnohem více.

Univerzita třetího věku TU v Liberci vznikla na základě souhry mnoha okolností po převratu. Pana docent Vacek, který byl v té době vedoucím katedry pedagogiky a psychologie, reprezentoval již nějaký čas tehdejší VŠST v Liberci v České asociaci distančního univerzitního vzdělávání (ČADUV). Zde se již dlouhou dobu diskutovalo o možnosti vzdělávání seniorů na vysokých školách. Další okolností byl požadavek MŠMT, aby na každé škole vzniklo pracoviště, které bude centrálně řídit distanční vzdělávání všech fakult univerzity a bude určena 1 osoba odpovědná za komunikaci s MŠMT. Tak došlo ke vzniku Referátu distančního vzdělávání (později Centra dalšího vzdělávání TUL) v čele s RNDr. Dvořákovou. Založení U3V TUL bylo možné zároveň díky podpoře tehdejšího děkana pedagogické fakulty pana docenta Vilda, který její vznik inicioval. Díky docentům Vackovi a Vildovi a paní doktorce Dvořákové, jejíž oddělení (tehdy Referát distančního vzdělávání TUL) dostalo na starost organizaci, byla univerzita třetího věku v letním semestru akademického roku 1998/99 zahájena.

Pan docent Vacek preferoval v počátku myšlenku, že se senioři budou účastnit přednášek denních studentů. Do prvního semestru studia v letním semestru 1998/99 se přihlásilo 16 seniorů a nabídnuty byly 3 obory: psychologie, sociologie a úvod do práce s PC. Studium se překrývalo s denním studiem na pedagogické fakultě, a záměrně byla vybrána témata, která byla seniorům blízká a praktická. Návštěvy společných přednášek byly na jednu stranu pro obě strany (studenty i seniory) obohacující, na druhou stranu byla kapacita volných míst v učebnách malá a i když seniorům nečinilo problém navštěvovat společné přednášky, na seminářích se necítili po boku mladších kolegů dobře. Proto bylo rozhodnuto, že budou seniorům nabídnuty speciální kurzy určené pouze jim – tedy občanům starším 50 let.

Z tohoto období si pan docent Vild vzpomíná na jednu perličku: „Pamatuji si, že před 1. semestrem studia na U3V za mnou přišly dvě studentky, které velmi stály o účast na přednáškách, ale nesplňovaly podmínku věku nad 50 let. Tehdy jsem je speciálním dekretem děkana Pedagogické fakulty tyto studentky pro účely studia na U3V TUL úředně ostaršil na 50 let.“

Po pilotním 1. semestru bylo již na podzim roku 1999 nabídnuto specializované studium pro seniory. Studující si mohli vybrat jeden z ucelených tří- až čtyřsemestrálních studijních programů (Sociologie, Psychologie, Dějiny umění) a k tomu si mohli vybrat maximálně 2 jednosemestrální kurzy (Filozofie, Marketing, Rétorika, Ochrana životního prostředí, Kresba a malba, Úvod do práce s PC, Administrativa na PC). Postup do dalšího semestru byl podmíněn složením zkoušek nebo potvrzením účasti na zapsaných přednáškách. O přijetí na U3V TUL se již mohli ucházet pouze občané starší 50 let, v průběhu let ještě přibyla podmínka ukončeného středoškolského vzdělání s maturitou.

V počátcích byl program pro seniory sestavován pouze ze studijní nabídky fakulty pedagogické, v současné době se na studijních oborech a kurzech pro seniory podílí rovněž ekonomická fakulta, fakulta textilní, fakulta umění a architektury, fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií a Ústav zdravotnických studií.

Senioři U3V TUL uvítali především velkou otevřenost U3V a možnost výběru studijního programu. Postupně byla v dalších letech studijní nabídka rozšiřována a inovována. V roce 2009 byl nabídnut nejvyšší počet – tj. 41 kurzů.

Zájem seniorů o studium s lety postupně rostl. Svého maxima dosáhl zřejmě v roce 2008, kdy na U3V TUL studovalo 377 seniorů. Do této doby byl provoz U3V také výrazně podporován vedením univerzity a to jak morálně, tak finančně. Od roku 2008 se již organizátoři z důvodu velkého počtu zájemců začali potýkat s problémem nedostatku učeben pro výuku. Vedení univerzity odmítlo pokračovat ve zvyšující se tendenci finanční podpory a tak po roce 2008 musel být poplatek za studium zvýšen na současných 900,- Kč. Tím mírně opadl zájem na současných 313 posluchačů v zimním semestru 2010/11.

Od libovolného výběru kurzů seniorskými účastníky přistoupila U3V TUL (na podnět Asociace univerzit třetího věku) od akademického roku 2010/11 ke změně svého statutu. Byly vytvořeny ucelené studijní obory s podílem povinných a volitelných předmětů. Každý studující nyní studuje v průměru 2 předměty v semestru. Každý předmět je vyučován 14 bloků (90 minut) v semestru. Výuka probíhá převážně v odpoledních hodinách od 14 nebo 16 hodin.

V současnosti U3V TUL nabízí:
Základní obory, které v průběhu 3 - 5 let studia seniorům nabídnou ucelený obrázek o zvoleném tématu. Studující v daném oboru studuje 1 povinný a maximálně 3 volitelné předměty v semestru. V akademickém roce 2010/11 bylo nabídnuto 9 tradičních oborů: Anglický jazyk, Německý jazyk, Francouzský jazyk, Základy práce s PC, Vybrané kapitoly z dějin umění a architektury, Základy digitální fotografie, Komunikace – sociálně osobnostní rozvoj, Základy psychologie, Mytologie.

Nástavbové obory, u kterých je doporučená délka studia 2 roky a ve kterých studující absolvuje 2 – 3 povinné a 1 volitelný předmět za semestr. V akademickém roce 2010/11 byly pilotně nabídnuty 2 obory:

1) Kulturně historická a antropologická studia nabízí studujícím U3V ucelený dvouletý studijní program, který jim umožní získat, doplnit a rozšířit si znalosti z oblasti kulturní historie, kulturní antropologie, dějin umění a architektury, dějin hudby a dějin oděvní kultury.

2) Digitální fotografie umožní studujícím ve dvouletém programu získat, doplnit a rozšířit si znalosti z oblasti digitální fotografie a základů práce s PC, krajinářské fotografie, makrofotografie a počítačové grafiky.

Klub studujících a absolventů U3V TUL – jeho činnost byla zahájena v roce 2006. V jeho rámci jsou studujícím i absolventům nabízeny 4 druhy činností:
1. Jednorázové (motivační) přednášky a besedy
2. Exkurze a letní kurzy
3. Kulturní a společenské akce
4. Virtuální U3V ( ve spolupráci s ČZU v Praze)

Tradičně jsou studujícími nejvíce vyhledávány obory zabývající se historií a psychologií, dále je velký zájem o studium cizích jazyků (především anglického) a práce na počítači. Bohužel není velký zájem o technické a přírodní obory.

Na organizaci U3V TUL se v současnosti podílí 2 lidé (celkem 1,5 úvazku), vedením byla pověřena Mgr. Pacltová. Jejím hlavním úkolem je vedle organizace výuky zajištění financování provozu U3V. Jedním ze zdrojů financování je administrativní poplatek, který hradí senioři po zápise na U3V TUL. V letošním roce byla jeho výše určena na 900,- Kč pro důchodce. Náklady na výuku (pronájem, honorář přednášejícím, studijní texty, materiály) se zvyšují a pokud nechceme finančně ještě více zatížit seniory, je třeba hledat další zdroje financování.

Proto byl již potřetí podán projekt na grant Statutárního města Liberec. Tento grant umožnil realizaci 3 kurzů, u kterých byla vysoká finanční náročnost (především na studijní texty, materiál, exkurze). Prvním byl kurz Kulturní vlastivědy pro seniory, který byl pro svou úspěšnost realizován ještě v dalším roce a kurz Malířská zákoutí Liberce, ve kterém se senioři naučí pracovat s olejovými barvami.

Dalším významným zdrojem financování byl grant od MŠMT podávaný v centralizovaném projektu zaštítěném Asociací univerzit třetího věku, který byl určen na rozvoj U3V v ČR. Z jeho prostředků bylo zpočátku financováno především technické vybavení, zařízení PC učeben pro seniory. Poté byl grant zaměřen na rozvoj nových studijních oborů a zavedení aktivizujících metod do výuky seniorů.

Pomocí byl také decentralizovaný grant od Univerzity určený na provoz U3V, který byl bohužel v posledních letech vždy o něco tenčí.

Novinkou letošního roku byl pilotní projekt „Přeshraniční spolupráce seniorů“, který byl podpořen prostředky Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci programu Cíl 3. Realizace projektu byla zahájena v říjnu 2010 a realizováno bylo zatím 6 společných setkání ( z celkových 8). Cílem projektu bylo realizovat přeshraniční vzdělávací, kulturní a společenské aktivity pro seniory v České republice a Svobodném státu Sasko, s cílem poznávat sousední zem, seznamovat se s její historií, kulturou, jazykem, navázat bližší kontakty a přátelské vztahy v rámci Euroregionu Nisa.

Cílovou skupinou jsou občané starší 50 let, v ČR - studující a absolventi Univerzity třetího věku TU v Liberci, v Sasku – studující Seniorenkolleg VŠ Zittau/Görlitz a Akademie pro starší v Trojmezí. Každé aktivity se zúčastnilo vždy alespoň 20 seniorů z ČR a 20 ze Saska. Dosud se jednalo vždy o dvoudenní setkání, při kterých se senioři formou přednášek, seminářů a exkurzí seznamovali s jazykem, historií a kulturou sousední země, uskutečněn byl rovněž ples U3V nebo konference na téma vztahů mezi Čechy a Němci v období meziválečném. Zde úryvek z dopisu německého penzisty pana Kunze:

„Vlastně mne donedávna společná historie příliš nezajímala, ale od prvního setkání v Liberci jsem si začal nakupovat knihy a studium společné historie a poznávání českého jazyka se pro mne staly koníčkem. Komunikace mezi námi seniory je tím jednodušší, že Češi mluví dobře německy, a tak mám dost možností se vyptat na vše potřebné.“ Z české strany se setkání účastní především studující oboru Německý jazyk, pro které jsou tato setkávání velkou motivací a výbornou praxí.

V květnu a červnu se účastníci setkají při dvou závěrečných workshopech, při kterých budou společně výtvarně tvořit a vzniklá díla budou vystavena v liberecké knihovně a v prostorách VŠ v Görlitz. Již nyní je zřejmé, že i po ukončení projektu se budou senioři dále setkávat a zůstanou i v písemném kontaktu se svými kolegy v sousední zemi. A tím bude naplněn původní záměr projektu – tedy sblížit seniory na obou stranách hranice.

V únoru 2011 podalo CDV TUL žádost o grant na projekt „More than Neighbours“ z programu Grundtvig ve spolupráci s šesti dalšími institucemi ze zemí EU zabývajícími se vzděláváním seniorů (TU Chemnitz v Německu, Universidade da Coruňa ve Španělsku, RACIO ve Slovinsku, Het Perspectief v Belgii, A.I.C.C.R.E. v Itálii, Universytet Trzeciego Wieku Lublin v Polsku). Komunikační jazykem projektu je angličtina a cílem bude kromě práce seniorů na společném úkolu a poznávání života účastníků v partnerských zemích rovněž rozvoj jejich jazykových kompetencí v anglickém jazyce. V červenci bude Národní agenturou pro evropské vzdělávací programy oznámen výsledek výběrového řízení.

Univerzita třetího věku TUL nepatří v Čechách mezi nejstarší (pouhých 12 let existence), ale svým dynamickým rozvojem drží krok s institucemi, které se na našem území zabývají vzděláváním seniorů již delší dobu. A chvála ze strany účastníků studia, přednášejících i veřejnosti je velkou motivací pro její další rozvoj.

Zralé ženy vítány

Proč vlastně soutěž vznikla?

Soutěž je zábavná, ale zároveň může napomoci tomu, aby se na seniory začalo nahlížet jinýma očima. Život se dá prožít v každém věku naplno a s radostí.

Kolik se hlásilo účastnic v minulých letech a v jakém věkovém rozmezí?

Loni se přihlásilo kolem stovky účastnic. Počet přihlášených se v roce 2010 rapidně zvýšil díky vstupu nového spolupořadatele soutěže, kterým je ČRo Pardubice. Nejmladší soutěžící bylo 41 a nejstarší 78 let. Rozhodující není věk ani vzhled, soutěž nekopíruje žádnou Miss. Nadhled, vtipná reakce na zadaný úkol, volná disciplína , sympatické vystupování…

Kdo vlastně hlasuje?

Jednotlivé disciplíny hodnotí bodováním porota, která je složena z členek klubu Primababča, ze zástupců Českého rozhlasu Pardubice ,z řad sponzorů i z řad známých osobností. Soutěž podpořili i herci VČD v Pardubicích, jako moderátor soutěže je již tradičně pan Novotný, pak paní Monika Žídková a Heidi Janků.

A kdo loni vyhrál?

Vítězkou 3. ročníku se stala paní Pavla Staňková- Macáková z Rokytnice v Orlických horách. Všechna vystoupení i samostatná volná disciplína u všech dam diváky pobavila a měla své příznivce. Ale srdce diváků nakonec získala svým tanečním vystoupením paní Staňková-Macáková.

Akce se koná v Pardubickém kraji, musí být účastnice z tohoto kraje?

Soutěž byla původně zamýšlená pro Pardubický kraj. Během tří ročníků překročila hranice regionu, setkali jsme se s dámami nejen z Čech, ale i z Moravy.

Kdo se do soutěže může přihlásit, jaké jsou podmínky?

Do soutěže se může přihlásit každá žena, která má alespoň jedno vlastní vnouče. Přihlášky a motivační dopis hodnotí porota, která vybírá postupující do dvou semifinálových kol v Chrudimi a v Ústí nad Orlicí. Finále se uskuteční 3. prosince 2011 v Pardubicích. Podrobnosti lze najít na webu www.primababca.cz. Dámy se mohou hlásit i písemně na adrese Primababča, Český rozhlas, Sv. A. České 29, 530 02 Pardubice.

Jak jste se k pořádání této akce dostala a co vás na ní baví?

Stála jsem u zrodu 1. ročníku soutěže, jako novopečená babička jsem si uvědomila, že chci být pro svá vnoučátka tou prima babičkou stejně jako ostatní babičky. A tak vzniklo motto soutěže , pohodová, rychlá, inteligentní, milující a akční. Prostě prima.

Nejmladší soutěžící bylo 41 a nejstarší 78 let. Hned po 1.ročníku vznikl klub Primababča, kde se sešla bezvadná parta složená z bývalých účastnic soutěže. Takže soutěží nic nekončí. Dámy z klubu připravují kulturní program, pomáhají při organizaci všech kol soutěže, pořádají výjezdní zasedání. Hanka Vojtková, Hanka Pelcová, Majka Kovářová, Hana Popková, Dana Tlapáková, Majka Foltinská, Pavla Houžvičková, Dáda Němečková. Míla Marcelová… A další primababči jsou ty, které věnují svůj volný čas soutěži.

Proč by se měly zájemkyně hlásit?

Dnešní babičky už nejsou stařenkami jako z románu Boženy Němcové, ale nechtějí být ani ambiciózními ženami bez ohledu na vlastní rodinu. Pokud ženy, babičky, chcete ukázat, že jste prima babička pro svá vnoučata a pokud chcete zažít mnoho legrace, přihlaste se do 4. ročníku soutěže Primababča 2011.

Nikdy není pozdě, pojďte

„Nikdy není pozdě vydat se na správnou cestu“ – tak zní motto historicky prvního Primátorova dne zdravého životního stylu, který se uskuteční v sobotu 27. srpna. Cílem interaktivního veletrhu, kterým veřejnost provede primátor Bohuslav Svoboda, je ukázat, jak lze i ve velkoměstě dosáhnout naplnění známého rčení, a že začít není pozdě v jakémkoli věku.

„Lidé neustále podceňují skutečný význam pojmu zdravý životní styl. V jejich povědomí ještě není zakořeněno, že nejde jen o vyváženou a pestrou stravu, nebo pouze o pohybové aktivity či život bez stresů. Zdravý životní styl znamená dokázat sladit všechny tři tyto složky v jeden jediný vyrovnaný celek. Právě on totiž přináší tu nejlepší prevenci před takzvanými civilizačními chorobami a prodlužuje věk,“ konstatoval Bohuslav Svoboda.

Proto by rád jako primátor a lékař pomohl Pražanům najít ke zdravému životnímu stylu tu správnou cestu. „Nezávazně si ho mohou vyzkoušet prostřednictvím interaktivních stanovišť na veletrhu. Věřím, že díky jim mnoho lidí zjistí, že žít zdravě není nijak složité, ba ani nudné,“ podotkl.

Primátorův den rozdělí botanickou zahradu na tři zóny s interaktivními stanovišti. „Psychickou vyrovnanost“ určitě ocení ti, kteří se potýkají s každodenním tlakem v práci či dalšími životními starostmi. Odborníci ušijí každému na míru rady, jak bojovat se stresem nebo se účinně odreagovat a odpočinout si.

Podnětný může být například relaxační jogínský stánek, v němž si veřejnost bude moci pod vedením profesionální cvičitelky vyzkoušet techniky dýchání a různé cvičební pozice. Odreagovat se pak návštěvníci mohou při thajské masáži. Zejména vaše vnuky se pak může stát lákadlem šermířská školička a turnaj pro její dva nejlepší žáky s primátore, který je bývalý sportovní šermíř.

Věřím, že díky jim mnoho lidí zjistí, že žít zdravě není nijak složité, ba ani nudné. V zóně „Zdravé tělo“ se pak lidé dozvědí vše o svých tělesných hodnotách, jako jsou hladina cukru, cholesterol či poměr tělesného tuku a svaloviny. Vyzkoušet budou moci populární zumbu, aerobní trenažér VacuShape, taibo či třeba tai chi. Inspirací se může stát exhibice skákání na obří trampolíně nebo ukázka břišních tanců. K dispozici budou i sportovní poradci.

Zóna „Zdravá výživa“ Pražanům přinese každou hodinu pravou kuchařskou show s ochutnávkou zdravých pokrmů. Pochutnat si budou moci i na neobvyklých variacích nápojů z čerstvého ovoce a zeleniny a nejrůznějších zdravých produktech. Odborníci na výživu pak zájemcům pomohou se sestavením redukčních či sportovních jídelníčků a dokonce i s dietou provázející některé zdravotní choroby.

Zároveň budou pro všechny návštěvníky připraveny soutěže o zajímavé ceny – vyhrát mohou např. roční členství do fitness, poukazy na odběr zboží a mnoho dalších cen. Zdravý životní styl chce primátor hlavního města Prahy ve spolupráci s různými institucemi a firmami podporovat i v budoucnu.

Bydlení ve „vanilkovém“

„Dům se nachází v památkové zóně historického jádra, a tak nám památkáři zateplení členité fasády nepovolili,“ upozornila Hana Kaspřáková z odboru rozvoje a investic bohumínské radnice. Viditelná část fasády proto musí zůstat zachována v původní podobě.

„Renovace dekorativních fasádních prvků zabere stavařům nejvíce času. Míst, které je nutné repasovat, je nakonec více než jsme původně počítali,“ dodala Kaspřáková. Zároveň dodala, že opravy potrvají do října. U konce je podle ní výměna oken a řemeslníci teď pokračují v zateplování fasády.

Domov Jistoty pro seniory provozuje v městském domě Moravskoslezský kraj. Ten se proto na rozsáhlé opravě finančně podílí částkou jeden milion korun.

S Michalem Nesvadbou o rodičích a dětech

Řada čtenářů si Michala Nesvadbu pamatuje z úspěšného Mimtria (na Státní konzervatoři Praha vystudoval hudebně-dramatický obor), z některých filmů, kde hrál (např. Mrkáček Čiko, kde hrál hlavní roli). Michal je však i libretistou baletu Billiard a Princezna Zmrzlina.

Dnes se dále věnuje především dětským divákům. Jednak s představeními, kdy na jevišti dělá divy pomocí lepicí pásky (s představením „Mr. Tapeman“ byl dokonce až v Japonsku). V neposlední řadě ho mohou naši čtenáři, kteří se svými vnoučaty sledují televizi, pravidelně vídat v pořadu Kouzelná školka.

Co svět světem stojí, existuje tu generační problém. A nejen pokud jde o zaměstnání, někdy dává dost „zabrat“ i v rodinách. Jak tomu bylo u vás? Předpokládám, že puberta si vybrala své, ale jak šel život dál – rozuměl a rozumíte si se svými rodiči – dá se říct – dobře?

Myslím si, že mé období puberty není popsáno v žádné čítance. Jakoby nebylo. S rodiči se velmi dobře rozumím a to odjakživa. Žijeme uměním a vším, co k němu patří. Vzájemně si pomáháme dodnes. Moje maminka nechyběla na jediné zkoušce všech mých osmi představení. Otec dodnes pro mě maluje obrázky do pořadů České televize.

Tatínek

Měl jste to možná o to komplikovanější, že váš otec je herec a výtvarník Miloš Nesvadba. Bylo těžké, zbavit se nálepky „syn slavného otce“?

Pamatuji si, že maminka, a to v dobrém, nabádala stále otce, aby na ulici rozdával kolemjdoucím úsměvy. Říkávala neustále: „Sledují tě lidi, usmívej se!“

Tenhle úsměv jsem po tátovi zdědil. Díky tomu jsem případné připomínky typu, jak jste naznačila, vždy s úsměvem přešel. Vydal jsem se vlastní cestou, ale byl vždy hrdý na to, v jakém prostředí jsem vyrůstal a co mi otec do života dal.

Ocitli jste se spolu někdy na jevišti nebo ve filmu?

Ano, hráli jsme spolu v několika pohádkách, ale to jsem byl ještě studentem herectví na Pražské konzervatoři.

Mám radost - a na to vzpomínám nejčastěji, že si táta se mnou zahrál i v několika mých autorských groteskách. Jako komici jsme se oba narodili. Naposledy jsme spolu vytvořili knížku s DVD, kde otec učí děti malovat. Na to jsem hrdý.

Maminka

Vaše maminka Jaroslava je výtvarnicí – a s ní jste, stejně jako s tatínkem, spolupracoval – na dvou knihách?

Na rozdíl od tatínka, který je kreslířský a malířský samouk, maminka vystudovala vysokou školu výtvarného umění. Upřímně řečeno jsou pro mě její kresby nepostradatelné. Víc než třicet let z její tužky vznikají návrhy kostýmů a loutek, které dokonce i šije a to výhradně pro mě. Velmi si v tom rozumíme.

Ubránila se maminka uplatňování „maminkovské“ role a dokázala vás brát jako kolegu-partnera při této práci?

Maminka je velmi kritická, ale mé práci pro děti fandí. Vždy po odvysílání jakékoliv mé nové televize (v poslední době nejčastěji pořadu Kouzelná školka) se nemusím dívat na displej telefonu, kdo volá. Telefon zvoní do minuty, kdy se na obrazovce objeví titulek – konec. I když jsem autor, scénárista a moderátor pořadu, vždy hodnotí i výtvarné pojetí a vyznění.

Přiznám se, že si na to dávám velký pozor, neboť si do pořadu rekvizity, loutky i některé kostýmy vyrábím sám.

Děti

Sám jste otcem dvou dětí, mezi kterými je velký věkový rozdíl. „Jde“ jim to „ spolu? Hlídá třeba Josefína někdy?

Mám vlastně tři děti. Pepina je nejstarší. O jedenáct let mladší je dcera mé ženy Anetka, kterou vychovávám od čtyř let a o dalších jedenáct let je Mareček, pokračovatel rodu.

Josefína hlídá Marka opravdu sporadicky, protože jako mladá výtvarnice, ale především trenérka parkurového skákání, vůbec nemá čas. Přesto se podařilo Marečkovi, kterému budou právě dva roky, udělat do plenek hromádku právě v době, kdy Josefína hlídala. A protože se nemohla hned napoprvé dovolat mé manželce, tak obvolala tzv. „celou Prahu“, aby jí někdo poradil, co má dělat. Dobře to dopadlo.

Co může podle vás rodič udělat pro to, aby si děti za všech okolností rozuměly, měly se rády….Nebo možná – co by asi nikdy neměl udělat, aby tomu tak nebylo,….. nevím, jak je lepší se ptát….

Odpověď je na knížku. Kombinace rodičů je nepřeberná a opravdu mají děti buď štěstí nebo smůlu nebo….. Dál to rozvádět nechci. My se ženou máme jednoduchý recept. Máme se rádi a děti to vidí.

Dceru jste měl poměrně mlád, syna naopak ve věku již zralejším. Obojí má svá pro i proti, je to tak?

Mareček mi obrátil život nohama vzhůru. S Pepčou se slyším každý den, protože není den, abych jí nebo ona mě nevolala. S Marečkem jsem skoro každou hodinu, která trvá déle než šedesát minut a má víc nálad, než jakákoliv tříhodinová divadelní hra Shakespeara. Omládl jsem, protože musím!

Já, Michal Nesvadba

Co myslíte, udělal jste někdy něco, co vaši rodiče nesli opravdu nelibě?

Ano, když jsem bydlel ještě s nimi společně. Řekl jsem jim, že jsem byl jinde, než jsem ve skutečnosti byl a oni se to dozvěděli. Možná pro někoho banální problém, ale my jsme si nelhali a nelžeme dodnes.

….a čeho byste se vy sám jako rodič od svých dětí nerad dočkal?

Aby za mými zády nade mnou nezvedali oči v sloup.

Jaký by chtěl Michal Nesvadba být dědeček? Ostatně – Josefína je už dospělá, kdyby byla po vás, asi dědečkem už jste, ne?

Dobrým. Právě na to trénuji se svým synem!

…a Ladislav Fialka s dvěma základními kameny

Vedle rodičů má na nás mnohdy velký vliv i pedagog, s nímž se v životě setkáme. Vy jste po konzervatoři studoval u Ladislava Fialky. V pantomimě je toto jméno u nás pojmem. Jaké byly ty tři roky s ním?

Souhlasím s vámi. Mimochodem, hodně bych na našem školství, přístupu učitelů a profesorů k žákům, měnil.

Já, osobně, jsem měl štěstí na pedagogy a kolegy, kteří mě, když mluvíme o mé práci, jako životním koníčku, ovlivnili.

Nebyl to tedy jenom Ladislav Fialka, ale taky Ctibor Turba, Boleslav Polívka, Boris Hybner a samozřejmě Marcel Marceau. Moje práce je mozaikou, složenou z malých i velkých zkušeností těchto, ale i dalších osobností. V neposlední řadě do ní patří dva nejjasnější základní kameny. Tatínek a maminka.

Nezapomenutelný Jiří Grossmann

Určitě si vzpomínáte! Záznamy přednesu těchto povídek v podání ať už přímo Jiřího Grossmanna, nebo Miloslava Šimka kolovaly mezi lidmi na cívkách tehdejšího technického zázraku – na magnetofonu Tesla B4 – průměr cívek 15 cm, 4 stopy, 3 rychlosti… Ne každý se totiž dostal do Prahy na jejich představení plné vtipných dialogů, smíchu a hudby, kde opravdu bylo na co koukat a co poslouchat.

Bavilo nás sedět spolu a spisovat

V roce 2001 na Jiřího Grossmanna takto vzpomínal druhý z tehdy populární dvojice - Miloslav Šimek: „Jirka měl charisma a byl to člověk, se kterým jsem chtěl být. Bylo mi s ním dobře, rozuměli jsme si, měl jsem si s ním co povídat. Troufám si říct, že on zase chtěl být se mnou, že jsme ty chvíle vyhledávali. My jsme si nedovedli představit den, kdy se neuvidíme. Pořád jsme měli o čem hovořit, pořád jsme měli nějaké plány a nesmírně nás bavilo sedět spolu a spisovat. … Obdivoval jsem jeho záběr. Dovedl nejenom psát a hrát, ale dokázal tvořit i texty a muziku. Tu mezeru po jeho odchodu jsem nikdy nezacelil…

Grossmann je zkrátka nezapomenutelný, i když od jeho odchodu z tohoto světa uplyne v prosinci už 40 let. Dodnes rádia hrají písničky s jeho texty. Některé z nich i sám zpívá (Vzdálený hlas, Jako kotě si příst,…). Ale z jedné podání Nadi Urbánkové až mrazí. Je to Závidím. Píseň o prosté touze zažívat „jen“ obyčejné věci. Napsal ji v době, kdy věděl, že už mu zbývá jen pár dnů života.

U příležitosti letošních dvou Grossmannových výročí vydává nakladatelství XYZ knihu s názvem stejným, jaký má zmíněná píseň Nadi Urbánkové – Závidím. Pod taktovkou jeho bývalého kolegy Jiřího Datla Novotného v ní na tuto jedinečnou osobnost české kultury vzpomínají přátelé a spolupracovníci, nechybí ani texty písní, povídky a mnoho fotografií.

Lidé nad 55 let neexistují?

Diakonie ČCE vede kampaň, která chce poukázat na současný pohled na seniory v naší společnosti. Má i svůj název…

Naše sociální kampaň nese, doufejme, dostatečně výmluvný název „Otevřeno seniorům“. Zahájena byla vlastně už koncem roku 2010, a to s cyklem zdravě kontroverzních plakátů v podobě optometrických tabulí se sloganem: Dnešní tabu se jmenuje stáří, které se průběžně objevují v celostátních magazínech i novinách.

Veřejnost mohla shlédnout plakáty také cestou velkoplošné světelné reklamy na telefonních budkách. V současnosti jsou budky od letních měsíců opět naší charitativní reklamou v dobrém slova smyslu „obsazené“.

Stejně tak je kampaň zastoupena krátkým videoklipem ve vysílání České televize, v červnu a červenci se snímek objevoval v reklamním čase ve všech multikinech CineStar po republice. Ke zhlédnutí je samozřejmě i na sociálních sítích (Youtube, Facebook) a spolu s dalšími prvky, ale i radami a tipy na interaktivním webu www.otevrenoseniorum.cz.

Rádi bychom prostřednictvím sociálně angažované reklamy lidem připomenuli skutečnost, že stáří má svoji nepominutelnou kvalitu a cenu – jakkoliv jsme denně vystaveni vizím kultu věčného mládí a rychlé prosperity, stáří a stárnutí čeká jako přirozená součást života každého z nás… Důležité je zmínit, že volba tématu nevyšla jen tak od stolu, senioři představují nejpočetnější skupinu klientů, o které se Diakonie ČCE stará ve svých střediscích: v terénních, ambulantních i pobytových službách.

Nejen čísla

Zdůrazňujete, že senioři jsou u nás přehlíženi a podhodnoceni. Mnozí z nich by patrně na toto kývli, řada z těch, kterých se stáří ještě netýká, by vám možná oponovala. Máte pro svá tvrzení nějaká čísla, závěry výzkumů, názory odborníků……?

Co dodat… Garantkou naší kampaně je doktorka Vidovičová, odbornice na takzvaný ageismus – věkovou diskriminaci, která se netýká výlučně pouze starších lidí.

Právě mezi seniory však byla provedena řada podrobných průzkumů, protože zde je tendence těch „zdatnějších, silnějších“ k posmívání se, podcenění či snad jen opomíjení starších bohužel častým jevem, byť pro naši společnost nejsou tato fakta prozatím zřejmě dostatečně viditelná. Mám-li použít pro představu pár čísel:

Lidé, kterým je 55 roků a více, jako by neexistovali.Téměř každý třetí občan starší 60 let a více než každý druhý starší 70 let zažil v nedávné době situaci, kdy se k němu někdo choval rozdílně jenom z důvodu jeho vyššího věku. Ageismus se však netýká pouze nejstarších věkových ročníků. Jedním z typických příkladů je diskriminace starších pracovníků na trhu práce, za které jsou v závislosti na oboru považováni už padesátníci nebo i lidé nad 45 let!

Stáří je popisováno slovníkem méněcennosti a starší lidé slovníkem závislosti. Setkáváme se i s takovými názory, že by měl být starším lidem omezen přístup do politiky, aby nemohli tolik ovlivňovat dění ve společnosti (souhlasí 33 % respondentů). Je zřejmé, že takto nepříznivé sociální podmínky a omezené vnímání velké části populace mohou mít řadu důsledků a mohou být významným stresujícím faktorem.

Jedním z impulzů, které naši kampaň uspíšily, byl domácí mediální průzkum, z nějž vyšel obraz seniorů nadmíru nepříznivě: „Lidé, kterým je 55 roků a více, jako by neexistovali. Jen výjimečně se s nimi setkáme v médiích jinak než jako s kuriózními objekty bulvární senzace - oběťmi nehody, podvodu či zapomnění“, popisuje Ivan Peterka z agentury ProBono stručně důvody, které vedly ke vzniku této charitativní kampaně.

Každá kampaň stojí nějaké peníze – kdo financujte tu vaši?

Kampaň je uskutečňována jako nezisková, veřejně prospěšná a v tomto smyslu se snažíme udržet také opravdu minimální, dotované náklady na její výrobu a publicitu.

Pro představu, celý projekt byl vytvořen sponzorsky spřátelenou komunikační agenturou, pro bezplatné vysílání ve veřejnoprávní televizi jsme se účastnili výběrového řízení na charitativní projekty mediálního partnerství. Obdobně k nám přistupují i další partneři, ať už hovoříme o mediálních domech či firemních dárcích, čehož si velmi vážíme.

Drobnými krůčky po dlouhé cestě

Věříte, že na základě poukázání na tento problému, může dojít je zlepšení pozice seniorů u nás?

Jakkoliv nesdílíme přesvědčení, že právě naše kampaň promění nadobro veřejné mínění, usilujeme nicméně o změnu pohledu ve společnosti. Drobnými krůčky, rozhovory v médiích, slogany, které snad donutí ty vnímavější z nás k zastavení a zamyšlení.

Kampaň Otevřeno seniorům je zamýšlena jako dlouhodobý proces, odstartovali jsme ji na podzim loňského roku a plány máme nejméně přes celý rok následující, který byl vyhlášen Evropským rokem seniorů. Ani tam ovšem zřejmě cesta jen tak neskončí…

Máte už nějaké ohlasy?

Nejvíce potěší po pravdě ohlasy samotných seniorů. Ozývají se, považte, třeba rovnou i na profilu naší kampaně na Facebooku!

Starších lidí v našem okolí jsme se ostatně ptali na názor už při utváření vlastní podoby celého projektu sociální reklamy.

Dalším pozitivním ohlasem je, troufám si říci, i zájem médií, přestože naše reklamní sdělení jejich trendy vlastně poměrně napřímo kritizují (O aktivní sopce máme z médií lepší představu, než o aktivním seniorovi…). Samozřejmě nás těší kupříkladu i sledovanost v televizi.

Negativní ohlasy jsme zatím nezaznamenali, ale i případná výtka může být výzvou.

Co podle vás může udělat každý, aby podobných kampaní nebylo zapotřebí a senioři, kteří se cítí diskriminováni, změnili názor?

Nejtěžší otázka na závěr. Odpověď se může zdát prostá – buďme k sobě navzájem vnímaví. Snažme se vždy dívat také očima druhých, těch, kdo nás možná vychovali, kdo dnes na oplátku potřebují naši pomoc a péči. Stáří by mělo zůstat nad jiné důstojnou, spokojenou etapou našeho života. Napadlo vás někdy, že bez prožitku stáří, zralosti a naplnění vlastně nic, co dříve předcházelo, nemá svoji pravou cenu?

(více o kampani na: www.diakonie.cz a www.otevrenoseniorum.cz)

Spot můžete shlédnout na webu.

Spoříme si na pohřby

Hlavními důvody, proč lidé staršího věku odkládají stranou peníze na vlastní pohřeb, jsou ryze pragmatické. „Zatímco téměř tři čtvrtiny z nich nechtějí finančně zatížit rodinu a pozůstalé, zbylých
27 procent chce mít jistotu, že se dočkají důstojného pohřbu,“ popisuje Tomáš Suk, manažer marketingu Poštovní spořitelny. Podle 17 procent seniorů není potřeba spořit, protože povinností pozůstalých je o pohřeb zesnulého se postarat.

Jak průzkum ukázal, necelá pětina seniorů se domnívá, že jim na pohřeb stačí částka do 10 tisíc korun. Polovina z nich považuje za optimální částku mezi 10 a 20 tisíci. Vhodnost vyšší částky potvrzuje i Václav Vohlídka, šéfredaktor časopisu Funeral Quartal.

„Konečná cena pohřbu se liší podle individuálních přání zemřelého nebo pozůstalých. Roli zde hraje výběr rakve, počet nosičů atd. Nejčastěji se však ceny pohřbů skutečně pohybují od patnácti do dvaceti tisíc korun.“ Statistiky Pohřebního ústavu hl. m. Prahy dále ukazují, že Češi v cca 75 procent případů dávají přednost žehu před tradičním pohřbem do země.

Více než třetina dotázaných v průzkumu prozradila, že mají jasnou představu
o způsobu pohřbu, o výběru hudby i podobě smuteční hostiny. „Stejný počet seniorů se však myšlenkám na své poslední dny brání, a 28 procent z nich říká, že se podobnými věcmi nezaobírají,“ dodává Tomáš Suk. Zajímavostí je, že o podobu vlastního pohřbu se více zajímají ženy než muži. Rozdíly v přístupu k tomuto druhu spoření najdeme i mezi obyvateli Prahy a zbytku republiky, což ukazuje graf.

Odkládáte si na výdaje spojené s vaším pohřbem?

Další šance pro diabetiky

MDM Centrum nově funguje v prostorách diabetologické ambulance prof. MUDr. Milana Kvapila, CSc., MBA.

Prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc., který prováděl na metodu MDM klinické zkoušky ve FN v Hradci Králové, pro čtenáře iSenior.cz odpověděl na několik otázek.

Pane profesore, jak se diabetická polyneuropatie projevuje?

Častým projevem diabetická polyneuropatie jsou pálení, chlad, pocit těžkých nohou, přecitlivělost či naopak necitelnost, problémy se spánkem, křeče, slabost dolních končetin, atd. Tyto obtíže mohou dosáhnout takové intenzity, že ruší pacienta při běžné práci, odpočinku i spánku. Léčba diabetické polyneuropatie by měla být vždy komplexní. Stěžejním faktorem pro úspěšnou léčbu je zajistit co nejlepší kompenzaci diabetu.

Trpí jí nutně každý diabetik? Dá se této komplikaci něčím předcházet?

Diabetická polyneuropatie je velmi častou komplikací diabetu. V určité fázi trvání diabetu se vyskytne téměř u všech diabetiků, u každého však v rozdílné intenzitě. Pokud jde o předcházení diabetickým komplikacím, nejdůležitější je opět dobrá kompenzace, tj. pečlivé vyrovnání diabetu. Léčba diabetu je často velmi složitá, záleží na typu diabetu, délce jeho trvání a dalších okolnostech. Při špatně kompenzovaném diabetu však komplikace postupují velmi rychle.

O co by měl pacient, který už trpí určitými příznaky, svého lékaře požádat - musí být nějak speciálně vyšetřen, aby se dozvěděl, že diabetickou polyneuropatií trpí?

Mnohdy se diabetická polyneuropatie diagnostikuje u pacientů dříve, než samotný diabetes. Především starší pacienti často přicházejí do ordinace praktických lékařů právě s příznaky diabetické polyneuropatie. Po rozboru krve a případném zjištění diabetu je třeba opět zajistit co nejrychlejší kompenzaci diabetu. Pro zjištění pokročilosti neuropatie se testuje citlivost plosky nohou dotykem kalibrovaného silonového vlákna, ladičkou se sleduje hluboké čití, použitím zkumavek s vodou nebo váleček ze dvou materiálů různé vodivosti tepla se zjišťuje vjem pacienta na studené a teplé impulsy.

Léky dosud tímto postiženým pacientům pomáhaly málo. Teď přichází MDM (mesodiencefalická modulace). Jak probíhá léčba touto metodou?

Nová fyzikální metoda Mesodiencefalická modulace je založena na působení velmi nízkých impulsů elektrického proudu působícího na oblast mezimozku, tzv. diencefalonu. MDM terapie se provádí pomocí speciálního přístroje MDM. V průběhu procedury přístroj generuje slabé impulsy přenášené náhlavní soupravou. V začátku procedury může pacient pociťovat lehké mravenčení, které se zpravidla během několika minut vytratí.

Jaká je účinnost metody MDM?

Z celkového počtu pacientů, kteří se zúčastnili klinické studie ve FN Hradec Králové, 86 % z nich hodnotilo zlepšení zdravotního stavu. U nemocných bylo sledováno subjektivní zlepšení polyneuropatických bolestí pomocí osmibodové stupnice. U všech nemocných došlo k výraznému zlepšení jejich obtíží. V ČR se metoda MDM používá třetím rokem, terapii podstoupilo přes 250 pacientů z celé České republiky.

Je tato metoda využitelná i v rámci jiné diagnózy, než je třeba diabetes a s tím spojená diabetická polyneuropatie?

V ČR a EU se metoda MDM používá u pacientů s diabetickou polyneuropatií a preventivně v některých případech diabetu. Koncem loňského roku provedl prof. Milan Kvapil na Interní klinice UK 2. LF a ve FN Motole další klinické zkoušky, na jejichž základě byla metoda MDM v dubnu t. r. schválená v EU pro léčbu onemocnění spojených s poruchou mikrocirkulace, což je špatné prokrvení tkání.

Kde v ČR je možné se touto metodou léčit.? Je zatím dostupná jen v soukromých zařízeních? Je v budoucnu uvažováno o tom, že bude postupně zavedena do dalších zdravotnických zařízení u nás?

V současné době jsou k dispozici 4 MDM centra v Praze, Příbrami, Plzni a Mariánských lázních. V letošním roce se plánuje také otevření dalších center na Moravě.

Po dalším městě elektronicky

Město Tábor totiž nabízí od 10. července všem návštěvníkům novou službu - elektronického průvodce městem a jeho památkách, který je ke stažení do mobilního telefonu zdarma.

„Mobilní průvodce zlepšuje služby informačního centra a je dostupný pro zájemce i v době, kdy je zavřeno. Použitím nové mobilní technologie také více zaujmeme mladší návštěvníky a zábavnou interaktivní formou jim přiblížíme historii města, jeho zajímavosti a památky, ” upřesňuje Lucie Pekárková z infocentra v Táboře.

Pro všechny typy telefonů

Za tři týdny si mobilního průvodce CLiCK pomocí Bluetooth a wifi vysílače z městských informačních center, z mobilního katalogu m.lwi.cz a z Android Marketu stáhlo přes 1 000 uživatelů. Návštěvník má tak bezplatně k dispozici mapy s GPS navigací dvou desítek tipů na výlety po městě a okolí. Mobilní průvodce je dostupný pro všechny typy telefonů od nejjednodušších až po smartphony.

Mobilní průvodce CLiCK provede návštěvníky historií města, představí jim architektonické památky, muzea, galerie, přírodní zajímavosti i pravidelné kulturní akce. Nechybí podrobná mapa města a detailní mapa historického centra. Návštěvníkům poradí i s umístěním důležitých institucí a bankomatů.

Co ještě?

Mobilní průvodce obsahuje také praktické informace, kontaktní údaje a otevírací doby. V jeho obsahu mohou uživatelé jednoduše a přehledně vyhledávat požadované informace, které mají k dispozici 24 hodin denně. Při orientaci na mapě jim pomáhá GPS navigace.

„Díky mapě s GPS navigací mají návštěvníci stálý přehled o památkách, které se nacházejí v jejich bezprostředním i vzdáleném okolí a nemusejí je pracně hledat na mapě. O řadě z nich by se také bez této aplikace nemuseli dozvědět. Mobilní průvodce není zároveň jako tištěný materiál; je to interaktivní společník, se kterým bude návštěvníky poznávání města bavit,” dodává Václav Hodek ze společnosti LifeWeb Interactive, která mobilního průvodce připravila.

Kde ještě?

Další mobilní průvodci od firmy této firmy jsou k dispozici v městech Telč, Hradec nad Moravicí, Děčín, v zoologických zahradách v Brně, Praze, Jihlavě a Ostravě i na památkách středočeského a jihomoravského kraje atd. V současné době firma připravuje další průvodce pro města Ostrava, Třinec a Kopřivnice. Mobilního průvodce od společnosti LifeWeb Interactive mohli také využít návštěvníci českého pavilonu na EXPO2010 v Šanghaji i světového šampionátu v ledním hokeji 2011 v Bratislavě.

Slovníček pojmů

GPS – Systém pro určení polohy uživatele a pro navigaci v mapách.

Smartphone – Tzv. chytrý telefon je mobilní telefon, který výrobce vybavil operačním systémem a který zpravidla poskytuje pokročilé funkce.

Bluetooth – Technologie pro bezdrátový přenos dat na krátkou vzdálenost.

Wifi – Technologie pro bezdrátový přenos dat.

Mobilní aplikace – Program určený k instalaci do mobilního telefonu, který rozšiřuje možnosti telefonu o nové funkce. Po instalaci je zpravidla přístupný z menu telefonu a k dispozici je tak kdykoliv a kdekoliv.

Mobilní průvodce CLiCK – Mobilní aplikace určená především městům a muzeím, jejímž účelem je zdarma poskytovat informace návštěvníkům turisticky zajímavých míst.

Objevte z(Z)apomenutá místa Prahy

Soutěž vyhlásila PIS spolu se všemi pražskými městskými částmi a Magistrátem hl.m. Prahy. Znamená to, že se jí mohou zúčastnit jen Pražáci?

Na soutěži spolupracujeme se všemi městskými částmi a pod záštitou magistrátu hlavního města Prahy, avšak soutěžit může kdokoliv. Akce se určitě neomezuje pouze na obyvatele hlavního města. Každý zájemce starší patnácti let se do soutěže může přihlásit.

Co tedy udělat proto, abych se stal soutěžícím?

Soutěžícím se stává každý, kdo nám zašle zajímavý tip na zapomenuté místo. Prozatímní došlé návrhy si můžete prohlédnout na stránkách www.zapomenutamistaprahy.cz. Pokud jste na stránkách našli místo, na které jste měli sami „políčeno“, nezoufejte – u každého místa je totiž možnost doplnit k němu informace. Zde můžete vložit věcný komentář či fotografii a dostáváte se tak také do slosování o hodnotné ceny. Své tipy můžete jednak vkládat přes elektronický formulář na webových stránkách soutěže, nebo nám je zaslat poštou na adresu - Pražská informační služba, Arbesovo náměstí 70/4, 150 00 Praha 5. Můžete je také podat osobně ve všech Turistických informačních centrech PIS (adresy viz níže)

Mohou lidé posílat své soutěžní příspěvky, i když nepůjde třeba jen o krásný architektonický úlovek, ale třeba o jimi objevenou desku na domě, kde žil někdo slavný a moc se o tom neví? Co nějaké rarity? Kam až může sahat fantazie soutěžících?

Fantazie respondentů by se neměla omezovat jen na krásné architektonické objekty, opravdový poklad je někdy schován ve staré budově bez dveří a oken. Jindy se zas může jednat o zapomenutý tovární komín, nebo turistickou stezku, o které moc lidí neví. U složitějších případů zaslaných tipů, nebo pro jejich lepší identifikaci vždycky komunikujeme s příslušnou městskou částí, kam dané místo spadá.

Důležité: kam, do kdy, co!

Do kdy je možno výsledky posílat?

Soutěž je prodloužena do 31. října 2011.

Kdy budou vyhlášeny výsledky – a hlavně – co mohou soutěžící vyhrát?

V první polovině listopadu proběhne slavností losování, přesný termín jsme ještě nestanovili. Soutěžíme o notebook, permanentku do areálu Žlutých lázní a voucheru do restaurace Luka Lu.

Adresy možného podání tipu do soutěže Zapomenutá místa Prahy:

Pražská informační služba
Arbesovo nám. 70/4, 150 00 Praha 5

Staroměstská radnice
Staroměstské náměstí 1, 110 00 Praha 1 - Staré Město
Otevírací doba: po - ne 9:00-20:00

Malostranská mostecká věž
110 00 Praha 1 - Malá Strana
Otevírací doba: po - ne 10:00 - 18:00

Rytířská 31
Rytířská 31, 110 00 Praha 1 - Staré Město
Otevírací doba: po - pá 9:00-19:00

Hlavní nádraží
Wilsonova 8, 120 06 Praha 2 - Nové Město
Otevírací doba: 2011 po - so 10:00-18:00

Do Středomoří raději s koncem léta

"Z našich průzkumů vyplývá, že podíl seniorů na zájezdech českých CK je kolem 10%. Z celosvětového hlediska je podíl seniorů na zahraničních turistech 14% a v západní Evropě (původní 15 EU), kde je vysoké sociální zabezpečení, je podíl seniorů na zahraničních turistech dokonce 18%," říká pro iSENIOR.cz Tomio Okamura z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. "Máme tedy ještě stále co dohánět. Důvodem nízkého podílu v ČR je nižší solventnost našich seniorů. Situace se však bude v dlouhodobém horizontu přibližovat západní Evropě," zmiňuje.

Představme si nyní, že píšeme pro seniory, kteří musí počítat každou desetikorunu, ale na dovolenou si ušetří. Na co si obecně senioři mají dát pozor při výběru zahraničních destinací, pokud je hlavním kritériem cena zájezdu?

Z hlediska zákona není rozdílu mezi levným či dražším zájezdem, vždy musí být dodržena cestovní smlouva či informace uvedené v katalogu. Pří výběru zájezdu bych tedy v případě seniorů zvažoval především jejich zdravotní či fyzickou způsobilost daný zájezd absolvovat a to je u každého individuální. Je potřeba také vhodně volit období, jelikož z našich poznatků vyplývá, že mnohým seniorům nedělají dobře vysoké letní teploty ve středomoří.

Na seniory už se zaměřují i cestovní kanceláře, některé jim poskytují slevu ve výši desítek procent, mohou opravdu lidé vyššího věku ušetřit nebo tam jsou i další skryté poplatky?

Další skryté poplatky tam být ze zákona nemohou. Od 18. listopadu 2009 platí totiž v ČR novela zákona o cenách, kdy všechny cestovní kanceláře v České republice musí bez výjimky vždy uvádět konečnou cenu zájezdu, tedy součet všech položek, které jsou součástí ceny zájezdu. Klient tak je vždy informován o celkové ceně zájezdu a nemusí tak složitě sčítat jednotlivé rozdělené položky. Platí to jak pro tištěné katalogy, tak pro internetovou nabídku. Do celkové ceny zájezdu musí cestovní kanceláře zahrnout všechny předpokládané a nevyhnutelné částky a složky zájezdu včetně palivových příplatků či letištní taxy.

Na seniory se zaměřuje i specializovaná cestovka Quality tours, ale v diskuzích na internetu se dá najít řada nespokojených reakcí – spojování dvou výletů do jednoho, horší ubytování…

Na českém trhu působí 1420 cestovních kanceláří. Pakliže není klient spokojen s nabízenými službami nebo na internetových diskusích výrazně převažují negativní hodnocení nad pozitivními, tak doporučuji obrátit se na jinou CK. Jak jsem již uvedl výše, z hlediska zákona není rozdílu mezi levným či dražším zájezdem, vždy musí být dodržena cestovní smlouva či informace uvedené v katalogu.

Zájezdy se dají koupit i přes internet. Komu byste takový výběr doporučil a mění se nějak práva klienta oproti koupi v kamenné pobočce?

V České republice se vloni prodalo 2,3 mil. zájezdů, z toho 35% přes internet a tento počet stále roste. Z hlediska zákona není v zásadě rozdíl v právech klienta mezi koupí zájezdu na kamenné pobočce a na internetu. Koupi zájezdu přes internet mohu doporučit všem, kdo chtějí ušetřit čas a vybírat v pohodlí svého domova. Výhodou internetového prodeje je také snadné nalezení nejlevnější ceny zájezdu do dané destinace ze široké nabídky na našem trhu.

Jaké jsou ideální destinace pro seniory v druhé půlce léta a počátkem podzimu?

V druhé polovině léta i na podzim mohu pro seniory, i z hlediska cenové přístupnosti, doporučit například relaxační pobyty ve slovenských termálních lázních a aquaparcích. Slovensko je druhou nejpopulárnější českou zahraniční dovolenkovou destinací (po Chorvatsku) a láká české návštěvníky především tím, že tam není jazyková bariéra, relativně příznivými cenami a pěkně zrekonstruovanými centry na dobré úrovni s velkými množstvím termálních aquaparků. Populární jsou např. Turčianské teplice, Lůčky, Vyšné Ružbachy apod. a jedná se o relaxační, nikoliv vysloveně léčebné pobyty. Z hlediska tohoto typu pobytů je zajímavou alternativou také Maďarsko.

Typickým podzimním cestováním vhodným pro seniory jsou autobusové poznávací zájezdy po Evropě, jelikož v létě je na ten to typ zájezdů příliš horko. Největším "hitem" je dlouhodobě zájezd do Paříže, dále okruhy po Normandii, Bretani, Provence či francouzské riviéře, populární jsou také okruhy po Itálii (Řím, Neapol), po Německu (města podél řeky Rýn), Švýcarsko a Rakousko.

Na podzim jsou také vhodné letecké zájezdy k moři, jelikož již skončila hlavní sezona a na podzim se tak rapidně snižují ceny leteckých zájezdů až o 30%, což využívá mnoho českých seniorů, jelikož v létě je ve středomoří příliš horko. Češi létají na podzim především do zemí, kde je stále možnost koupání a létají tam přímé chartery, tedy např. do Egypta, Tuniska či na Kanárské ostrovy.

Do severní části středomoří (Řecko, Itálie, Španělsko, Turecko) se k moři jezdí ještě během září, ale později již ne, protože v říjnu je tam na koupání již zima.

Jaký je vlastně zájem o tuzemské lokality? Vedou tu spíše krátkodobé pobyty nebo naopak? A co takové lázně?

Češi vloni absolvovali 10,189 mil. dovolených, z toho bylo 5,866 mil. v tuzemsku a 4,323 mil. v zahraničí. A tento poměr platí ještě více ve zvýšené míře pro seniory. Zájem tedy o tuzemsko mají.

Zájem je i o české lázně, vloni se v našich lázních ubytovalo celkem 359 tis. Čechů, což znamená meziroční nárůst o 5%. Většinu těchto pobytů tvořili právě senioři či starší lidé.
Bezkonkurenčně nejvíce českých hostů jezdí v České republice do lázeňských zařízení v Karlovarském kraji (vloni 99 tis. Čechů), druhým nejnavštěvovanějším lázeňským krajem je u nás s velkým odstupem Zlínský kraj, který vloni navštívilo 61 tis. českých lázeňských hostů a třetím nejnavštěvovanějším českým lázeňským krajem je Olomoucký kraj, který vloni navštívilo 45 tis. českých lázeňských hostů.

Abychom ale neodstrkovali seniory zajištěné – jakou byste jim doporučil netradiční, luxusní, exotickou lokalitu, která zatím není pro veřejnost obecně známá? A proč právě tam?

Mezi solventními českými seniory vede z hlediska luxusních destinaci Thajsko, kam létají také přímé charterové lety z ČR, není tedy potřeba přestupovat. Thajsko má dobrou turistickou infrastrukturu, příjemné ceny, kvalitní služby cestovního ruchu, nekrade se tam a lidé jsou usměvaví.

Vydávají se vůbec senioři na cesty do neznáma nebo mají raději jistotu organizovaných zájezdů do známého prostředí?

Senioři preferují jistotu. Důvodem je mimo jiné i menší jazyková vybavenost.

Vy jste Čechojaponec, sám máte cestovní kancelář. Nedá se nezeptat na rozdíl mezi cestovními zvyky japonských a českých seniorů.

Rozdíl je především v solventnosti. Průměrný japonský plat se pohybuje dlouhodobě v přepočtu kolem 80 tis. Kč měsíčně a z toho také pramení relativně vysoké důchody. Pro průměrného japonského seniora je zcela běžné cestovat pravidelně na zájezd do Evropy či Ameriky, chodit do kvalitních restaurací, bydlet ve 4* hotelu a nakupovat v zahraničí v luxusních obchodech. K neodmyslitelnému zvyku všech Japonců samozřejmě patří také neustále fotografování či natáčení.

Jací jsou vlastně senioři jako klienti hotelů? Na co by se provozovatelé měli zaměřit, aby se starší hosté cítili příjemně?

Senioři z vyspělých zemí jsou z hlediska cestovního ruchu tou nejlukrativnější skupinou vůbec. Splňují totiž obě ideální podmínky: mají dobrý pravidelný příjem a mají zároveň hodně času.

Co se týče konkrétně hotelů, myslím, že v dnešních moderních hotelech je vše uzpůsobeno standardně tak, aby se i senior cítil příjemně. Senioři například vždy ocení výtah. V každém moderním hotelu je také vždy pokoj bezbariérový pokoj pro hendikepované klienty. Senioři všeobecně nepreferují hotely, které jsou zaměřeny na rodiny s malými dětmi, vadí jim přílišný hluk a křik.

Jak vidíte budoucnost v cestování seniorů? Zvyšuje průměrná délka života, lidé jsou déle aktivnější… Budou mít přednost hromadné zájezdy nebo spíš cestování na vlastní pěst?

Jak uvádím v předešlé odpovědi, senioři z vyspělých zemí jsou tou nejlukrativnější cílovou skupinou a tím, jak se zvyšuje délka dožití, tak se tato důležitost bude nadále zvyšovat. Ze zdravotních a praktických důvodů předpokládám, že budou senioři nadále inklinovat spíše k zájezdům a jistotě, než k individuální turistice. Samozřejmě, určitou výjimkou jsou velmi dobře známé destinace bez jazykové bariéry jako Chorvatsko či Slovensko.

Chodí sem i slečny z roku 1930

Na co by se vám do Žlutých lázní povedlo nalákat vaši babičku nebo dědu?

Žluté lázně jsou pohodovým a klidným místem pro všechny věkové kategorie. K nám často zavítají senioři v doprovodu vnoučat, užívají si tak společně dětského koutku. Mohou přijít ale také s přáteli jen tak sednout si a dát si dobrou kávu se zákuskem nebo zmrzlinou a kochat se výhledem na Vltavu.
Svůj den, ale mohou strávit také aktivně, mohou si u nás zahrát třeba oblíbenou a fyzicky ne tak náročnou hru pétanque a při tom si vypít dobré víno a pobavit se s přáteli. Řada „dříve narozených“ se k nám vrátila po té, co lázně získaly nový kabát v roce 2005.

Pravidelně jsou k vidění na travnaté pláži například dámy, které chodívaly do Žlutých lázní jako malé slečny okolo roku 1930. Tehdy měly jejich rodiny pronajatou kabinku a oni na tuto tradici navazují i teď. Sluní se, popíjejí nápoje, čtou si a povídají přímo na travnaté pláži. Náš personál už je zná a zdraví jako exkluzivní hosty.

Dětský koutek tady v areálu u Vltavy máte, dokonce i s bazénkem. Co nějaký seniorský koutek?

V mnoha městech pro ně přibývají speciální stroje. Naším krédem je neoddělovat generace od sebe, ale smíchat je dohromady a nabídnout něco každému tak, aby se u nás bavil. Dnešní senioři už nejsou většinou ti, kteří se chtějí někam schovat. Jsou to naši rodiče, kteří poslouchali Beatles a bavili se v 60. letech.
Pořádáme pravidelný program, který jistě zaujme i je. Jmenovat mohu například projekt „Hezky česky vod podlahy“ kdy hrají v Tančírně také kapely zaměřené na folk, country a staročeské písničky. Zajímavou pravidelnou akcí je určitě pořad „Na stojáka“.

Jde o originální českou stand-up comedy, která vychází z tradice známé z angloamerických barů. V nich se bavič na malém pódiu postaví před publikum a během několika minut je zkouší pobavit vtipy, zpěvem a improvizovanými scénkami. Ti, kteří touží spíše po klidu, mohou využít možnost masáží přímo na dřevěném mole. Každý den si u nás také mohou vyzvednout zdarma deník Metro, jen tak si sednout na lavičku pod košatými stromy a vychutnávat si letní atmosféru našeho areálu.

Jaká mají senioři ve Žlutých lázních oblíbená místa? Víte, jestli jsou tu třeba skupinky, které se scházejí pravidelně?

Trochu už jsem zmínila dámy, které se u nás pravidelně sluní a dokonce mají pronajaté kabinky. Kolegové, kteří jsou v areálu každý den, mají přesný přehled, kdo chodí pravidelně. Dnes jsou to už naši VIP hosté, kteří se s personálem zdraví a nejsou to jen senioři. Ty nejčastěji uvidíte s dětmi v dětském koutku, nebo přímo na travnaté pláži. Užívají si ale také romantiky, půjčí si třeba motorový člun a vyjedou na Vltavu.

Žluté lázně už slovem lázně navozují pohodu. Jak si ji tady v Podolí mohou senioři užít?

Pétanque jsem již zmiňovala, je to hra, která je pro seniory velmi vhodná. Jsou na vzduchu, mezi lidmi a zároveň to není nijak namáhavé. K nám chodí hrát ale také třeba stolní tenis. K posezení láká především cukrárna Myšák, především muži ale nepohrdnou ani dobré klobáse a pivu.

Pořádáte nějaká speciální odpoledne pro seniory nebo se spíš mohou začlenit do aktivit, které jsou k dispozici?

Kulturní program jsem už zmiňovala. Od srpna teď navíc zlevníme permanentky. Senioři mají u nás speciální slevu – až do konce sezony, tedy zhruba do konce října mají neomezené vstupy za 200 korun. Za pravidelný program se u nás neplatí, zpoplatněny jsou třeba jen větší koncerty nebo speciální akce.

Poslední červencovou sobotu se zde uskuteční speciální akce, kdy návštěvníci mohou být v Praze a zároveň Africe...

Ano, myslím, že Den Afriky je jedna z akcí, která se bude líbit právě seniorům a to konkrétně těm, kterým se líbí exotika. Mohou navštívit africké tržiště s tradičními dřevěnými maskami, sochami, látkami, dekoracemi, hudebními nástroji a orientální bižuterií. Návštěvníci areálu uvidí speciální výstavu fotografií z cest po Africe.
Samozřejmostí je kulturní program s vystoupením afrických skupin, znít budou tradiční bubny a chybět nebude ani škola afro tanců. Gurmány potěší ochutnávky exotických jídel a různých nápojů. Například exotické bio šťávy ze zeleného kokosu určitě všechny v létě osvěží.

Co když bude pršet, je možné se někde schovat?

Během úprav, které v areálu v předchozích letech proběhly je řada možností jak si užít Žluté lázně i v méně „letním“ počasí. K dispozici je dvoupatrová pizzerie, ze které je krásný výhled na Vltavu a pláž. Stejně tak je možné si atmosféru areálu vychutnat z Modrých barů, nebo pivnice Tančírna, kde připravujeme již brzy nový koncept. Kromě dobrého piva a pití začne být i tento prostor plně obsluhován, takže ti kteří sem chodí sledovat třeba různé sportovní zápasy, nemusí vůbec vstát ze židle.

Zaujmout by mohli i Frajeři z galérky, kteří zde představí staropražské písničky - bude zde do konce léta více podobných kulturních akcí?

Každý týden připravujeme aktuální program a náš programový tým si dává opravdu záležet na tom, aby se u nás bavily všechny generace. Doporučuji stránky www.zlutelazne.cz, kde vždy každý najde to co se v daný den v areálu děje a také výhled na pár dní dopředu. Ochotně poinformují každého také kolegové, kteří sedí ve sportcentru u vchodu do areálu.

Lázně mají stoletou historii, měla byste nějakou zajímavou historku z minulosti?

Těch historek je samozřejmě mnoho. Areál byl založen 16. června v roce 1910 a v době své slávy ho navštěvovaly VIP osobnosti, jako byla herečka Olga Schoberová, nebo Pepi Bican. Jinak tomu není ani v novodobé historii, kdy k nám zavítal například na koncert Suzanne Vega exprezident Václav Havel a téměř denně u nás můžete potkat známé modelky či herečky.

Zmíním ale jednu zajímavou věc a to je dopis, který mi přišel loni před stoletými oslavami Žlutých lázní. Velmi mě potěšil, protože byl ručně psaný a bylo v něm hodně hezkých vzpomínek na dobu, kdy byl areál na vrcholu své slávy. V něm byla řada vzpomínek z dětských let od jedné rodačky z Podolí, paní Marie Šebové, která měla permanentku od roku 1928:
„S kamarádkami jsme trávily každý slunný den na dámském oddělení. Když jsem uměla slušně plavat, maminka mě nechala plavat přes řeku v doprovodu s plavčíkem. Že jsme pak plavaly s kamarádkami běžně samy, jsem se raději mamince nepochlubila. Bylo tam také ohrazené nudistické oddělení zvané „pekáč“. Tam trávily dny do černa opálené, většinou starší paní,“ vzpomíná Marie Šebová.

Na co byste seniory pozvala v nejbližší době a jak je to vlastně se vstupným?

V polovině léta zlevňujeme permanentky, určitě tedy doporučuji koupit si tento typ vstupného, protože se vyplatí. Když se navíc stanou vaši čtenáři členy Klubu Žlutých lázní, získají velké výhody třeba také na občerstvení. Aktuálně bych určitě pozvala na Den Afriky a 28. července na společenský večer „Na ležáka“, o kterém jsem se již zmínila výše. Doufám, že rozkopané nábřeží nikoho neodradí, hned za žlutým plotem totiž najdou návštěvníci lázní klid, který v letní Praze všichni tolik potřebujeme. Těšíme se na každého hosta.

Senioři malují pro radost

Nyní se výstava přesunula do prostor kavárny, kde ji mohou během prázdnin vidět návštěvníci ze širokého okolí i ze zahraničí.

„Jsme zvědaví, jaké ohlasy výstava přinese. Senioři malují s radostí a pro radost, není důležité jak, celý proces má potěšit. Tím ale nechci říct, že obrázky jsou horší kvality! Jsou krásné. Takže doufáme, že výstava přinese radost,“ říká s úsměvem Helena Kubů.
„Zahájení výstavy termínem zapadlo do prázdninových dní,“ pokračuje Kubů, „takže místo vernisáže uspořádáme devernisáž. Stane se tak 13. září, kdy budeme mít příležitost výstavu zhodnotit a od října začít s další tvorbou!“

V klubu Jiný Kafe je otevřeno pondělí až pátek od 14.00 do 21. hodin. Výstavu je v těchto prostorách možno shlédnout až do 12. září 2011.

Klub REMEDIUM

Občanské sdružení REMEDIUM Praha je nevládní nezisková organizace zaměřená na vzdělávání, podporu a pomoc v psychosociální oblasti. Klub REMEDIUM vytváří a poskytuje programy všem, kteří jsou v důchodovém věku, bez ohledu na místo bydliště. Hlavním cílem všech nabízených aktivit je zachování kvality života, podpora sebevědomí, prevence před samotou a vyčleněním ze společnosti i po odchodu do starobního důchodu.

Senior Praha už v září

„Vedle prezentací odborných témat spojených s problematikou péče o seniory si návštěvníci holešovického výstaviště mohou vyslechnout i řadu přednášek určených pro širokou veřejnost v rámci již tradičních a velmi oblíbených Dnů seniorů,“ uvedla za pořadatele Michaela Tesařová pro iSENIOR.cz, který je jedním z partnerů akce.

Na řadu přednášek o zdraví a kvalitě sociálně-zdravotní péče se mohou návštěvníci těšit od čtvrtka 8. září do soboty 10. září. Poučné budou podle Tesařové například ty o doplňcích stravy a lécích i péči o zrak v seniorském věku s doporučeními jak trénovat oči.

Zaujmout mohou i přednášky prvotřídního odborníka v oblasti péče o zuby, který hned několikrát během veletrhu promluví o parodontóze a s ní spojenými obtížemi i o umělém chrupu. Čas na veletrhu mohou návštěvníci věnovat kromě odborných přednášek i řadě kulturních a dokonce i sportovních akcí.

Každý den budou probíhat hudební vystoupení známých interpretů, pěveckých sborů nebo módní přehlídky. Nebudou chybět ukázky kruhových a country tanců nebo dětský soubor Valášek. O divadelní vložku se postará soubor Proměna se svým představením.

Návštěvníci si mohou vyslechnout i řadu přednášek určených pro širokou veřejnost v rámci již tradičních Dnů seniorů. Příjemným zpestřením budou ochutnávky moravských vín a tombola o pěkné ceny. Kdo by se chtěl do programu zapojit aktivně, toho potěší možnost zúčastnit se tradičního oblíbeného běžeckého závodu Seniorská míle v sobotu 10. září ve Stromovce za účasti olympioniků a Dany Zátopkové, která ho odstartuje.

Program veletrhu a Dnů seniorů je připraven ve spolupráci se sdružením Život 90, které již přes dvacet let podstatnou měrou přispívá k řešení problémů postihujících především seniory.

Cílem veletrhu je nastolit tradici každoročního setkávání výrobců a dovozců s prodejci a poskytovateli produktů a služeb určených pro seniory. „Současně chceme umožnit kontakt s koncovými uživateli, kteří přinášejí zpětnou vazbu, a kteří si navzdory svému věku chtějí užít život smysluplně,“ dodala Tesařová.

Kdy a kde

Veletrh se koná od 8.do 10.září 2011 na Výstavišti v Praze Holešovicích. Brány veletrh se návštěvníkům otevřou každý den od 10:00 do 18:00. Vstupné stojí 50 Kč. Vstup zdarma mají držitelé průkazu ZTP a děti do 12 let. Více na www.seniorpraha.cz

Elegance a vzpomínky

Jedná se sice o dámskou společenskou módu, ale nad úžasnými modely, které se nosily v období 1950 až 2010, si určitě zavzpomíná rád i nejeden muž. A kdo ví, možná, že právě vy si s drahou polovičkou na výstavě řeknete: „Pamatuješ? Něco podobného jsem měla na sobě, když jsme se poznali.“

Pokud se ptáte, proč se výstava jmenuje zrovna Glamour, patrně nejjednodušším vysvětlením budou slova její kurátorky Konstantiny Hlaváčkové:

Slovo glamour se rozšířilo ze Skotska – pochází z gaelského slova gramarye. Původně označovalo magicko-okultní kouzlo, které dodávalo věci či osobě neodolatelnou přitažlivost. V pozdním 19. století ztrácí magický význam a označuje snahu zvýšit atraktivnost zjevu.

Dnes se jím míní přitažlivost nebo fascinace věcí nebo člověkem, který prostřednictvím luxusu nebo elegance překračuje hranice všednosti.

Oblékejte především duši!

Paní móda nebyla nikdy tak benevolentní, jako je v době současné. Nosí se sukně krátké i dlouhé, kalhoty vlající i těsně kopírující křivky, kratší, tříčtvrteční, sedmiosminové (a někdy tak krátké, až si řeknete – není to zbytečné?), oděvy jednoduché i vrstvené, jednobarevné i bláznivě vzorované, v létě kozačky, v zimě pantofle s beránkem…

Ale ať nám starším nebo i těm mladým diktát z Paříže, Milána či jiných módních „středů“ světa velí co chce, důležité je jedno: Aby se člověk v tom, co nosí, cítil dobře. A to ať je mu šestnáct nebo osmdesát. Zkrátka – byl glamour především v duši.

Nechť vám k tomuto pocitu přispěje třeba i návštěva této zajímavé výstavy. Je plná krásy, elegance, vzpomínek i nekonečné inspirace pro časy budoucí.

Kam na Glamour?

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – výstavní sál UPM
ulice 17. listopadu (pro mimopražské – je to blízko stanice metra Staroměstská)

Otevřeno:
pondělí: zavřeno
úterý: 10-19 hodin
středa - neděle: 10-18 hodin

Vstupné:
výstava: 80 Kč
snížené: 40 Kč
rodinné vstupné: 150 Kč

Výstava trvá až do 4. září.

Koktejlové šaty
Dánsko, první polovina 50. let

Značeno: Fonnesbech, Østergade, København
Hedvábná tkanina

Šaty patřily herečce Nině Jiránkové, člence Městských divadel pražských.

Večerní šaty s pelerínou
Praha, druhá polovina 70. let

Dle udání majitelky: návrh Zdena Bauerová
Realizace: Oděvní služba hl. města Prahy, závod Styl

Hedvábný žoržet

Koktejlové šaty
Velká Británie, 1965

Značeno: DL Barron
Krimplen protkávaný lurexem

Šaty patřily fotografce Emile Medkové.

Koktejlové šaty
Praha, 1958

Značeno: Eva, Módní závody Praha
Hedvábný atlas s vytkávaným vzorem

Šaty patřily paní Mileně Galuškové, manželce velvyslance ČSSR ve Velké Británii v letech 1958–1961.

Dívčí taneční šaty

Praha, druhá polovina 50. let
Šito na zakázku

Syntetické hedvábí, štras

Lodičky na jehlovém podpatku
Oklahoma City, USA, 1964

Syntetická tkanina protkávaná lurexem
Obuv značena: Al Rosenthal‘s Oklahoma City

Společenské šaty
Praha, druhá polovina 60. let

Šité na zakázku v Oděvní službě, bývalý salon XY, Malostranské nám.

Bavlněná krajka, krep satén

Šaty patřily herečce Nině Jiránkové, člence Městských divadel pražských.

Společenská kabelka

Původ neznámý, kolem poloviny 50. let

Štras

Gabriela Vránová: Hledejte k sobě cestu!

„Velmi často prožívám těžké chvilky – jako každý člověk,“ svěřila se nám paní Gabriela Vránová. „Ale fakt uvědomění si, že vám Bůh nadělil takového potomka, je to nejkrásnější na světě.“

Máma se nezapře

Přestože její syn je dnes již dospělým a uznávaným režisérem, zajímalo nás, zda i u paní Gabriely funguje stále ono maminkovské – máš klíče, oblékni se, je tam zima, jedl jsi něco? Má o něj stále strach, jako když byl malý? „Ó, jistě,“ okamžitě reaguje maminka Gabriela. „Naopak ještě větší, než byl kdykoliv! Velmi mu držím palce v uměleckém i soukromém životě.“

Prožívá s ním prý všechny jeho úspěchy i trable. Jsou podle ní na sebe dost citově napojeni. „Myslím si, že i proto jeho pocity velmi dobře znám. Moc dobře vím, jak je dnes těžké udělat něco pořádného a pěkného. Třeba film bez peněz. Bez těch velkých peněz, víte. Tak kdybyste věděli o nějakém sponzorovi – dejte mi vědět,“ říká s úsměvem, který to myslí vážně. Milující maminka se zkrátka nezapře.

Odejdeme všichni stejně

Starší lidé by se měli snažit pochopit ty mladé. Neměli by příliš kárat a mentorovat. Měli by jim dopřát lásku. Mnohokrát diskutované vztahy mezi generacemi a rodiči vidí Gabriela Vránová ze svého pohledu výborně. „Naše vztahy byly, jsou a vím, že až do smrti mojí a mého muže, budou vynikající. Ale to, že jsou někde jiné, to také vím. Od svých dětí na konzervatoři, kde učím, od známých. Asi je to horší, než to bývalo – a mrzí mě to.

Život je teď velký „fofr“. Mladí se ani nemají čas někoho zeptat – a starší a staří nemají komu odpovídat, komu radit…. Rodiče nemají čas. Jsou hloupí, protože to nejkrásnější, co mohou v životě získat je pocit, že to, co za sebou nechávají, má nějakou hodnotu. Co z toho, když tím bude nejkrásnější auto, nejkrásnější bazén, miliony a nevím co ještě? Řekněte mi - co z toho?! Odejdou z tohoto světa jako každý z nás…“

Místo rady – vzkaz

Poradit ostatním, co dělat, aby stejné rodičovské štěstí jako ona prožívalo co nejvíce z nás, se nejdříve zdráhala. Nakonec však přece jen vzkázala: „Starší lidé by se měli snažit pochopit ty mladé. Neměli by příliš kárat a mentorovat. Měli by jim dopřát lásku. Tu mohou prokázat sami sebou, ne penězi a materiálními dary. ….Budou-li ochotni mladí poslouchat, to je jiná věc.

Takže - jak mladí – tak staří musí k sobě hledat cestu. To se nedá nic dělat. Nic jiného na světě neexistuje. To vím, za tím stojím, na to přisahám. Nic není většího na tomto světě.“

…a ještě o Ondřejovi a knížce

Mnohý z nás si ho pamatuje ze seriálu Arabela, kde hrál malého Honzíka. Je to už pár let – z malého Honzíka je velký Ondřej Kepka – herec, ale hlavně režisér.

Režisér, který při své práci prý jen tak „mimomděk“ fotí. Kdyby všichni dělali věci mimoděk tak, jako on, bylo by nám hej! Z jeho zmíněného „fotomimoděku“ vznikla krásná a zajímavá kniha – něco jako osobní album, do kterého můžeme nahlédnout i my ostatní.

Ondřej nasbíral tato fota v dlouhém časovém úseku, takže v knize najdeme i dosud nepublikované snímky Vladimíra Menšíka, které byly pro knihu zrestaurovány ze starého „osmičkového“ filmu. Kniha obsahuje vzácné momentky například i s takovými herci, jakými byli Boris Rösner, Vlastimil Brodský nebo je Luděk Munzar.

Na stránkách se ve svém „albu“Ondřej samozřejmě vrací i do dob natáčení Arabely, ale i do doby práce s Kateřinou Brožovou, Lucií Vondráčkovou, Jitkou Čvančarovou a dalšími známými osobnosti uměleckého života.

Kromě portrétů a reportáží však rád zaznamenává i atmosféru krajiny. Proto je pohled do jeho soukromí vylepšen ještě o pohledy do oblastí Lipenska, Vysočiny, ale i Krkonoš a třeba okolí Chebu. Fotografie sám doplnil i krátkými texty. „Nepíši si deník, já fotografuji,“ říká autor knihy Soukromé album: oživlé příběhy fotografií Ondřej Kepka.

SOS tlačítko lze krátkodobě pronajmout

Služby tísňového volání pro seniory si podle Petra Švece z provozující společnosti CleverTech získávají mezi českými rodinami čím dál větší oblibu. Instalace systémů jsou však poměrně nákladné a z hlediska krátkodobého využití je jejich pořízení finančně náročné.

„Službu SeniorInspect mohou v letním období zájemci získat pouze na několik dnů až týdnů, aniž by museli nést náklady na zařízení, které je k fungování asistence potřeba. Služba také funguje na rozdíl od většiny obdobných systémů i venku a není vázána na stacionární stanici v bytě seniora. Klienti se tak mohou pohybovat téměř kdekoliv na území Česka a přitom mít jistotu, že pokud se jim něco přihodí, jsem schopni pomoci 24 hodin denně,“ vyjmenovává specialista Radek Fiala.

Služba funguje na stisk SOS tlačítka, které seniora okamžitě spojí s asistenčním pultem. Nepřetržitou obsluhu asistenčního pultu zajišťuje školený personál, který zjistí stav a potřeby uživatele, a na místo vyšle pomoc. Zařízení navíc dokáže samo rozpoznat pád nebo delší nehybnost a uvědomit asistenční pult, který na základě alarmu ověří, zda je uživatel v pořádku. Pokud není, je možné zjistit polohu uživatele a na místo vyslat okamžitou pomoc.

Novou nabídkou vychází CleverTech vstříc především těm zákazníkům, kteří plánují v průběhu léta vycestovat na dovolenou, zároveň ale mají strach o své blízké. Tomu odpovídá i naprosto volná zápůjční lhůta, kdy si klient určí, na jak dlouho službu SeniorInspect potřebuje, a podle toho je mu vypočítána výše půjčovného.

Pokud se jim něco přihodí, jsem schopni pomoci 24 hodin denně. Mimořádnou letní nabídku asistenční služby SeniorInspect je možné využít jak s mobilním telefonem Aligátor A400, tak se snímacím zařízením SeniorInspect Comfort. To od mobilního telefonu Aligátor odlišuje především funkce automatického rozpoznání krizových stavů, díky které je možné včas odhalit problémové situace, především takzvaný náhlý pád, který bývá nejčastější příčinou těžkých zdravotních komplikací, které mívají za následek dlouhodobé hospitalizace a někdy i přesun seniora do zařízení s permanentní péčí.

Více informací o této službě a speciální letní nabídce je k dispozici na webových stránkách www.seniorinspect.cz.

Místo plavek starý hadr

Ideální samozřejmě je spolehnout se na prověřené prodejce. Marie Vrábelová ze sdružení Spotřebitel.net uvedla příklad. „Objednáte si přes e-shop plavky, prodávající pošle objednateli balík, ale při rozbalení se člověk nestačí divit – najde v něm místo plavek starý hadr. Tím se dostává do úzkých, neboť pořádně nemusí vědět, na koho se obrátit s reklamací,“ uvedla.

Poštovní doručovatel je však pouze prostředníkem, je tedy správné obrátit se na prodávajícího. K tomu se ale hodí několik doporučení. Samozřejmě právě vám mohou přijít plavky, ale není od věci si tipy připomenout. „Lidé by měli zásilky raději otevírat před svědkem a ještě vše nafotit třeba na mobil,“ zmínila Vrábelová.

Pokud jste už předem podezíraví a přišla vám dražší zásilka, je ideální natáčet průběh otevírání na kameru. Tento záznam by měl začínat pohledem na neporušený balík, záznam také nesmí sestříhaný. Pokud jste se s takovou situací setkali, můžete se také obrátit přímo na sdružení. Najdete je na webové adrese: www.spotrebitel.net

Otázka dne:
Co jste si už koupili přes internet a proč jste mu dali přednost?

Čtvrt roku vyžijeme, ale jen půlka z nás

Více než polovina dokonce ví o každém pohybu na účtu. Vyplývá to z průzkumu Poštovní spořitelny zaměřeného na finanční zvyklosti a gramotnost seniorů. „Potvrdily se rozdíly mezi zahraničím a Českem. Zatímco venku jsou to děti, které finančně podporují své rodiče na penzi, u nás naopak rodiče ze svých úspor podporují děti,“ říká Libor Svoboda, manažer pro Produkty a služby.

„Navzdory všeobecně zažité představě, že čeští senioři bojují s nedostatkem peněz, 45 procent z nich si měsíčně pravidelně spoří. Je to samozřejmě dané tím, že za celý svůj život si již stačili pořídit vše podstatné a nyní hradí jen výdaje nezbytné k životu, jako jsou nájem a energie,“ tvrdí.

Čeští senioři se navíc dobře vyznají ve spořicích produktech. Většina z nich má detailní přehled také o pojistných a úvěrových produktech. „Vědí, že na životním pojištění, stavebním spoření a penzijním připojištění dostanou od státu ročně příspěvky ve výši až 7400 korun, a tak toho samozřejmě využívají,“ popisuje Svoboda. Překvapivým výsledkem průzkumu byl také fakt, že čeští senioři mají solidní znalosti makroekonomiky.

Zatímco venku jsou to děti, které finančně podporují své rodiče na penzi, u nás naopak rodiče ze svých úspor podporují děti. Výpadek stálého zdroje peněz (výplata, důchod…) by podle průzkumu představoval významný problém pro 17 procent seniorů, kteří nedisponují takovými úsporami, aby mohly pokrýt pravidelné výdaje v období delším než jeden měsíc. „Oproti tomu 60 procent dříve narozených by se bez stálého zdroje peněz obešlo déle než čtvrt roku. Teprve pak by se začali aktivně zajímat, jak chybějící příjem nahradit,“ doplňuje manažer.

Kdyby se senioři přece jen dostali do finanční tísně, 70 procent z nich ví, kam se obrátit. Existence občanských poraden nebo poraden při finanční tísni není známa jen zbylé necelé třetině. „Přestože průzkum prokázal, že v otázce finanční gramotnosti nepatří čeští senioři mezi nejrizikovější skupinu, není na místě usínat na vavřínech. Pořád je tu totiž třetina těch, kteří potřebují radu a pomoc, jak se ve světě financí vyznat,“ uzavírá Svoboda.

Víc za jízdné - co vy na to?

Pro představu…

iDNES.cz píše: Ministerstvo dopravy bude na středečním zasedání vlády požadovat zhruba sto milionů korun. Chce je použít na kompenzace, které vyplácí soukromým dopravcům za slevy na jízdném například pro studenty či důchodce. Pokud vláda žádosti nevyhoví, je možné, že se bude program slev omezovat.

Mluvčí ministerstva dopravy Jakub Ptačinský řekl, že v současné době jsou ve hře pouze dvě varianty, jak může zítřejší jednání o slevách na jízdném dopadnout. Slevy by neměly být zrušeny úplně, ale může být omezen jejich rozsah.

Novinky.cz píší: Ministerstvo dopravy slevy kompenzuje podle usnesení vlády z loňského roku do výše 100 milionů korun, peníze pro roky 2010 i 2011 uvolnilo ministerstvo financí. Pro letošní rok ale ministerstvo dopravy očekává náklady na kompenzace dopravcům 180 milionů korun a 15 milionů z letošního rozpočtu navíc ministerstvo použilo pro financování loňských závazků vůči dopravcům.

Tak tedy…

Jaký máte názor na tento návrh?

O zaslouženém odpočinku

My všichni, kterých se tato tématika týká, se v tom snažíme zorientovat. Před časem jsme proto položili na toto téma několik dotazů socioložce Jiřině Šiklové.

Její shrnutí kompetentně vymezuje hlavní body: lidský věk se prodlužuje. Dnes je tzv. délka dožití zhruba o osm let delší, než byla na začátku let devadesátých. Odečteme-li pak např. od nedávno navrhovaných 67 let pro odchod do důchodu mužů osm let, tak již to nevypadá tak „hrozivě“. Navíc se jedná o tom „co bude za dalších 25 let“. A to podle ní již také potom nevypadá tak nereálně. Připomněla, že už nyní je na Západě odchod do důchodu pro všechny stanoven na 65 let a ptali jsme se dál:

Zajímá mě, paní doktorko, váš názor na odchody do důchodů mužů a žen ve stejném věku…

Ve světě, tedy industriálně vyspělém světě, usilují ženy o to, aby odcházely do penze ve stejném věku jako muži. Proč? Protože se v průměru ženy dožívají delšího věku. Pokud odcházejí dříve do důchodu, tak se vůči nim projevuje tzv. ageismus, tedy averze vůči starým a stárnoucím.

Zaměstnavatelé nemají zájem do ženy kolem padesáti pěti let již investovat další rekvalifikaci, nepočítají s nimi. Základní penze se vždy stanoví k roku odchodu. Další valorizace pak je jen nepatrná.

Proto tam, kde ženy odcházejí dříve než muži do penze, jsou na tom podstatně hůře ve starém věku, než jsou muži. Prosazuje se, aby byla ženám kompenzována více doba aktivního mateřství.

Už z fyziologického hlediska je žena slabší než muž, jsou povolání, kde ani nemůže žena tolik vydržet jako muž, např. už jen stát na nohou na operačním sále, jak mi řekl jeden z našich předních chirurgů)) a tudíž odevzdat stejný výkon. Nemluvě o starosti o domácnost, u nás všeobecně nazývanou druhá směna. I tak je odchod do důchodu ve stejném věku „spravedlivý“?

Žena je z hlediska svého habitu, své tělesné dispozice slabší než muž, ale v průměru je zdravější i ve stáří a dožívá se vyššího věku.

Samozřejmě stejný věk pro odchod do důchodu musí být stanoven podle profesí. To asi nezmínili politici v tom prvním návrhu, nebo novináři to nereprodukovali. Tak jako jsou stanoveny úmrtnostní tabulky – tedy očekávaná délka života – pro jednotlivé profese, tak obdobné je to i s věkem odchodu do důchodu.

Sen, který se „bohužel“ vyplnil?

V době, kdy doktorka Šiklová odpovídala na naše dotazy, nebyly návrhy pro reformu podle ní ještě dopracované. Na dotaz, zda se třeba dělá dost pro to, aby nastolené téma sledovali hlavně ti, kterých se to týká – tzn. ročníky nar. 1977 a dále, nám napsala:
Mladí lidé se obvykle nezajímají o dobu svého odchodu do důchodu, připadá jim to až příliš vzdálené. Pokud je to nezajímá, nikdo je nepřinutí sledovat tyto problémy a zajímat se o sociální politiku. A současných, tedy dnešních lidí v předdůchodovém věku se tyto změny netýkají. (To chápou i ti nejtupější z nich, nebo nechápou?????).

Až se takto prodlouží věk člověka, bude to trochu jiné než v současnosti. Dnes je pravděpodobné, že ten, kdo odchází do důchodu v 60 letech, bude ještě 25 let žít v důchodu. Zase to závisí na profesích, sociálním postavení.

Celá tisíciletí lidé snili o elixíru života, a že se lidský život prodlouží. Dnes se to těm z nás, kteří žijí v jedné z nejbohatších částí na této planetě, podařilo. A jsme z toho zase nešťastni?

Mohli bychom dobrovolně končit svůj život v mladším věku – pokud se ale bude prodlužovat lidský věk tímto tempem, stejně jako se vyvíjí medicína, tak jiné řešení, než prodloužení věku při odchodu do důchodu neexistuje. Navíc se zde výrazně snižuje počet mladých lidí, tedy rodí se méně dětí.“

Jiřina Šiklová také v této souvislosti vyjádřila velké pochybnosti o tom, že dnes existuje ještě někdo, kdo si snad myslí, že ženy rodí děti jen proto, aby dostávaly vyšší dávky a mohly jít dříve do důchodu. Vnímání významných změn v dnešní a budoucí realitě by se však rozhodně mělo začít měnit.

Zdravě „na zdraví“!

A věřte-nevěřte, nastal čas, kdy si budete moci v rámci péče o své zdraví třeba i připít novým, dalo by se říci dokonce zdravějším, červeným vínem než doposud! Česká společnost ResVinia totiž začátkem letošního července oficiálně uvedla na trh první české červené víno Bona Dea se zvýšeným obsahem výše zmíněného dobra - antioxidantu – a sice přírodního, jménem – resveratrol.

Ptáte se – proč se víno jmenuje zrovna Bona Dea? Pak vězte, že je to jméno římské bohyně řeckého původu, jež byla uctívána jako bohyně plodnosti a zdraví.

Za co vděčit resveratrolu?

Do dnešního dne bylo publikováno několik stovek odborných prací o pití vína a jeho příznivém ochranném působení na buňky, tkáně, orgány a celý náš organizmus. A víno je také jedním z produktů, který obsahuje přírodní antioxidant resveratrol.

Ten má příznivý účinek např. na aterosklerózu a kardiovaskulární choroby nebo prevenci nádorových onemocnění. Dále se uvádí jeho schopnost bránit stárnutí buněk a organizmu nebo zpomalovat proces degenerace mozku při některých neurologických onemocněních (např. Alzheimerova choroba).

„Víme, že víno obsahuje látky, které dokáží chránit náš organismus před mnohými civilizačními chorobami. Antioxidační účinek červeného vína je známý jako „francouzský paradox“. Pití 2 – 4 dcl červeného vína denně chrání před aterosklerózou, riziko koronární srdeční choroby klesá nejméně o 40 %,“ říká prof. MUDr. Pavel Ventruba, DrSc., přední odborník na reprodukční zdraví.

Ve víně je nejen pravda, ale i zdraví!

Doktor Ventruba je zapojen i do projektu Víno pro zdraví. S výše zmíněnou firmou jej připravila MVDr. Dana Odehnalová, MBA, lektorka VŠ BIBS, dlouhodobě se zabývající strategickým marketingem českých vín.

„V České republice je povědomí mnoha lidí spojeno především s vynikajícími bílými víny. Ve vztahu k vínům červeným však stále ještě přetrvávají u našich konzumentů mýty o lepších zahraničních červených vínech, o čemž svědčí i výsledky marketingových průzkumů trhu. Dnes však i v České republice umíme vyrobit kvalitní červená vína, dokonce i s vyšším obsahem zdraví prospěšných látek, a právě na jejich podporu vznikl projekt Víno pro zdraví,“ říká Dana Odehnalová.

Čtěte i na webu

Webové stránky www.vinoprozdravi.cz jsou určené všem konzumentům vína. Obsahují informace o příznivých účincích vína na lidský organizmus. Na jejich přípravě spolupracovala řada významných českých lékařů z různých medicínských oborů, např. kardiolog prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc., onkolog prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., internista prof. MUDr. Miroslav Souček, CSc., chirurg prof. MUDr. Ivan Čapov, CSc, gynekolog prof. MUDr. Pavel Ventruba, DrSc., prof. MUDr. Jan Daneš, CSc. – přední odborník v diagnostice a prevenci rakoviny prsu a další.

Konec napálených seniorů?

Právě ta byla hojně zneužívána podomními prodejci nebo na některých předváděcích akcích pro seniory a připravovala tak spotřebitele o právo na odstoupení od smlouvy. Jak tato nekalá praktika fungovala v praxi, popisuje na konkrétním příkladu vrchní rada České obchodní inspekce Zdeněk Krul.

„Pan František žije na vesnici sám se svou pětaosmdesátiletou matkou, která trpí bércovými vředy. Maminka se sice dokáže s obtížemi pohybovat po jejich rodinném domku, jinak je ale plně odkázána na jeho pomoc. Proto ho velmi udivilo, když jednoho dne našel v kuchyni krabici s biolampou,“ uvedl Krul.

Od maminky se dozvěděl, že u nich zazvonil nějaký pán, který tvrdil, že jí dokáže pomoci s její chorobou. Maminka se nechala přesvědčit a rozhodla se přístroj koupit i přes jeho velmi vysokou cenu a podepsala jak kupní smlouvu, tak smlouvu o spotřebitelském úvěru.
„Pan František se sice pokusil jménem maminky od obou smluv odstoupit v zákonem stanovené 14-ti denní lhůtě, prodávající ovšem odmítl toto odstoupení akceptovat s poukazem na to, že na formuláři kupní smlouvy bylo zaškrtnuto okénko, dle kterého si jeho maminka sjednala návštěvu obchodního zástupce za účelem uzavření objednávky,“ zmínil.

V poslední době se stále častěji lidem stává, že u jejich dveří zazvoní někdo, kdo jim nabízí levnější dodávky energií, plynu atp. Tento problém okomentovala i česká europoslankyně Olga Sehnalová. „V poslední době se stále častěji lidem stává, že u jejich dveří zazvoní někdo, kdo jim nabízí například levnější dodávky energií, plynu či cokoliv jiného. Většina občanů v produktivním věku si dokáže jejich nabídky vyhodnotit, poněkud složitější to ovšem bývá u seniorů. Proto jsem také velmi ráda, že schválená směrnice zajistí vyšší ochranu občanů, na které se tyto praktiky především zaměřují,“ uvedla.

Pro další příklad nemusíme chodit daleko: Pana Jaroslava přemluvili kamarádi, aby se společně zašli podívat na předváděcí akci konanou v blízkém kulturním domě. Pan Jaroslav sice neměl v úmyslu cokoliv kupovat, když se však dozvěděl, že vyhrál zboží za 110 tisíc korun, byl mile překvapen.

Je pravdou, že se poněkud zarazil, když na formuláři nazvaném Kupní smlouva, uviděl částku 35 tisíc, akceptoval ovšem vysvětlení, že z tak vysoké výhry je třeba zaplatit darovací daň. Poté, co mu zástupci prodávajícího dovezli zboží až před dům, bez dalšího čtení podepsal předložené doklady.

„Až později zjistil, že vedle kupní smlouvy podepsal rovněž smlouvu úvěrovou a formulář s názvem Objednávka návštěvy dodavatele za účelem objednávky zboží, kterým se vzdává práva na odstoupení od smlouvy v zákonem stanovené čtrnáctidenní lhůtě,“ upozorňuje Zdeněk Krul.

Europoslankyně Olga Sehnalová dodává: „Tyto dva příklady jsou jen drobnou ukázkou praktik, o kterých jsem se dozvěděla na seminářích, které jsem pro seniory pořádala nedávno ve Zlínském kraji. Je až neuvěřitelné, jak některé firmy a podnikavci dokáží profitovat na lidské důvěřivosti, nevědomosti a často i bezbrannosti. Nová směrnice jim tyto praktiky snad již konečně zatrhne.“

Karta šetří za léky

„Chtěli jsme přijít se systémem, který by lidem nabídl možnost, jak ušetřit a zároveň pomáhal udržet v našich lékárnách klienty. Ti dostávají Kartu zdraví zdarma. S podobnými nabídkami se snaží oslovovat pacienty i jiné lékárny. Ukazuje se, že věrnostní karta lidi oslovila a hojně ji využívají,“ řekla Jana Třešňáková, krajská radní odpovědná za oblast zdravotnictví.

Karta zdraví je přenosná a mohou ji tak například využívat celé rodiny. Lidé při nákupech s Kartou zdraví získávají z každé utracené pětikoruny body, které mohou použít jako slevu při dalších nákupech v krajských lékárnách a při nákupech na recept mohou šetřit další peníze.

Krajské lékárny slouží lidem v areálech nemocnic v Broumově, Trutnově, v Jičíně a v Náchodě. Nová lékárna by měla vzniknout v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou.

Nejen kurzy, i pánský klub

„Od září otevíráme takzvaný pánský klub, který nabídne čas a prostor všem mužům, kteří by se rádi scházeli se svými vrstevníky v nezakouřeném prostředí a zahráli si například šachy nebo společně shlédli sportovní přenos v televizi a podobně,“ uvedla pro iSenior.cz Tereza Iva Nosková.

Na jaké kurzy pro seniory se Středisko sociálních služeb Praha 1 zaměřuje a na co se lidé budou moci přihlásit?

Poskytujeme bezplatné kurzy obsluhy PC všem zájemcům z řad seniorů a osob se zdravotním postižením, občanům Prahy 1. Kurzy probíhají vždy od září do června a jsou to kurzy pro začátečníky i pokročilé.

Kromě kurzů obsluhy PC probíhají v našich klubech seniorů mnohé další aktivity: velmi oblíbené kondiční cvičení na židlích, jazykové konverzační kroužky, cvičení paměti, klub poezie, taneční klub country tanců, či výtvarný atelier. Máme také svůj pétanque tým a turistickou partu zaměřenou na nordic walking, tedy chůzi s hůlkami.

Přihlašují se spíše sami senioři nebo je přihlašují jejich blízcí?

Zájemci o aktivity v našich klubech musí hlavně přijít a sami se chtít do programů zapojit. Účast ve všech kurzech a na všech programech je dobrovolná.

Kdy je ideální přihlásit se na počítačové kurzy?

Nejlepší čas pro přihlášení je vlastně v průběhu celého roku. Naši lektoři jsou velmi vstřícní, a pokud to kapacita kurzů dovolí, přijímají zájemce průběžně během celého roku, nebo alespoň poradí, kdy bude možné se do výuky zařadit.

Kolik let bylo nejstaršímu účastníkovi?

Letošním nejstarším absolventům kurzů bylo 88 a 85 let.

Absolventi našich kurzů si výuku velmi chválí a rádi kurzy navštěvují. Co se vlastně v kostce účastníci kurzů obsluhy pro PC naučí a kde se kurzy konají?

Kurzy PC se konají v našich klubech na Starém Městě v Týnské 17 a na Malé Straně v Tomášské 6. Zájemci z řad začátečníků se v kurzech seznámí se základní obsluhou PC, základy práce s internetem, naučí se psát e-maily, textové dokumenty, připraví si vlastní vánoční či velikonoční přáníčko, zkusí si Skype a podobně.

Absolventi našich kurzů ale zpravidla buď pokračují v práci s PC sami doma, nebo chodí do pokračovacích kurzů. Ty jsou již zaměřeny zcela individuálně a lektor s každým žákem probere právě to, co jej zajímá nebo v čem vidí problém.

Jestli se někdo obává, že nebude stačit tempu výuky, co byste vzkázala?

Tempo výuky je přizpůsobeno žákům. Počet žáků v jednotlivých hodinách je tomu přizpůsoben a lektor se věnuje každému z nich individuálně tak, aby probíranou látku pochopili všichni. Účelem kurzů je, aby senioři odcházeli s pocitem, že jim počítač není cizí, že je to jejich přítel a umožňuje jim nezůstat v izolaci společenské, kulturní, vědecké, jazykové... Absolventi našich kurzů si výuku velmi chválí a rádi kurzy navštěvují.

Více o nabídce programů najdete na: www.socialnisluzby-praha1.cz

Desky dál stárnou – Martha a Tena ne!

Díky příjemnému a kultivovanému průvodnímu slovu na koncertě, které obstarává většinou Martha a s noblesní nadsázkou glosuje Tena, není nouze ani o humor. Jejich vystoupení je něco jako balzám na duši. Žádný řev a pár nesmyslně se opakujících slov. Ale dynamika, čistota melodie, kouzlo zpívaného textu, který vyvolává chvíli chuť tančit, chvíli se zahledět do dálky a vzpomínat, chvíli plakat, chvíli se smát … To je Martha a Tena i po více než čtyřiceti letech.

Mluvím z vlastní zkušenosti. Nedávno jsem byla na vašem koncertě v Praze na Novodvorské. Ale ještě před začátkem jsem přemýšlela - kde vlastně Martha a Tena bydlí? Marthu jsem občas potkávala v Praze, ale Tena, ta podle mě žije v Brně…. Nebo už je také v Praze? Mívají přece pravidelná setkání na Novotného lávce v hlavním městě…. Prozradíte mi, jak to je?

Tena bydlí už spoustu let v Dobřichovicích nedaleko Prahy a tak můžeme i nadále spolupracovat.

Jste sestry a zpíváte spolu už 41 let. Co v soukromí – vídáte se často, zvlášť když teď bydlíte blízko sebe? Je jedna druhé i prvním kritikem, rádcem v nouzi, vrbou?

Vídáme se velmi často a skoro denně si voláme. Kritiky si umíme být a v tomto ohledu se na Tenu můžu vždycky dobře spolehnout. Rádcem v nouzi taky, hlavně pomocníkem.

Ale co se týče vrby, tak na to mám i jiné kamarádky…

A teď všichni!

Vrátím se k té Novodvorské – moc příjemný večer to byl. Lidi si pamatují vaše texty, zpívali s vámi. Víte o tom? A je asi zbytečné se ptát, zda vás to těší.

Ano, koncert na Novodvorské se opravdu povedl. My jsme moc na diváky neviděly, ale v prvních řadách jsme to zaregistrovaly. A to víte, že nás to těší, že zpívali s námi. Je to úžasný pocit. Navíc kdybychom něco zapomněly, měly bychom vlastně nápovědu (zasměje se a pokračuje).

Bylo to velmi dojemné a vlastně první vystoupení po dlouhé době s naším českým repertoárem. Dlouhá léta jsme zpívaly jen řecky. Překvapilo nás to vehementní skandování a vyžadování dalších přídavků a písní, které jsme vlastně s „klukama“ z kapely ani neměli zatím v repertoáru. No, ještě to do podzimu doženeme…

Na pódiu jste vedle krásného pěveckého výkonu působila vy jako příjemný a milý filozof, jemuž lidé rádi rozumějí, Tena zase jako sarkastický glosátor se smyslem pro humor. Byly jste během života takto jiné vždy, nebo se ve svém přirovnání hodně pletu?

Nepletete. Myslím, že je to přesná charakteristika nás dvou, i když bez humoru taky nejsem… Jen na jevišti máme takto rozdělené role a trochu to zvýrazňujeme.
Lidi to mají rádi. A humor funguje lépe, když se to odrazí od něčeho vážného, kdy to člověk vůbec nečeká.

Když noty střídají písmenka

Obě jste se ale pustily i do psaní knih. Jestli se nepletu, tak jednu jste napsaly – lépe řečeno vydaly společně, ale psala jste každá zvlášť, jde o Martha a Tena dvojhlasně.

Nevím jestli se dá říct - psaní knih. Já jsem zatím napsala jen jednu kuchařku Řecká kuchyně Marthy Elefteriadu a Teně vyšel překlad řecké bestsellerové autorky Chrisy Dimoulidu - Deník ctihodné prostitutky. Velmi dojímavý příběh staré ženy, která vede ctihodný život na malém městě a nikdo neví, co dělala zamlada.

Společně nám pak vydali vámi zmíněnou knížku „Martha a Tena dvojhlasně“. Ano, tam jsme si každá napsala svou polovinu knihy. Je tam rovněž dobře vidět jak jsme obě rozdílné. Spousta lidí, co nás zná, říká, že je v tom charakter jedné každé z nás.

Vy jste napsala knihu o řecké kuchyni, Tena se nedávno pustila do překladu z řečtiny. Baví vás práce s písmeny? Hodláte ve svých literárních počinech nějak pokračovat?

Tena už v překládání pokračuje. Jednu knihu už má přeloženou a do další se pustila nedávno.

Já zatím ne, ale nápady jsou….Moc mě potěšilo, když nám po vyjití životopisu zavolala paní Ivanka Devátá, se kterou se zatím osobně neznáme, a nadšeně pěla na naši společnou knihu ódy. Od tak dobré a vtipné spisovatelky to je uznání, kterého si moc vážím.

Největší pecky v říjnu v Praze

Vím ale, že rozhodně pokračovat budete ve zpívání. Na podzim chystáte velký koncert. Pro ty, kteří na Novodvorské nebyli se mnou - můžete říct, s jakou kapelou vystoupíte, kde koncert bude a třeba zda se můžeme těšit nejen na vaše léty prověřené hity, ale i na novinky?

Ano, chystáme teď slavnostní koncert v Divadle Broadway v Praze. Naše české hity zahraje kapela Professor pod vedením Richarda Markuzziho. Jsou to báječní kluci, kteří hrají s obrovským drivem revivaly 60-70tých let.

Koncert se jmenuje „Martha a Tena – Největší pecky česky i řecky“ a kromě našich hitů a řeckých písní, kdy nás doprovodí buzukista Jannis Asarlidis (buzuki – řecký strunný nástroj, pozn. red.) a kytarista Thomas Petsinis. Zazní tam i „fajnšmekrovské“ věci, které jsme měly vždycky rády a tak si je zazpíváme.

Koncert bude 24. října a myslím, že lístky už jsou v prodeji. Všechny naše příznivce srdečně zveme a moc se na vás těšíme - tak nashledanou v říjnu!

Děti na tábor. A rodiče?

Projekt Senior Help nyní nabízí možnost postarat se o lidi vyššího věku právě v takových případech. „Tato chvíle je ideální k vyzkoušení objednavatelem plně hrazených služeb společenského charakteru, které se primárně zaměřují na dlouhodobé udržení mentální a fyzické soběstačnosti seniora, zachování důstojnosti, radosti ze života, sociální kontakt a snížení pocitu opuštěnosti,“ uvedla manažerka projektu Iveta Piškulová.

Mezi nabízené služby Senior Help patří: doprovody k lékaři, na úřady, doprovody na kulturní a společenské události, například návštěva divadla a kavárny, návštěvy v domácím prostředí, návštěvy v nemocnicích a sociálních zařízeních, předčítání, hraní společenských her, procházky, nordic walking, či trénink paměti v individuálních i skupinových kurzech.

„Nabídka ale také zahrnuje výuku a konverzaci v angličtině, v případě zájmu klienta lze zajistit i jiný jazyk. Je možná práce s PC a dalšími moderními technologiemi - mobilní telefon, Skype, naslouchadlo, nová pračka..., jsme schopni zajistit každému individuální program na míru,“ podotkla Piškulová.

Upozorňuje zároveň, že služby Senior Help nenahrazují odborné služby zdravotního a sociálního charakteru a jsou plně hrazeny objednavatelem (nejčastěji potomky seniora). Více informací o projektu včetně ceníku naleznete na www.senior-help.cz/clanky/cenik.

600 tisíc pomůže v Praze 2

Co si pod tím dlouhým názvem můžeme představit?

Projekt reaguje na potřeby seniorů a zdravotně postižených občanů Prahy 2, kteří se ocitli v těžké životní situaci – jsou staří, chronicky nemocní, bez dostatečných finančních prostředků. Tito lidé žijí sice doma, ale v sociální izolaci, bez možnosti tento stav změnit vlastní silou a bez schopnosti zaplatit pečovatelskou službu.

Vyhledávání vhodných klientů je úkolem humanitního odboru Městské části Praha 2. Vlastní asistenční službu – tedy pomoc při zvládání denních činností v oblasti osobní péče, péče o domácnost, při návštěvě lékaře, nákupech a podobně - poskytují osobní asistenti z občanského sdružení Akord.

Na co konkrétně poputuje aktuálně zmíněná částka?

Částka bude použita na mzdy pro tři asistenty – celkem na dva pracovní úvazky. Zbývající prostředky pokryjí telefonní služby, aby asistenti mohli s klienty operativně komunikovat.

Tato forma podpory osamělých seniorů byla v Praze 2 zahájena v červenci 2008, kolik takových lidí vlastně na území městské části žije a jak se jejich počet v posledních letech vyvíjí?

Osamělých seniorů, kteří by naši službu potřebovali, není rozhodně málo a jejich počet stále roste. V současné době se staráme o třicet občanů Prahy 2 v seniorském věku, kteří se bez pomoci asistentů vůbec neobejdou, oproti roku 2009 poskytli asistenti o dvacet procent více intervencí. Potřeba této služby však výrazně převyšuje její kapacitu.

Jak se daří vytipovat potřebné?

Vytipování potřebných občanů je v kompetenci humanitního odboru našeho úřadu. Pracovníci odboru se z titulu svých činností setkávají s tíživými životními situacemi opuštěných seniorů, kteří pro nedostatek finančních prostředků nemohou dosáhnout na sociální služby, ačkoli je nutně potřebují.

Právě aktuální potřeba reagovat na tyto téměř neřešitelné situace vedla k myšlence a následně k realizaci našeho projektu, který teď pokračuje již čtvrtým rokem. Na potřebu služby nás postupně začali upozorňovat také například sousedé, majitelé domů nebo lékaři.

Jaká je spolupráce mezi městskou částí Praha 2 a občanským sdružením Akord?

Naše spolupráce je dlouhodobá – v rámci jiných sociálních projektů probíhá na osvědčené úrovni již od roku 1995. Pro kvalitní zajištění projektu terénní asistenční služby je předpokladem úzká spolupráce s častým vzájemným kontaktem, aby mohly být operativně řešeny aktuální problémy jednotlivých klientů. Tento předpoklad obě strany naplňují.

Služby poskytují osobní asistenti. Kdo jsou tito lidé, kteří pomáhají seniorům a zdravotně postiženým?

Jedná se o pracovníky občanského sdružení Akord, kteří v této organizaci pracují na pozici odborných pracovníků v sociálních službách. Všichni jsou vysokoškoláci, absolvovali odborný kvalifikační kurz a zároveň disponují prokazatelnou schopností empatie.

Jaké byly začátky tohoto projektu, jaký o něj byl v začátcích zájem ze strany radnice i veřejnosti a kam do budoucna může směřovat?

Projekt započal v roce 2008 jako pilotní, po ověření se stal dlouhodobě podporovaným projektem městské části. Oba zúčastněné subjekty v něm postupují jako partneři. Klienti projektu, stejně jako občané, kteří se o této formě pomoci dozvídají, ji hodnotí velmi kladně, oceňují zejména individuální „lidský“ přístup, ochotu, vstřícnost a pružnost asistentů.

Lze proto předpokládat, že projekt, jehož cílem je umožnit seniorům nadále setrvat v domácím prostředí při zachování důstojných podmínek pro takový život, bude přinejmenším ve stejném rozsahu pokračovat i nadále.

S vnoučaty do Prahy na Lego

Okřídlené řeči jako „to my jsme si tenkrát hrávali s březovým polenem“ se dnešních seniorů už netýkají. Ti vyrostli na Merkuru. Stavebnici, která byla plná šroubků, koleček, železných tyček a dal se z ní postavit třeba i kolotoč. Fenomén Lego se u nás začal zabydlovat až tak před čtyřmi desítkami let. A od té doby se hřeje na výsluní.

Za nápadem udělat muzeum této oblíbené stavebnice byla docela jednoduchá věc: Už to nebylo doma kam dávat! Ono „doma“ bylo u švagra pana Jana Sokolka – Miloše. Ten od dětství Lego sbíral. Čas plynul a - a jak to bylo dál, nám prozradil švagr Jan, jehož jsme v Praze na Národní třídě, kde muzeum sídlí, navštívili.

Co jste si pomyslel, když vás Miloš snad mu tak můžeme říkat i my - oslovil s myšlenkou otevřít Muzeum Lega v Praze? Byl jste okamžitě pro?

Pomyslel jsem si, že je to jedna z nejúžasnějších věcí která mě kdy potkala. Kontakt s legem a kontakt s lidmi. Dvě věci, které miluji a najednou mohu dělat v podniku, který mi to umožňuje.

Upřímně – když jste byl malý, i vy jste si hrál s Legem?

Já na něm vyrůstal! Vzhledem k tomu, že moji rodiče neměli velké finanční možnosti, dostával jsem pouze malé stavebnice. Ale o to jsem byl vděčnější, když jsem se objevil nový přírůstek do sbírky.

Když mi ve tři ráno spadly kostičky

Muzeum nabízí přes 2000 exponátů složených z jednoho milionu kostiček – nezlobte se, ale to zní až děsivě. Jak dlouho a hlavně kdo to všechno skládal?

Většinu naší sbírky složil Miloš, zhruba dvě třetiny exponátů. O zbytek se podělila rodina. Stavělo se bezmála půl roku a tvořilo asi 15 lidí.

Očekávám i nějakou veselou historku ze skládání – stalo se vám, že byste něco už skoro měli, když tu náhle někdo přišel, zakopl – a bylo znova co dělat?

Mně osobně se to stalo několikrát a veselo mi z toho zrovna nebylo. Skládali jsme opravdu hodně i dlouho do noci. Když se vám něco takového stane ve 3 hodiny ráno, je to spíše k pláči. Ale samozřejmě jsme zažili i veselé chvíle, kdy jsme si s postavenými exponáty i trochu pohráli (smích).

Seniorské vstupné a další výhody

Kdy jste otevřeli – a jak to jde? Chodí Češi nebo cizinci?

Otevřeno máme od 14.března a s návštěvností jsme zatím spokojeni. Hodně lidí o nás ještě neví. Ale věřím, že až se dozví, že mají možnost navštívit muzeum Lega – opravdu první tohoto druhu u nás, tak k nám zavítají. A budou odcházet i oni spokojeni. A třeba i s úsměvem. Jako velká většina těch, kteří už tu byli.

Můžete nabídnout našim čtenářům, kteří se rozhodnou přijít i nějaké bonusy jako levnější vstupné pro seniory - rodinné vstupné, dny se zvýhodněným vstupným – kdy třeba nejlépe dorazit?

Máme samozřejmě slevy pro seniory, studenty, školní skupiny, děti. Možnost rodinného vstupného u nás existuje také. Ostatně ceník najdete na níže uvedeném webu. Na webu je také možnost sledovat, kdy jsou dny s akcemi na vstupné atd.

V kultovním filmu, v němž šlo nikoliv o kostičky, ale o knoflíky (Knoflíková válka), často zaznívá věta „kdybych to byl věděl, tak bysem sem nechodil“. Propadl jste někdy podobnému pocitu jako provozní šéf muzea s miliony kostiček?

Myslím si, že po mých předchozích odpovědích, musí být všem jasné, že práce v muzeu Lega je pro mě opravdu něco výjimečného. Dal bych ruku do ohně za to, že tahle myšlenka mi hlavou nikdy neproběhne.

Ještě mi řekněte – od kolika hodin máte otevřeno, zda celý týden – a vůbec – kde se o vás čtenáři dozví víc?

Otevřeno máme od pondělí do pátku mezi 10:00 do 20:00 hodin. Brány Muzea Lega jsou všem otevřeny i v den státních svátků. Na našem webu: www.muzeumlega.cz najdete daleko víc informací. Těším se na vás.

Ve stáří na univerzitu

Seznam univerzit třetího věku

Univerzita Karlova v Praze

(specifický symbol 01)
Rektorát UK
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1
Doc.RNDr. Jaroslava Svobodová, CSc.
prorektorka pro studijní záležitosti
sekret. tel.: 224 491 260, mail: jaroslava.svobodova@ruk.cuni.cz
Studijní oddělení rektorátu UK
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1
Dr. Vladislava Kůželová
vedoucí studijního oddělení
tel.: 224 491 803, mail: vladislava.kuzelova@ruk.cuni.cz

Informační centrum UK
PhDr. Hana Urychová, vedoucí IC UK
tel.:224 491 892 (850), mail: hana.urychova@ruk.cuni.cz

1. lékařská fakulta UK

(specifický symbol 03)
Prof. MUDr. Radomír Čihák, DrSc.
Univerzita Karlova v Praze
1. lékařská fakulta UK
Kateřinská 32
121 08 Praha 1
radomir.cihak@lf1.cuni.cz; tel.: 224 965 753

Doc. MUDr.Petr Bartůněk, CSc. garant U3V
petr.bartunek@lf1.cuni.cz, tel. 224 962 512:
stud. odd. tel.: 224 964 240
Zuzana Šestáková
zuzana.sestakova@lf1.cuni.cz

Lékařská fakulta v Plzni Univerzity Karlovy v Praze

(specifický symbol 06)
Doc. MUDr. Helena Zavázalová, CSc.,
vedoucí ústavu sociálního lékařství, garant U3V
Alej Svobody 31
323 18 Plzeň
tel.: 377 593 540-1, mob. 602 152 417, mail: helena.zavazalova@lfp.cuni.cz

Prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc.
Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni
Karlovarská 48
301 66 Plzeň
tel.: 377 593 320, mail: jaroslav.slipka@lfp.cuni.cz

Filozofická fakulta UK

Jaroslava Hudečková - sekretariát, tel.: 377 593 321
(specifický symbol 07)
PhDr. Eva Drlíková, CSc., garant U3V
Katedra psychologie
Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta
Nám. Jana Palacha 2
116 38 Praha 1
Eva.Drlikova@ff.cuni.cz , tel 221 619 669, mob. 723 058 917

JUDr. Jarmila Handzelová, studijní odděl. UK FF pro CŽV a U3V
tel.: 221 619 801, mail: jarmila.handzelova@ff.cuni.cz, www.ff.cuni.cz

Ing. Ilona Kellerová
Centrum dalšího vzdělávání FF UK, vedoucí
tel.: 221 619 803, 733 612 386, mail: ilona.kellerova@ff.cuni.cz

Přírodovědecká fakulta UK

(specifický symbol 08)
Doc.RNDr. Jan Černý, PhD, proděkan pro celoživotní vzdělávání
Albertov 6, 128 43 Praha 2
tel.:221 951 503, mail: cerny2@natur.cuni.cz

Magdalena Čuříková, stud. odd.
Přírodovědecká fakulta
Albertov 6
128 43 Praha 2
tel.: 221 951 163, mail: curikova@natur.cuni.cz

(specifický symbol 09)
Matematicko-fyzikální fakulta UK
Doc.RNDr. Martin Šolc, CSc., garant U3V
Univerzita Karlova v Praze
Matematicko – fyzikální fakulta UK
V Holešovičkách 2
180 00 Praha 8
tel.: 221 912 585, 221 912 572, mail: msolc3@seznam.cz
Anna Šindelářová, stud. odd.
Ke Karlovu 3
121 16 Praha 2
tel.: 221 911 259, mail: anna.sindelarova@mff.cuni.cz

Fakulta sociálních věd UK

(specifický symbol 11)
Fakulta sociálních věd UK
doc. PhDr. Michal Kubát, Ph.D.
Proděkan UK FSV pro PGS a další formy vzdělávání
mail: prodekan.pgs@fsv.cuni.cz, tel.: 222 112 201
doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc., garant U3V Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Smetanovo nábřeží 6
110 01 Praha 1
mail: kopplova@fsv.cuni.cz, tel.: 222 112 205

Marcela Navrátilová, adm. U3V
tel.: 222 112 237, mail: navratil@fsv.cuni.cz

Fakulta tělesné výchovy a sportu UK

(specifický symbol 12)
PaedDr. Květa Prajerová, CSc., garant U3V
Univerzita Karlova v Praze
Fakulta tělesné výchovy a sportu
José Martího 31
162 52 Praha 6
tel.: 220 172 081, mail: prajerova@ftvs.cuni.cz

Danuše Černá, sekr.
tel.: 220 172 082

Fakulta humanitních studií UK

(specifický symbol 49)
Doc.PhDr. Zdeněk Pinc, proděkan pro studijní záležitosti, děkanát
U kříže 10, 158 00 Praha 5 - Jinonice
Tel: 251 080 111, 251 620 611, mobil: 602 266 654,
mail: pinc@mail.fhs.cuni.cz, PINC@fhs.cuni.cz
Dagmar Vološčuková, ekonomické oddělení děkanátu, tel: 251 080 201

Katolická teologická fakulta UK

(specifický symbol 51)
PhDr. ThLic. Marek Matějek
Thákurova 3
160 00 Praha 6
tel: 220 181 271, fax: 220 181 394, e-mail: matejek@ktf.cuni.cz, http: //www.ktf.cuni.cz

Dr. Vojtěch Eliáš
tel: 220 181 394, e-mail: elias@ktf.cuni.cz

Barbora Vernerová
tel: 220 181 394, e-mail: vernerova@ktf.cuni.cz

České vysoké učení technické v Praze

(specifický symbol 13)
Rektorát
Ing. Dana Dubnová, vedoucí odboru pedagogiky a rozvoje
Zikova 4
166 36 Praha 6
tel.: 224 353 469, mail: fax. 224 353 473 dubnod@vc.cvut.cz

České vysoké učení technické v Praze

(specifický symbol 14)
Fakulta elektrotechnická
Ing. Božena Mannová, M.Math., garant U3V
Katedra počítačů
Karlovo nám. 13
121 35 Praha 2
Tel: 224 357 312, mail: mannova@fel.cvut.cz

Olga Vrtišková, stud. referent katedry počítačů
tel.: 224 357 484, mail: vrtiskov@fel.cvut.cz

Vysoká škola ekonomická v Praze

(specifický symbol 15)
doc.RNDr. Koschin Felix, CSc., prorektor pro studijní a pedagogickou činnost
email: koschin@vse.cz, tel.: 224 095 724, 224 095 247

doc. Ing. Tomáš Kubálek, CSc., garant U3V
Katedra obchodního podnikání – F2
Náměstí Winstona Churchilla 4/1938
130 67 Praha 3
tel.: 224 095 632, 224 095 646, mail: u3v@vse.cz, kubalek@vse.cz, http://u3v.vse.cz/

PhDr .Ing. Radka Havlová, Ph.D.
mail: u3v@vse.cz, havlova@vse.cz, tel 224 095 260, 224 095 632

Vysoká škola ekonomická v Praze

(specifický symbol 50)
Fakulta managementu, Jindřichův Hradec
RNDr. Oldřich Syrovátka, CSc.
Jarošovská 1117/II, 377 01 Jindřichův Hradec
tel: 384 417 205, fax: 384 417 277, mob. 724 005 282, mail: syrovatk@fm.vse.cz

Česká zemědělská univerzita v Praze

(specifický symbol 16)
Prof. Ing. Milan Slavík, CSc., IVP – Malá Chuchle, garant U3V
V Lázních 3,
159 00 Praha 5, Malá Chuchle
slavikm@ivp.czu.cz, 251 812 466

Prof.RNDr. Jaroslav Havlíček CSc., prorektor pro pedagogickou činnost
Česká zemědělská univerzita v Praze, rektorát
Kamýcká 129
165 21 Praha 6
tel. 224 382 352, mob. 737 615 383, e-mail: havlicekj@pef.czu.cz

PhDr. Mgr. Marie Hanušová
IVP - Malá Chuchle
hanusova@ivp.czu.cz, 251 812 466
Ing. Petr Hajný, hajny@pef.czu.cz , 224 383 249

Česká zemědělská univerzita v Praze

(specifický symbol 48)
Provozně ekonomická fakulta
Ing. Jan Jarolímek Ph.D., garant U3V, ved IPC
Informační a poradenské centrum Provozně ekonomické fakulty
Kamýcká 129
165 21 Praha 6 – Suchdol
tel.: 224 382 293, fax: 224 382 279, mob.: 603 581 298, e-mail: jarolimek@pef.czu.cz

Ing. Klára Nehodová, Univerzita třetího věku, kurzy PC
tel: 224 382 350, mob. 733 150 437, 604 133 368, e-mail: nehodova@pef.czu.cz

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

(specifický symbol 17)
Prof. Ing. Pavel Hasal, CSc., prorektor pro pedagogiku
tel.:220 443 167, mail: pavel.hasal@vscht.cz

Ing. Milan Březina, CSc., garant U3V
tel.:220 444 147, mail: milan.brezina@vscht.cz

Fakulta technologie ochrany prostředí VŠCHT
Technická 5, 166 28 Praha 6

Ing. Jitka Vydrová, CSc., adm. U3V, zabezpečení výuky
tel.: 220 443 890, mail: jitka.vydrova@vscht.cz

Doc. Ing. Miloš Kmínek, CSc., Ústav počítačové a řídící techniky VŠCHT Praha
Tel.: 220 444 296, mail: milos.kminek@vscht.cz

JUDr. Otmar Skopal, odd. celoživotního vzdělávání
tel.: 220 443 790, mail: otmar.skopal@vscht.cz

Vysoké učení technické v Brně

(specifický symbol 22)
Prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc., garant U3V, předseda AU3V ČR
VUT v Brně – rektorát
Antonínská 548/1
601 90 Brno

Ústav automatizace a měřicí techniky
Božetěchova 2
612 66 Brno
tel.: 541 141 155, fax: 541 141 123, mail: vavrin@ro.vutbr.cz, vavrin@feec.vutbr.cz, www.cvp.vutbr.cz, www.vutbr.cz/vvztahy/univerzita

Lenka Shromáždilová, adm. U3V, tajemnice AU3V ČR
VUT v Brně-rektorát, ICV
Antonínská 1
601 90 Brno
tel.: 541 145 131, fax: 541 145 115
mail: shromazdilova@lli.vutbr.cz, www.lli.vutbr.cz

Masarykova univerzita v Brně

(specifický symbol 23)
Rektorát, Studijní odbor
Ing. Barbora Hašková, manažer pro koordinaci celoživotního vzdělávání
Žerotínovo nám. 9
601 77 Brno
tel.: 549 494 336, fax 549 491 030, mail: haskova@rect.muni.cz, www.muni.cz
Miroslava Černošková, adm. U3V
tel.: 549 493 415, mail: cernoskova@rect.muni.cz
Mgr. Petr Adamec, referent celoživotního vzdělávání
tel.: 549 494 088, mail: adamec@rect.muni.cz

Mendelova univerzita v Brně

(specifický symbol 31)
Ing. Pavel Máchal, CSc. ředitel institutu celoživotního vzdělávání
Zemědělská 1c
613 00 Brno
tel.: 545 135 207, mob. 724 252 636, Fax. 545 135 006
mail: pmachal@mendelu.cz, www.mendelu.cz

Ing. Jana Loukotová
Mail: jana.loukotova@mendelu.cz
tel.: 545 135 206

Západočeská univerzita v Plzni

(specifický symbol 33)
Doc. RNDr. Jiří HOLENDA CSc. – garant U3V
Tel: 37763 2643, e-mail: holenda@kma.zcu.cz

doc. Ing. Jan Hán Ph.D.
Ústav celoživotního vzdělávání
Univerzitní 8
306 14 Plzeň
tel.: 377 631 900, 377 631 901 sekretariát, 377631905 UCV, mob. 606 665 119
mail: hanjan@kpv.zcu.cz

Magdalena Edlová, DiS.,
Ústav celoživotního vzdělávání - Univerzita třetího věku
Západočeská univerzita v Plzni
email: edlova@ucv.zcu.cz, telefon: 377631907, www.ucv.zcu.cz
adresa: Husova 11, Plzeň, 301 00

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

(specifický symbol 34)
doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc.
prorektorka pro celoživotní vzdělávání
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Boreckého 27
370 05 České Budějovice
tel: +420 389 037 550, fax: +420 389 037 519
prorektor-czv@jcu.cz, sember@zsf.jcu.cz

Univerzita Palackého v Olomouci

(specifický symbol 35)
PhDr. Mgr. Naděžda Špatenková, PhD., ředitel U3V na UP
katedra sociologie a andragogiky
Filosofická fakulta UP
Křižkovského 8
771 80 Olomouc
tel.: 585 633 406, mail: n.spatenkova@volny.cz

David Kryštof
tel.: 777 112 962, mail: david.krystof@upol.cz

Radmila Wagnerová, refer. a sekret.
tel.: 585 633 392, fax 585 232 088 , mail: radmila.wagnerova@upol.cz

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

(specifický symbol 36)
RNDr. Alena Chvátalová, Ph.D.
prorektorka pro studium
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Hoření 13
400 96 Ústí nad Labem
tel: 475 282 278, fax: 472 772 982, e-mail: alena.chvatalova@ujep.cz

Mgr. Iva Štěpničková
Oddělení celoživotního vzdělávání UJEP
Hoření 13
400 96 Ústí nad Labem
tel.: 475 282 238
mail: iva.stepnickova@ujep.cz, u3v@rt.ujep.cz

Vysoká škola báňská - Technická univerzita v Ostravě

(specifický symbol 37)
Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství VŠB-TU Ostrava – U3V
Doc. Ing. Iveta Vozňáková, Ph.D., garant U3V pro FMMI
17. listopadu 15
708 33 Ostrava-Poruba
tel. 597 325 157
mail.: iveta.voznakova@vsb.cz

Vysoká škola báňská - Technická univerzita v Ostravě

(specifický symbol 45)
Fakulta hornicko-geologická VŠB-TU Ostrava
Prof. Ing. Vladimír Slivka , CSc.
Tel.: 59 732 4366, vladimir.slivka@vsb.cz
Ing. Martina Polášková, U3V - kontaktní osoba
Geologický pavilon prof. Pošepného
17. listopadu 15
708 33 Ostrava-Poruba
tel.: 597 325 392, mail.: martina.polaskova@vsb.cz

Slezská univerzita v Opavě

(specifický symbol 39)
Rektorát Slezské univerzity v Opavě
Doc. Ing. Petr Sosík, Dr., prorektor pro studijní a sociální záležitosti
tel. 553 684 364, 553 684 569, mail: prorektor-ped@slu.cz, www.slu.cz
Na Rybníčku 626/1
746 01 Opava

Rektorát Slezské univerzity v Opavě
Ing.Hana Šimečková, vedoucí oddělení pro studijní a sociální záležitosti
tel.: 553 684 810, hana.simeckova@slu.cz
Olbrichova 25, 746 01 Opava

Dagmar Kalivodová, oddělení pro studijní a sociální záležitosti, koordinátorka programů celoživotního vzdělávání
tel.: 553 684 811, dagmar.kalivodova@slu.cz
Olbrichova 25
746 01 Opava
Na rybníčku 626/1 = adresa pro korespondenci, Olbrichova 25 = sídlo

Technická univerzita v Liberci

(specifický symbol 40)
Centrum dalšího vzdělávání
RNDr. Eva Dvořáková, vedoucí
Studentská 2
461 17 Liberec
tel.: 485 355 105, fax: 485 355 101, mail: eva.dvorakova@tul.cz

Libuše Ryšánková, sekretariát
tel.: 485 355 103, mail: libuse.rysankova@tul.cz

Mgr. Jitka Pacltová
tel. 485 355 102, jitka.pacltova@tul.cz

Univerzita Pardubice

(specifický symbol 41)
doc. Dr. Ing. Libor Beneš, proděkan pro rozvoj a vnitřní záležitosti
tel.: 466 036 091, 465 533 006, e-mail: libor.benes@upce.cz

doc. Ing. Jaroslav Janda, garant U3V
Dopravní fakulta Jana Pernera
Katedra mechaniky, materiálů a časti strojů
Studentská 95
532 10 Pardubice
tel.: 466 036 553, 466 036 698, 465 533 006, fax: 466 036 094
e-mail: jaroslav.janda@upce.cz, http://www.upce.cz/
Mgr. Ivana Švecová, ved. oddělení pro vzdělávání a výzkum
Studentská 95
532 10 Pardubice
tel.: 466 036 649, e-mail: Ivana.Svecova@upce.cz

Ing.Zdenka Černá, odborná referentka pro studium, celoživotní vzdělávání a eLearming
Oddělení pro vzdělávání a výzkum
Studentská 95
532 10 Pardubice
tel. 466 036 744, fax 466 036 361. e-mail: zdenka.cerna@upce.cz

Univerzita Hradec Králové

(specifický symbol 42)
Doc.PhDr. Iva Jedličková,CSc.
Rokitanského 62
500 03 Hradec Králové
tel. 493 331 316, ústředna 493 331 111, fax 495 545 911, mail: iva.jedlickova@uhk.cz

PhDr.Dana Musilová,CSc., prorektorka pro vnitřní záležitosti
tel: 493 331 255, 493 332 506, mail: dana.musilova@uhk.cz

Hana Čejková, stud. odd. Pedagogické fakulty, tel.: 493 331 149

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

(specifický symbol 43)
Prof. MVDr. Iva Steinhauserová, CSc., garant U3V, prorektor pro vzdělávání VFU Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno
tel.: 541 562 740, e-mail: steinhauserovai@vfu.cz

MVDr. Mirko Treu, CSc.
Institut celoživotního vzdělávání a informatiky
Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno
tel: 541 562 090, 602 407 366, fax: 541 219 754, mail: treum@vfu.cz, icvi@vfu.cz

Klára Holešovská, DiS., referent U3V
e-mail: holesovskak@vfu.cz

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

(specifický symbol 44)
Prof. Ing. Roman Prokop, CSc., prorektor pro pedagogickou činnost
Předseda Rady U3V na UTB
nám. T. G. Masaryka 5555
760 01 Zlín
tel.: 576 032 216, mail: prokop@rektorat.utb.cz, prokop@fi.utb.cz

Ing. Jarmila Hřebíčková
Referent pro CŽV na UTB
Tajemnice Rady U3V na UTB
nám. T. G. Masaryka 5555
760 01 Zlín
tel.: 576 032 408, mob.777 876 546, mail: hrebickova@rektorat.utb.cz

Vysoká škola báňská - Technická univerzita v Ostravě

(specifický symbol 45)
Fakulta hornicko-geologická VŠB-TU Ostrava fakulta zařazena za spec symbol 37

Vysoká škola báňská - Technická univerzita v Ostravě

(specifický symbol 52)
Ing. Marcela Palochová, PhD.
marcela.palochova@vsb.cz
Sokolská třída 33
Ostrava 1
701 21
tel číslo: 59699 2239 do kanceláře
59699 2415 sekretariát

Vysoká škola polytechnická Jihlava

(specifický symbol 47)
Alena Štěrbová, prorektorka pro rozvoj
Tolstého 16
586 01 Jihlava
tel.: 567 141 103, 732 134 568, e-mail: sterbova@vspj.cz, www.vspj.cz

Šárka Venkrbcová
referent Institutu celoživotního vzdělávání
organizační vedoucí Univerzity třetího věku
administrátor projektů ESF OP RLZ
tel. 567 141 118, e-mail: venkrbcova@vspj.cz, www.vspj.cz

Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta zařazena za spec symbol 16
(specifický symbol 48)

Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií UK fakulta zařazena za spec symbol 12
(specifický symbol 49)

Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta managementu, Jindřichův Hradec fakulta zařazena za spec symbol 15
(specifický symbol 50)

Katolická teologická fakulta UK, zařazena před spec. symbol 13
(specifický symbol 51)

KDO JE AU3V

Asociace Univerzit třetího věku je občanské sdružení institucí, které nabízejí a provozují vzdělávací aktivity na úrovni vysokoškolského vzdělávání. To je určené obyvatelům České republiky v důchodovém věku. Více najdete na: http://au3v.vutbr.cz

Hypnóza je v každém z nás

Náš rozhovor rozhodně není žádnou agitkou. Jen jsme oslovili člověka, který dělá zajímavou práci, má ji rád, rozumí jí a má náležité výsledky. Reklamu rozhodně nepotřebuje. Když ho chvíli posloucháte, začnete mu věřit. Nejen proto, že odpovídá rázně. Jste-li redaktor, odpustíte mu i to, že s ne zrovna pochvalným smíchem řekne, že se ho novináři stejně ptají pořád na to samé.

Nevím, zda je to tím, že každý hypnotizér je pro každého z nás, novináře nevyjímaje, tak trochu šaman. Ostatně i na šamany přišla řeč. Já osobně mu tuto drobnou invektivu „odpouštím“ ze dvou důvodů. Jednak proto, že má - pokud jde o práci- velkou pravdu. A pak – doktor Zíka běhával dlouhé tratě jako můj táta. A takoví lidé podle mě zkrátka vědí…

Pokud se někoho zeptáte, co si představí pod pojmem hypnóza, většina lidí odpoví - přece spánek! Pane doktore, je to správné, nebo máte pro nás jinou definici?

V roce 1992 jsem napsal a vydal sám vlastním nákladem knížku Hypnóza není spánek. Tak to je má odpověď.

Mohu poprosit přece jenom o rozvinutější odpověď?

Hypnóza je v podstatě změněný stav vědomí nebo alternativní stav vědomí. Někdy to může vypadat jako spánek, ale není tomu tak. Máme spánek, bdělý stav a hypnózu, nebo-li trans.

Někdy se dělá i tzv. bdělá hypnóza. Často si lidé stěžují, že tzv. nespali a všechno si pamatují. Mají představu, že budou spát. Ale znovu opakuji – hypnóza rozhodně není spánek.

Jsme portál, který se zaměřuje na zájmy a potřeby seniorů. Řady z nich jsem se ptala, zda by případně tento způsob léčby podstoupili. Jejich odpověď zněla – co už pro mě není! Mýlili se?

Dnes tu byl počtvrté pán, kterému je osmdesát let. … Žádné kontraindikace pro hypnózu nejsou. Když to někdo umí, když to dělá profesionálně, má s tím zkušenost, tak může dělat hypnózu s kýmkoliv.

Samozřejmě dělat ji v případech, kdy je u pacienta nějaký organické postižení, absolutně nemá smysl. Stejně tak, když má někdo amputovanou ruku a chce, aby mu dorostla, tak to mu také nedoroste.

Nejen dobrý úmysl

Říkal jste – když to někdo umí. Jak já jako laik poznám, „že to někdo umí“?

Že se to naučil a má v tom praxi.

Dobrým, špičkovým hypnotizérem se člověk stane po deseti tisících hypnotizovaných hodinách. Aha, takže hledat „solidní firmu“?

No, oni jsou všelijací inženýři, nebuduje je raději jmenovat, říkám jim nadšení diletanti. Mají na internetu obrovské prezentace a jsou to pořád diletanti, rozumíte? Protože nejsou psychologové nebo lékaři. Neznají širší povědomí, tzv. léčí hypnózou a přitom vůbec neznají psychopatologii nebo nerozumí podstatě toho problému. Akorát jsou nadšeni nebo fascinováni hypnózou. Asi lidem moc neškodí, ale jak se k nim lidé pak staví, to je jiná věc.

Hypnóza se dá naučit. Je to jako se vším – někdo umí lyžovat hůř, někdo líp, někdo vůbec ne, někdo řídí auto dobře, někdo špatně. I hypnózu se někdo může naučit dobře, někdo špatně. Důležité je, mít s ní praxi.

Dobrým, špičkovým hypnotizérem se člověk stane po deseti tisících hypnotizovaných hodinách. To je taková doba, která platí pro cokoliv. Beatles, než se stali super, odehráli deset tisíc hodin v barech v Německu. Bill Gates strávil deset tisíc hodin u počítače. To je zkrátka taková hranice mistrovství, dalo by se říct.

No jo, ale jak já poznám, že zrovna tento člověk opravdu zhypnotizovat těch deset tisíc hodin – a je tedy dobrý?

Upřímně řečeno, vy to ani poznat nemůžete. Jde o to, jaký je ten člověk, za nímž přicházíte. Jestli je profesionál, tak si nehraje na něco, co není nebo neumí.
Určité předpoklady tu ale jsou. Třeba jak je starý, jak dlouho hypnózu dělá atd. Čím starší, tím samozřejmě lepší. Má větší praxi, i když samozřejmě nesmí být už dementní, že jo.

Znal jsem třeba docenta Černého, už zemřel, a ten dělal hypnózu ještě po sedmdesátém roce svého věku. A pořád dobře. Dělal ji svým stylem, což u této metody lze – různé styly existují.

Abych to ale shrnul – vzdělání, zkušenost, praxe. To je klíčové. A mít dobrý úmysl. Pomáhat.

Nejlépe přes psychiku

Existuje nějaký důvod, proč byste konkrétně seniorům hypnózu nedoporučil?

Víte, já bych ji doporučil každému, kdo ji potřebuje. Není to o tom, zda je nebo není senior. Doporučujte chleba seniorovi – to je stejné jako hypnóza. Když ji zkrátka někdo potřebuje, je možné ji s ním dělat, i když je seniorem.

Měla jsem na mysli třeba úvahu o tom, že tato metoda může pomoci minimálně jako léky …

… to bych neříkal! Léky a hypnóza – to by byla hrozně dlouhá diskuze, to bych o tom musel udělat přednášku.

Lék má vždy tzv. placebo efekt, čili i když dáte neúčinnou substanci, podáte ji pak se sugescí, že je to účinný lék, může na třetinu lidí působit tak, jako by to opravdu zafungovalo. Účinkuje už jen ta sugesce.

Hypnózu můžeme dělat u dětí od tří let dejme tomu až donekonečna. Tam, kde je podstat problémů v psychice, tam hypnóza může být na místě. Ale neudělá něco, co neudělá ani lék.

… třeba nezlikviduje žlučníkový kámen…

… třeba. Může psychologickou nadstavbu upravit, může změnit postoj k tomu problému, ale nemůže některý problém vyřešit. Jak jsem například říkal ten případ amputované paže.

Od tří do deseti

Jak je s hrazením této metody zdravotní pojišťovnou?

Nevím. Já dělám od roku 1990 za hotovou platbu. Smlouvu s žádnou pojišťovnou nemám, tak vám k tomu nemohu nic říct. A doufám, že to ani v budoucnu nebudu potřebovat.

Kolik tedy u vás zaplatíme?

První konzultace tisíc, každá další pět set korun.

Je třeba absolvovat určitý počet sezení u vás? Třeba u akupunktury se doporučuje minimálně deset návštěv specialisty.

Já používám magické číslo 3. Aspoň třikrát, abychom tomu dali to, co to potřebuje. Hypnóza patří do kategorie krátké terapie, dělá se v podstatě do deseti sezení.

Když už jsem zmínila akupunkturu, dozvěděla jsem se, že ta je téměř nebo možná zcela nepoužitelná na léčení stařecké hluchoty a například lupénky. Má hypnóza také své „tvrdé oříšky“?

Říká se, že kůže je cvičiště emocí, ona je hodně v kontaktu s emocemi, s imunitou, psychikou… V rámci třeba lupénky se hypnózou dá pomoci, mám několik klientů, kterým to pomohlo. Zvlášť, když je nemoc v začátku, tam se to dá efektivně ovlivňovat.

Ale prosím vás, hypnóza není žádná zázračná metoda. Není lepší, než ten, kdo ji používá. Už jsem mluvil o nadšených diletantech, kteří si myslí, že když dělají hypnózu tak …! To, že dělají hypnózu, je o nich. Nebo o mně! A o vztahu s klientem!

Šamani, Mesmer, já

Jak dlouho vy se hypnózou zabýváte?

Třicet dva let. Od roku 1979.

Co vás na ní učarovalo?

Ona mě fascinovala od malinka. Dozvěděl jsem se o ní poprvé v osmi letech. Pak asi ve dvanácti jsem si o ní přečetl v knížce populární psychologie. Ve čtrnácti jsem cvičil jógu – zkrátka mě takové věci zajímaly.

Když už padlo slovo učarovalo – neovládali v historii lidstva hypnózu dávno před námi šamani a kouzelníci?

Hypnóza je všudypřítomná. Do středu kružnice můžeme jít z kteréhokoliv obvodu – a dostaneme se tam. Šamani to dělají tak, jak to dělají, Mesmer (Friedrich Anton Mesmer, nar. 1734, označován za praotce hypnózy) to dělal jako Mesmer, já to dělám jako já… Hypnóza je člověku vlastní. Třetí stav, když to tak řeknu. Jde jen o to, jak individuálně člověk do toho transu vstoupí. Někdo potřebuje více času, někdo méně, někomu to jde hned napoprvé, … Je to otázka času, motivace. Hypnóza je určitý jev, který je v nás. V někom více, v někom méně.

Zaznamenala hypnóza třeba i křivku popularity mezi lidmi?

Je to možné. V roce 1990 jsem dělal v Československé televizi v Ostravě seriál na toto téma a po něm jsem dostal stovky dopisů.

Dělala se však u nás odjakživa. Nebyla nijak propagovaná, ale nebyla nijak extrémně potlačována, proto Pavlov a ruští a sovětští psychiatři ji používali, takže byla legální. I Rasputin ji používal…

Když se to umí

Vyčerpává člověka to, že hypnózu dělá?

Samozřejmě. Když něco děláte osm až deset hodin, tak je unavený.

Ale určitě je unavený jinak, než když třeba balí cvičky do krabice…

Kdo dělá hypnózu, jen unaven hlavně psychicky. To je trochu jiná únava, než ta fyzická.

Jak se dobíjíte?

Zacvičím si, relaxuji… Víte, každý člověk vydrží u toho, u čeho má vydržet. Práce si každého najde. Když na to mám, tak to můžu dělat. Když na to nebudu mít, nechám toho.

Proto to dělám a můžu dělat. Protože na to mám.

V sadu cvičte po dvojicích

„Hřiště pro seniory má poskytnout možnost aktivního odpočinku a zároveň vytvořit i místo a důvod pro setkávání,“ uvedl pro iSenior.cz muž z města s celkem 37 tisíci obyvateli.

Hřiště má mít 6 tisíc metrů čtverečních, prý bude v areálu bývalé školy. Co je na tom místě nyní?

Nachází se zde malý ovocný sad a záhony s travnatými částmi zbytků pozemků, které kdysi sloužily pro potřeby základní školy. Ovocný sad zůstane zachován, zbytek bude upraven do podoby vhodné k posezení a setkávání, přibude altánek, lavičky, či pergola.

Proč jste vybrali právě toto místo?

Pozemek neměl zatím využití a protože je oplocený a částečně schovaný v zeleni, zdálo se nám to jako vhodné místo pro tuto aktivitu. Předpokládáme, že toto místo bude využíváno především staršími lidmi ze Sídliště nad Lužnicí, kde sídlí zhruba třetina obyvatel Tábora.

Jaká je tam dopravní dostupnost?

Je to poměrně blízko zastávky autobusů MHD, takže mohou toto místo navštívit i zájemci z jiných částí města. V rámci regenerace Pražského sídliště na druhém konci města by měly vzniknou další prvky podobného charakteru, které by využívali i senioři žijící v G-centru v sousedství tohoto sídliště.

Jak byste budoucí areál charakterizoval svými slovy?

Předpokládám, že si senioři areál oblíbí jako místo pro setkávání s možností využít cvičební prvky pro zlepšení své kondice, zejména pak pohybového aparátu. Prvky jsou umístěny mezi stromy tak, že vytváří jakési částečně uzavřené prostředí pro dvojice, které mohou při cvičení navzájem komunikovat.

Populace obecně stárne a je žádoucí věnovat pozornost nejen mládeži, ale také lidem, kteří svůj aktivní pracovní život již víceméně ukončili, protože jejich počet vzrůstá. Aktivní pohyb a pobyt mezi lidmi obecně přispívá k lepšímu zdravotnímu stavu a psychické kondici, což je pro tyto lidi významný přínos.

S kým jste konzultovali vzhled areálu? Kde jste se inspirovali?

Záměr byl projektovaný Atelierem K21. Inspirací nám byly podobné záměry v Praze a Kladně.

Kolik bude stát a na čem závisí, jestli areál vznikne?

Projektovaná cena je 2 750 000 korun. Hodláme pro zřízení využít vhodných dotačních titulů a pokud se to nepodaří, je navrženo zařadit tuto akci do rozpočtu na rok 2012.

Důležité je mít kliku

Říkala jsem si, že ze všeho nejdříve se vás zeptám, jak je to možné, že ač jste herečka, kolem vás žádné skandály, nikde se také neobjevují fotky vašich dětí

Nemyslím si, že kolem všech herců se musí zákonitě objevovat skandály. Znám spoustu svých výborných kolegů a kolegyň, kteří žijí úplně normálním životem, jako všichni ostatní lidi.Akorát na ty „skandální“ je víc vidět. A fotky dětí jsem v nějakých časopisech taky měla, ale je pravda, že od určité doby je přinutit se fotit, už je těžké.

Další věc – manžel také herec. Jste spolu bezmála 30 let a žádné velké „vrkotoče“… Patříte mezi nemnoho dvojic, kterým se dnes už bez uzardění závidí hlavně to, že spolu ti dva dokázali zestárnout. Šlo to lehce?

To je podobné jako odpověď na předešlou otázku. Znám mnoho herců, kteří jsou s jedním partnerem celý život i těch, kteří partnery změnili. Myslím si, že průměr bude stejný jako u celé populace. Důležité podle mne je mít kliku a zároveň, že podstatným faktorem je to, že i naši rodiče(i prarodiče) spolu byli a jsou celý život. Nějaké finty asi okoukáte…

Teorie devíti let

Možná bych ještě měla dodat, že patříte ještě k těm, na které padesátka teprve čeká. Jak snášíte řeči o tom, že se jí ženy obávají?

Myslím si, že ženy nějak vždy udiví či rozzlobí změna té první číslovky onoho dvouciferného čísla. Ať je to změna z 2 na 3, 3 na 4, 4 na 5 atd. Pak jsme zase devět let v klidu.

Docela ráda bych se od vás dozvěděla, co vám naopak přibývající věk přináší – třeba pro ty ženy, které jejich věk „děsí“, budeme inspirativní…

Přibývá mi věcí a povinností, které už nemusím. Ať si je každá žena pěkně sepíše a uvidí, jak skvěle se proti mladším má (směje se).

Prozradíte mi, proč nerada poskytujete rozhovory?

Není pravda, že nerada. Někde to vyšlo a všichni to opisují. Jen je problém v tom, že často mám pocit, že nemám co nového říct, protože všechno už jsem někde říkala. A že to tudíž nemůže už nikoho zajímat.
A jako konzervativní člověk své názory moc neměním. Nedávno jsem někde ve sklepě objevila časopis asi 22let starý, ve kterém jsem měla rozhovor. Musela jsem se smát, protože na většinu otázek jsem tehdy odpovídala téměř stejnými slovy, jako odpovídám po skoro čtvrt století.

V jakém divadle hrajete, co připravujete v televizi, který seriál opouštíte a kam míříte – to vše se člověk dozví o vás na internetu. Já bych ráda představila našim čtenářům Veroniku Jeníkovou i jinak. Po tom, co teď vím, to bude asi těžké. Hodně pro vás znamená hlídat si soukromí?

To jsem vlastně zodpověděla už v předešlé otázce. Ale samozřejmě, když o člověku napíšou nějaké věci z jeho soukromí (třeba i pitomosti), příjemné to není.

Kamarádka, výletnice, babička

Zkusím to tedy jinak – prosím, odpovězte mi na otázky, díky jejichž odpovědím, vedle vašeho skvělého herectví, způsobí třeba i to, že mnohý z nás si řekne – jo, Veroniku bych si přál/a za kamarádku.

Tak třeba:

Co byste řekla kamarádce, která zavolá v půl jedenácté večer, brečí, že našla manželovi v mobilu sms, které svědčí o jediném – je konec! A navíc ta kamarádka sedí v taxíku a jede k vám….

Řekla bych jí, přijeď, probereme to…Ale do toho mobilu jsi mu lézt neměla, to není moudré a hlavně se to nedělá.

Kdybyste si měla vybrat dovolenou – v hotelu luxusní kategorie u moře, servis v čem si člověk zamane (kadeřník, masáže, kartářka, auto s řidičem,….) – nebo chata u jezera Seč ve východních Čechách, 2-3 kamarádky, konzervy, jen půjčovna lodiček….U moře 3 neděle zdarma, na Seči prodloužený víkend za 500,-! Kam byste vyrazila raději?

Pokusila bych se ukecat, jestli by nešlo ustoupit z toho luxusu a vzít si místo něj ty 2-3 kamarádky sebou k moři…A kdyby to nešlo, brala bych Seč.

Děti nemáte ještě příliš odrostlé (19 a 15 ?), ale víte třeba už teď, jakou byste chtěla být babičkou jejich dětem?

Pokusím se být stejně dobrou, jako je moje maminka (i táta) mým dětem. Snad to mám dobře okoukané.

Děkuji za odpovědi. Kamarádit se všemi se samozřejmě nemůžete, ale řada lidí se může přijít podívat na vás do divadla. Na co je pozvete – před prázdninami, o prázdninách i po nich?

Ráda bych je pozvala na představení Divadla Na Jezerce, kde hraju v představení Paní Plukovníková, Lásky paní Katty (obě s vynikající paní Bohdalovou v hlavní roli), či na představení klasického Othella. Nebo do Branického divadla, kde také vystupuju v několika představeních společnosti HÁTA.

Titulní foto: Veronika Jeníková v divadelní hře Paní plukovníková s kolegou Aloisem Švehlíkem

Největší bohatství – životní zkušenosti

Vše ustála jako dáma. Napadlo mě, že určitě nejen proto, že tak opravdu vypadá, ale i proto, že tak přemýšlí. Zde je tedy malý výlet do různých zákoutí její duše. A možná i malý návod k tomu, jak občas nepodlehnout. I když už to vypadá, že jinak opravdu nelze.

Rodina

Nejpevnější – zároveň nejkřehčí pouto. Souhlasíte?

Naprosto.

Myslíte si, že je nějaký návod, jak se k sobě v rodině vzájemně chovat, aby tato pouta dávala spíše jistotu, než aby škrtila?

Myslím, že rodina je pro každého hodně důležitá. Já jsem o svou jako dítě přišla.Ve čtrnácti letech mi zemřela maminka. Tatínek se nám dětem i tak snažil vytvořit bezpečný domov. Staral se o nás a miloval nás dalších devět let. Pak odešel za maminkou… Fungující a celou rodinu jsem tedy znala jen krátce. Ale i to stačilo na to, abych si pamatovala, jak dobře mi v ní bylo.
Láska, úcta, smysl pro povinnost, slušnost, zodpovědnost, to všechno jsou vlastnosti, které by si měl každý odnést z rodiny do života.

Čím byste chtěla jako matka být svým dětem nejvíce?

Přítelem.

Jaký byl váš vstup do rodiny „slavných“? Být rozvedená s dítětem je pořád v mnoha případech ne zrovna lehké. Musel vás například manžel Jan Hrušínský hodně obhajovat, nebo bála jste , jak vás Janovi rodiče vezmou – na rozdíl od Jana,…..?

Ráda říkám, že jsem do ní zapadla,jak hrášek do vatičky. Honzova maminka byla ohromný člověk. Myslím, že tím, že ona sama přišla o svou rodinu za války a zůstala opuštěná jen se svou sestrou Helenou, měly jsme k sobě zvláštním způsobem blízko.
To víte, že jsem měla strach, trému, obavy. Být rozvedená s malým dítětem není zrovna nejlepší vysvědčení.
Pamatuji si, že se prý Honzova maminka ptala, poté co jí o mně řekl, jestli mám holčičku. Měla dva syny a starší Rudolf má také kluky. Toužila po holčičce. Odpověděl, že mám syna. Ona se usmála a řekla, že to je dobře. Mého Nikolu milovala, byl to její další vnuk. Holčičky jsme jí dali s Honzou spolu.

Divadlo

Co pro vás znamená hrát na prknech Národního divadla?

Příští divadelní sezona bude má dvacátá v Národním divadle.Při každém představení, když vstupuji na jeviště, ať už Stavovského nebo Národního divadla, mám pocit,že tam jsou se mnou všichni ti, kteří těmito divadly prošli.

…. a co pro vás znamená hrát na prknech Divadla Na Jezerce?

Jezerka je naše čtvrté dítě. Je to můj druhý domov. Pocit, že naše divadlo mají rádi kolegové, kamarádi, kteří s námi hrají, kteří u nás pracují, že ho mají rádi diváci, je krásný!

Film

Tetované časom – váš první film. Je to už 36 let. Od té doby jste hrála téměř ve třicítce dalších (Panel story, Ta chvíle, ten okamžik, Jen tak si trochu písknout,…). Jaká „nej“ byste k některým z nich přiřadila?

Na svůj první film si asi pamatuji nejvíc, poprvé jsem stála před kamerou. Bylo mi tehdy osmnáct let. Pamatuji si trému, jakou jsem měla, první pusu, kterou jsem musela dát kolegovi, kterého jsem neznala, pamatuji si, jak jsem se tehdy styděla.
Pak přišly další filmy, na které mám také spoustu krásných vzpomínek. Ale poprvé je vždy poprvé.

Jak se dívá na film, v němž hraje moje dítě? Kriticky nebo nekriticky, se strachem, s pýchou? Ptám se kvůli dcerám - herečkám.

Barunka natáčela už ve svých dvanácti letech. Byla to televizní inscenace Město bez dechu, kterou režíroval Ivan Pokorný. Samozřejmě jsem za ní měla trému. A velkou. Pak ji vystřídala radost z toho, že to zvládla.
S Kristýnkou jsem se setkala před kamerou v pokračování seriálu Nemocnice na kraji města, nové osudy. Jako s kolegyní a bylo to hezké.

Televize

Diváci vás měli možnost vidět v řadě jak televizních filmů, tak v seriálech (vedle pokračování Nemocnice např. 3+1 s Miroslavem Donutilem). Patříte mezi herce, kteří pokládají za nespravedlivé, že jedna role v seriálu udělá pro popularitu více než několik let na jevišti?

Je to nespravedlivé, ale je to tak. Znám spoustu dobrých divadelních herců, kteří mají za sebou léta tvrdé práce v divadle, ale lidé se na ulici otočí za tím, koho znají z televize. Příklad mého švagra Rudolfa: Léta hrál v Činoherním klubu. Nikdo o něm nevěděl, jen návštěvníci divadel. Pak přišel seriál Ulice a najednou má cenu TýTý za herce roku.

Nelze se nezmínit o seriálu Primy Cesty domů, kde hrajete policejní šéfku Mílu Jírovou. Divácký milion byl překonán. Napadlo vás někdy, že byste v příštím životě docela chtěla být policajtkou?

Míla Jírová je především žena. Má svou práci ráda a je ochotná pro ni podstoupit spoustu obětí.
Já bych policajtkou být nechtěla. Ale to, jak má Míla svou práci ráda, se mi líbí. Mám ji za to, jako já Míla, ráda.

Co myslíte, je pro ženu těžké velet chlapům – a nejen na kriminálce?

Velet chlapům je stejně těžké, jako velet ženám. Každá vedoucí funkce je těžká. Vím o čem mluvím, protože mám doma ředitele divadla.

Já, Miluše Šplechtová

Kdysi mi jeden psycholog řekl: „Často se ptám žen, které něco trápí: Kdybyste si mohla přát jednu věc jenom pro sebe – co by to bylo? Skoro žádná z nich mi na to neodpoví.“...Vy byste věděla, co si v podobné chvíli přát jen a jen pro sebe?

Zdraví.

Čím to je, že ženy na sebe mnohdy zapomínají? A dá se s tím něco dělat?

Myslím si, že by v každé z nás měl být malý sobec. Myslet tak trochu i na sebe.

Přináší nám ženám přibývající věk něco, za co bychom měly být životu vděčné?

Životní zkušenosti. Všechno, co nás ženy v životě potkalo, ať už dobrého, či zlého, nás obohacuje. Ze všeho se dá čerpat. Život je sice krátký, ale je taky krásný. A úžasně bohatý.

Ať žije léto i Shakespeare!

Opět Kateřina a Petruchio

Přibližně kolem roku 1600 napsal William Shakespeare komedii s názvem Zkrocení zlé ženy. „Třebaže patří k nejranějším Shakespearovým komediím, překvapí jemností, složitostí a vyzrálostí divadelní struktury,“ říká o hře překladatel Martin Hilský.

Úspěch u diváků má dodnes. Potvrzuje to i fakt, že se tento oblíbený kus objeví na letošních „Shakespearovkách“ už potřetí.

Je to už šestnáct let, kdy se příběh starší a drzé dcery padovského šlechtice Kateřiny a veronského šlechtického mladíka Petruchia objevil poprvé na jevišti v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu, kde Letní shakespearovské slavnosti probíhají. Tehdy si hlavní role zahráli Jana Paulová a Tomáš Töpfer. Letos je režisér Daniel Špinar svěřil Tatianě Vilhelmové a Romanu Zachovi.

Podle Špinara hra - vedle vtipnosti na téma namlouvání - v sobě skrývá i velké pravdy: „Například, že pokud chce muž zkrotit ženu, podaří se mu to pouze tehdy, přeje-li si to sama žena. Tahle hra, myslím, mluví i o tom, jak může být osvobozující, když se žena nebojí být ženou a muž mužem.

„Kateřina je pro mě ženou svobody a nespoutanosti,“ řekla o své postavě Tatiana Vilhelmová. „Okolí ji vidí jako nezkrotnou, ale to jen proto, že si neví rady s její bezbřehostí. Ona hledá život! Vše, co roste a voní.“

Podle Romana Zacha Petruchiovo „krocení“ spočívá hlavně v tom, že chce Kateřinu přinutit projevit její opravdové emoce a city. „Ale podobné je to i u Petruchia. Oba musí odhodit navyklé obrany a pózy. Na konci pak stojí dva čistí, zamilovaní lidé,“ uvedl mimo jiné Zach.

Novinka i úspěšné reprízy

Vedle Zkrocení zlé ženy se mohou diváci těšit i „mezinárodní novinku“. Tou bude slovensko-česká komedie Oko za oko – niečo za niečo. V této frašce na téma „jak nejlépe vládnout“ se divákům představí Ivana Jirešová, Richard Stanko, Martin Trnavský a další. Představení nastudoval režisér Michal Vajdička.

Festival uvede i reprízy dříve úspěšných her: Na programu i letos zůstává Jindřich IV. v úpravě a režii Lucie Bělohradské s Janem Dolanským, Norbertem Lichým a Ladislavem Mrkvičkou. A potřetí bude uveden i divácký hit Veselé paničky windsorské režiséra Jiřího Menzela s Bolkem Polívkou a Simonou Stašovou.

Opakovat se bude také Romeo a Julie, slavný příběh veronských milenců s Terezou Dočkalovou, Markem Holým a Jitkou Smutnou. Patrně naposled letos uvidíme v Praze vydařené drama Antonius a Kleopatra s výborným česko-slovenským obsazením. Na Slovensku se připravuje Richard III.

Na programu je celkem osm Shakespearových her, naplánováno je 139 představení. Festival potrvá od 23. června do 4. září v Praze, Brně, Ostravě a na Slovensku.

Více informací o letošním programu, cenách vstupenek a možných slevách najdete na www.shakespeare.cz nebo na www.ticketportal.cz

Čtení nejen na léto

Léto je období dovolených, kdy rádi sáhneme po knize. K těm nejslastnějším pocitům patří: Klidně mohu číst do rána, když to bude stát za to. Ráno nemusím vstávat… Ti, kteří si už užívají důchodu ho možná zažívají častěji. A tak pro všechny neúnavné a nadšení schopné čtenáře přinášíme tipy na několik knih, které se vám nejen v létě mohou hodit. Některá pobaví, některá donutí zamyslet se, z jiné se možná dozvíte to, co jste dosud nevěděli.

Tak tady jsou:

S dalšími v řadě Xenofobních průvodců přichází vydavatelství XYZ. Není k zahození, když si přečtete, co můžete očekávat od lidí v zemi, kam hodláte vyrazit na dovolenou. Vtipné a navíc užitečné čtení. Tentokrát o Italech, Řecích a Španělech.

Stejné vydavatelství nabízí pěkné čtení i těm, kteří měli rádi jednoho z našich nejznámějších psychiatrů a zakladatele Linky důvěry Miroslava Plzáka. Pavel Kovář v této knížce uspořádal výpovědi známého psychiatra a odborníka na párové soužití. MUDr. Miroslav Plzák vypráví o své klinické praxi, vzpomíná na setkávání s mnoha osobnostmi české společnosti. Znal je díky své profesi, poznával je i na divadelních prknech nebo v zákulisí filmů.

Mimochodem, víte, že doktoru Plzákovi léta připisované „zatloukat, zatloukat, zatloukat“ nikdy nevyslovil? Naopak pravdou zůstává, že hodně lidem chybí.

Z úplně jiného soudku je kniha s názvem Útěk z tábora smrti. Vydává ji ke 100. výročí narození spisovatele a historika Ericha Kulky. Není třeba mnoho k této publikaci říkat.Příběh Ericha Kulky je pravdivý. I v horkém létě vás bude mrazit při čtení toho, co prožil.

Poslední nabídka z dílny XYZ je pro ty, kteří z nějakého důvodu číst nemohou, nebo se jim prostě zrovna nebude chtít. Pak stačí se zaposlouchat do některého z CD, na nichž jim někteří z našich předních umělců knížku pěkně přečtou. Jakou?
Např. titul Dvanáct rozhněvaných mužů je v setkáních se známými herci vyloženě lahůdkou. Budou k vám promlouvat hlasy takových herců, jakými jsou např. Petr Kostka, Jiří Dvořák, Michal Pavlata, Josef Somr a dalších.

Dnes už pamětnický film Metráček připomene stejnojmenné CD mnohým ženám-seniorkám dobu, kdy se samy trápily v pubertě s nadváhou. Řada z nich se po shlédnutí snímku okamžitě zamilovala do Ladislava Mrkvičky a toužila mít ve škole taky takového tělocvikáře. To by se to tenkrát hublo! Vzpomínat na film i svá školní léta můžete při poslechu skvělé Báry Hrzánové.

Přiznejme si, že léto je také o přípravě odpovědi na otázku, až se zima zeptá, co jste právě v tuto dobu dělali. Pilní odpoví – sbírali jsme byliny, zavářeli nebo mrazili ovoce, tudíž v zimě budeme hezcí, zdraví a veselí. Jak na tohle všechno může poradit knížka z vydavatelství Computer Press titulem: Bylinky našich babiček – V zahrádce, kuchyni i kosmetice.

Pro čas sklízení plodů, které létem začíná a podzimem končí, řada ze čtenářů určitě ocení i další titul ze stejné kuchyně – a sice: Jak uchovávat potraviny – Zavařujeme, zmrazujeme, sušíme, nakládáme. Jak říkával náš pan učitel Volek – nečíst, ale studovat! Pokud to dodržíte a zkusíte v praxi, může se zima ptát jak chce!

Představte si situaci, kdy třeba vnoučata, která jste dostali na hlídání už spí a vy se po zásluze těšíte v klidu večera na dobrou detektivku v televizi nebo dobrý příběh v knize. Pro tu druhou alternativu nabízí Nakladatelství Čas knihu Jana Brdičky: Vladimír Ráž – Příběh prvního milovníka. Že láska krále Miroslava ke Krasomile přerostla i do reálného života tohoto herce a představitelku pyšné princezny Alenu Vránovou si vzal, to ví snad všichni. Při čtení této knížky se dozvíte však i další nepříliš známé skutečnosti ze života tohoto oblíbeného herce.

Tentýž autor a totéž vydavatelství má na prázdniny vedle krále Miroslava, po němž sáhnou možná především ženy, i něco pro muže. Chlapa se širokým srdcem. To je název knihy, před nímž je ještě jméno Radoslav Brzobohatý.
Který z pánů by si nepřál být jako on? (A která žena by se do něho nedokázala zamilovat?) Mužný typ, který dokáže být hrdinou i romantikem, dokáže bojovat, ale skvěle umí zahrát i docela prostý lidský strach a zoufalství. Od televizní inscenace z roku 1966 Martin Eden (režie. Ludvíka Ráža), přes trezorové Ucho (1969)…ale to bychom mohli vyjmenovávat ještě hodně dlouho.

V knize se mimo jiné dočtete, jak nahlíží tento oblíbený herec nejen na přátelství, přečtete si i to, co o něm říkají jeho kolegové z filmové a divadelní branže. Je málo možností, jak se dostat k Radku Brzobohatému blízko. Chlapa se širokým srdcem vám Jan Brdička však trochu přiblíží.

Tolik tipy, po čem sáhnout, budete-li chtít v létě relaxovat s knihou. Ale klidně je můžete číst i na podzim.

O roce, ale i životě, splněných přání Lucie Bílé

Asi bylo těžké vybrat ve vašem případě do jedné knížky takový počet fotografií, aby se kniha dala vůbec unést…

Vzhledem k tomu, že Lukáš jich udělal tolik a jednu lepší než druhou, tak ano. Ale pak, když bylo vybráno, napsání popisků k nim mi trvalo asi jen tři hodiny. Jenom jsem seděla a napadaly mě věci

Jeden popisek zní – Lukášovy fotky se mi začínají čím dál tím víc líbit. Rozhodla jste se vydat knihu Můj fantastický rok jen s jeho fotografiemi?

No, po pravdě řečeno (zamyslí se) … Víte, je to zvláštní. Působím jako člověk, který si lidi pustí k sobě velmi rychle. Ale není to tak. Lukáš se mnou spolupracuje už hodně dlouho. Vždycky, když mi řekne, jak je to dlouho, jsem hrozně překvapená. Já jsem si, pacholek, totiž nejdřív nevšimla (smích).

Pak jsem zjistila, že mám vedle sebe člověka, který je se mnou denně. Dělá aktualizace mých webových stránek, Facebooku, každý den informuje mé fandy, co jsem dělala, kdy jsem to dělala, proč jsem to udělala … uvědomila jsem si, jak neodmyslitelně patří do mého týmu. A já jsem šťastná, denně mu děkuju. Jen mi chvilku trvalo, než jsem zjistila, jaký poklad vedle sebe mám.

Hovoří (evidentně raději fotí) nenápadný Lukáš Fronk

Jak dlouho už spolupracujete s Lucií Bílou?

Dvanáct let. Začali jsme spolu dělat její internetové stránky. Pak přišlo fotografování a později video.

Jak se vašich očích za ta léta změnila?

Lucie se nemění. Je pořád svá.

A vy byste měnil za někoho?

V žádném případě!

Fotek musíte mít milion. Jak bylo náročné pro vás vybrat ty „pravé“?

Z toho množství to opravdu nebylo jednoduché. Ale myslím, že se to povedlo. Přesně to, co naši fanoušci chtěli, ale zároveň, aby se to líbilo i širšímu publiku.

Lucie: Možná odměny "shora"

Knihu si přečtu, ale teď bych chtěla slyšet od vás, proč byl ten minulý rok fantastický?

Byl opravdu výjimečný, jiný. Věci, které jsem si moc přála, najednou byly. Jedenáct let jsem toužila po chalupě – a loni se mi ji podařilo získat. Toužila jsem, aby se stalo něco, co překvapí i mne samotnou – a přišla mi nabídka do soutěže Česko-Slovensko má talent. Byla to krásná práce. Navíc přesvědčila i moje fandy, jaký jsem člověk.

Máte pocit, že vás za ta léta neznají?

Za ty roky mají lidé různé představy. Moje jméno bylo zkrouceno „do šišata“, kde se dalo. Můj mediální obraz není tak úplně hezký a hlavně – není tak úplně pravdivý. V Talentu se mohli všichni podívat sami, jak to mám v hlavě a jak si teď stojím, v jaké jsem teď životní fázi, jaký v sobě mám či nemám klid. To mi udělalo velkou radost.

Možná je to tím, že jsem poprvé vydala vánoční album. Třeba se mi ty sny plnily právě proto – jako kdybych dostala odměny „shora“. Toho alba se prodalo za měsíc a půl 60 tisíc kusů. To je v této době nevídané.

Plnily se sny a krásné věci – nedostala jste strach, co bude dál?

Je pravda, že na Silvestra jsem úplně propadla panice – co teď budu dělat? Tak asi navážeme, řekla jsem si (smích)… A tak jsme navázali. Při udělování cen Anděla jsem dostala cenu za zpěvačku roku. Dostala jsem ocenění i jako Zpěvačka dvacetiletí. Umocněnou o pocit, že stejnou cenu v kategorii mužů dostal Jarek Nohavica. Nádhera!

Takže pak přišlo rozhodnutí pořádně si ten rok zapamatovat…

Co se vyfotí a napíše – pamatovat se nemusí, že jo. Tak jsme s Lukášem dali dohromady tuhle knížku. Jsem sama překvapená, kolik jsem toho za ten rok stihla. A jsem ráda, že je nejen pohlazením pro lidi, ale i návodem.

… k čemu?

K tomu, že když si člověk něco přeje, tak se mu to vždycky splní. Jsem toho příkladem.

V celé knize jsou myslím jen dvě fotky vašeho nynějšího partnera.

Snažila jsem se tam nepopisovat své soukromí. To, že mám vedle sebe lásku a vztah, který mě naplňuje. Je to tam jen jako tečka. Zásadní lidi v mém životě nemusí – a ani po tom netouží – být vidět. Mám nádherný rodiče, ale nikdy neudělali žádný rozhovor. Mám skvělého syna, který má možná kus exhibicionisty po mně i po tátovi, ale…
To, že mám třeba lásku, je krásný a důležitý, aby to lidi věděli. Ale je moje. Netoužíme po medializaci vztahu. Stejně tak důležité a krásné jako to, že mám stále za zády Lukáše a svého úžasného manažera. Ale není potřeba dávat to na odiv. Nevím, jestli mi rozumíte…
Myslím, že ano…
Víte, kdy nejvíc oceňuji dárek? Když u něj není vizitka. Tím pádem je jasné, že takový člověk mi chce udělat radost, ale nečeká za to nějakou odměnu. Dělá to jen proto, že chce dát. Takovýmu člověku bych pak dala já cokoliv na světě.

O babičce, která dokázala pohladit, životních hodnotách

Zmínila jste se o svých rodičích. Přemýšlíte někdy o svém stáří?

Mně se včera stala úplně nádherná věc. Měla jsem koncert – hodně daleko. Šla jsem po podpisové akci do auta, zastavila mě venku babička. Nevím, kolik jí mohlo být – určitě přes osmdesát. „Vy jste byla na koncertě?“, zeptala jsem jí. „Ne, já si vás přišla jenom pohladit,“odpověděla. Zeptala jsem se:„ A nemůžu vás hodit aspoň domů?“

Odvezla jsem ji k jejímu domu. „U mě několik let nebyl nikdo na návštěvě,“řekla. „Nechcete jít vy ke mně na návštěvu?“ ... Byla jsem u ní hodinu. Ukazovala mi svoje fotky, fotky své rodiny, rodičů, vyměnily jsme si růžence… Za tu dobu mě nesmírně nabila svou energií. Pohladila mě nejen po rameni, ale od hlavy až k patě.

Zní to skoro jako pohádka o kouzelné babičce.

Prožila jsem hodinu, na kterou nikdy nezapomenu. Vzala jsem si od ní adresu a přemýšlím, čím jí udělám radost.

Nemám ráda „prázdné“ lidi. Moje hodnoty nejsou ty, které se dají naučit, nebo koupit. Ale věci, které jsou od Boha. Proto se ráda vídám se starými lidmi, kteří vědí, o čem život je. Z nich čerpám a pro ně jsem tady. Už nejsem pro puberťáky, ale pro dospěláky.

…smíchu, o vrchu, kde nefouká a budoucích ztrátách, …

(chtěla jsem položit další otázku, ale nebylo třeba)
Od nás od žen se očekává, že dobře vypadáme, že budeme pořád dobře naladěné. Ale je to tak, jak to říkal Miroslav Horníček: „Ne, já se pořád nesměju. Vy mě jen nevidíte tak často.“ … Ani já se nesměju pořád a mám věci, které mě trápí. Vím, že život není jednoduchý.

Čím jsme starší, tím víc si tohle asi všichni uvědomujeme. Víme, co nás čeká. Po krásném začátku, který je takový, protože „nevíme“, přijde doba, kdy už „víme“. Děsím se některých okamžiků. … Ztráty svých rodičů…Doufám, že to bude za hodně dlouho.

Jsem vysoko a jsem tam už dlouho. Tlak zespoda je stále silnější a silnější. Už mám chuť předat. Ne jít dolů, ale na jinej vrch, kde to tolik nefouká.
Mnohokrát se mi chce říct – nechte mě zpívat, ale už mě nehodnoťte. Choďte na mé koncerty, jestli chcete. A vy, co mě nemáte rádi, vypínejte televizi, když tam jsem, najděte si svoje koně. Zkrátka – klidně se mi vyhýbejte.

Už mě nebaví být s někým srovnávána. Takovéto – kdo sestřelí Gotta, kdo sestřelí Bílou? ...
Co je to sestřelit? Já držím palce všem holkám, které to dělají se stejným nadšením jako já a které milujou své povolání. Přeju jim, ať si na to taky sáhnou… Já bych prostě jednou rozdala Slavíky všem a pak bych to zakázala (smích).

… zkušenostech, vráskách, moudrém guru a zase o jedné babičce

Ale zpátky k tomu stáří, prosím…
Je mi pětačtyřicet. Svůj věk si uvědomuju – a jsem ráda. Je to štěstí, protože jsou lidi, kteří to tak nemají. Život kolem nich profrčí a oni najednou řeknou – jé, vždyť já byl tenkrát šťastnej …
Uvědomuju si, že teď jsem šťastná. Mám všechno, co jsem chtěla. Navíc jsem měla možnost spoustu věcí poznat. Zkušenost je nesdělitelná. Mám dnes o čem zpívat. A co je důležité - doufám, že mám lidem co nabízet.

Stáří, to jsou pro ženu i vrásky…

Mám ráda své vrásky, své tělo takové, jaké je. Smiřuju se vším a nechci to měnit. Mám oblíbeného autora, v němž denně listuji. Jmenuje Osho (duchovní učitel, mistr a guru, pocházející z Indie – pozn. aut.). Jedna z jeho krásných myšlenek je – proč se lidé pořád snaží o zdokonalování? My jsme se přece narodili takoví, jací jsme. A jen ta přehršel informací, které dostáváme, z nás moudré neudělá. Naopak. Spíše z nás udělá štvance. A já nechci být štvanec.

Proto nepropadám internetovému šílenství, proto mám jeden mobil a zarazila jsem se u esemesek. Proto pořád píšu dopisy, lepím známky a čekám, že mi přijde odpověď poštou.

Ne, že bych chtěla zastavit čas. Ale proto, že vše, co mě mate, se snažím vyřadit ze svého života. Obdivuju opravdové věci Třeba tu babičku, která mě přišla pohladit. Z toho budu hodně dlouho žít.

A těším se na to, že jednou budu tý mý chalupě babička i já a budu vzpomínat na to, že jsem měla krásnej život. Jen si moc přeju, aby lidi – až jednou odejdu – řekli: "Jo, to byl dobrej člověk."

Tomio Okamura: Nepromarnit svůj život

Má šikmé oči po tátovi a jistou dávku moravské vstřícnosti po mamince. Hodně toho o sobě řekl ve svých dvou knihách, které u nás vyšly. Ledacos řekl i nám jednoho květnového odpoledne. Mimo jiné i to, že by chtěl, aby se lidé v naší zemi měli lépe. Na rozdíl od mnohých – a za to placených – pro to i dost dělá.

Jak je to s tím vaším původem, cítíte se vůbec u nás jako doma?

Byla mi vytvořena určitá mediální aura, že jsem snad Japonec, který přišel do Čech. Pravda je ale jiná. A tím i vysvětlím to, proč říkám, že jsem Čech a cítím se zde být doma. Jsem dokonce většinový Moravák.

Můj tatínek je z poloviny Korejec a z poloviny Japonec. Maminka je z moravského městečka Bystřice pod Hostýnem ze Zlínského kraje. Tím pádem já jsem z poloviny Moravák, ze čtvrtiny Korejec a ze čtvrtiny Japonec. Tzn. nejvíc krve je ve mně právě té moravské, jednou tolik, než jakékoliv jiné. Logicky se tak cítím být Moravákem a
potažmo Čechem.

Navíc je mi 38 let, z toho jsem 28 let žil v Čechách nebo v Československu. V Japonsku pouze deset. Nemůžu za to, že mám cizí jméno a po tatínkovi šikmé oči. Kde jinde bych se měl cítit doma než tady?

Gajdžin – slovo, které nemá rád

I přes to, že jste díky své vizáži zažil šikanu už jako dítě, nemluvě o potížích, které vás potkaly na začátku podnikání?

Upřímně řečeno – neměl jsem nikdy na výběr. V Japonsku se mi neustále smáli a „nadávali“ do míšenců. To je v Japonsku ošklivé slovo. Řekne se to gajdžin. To slovo nemám od té doby rád.

Kdy vám třeba nadávali?

Stávalo se třeba toto: Šel jsem po ulici a někdo vykřikl – gajdžin! V sedmdesátých letech v Japonsku cizinci vůbec nebyli. Takže v té chvíli se ohlédla celá ulice, co je to tam za cizince, potažmo vetřelce? Přestože jsem se narodil v Tokiu. Nějaký čas jsem chodil v Japonsku i do školy. Ve školní jídelně si vedle mě třeba nechtěl nikdo sednout. A když jsme šli ve dvojicích na procházku, vedle mne bylo volné místo.

To muselo být dost těžké.

Samozřejmě, že mě to trápilo. Brečel jsem a byl jsem kvůli tomu opravdu hodně smutný. Ať už v Čechách nebo v Japonsku, vždy jsem byl vyčleňován. V Čechách dokonce ještě do osmnácti let se mi smáli, že jsem Vietnamec, Číňan,…
Mám pocit, že kdyby někteří nevěděli, kdo jsem, smáli by se mi dodnes. Člověk si musí vybrat, kde je doma. Společnost vám v mnohých případech také nedá vybrat, že jste z té dané země.

Na druhou stranu byly tyto pocity z dnešního pohledu pro mě velmi důležité. Dostaly mě tam, kde jsem.

Chybí nám národní hrdost

Nemáte pocit, že se u nás příliš často tzv. řeší, odkud člověk je. Řada lidí, kteří určitou dobu prožili nebo dosud žijí např. v Americe, tvrdí, že tam se vás na to „odkud jsi“ skoro nikdo neptá.

Takto srovnávat Ameriku a Českou republiku nelze. USA je multikulturní zemí, lidé jsou tam různých ras, národů a národností, ale identifikují se jako Američané. A mají vytvořenou národní hrdost jako Američané. Myslím si, že v Čechách je diskuze o národní identitě je velmi slabá. Že nám velmi chybí národní uvědomění a národní identita! Ta se projevila v poslední době pouze v roce ´89 nebo když vyhráváme hokej. Zdravé národní uvědomění a zdravá národní hrdost posouvá národ dopředu. My máme svou historii, literaturu, osobnosti produkty…Vidíme to u Němců, Japonců, Američanů., Francouzů. Není to nic xenofobního ani rasistického.

K čemu může být národní hrdost ještě dobrá?

Když má národ zdravé národní uvědomění, o to více lidé myslí na veřejný prostor, na kvalitu společnosti – nejen na tady a teď a pro sebe – nahrábnout si ledničku, auto a televizi. O to víc myslí i na to, aby společnost šla dopředu. Lidem pak záleží na dobré image země.
V tomto máme obrovské rezervy. Proto tady může docházet k různým excesům, které potvrzují moje slova. Jedním z nich je například to, že se v loňském roce v úřednické vládě stal ministrem člověk, který neumí česky, ani nemá české
občanství. To snad může být možné jenom u nás!
V každém jiném národě by to znamenalo – aha, tak my nemáme dostatek svých lidí! Tak to prostě je! Kdyby to tak nebylo, tak by takoví lidé jako Jungmann a další byli dnes málem nacisté a xenofobové a my bychom byli v područí Rakušanů a Němců.

Země má být naše a řízeně regulovat přísun cizinců do České republiky tak, aby naše národní identita nebyla oslabená, ale naopak ji to posilovalo. Toto řešení se dělá v každé vyspělejší zemi. A tam, kde to nedělali, tam vidíte, jak to vypadá. V Paříži, v Amsterodamu, Berlíně… Jsou tam pouliční nepokoje, zabíjejí se tam lidé
na ulici, protože ten stav je už neúnosný.

Nestát jen s nataženou rukou

Neměl jste to jednoduché, ale dosáhl jste pocitu – tady se cítím doma. Měl byste návod pro ty, kterým se to stále nedaří – a přitom jsou třeba "jen české krve", jak na to?

To, že jsem začal pracovat a ukázal jsem většinové společnosti, že pracuji ze všech sil, snažím se být aktivní, tak tím jsem si svoje místo ve společnosti našel. Od té doby jsem se s žádnou xenofobií nesetkal, Lidé hodnotí moji práci.

Za posledních patnáct let jsem se nesetkal s tím, že by se mi někdo posmíval. Všichni vidí, že pracuji, že se snažím, nelelkuji. To je můj návod, jak se cítit u nás v České republice doma. Být přínosem. Nestát s nataženou rukou.

Řada politiků jsou velmi slušní lidé!

Nebojíte se pojmenovávat věci správným jménem, neváháte ukázat na konkrétní lidi, kteří podle vás páchají nepravosti, snažíte se diskutovat a na základě diskuzí s politiky třeba i změnit nesmyslné zákony, které tu bohužel
jsou. Bojíte se třeba, skinů, Cikánů, politiků…?

Nemám strach ani ze skinů, ani z Cikánů. Říkám jim Cikáni – oni to chtějí, sami říkají – my jsme přeci Cikáni! Slušné Cikány mám rád jako každého slušného člověka. Vždyť já sám jsem míšenec dvou ras.

Jsem člověk, který se díky tomu, jak ho lidé vyčleňovali, naučil být hodně komunikativní. Snažím se být pozitivně naladěný vůči komukoliv. Například pravidelně chodím za politiky do Parlamentu, léta se snažím lobovat proti škodlivým zákonům, které poškozují obyčejné lidi. Neustále také tlačím na to, aby se zpřísnil Trestní zákoník, třeba co se týče pouliční kriminality, která trápí všechny lidi…

… a poslouchají vás politici?

Třeba zákon, který měl umožnit znovu tunelování firem, se skutečně podařilo zvrátit. Obcházím poslance, ministry, stýkám se s nimi. Jsou tam často i slušní lidé. Je pravdou, že často jsou méně slyšet, protože nejsou třeba tak draví. Jsou tam lidé, kteří chtějí něco dělat, jsou velmi aktivní a jsou to lidé ze všech politických stran. I u komunistů jsou velmi slušní lidé.

Dám příklad – starosta města Ivančic a zároveň poslanec Parlamentu za KSČM pan doktor Adam mě sám oslovil, protože jsem se vyjádřil na obranu pána, kterého odsoudili do vězení za to, že se bránil, když mu opakovaně vykradli jeho sběrnu surovin. Na svém blogu jsem se veřejně postavil proti tomuto rozsudku. Sešli jsme se s panem starostou, informoval mě o tom, že půlka Ivančic podepsala už petici proti tomuto rozhodnutí, on sám aktivně dal stížnost proti tomuto rozsudku, psal ministrovi. Řekl mi, že by byl rád, kdyby bylo možné dát se dohromady se známějšími lidmi a bojovat proti takovýmto věcem společně. Samozřejmě jsem ihned souhlasil. Vždyť to přece nemá s žádnou stranou nic společného, aby lidi mohli žít slušné životy v bezpečném prostředí. To je úplně apolitické téma!

Mám v povaze lidi nerozdělovat, ale spíš je spojovat. Mně je celkem jedno, kdo je z jaké politické strany, když řeším každodenní problémy, co lidi trápí. Špatná věc je špatná, dobrá je dobrá. Už v minulosti jsem otevřeně ve volbách podpořil několik kandidátů z různých politických stran, které znám 5 až 10 let a vím, že nikdy nekradli a jsou slušní. A čas mi dal za pravdu.

Můžete aspoň někoho jmenovat?

Například minulý týden jsem měl křest své nové knížky s názvem Umění vládnout. Bylo tam asi 35 poslanců a senátorů. Jednou z kmoter byla Miroslava Němcová, tu považuji za velmi slušnou personu, což mi potvrdili všichni napříč politickým spektrem. Podobně je to třeba Radko Martínek, hejtman Pardubického kraje, Michal Hašek, hejtman Jihomoravského kraje. Nebo třeba Honza Kalousek z pražského magistrátu. Zpěvák, kterému se lidi posmívali. Má tam na starosti cestovní ruch. A čas mi zase dává za pravdu. Tak pracovitého člověka, který tam má na starosti cestovní ruch, jsem neviděl za celých deset let, co pracuji v Asociaci.

Tuším, že někteří politici mě asi rádi nemají. Ale na mé práci to nic nemění. Dál je obcházím, dál ťukám na jejich dveře a snažím se řešit věci, které netrápí jen mě, ale i ostatní lidi v naší zemi.

Japonsko – země bez domovů důchodců

Z rozbouřených vod politických se ponořme do vod klidnějších – do života seniorů. Sledujete a stačíte vnímat i tuto oblast, která je dříve nebo později součástí života každého z nás?

Na úvod bych rád řekl, že maminka pochází ze šesti sourozenců. Všichni žijí. Mamince je 71 let. Jejím sourozencům je mezi 65 a 78 lety. Takže já tady mám 3 strýčky v tomto věku, dvě tety a maminku. V nejbližším příbuzenstvu mám tedy seniorů celkem dost.

Velmi mě mrzí následující věc: Protože jsou zábavní, usměvaví a nevím, jací ještě, tak se dělají sbírky na opičku nebo velblouda, zkrátka na zvířátko, které je roztomilé. Pak se dělají sbírky na děti z dětských domovů, které za svůj osud nemohou, ale jsou to ty hezké a svým způsobem společensky postižené děti.

Na druhou stranu je tu strašně moc opuštěných starých lidí. Nikoho nemají, nikdo se o ně nestará, často ani nevycházejí z domu. Ten jejich smutek hodně graduje kolem Vánoc, kdy se cítí ještě víc osamoceni.
V Japonsku se vychází z buddhismu. Japonci si uvědomují, že koloběh života je dítě – dospělý – starý člověk. Proto v Japonsku neexistuje, že by někdo okřikl dítě třeba v sebeluxusnější restauraci. Dítě je tabu. V každém japonském obchodě máte dětský koutek. Dítě – to je to důležité, každý byl jednou dítě.

Stejně taková je tam péče o seniory. Klasická japonská rodina si nechává staré rodiče doma na dožití. V Japonsku proto prakticky neexistují jako tady domovy důchodců. Ty co tam jsou, tak se jedná o zařízení na úrovni luxusních hotelových zařízení pro ty, kteří chtějí mít zvláštní komfort mimo svůj domov.

Příklady táhnou!

Je podle vás otázka – jak řešit situaci kolem stárnoucí generace a péči o ní u nás za velký problém?

Za obrovský. Jedinou metodou, jak tento problém vyřešit je to, že se začneme všichni chovat k seniorům trochu jinak. Nezapomínat na ně. Vždyť každý z nás bude jednou starý a bude potřebovat péči. Já třeba konkrétně už 15 let posílám rodičům – každému na jeho účet, i když jsou spolu, pět tisíc korun měsíčně. Přispívám i jinak – zrekonstruoval jsem jim byt, snažím se je navštěvovat v rámci možností. Tatínkovi platím letenky do Japonska a z Japonska zpátky sem. Koupil jsem mu auto,… to je jen pár příkladů. A doufám, že můj syn tyto příklady nějakým způsobem pochopí. Jiná možnost není.

Všichni zápasíme s časem, občas se ozve, že senioři zdržují, což je hrozné vyjádření. Zastavíte někdy u přechodu pro chodce a dáte přednost, i když sebevíc spěcháte?

S tím nemám nikdy problém, opravdu. Seniory mám rád. Nevím, jak k tomu došlo, ale musím říct, že – byť to teď může znít i trochu nesebekriticky – z nějakého důvodu velká skupina lidí, kteří mi fandí a stojí za mnou, jsou právě senioři.

Včera jsem byl na návštěvě v domově důchodců, v Charitativním domě v Otrokovicích, který byl částečně postaven i z mých sponzorských peněz. Žije tam 45 seniorů. Je to neskutečné, ale téměř devadesátileté babičky mi říkali velmi hezké věci. Fantastické.
Na seniory já prostě nedám dopustit už z toho důvodu, že od té doby, co jsem se začal pohybovat v médiích, jsou na mě strašně hodní. Jak díky televizi, tak třeba i při přímých telefonátech v rozhlasových pořadech. Jsem často zván do pořadů Českého rozhlasu dvojky, což je stanice pro střední a starší věk a tam se cítím vždy jako v bavlnce.

Stáří je třeba řešit už v mládí

Co myslíte, dočkáme se brzy toho, že podobné otázky, jako jak se chovat ke starším lidem, nebude třeba vůbec pokládat?

Vyřešení problému seniorů je věc dlouhodobá. Důležitá je správná rodinná výchova. Je třeba, aby už dnešní mladí lidé vychovávali své děti k úctě k seniorům. Aby jim vysvětlovali, že i ony budou jednou staré a budou potřebovat pomoc. Je třeba jim říkat už teď – pomozte babičce, choďte k prarodičům, pomozte přejít starším lidem přes silnici, otevřete jim dveře, když jdete s nimi do domu atd. To jsou věci, které může dělat každý z nás.

Přeji vám, aby to bylo až za hodně dlouho, ale zeptám se už teď: O čem byste chtěl přemýšlet, až přijde ten opravdový konec?

Okamžik, kdy budu muset odejít z tohoto světa,může přijít kdykoliv – i v mládí. Chtěl bych žít takový život, abych si v ten moment mohl, ať už před Bohem, nebo sám před sebou říct – žil jsem slušný a dobrý život. A snažil jsem se splnit si to, co jsem chtěl a více již nešlo stihnout. Abych nemusel litovat, že jsem svůj život promarnil.

Taťána Kuchařová: Osobní zkušenosti mě přesvědčily

Nebyla jste před začátkem fungování vaší nadace, která se věnuje seniorům, příliš naivní? Počítala jste možná s tím, že ke starým a nemocným lidem přece nemůže být nikdo lhostejný…

Moje vlastní zkušenosti z pracovních a charitativních misí po celém světě mě seznámily s drsnou realitou. Pokud jsem nějaké naivní představy jako sedmnáctiletá, kdy jsem se vším začínala, měla, velmi rychle jsem je ztratila.

Právě moje osobní zkušenosti z přímého kontaktu s potřebnými lidmi mě přesvědčily o tom, že zejména senioři jsou ti nejpotřebnější, k nimž se bohužel neupíná dostatek pozornosti. I když ji potřebují a hlavně si ji zaslouží.

Měla jste vůbec čas se v této funkci tzv. rozkoukávat? S čím bylo nejtěžší se smířit, co jste nejhůře překonávala?

Na nic podobného čas nebyl. A smířit jsem se musela se vším, co tato funkce obnášela a obnáší dodnes.

Občas bylo náročné překonávat hektický pracovní program, ustavičné cestování a neustálou pozornost veřejnosti a medií. Pro začátek mé kariéry ale nemohla přijít lepší škola. Dodnes mi to dává mnoho vzácných zkušeností a kontaktu pro
současnost i budoucnost.

Tři roky – deset milionů!

Co byste z vaší dosavadní činnosti nadace označila jako největší úspěch?

Asi to, že se nám daří přesvědčovat veřejnost a donory, o tom že podpora seniorů je velmi důležitá a týká se nás všech. O čemž svědčí i to, že každým rokem se zvyšuje částka, kterou rozdělíme na projekty pro seniory.

Od začátku působení nadace (v červnu tomu budou tři roky, co jsme ji založili) jsme rozdělili přes 10mililonů korun. Myslím si, že naše poslání pomáhat seniorům se úspěšně daří naplňovat.

Děkuji tímto všem partnerům a přátelům nadace Krása pomoci za to, že se nám s jejich pomoci daří měnit životy jiných k lepšímu.

Především díky své práci prakticky pořád cestujete. Máte čas v zahraničí načerpat i zkušenosti pro budoucnost vaší nadační práce?

Díky mým aktivitám a i díky kralování Miss World jsem měla možnost, a stále ji mám, navštívit mnoho zemí světa, kde jsem se věnovala charitativní činnosti, účastnila se charitativních misí.

V zahraničí určitě naleznete několik míst, kde se seniorům daří výrazně lépe, kde jsou služby pro ně na vysoké úrovni a především v dostatečném množství. Musíte ale vycházet z celkové životní úrovně v dané zemi. A především mentální úrovně lidí, kteří v ní žijí.

V zahraničí se také účastním nejrůznějších charitativních akcí. Díky své práci se potkávám s nejrůznějšími lidmi a získávám tak skvělé zkušenosti. A ty se pak snažím zúročit v rámci nadace.

Jak se říká - škola života je tou nejlepší školou. A já mám to štěstí, že zkušenosti mohu čerpat prakticky každý den. Bez přestávky od svých sedmnácti let.

Doma je doma!

Stanovila jste si nějakou metu, které byste chtěla díky nadaci dosáhnout? Třeba vybudovat zařízení, které ponese vaše jméno, kde se důstojnost k člověku bude snoubit s ochotou a porozuměním potřebným. Možná to zní pateticky, ale všichni víme, jak nedůstojná ještě pořád jsou u nás některá zařízení typu LDN apod.

Být pozitivní a dělat vše s nejlepším svědomím a vědomím je asi to nejlepší, co mohu v současné době poradit.

Naše nadace se především zaměřila na podporu moderních sociálních služeb, které umožňují seniorům setrvat co nejdéle v jejich přirozeném prostředí, tedy doma. A rádi bychom v budoucnu vybudovali centrum, které bude poskytovat seniorům
zázemí a služby, které jim umožní zůstat žít kvalitní život doma mezi svými blízkými a v prostředí na které jsou zvyklí. Takže ano, je to naším cílem.

Věřím, že se nám to v blízké budoucnosti podaří. Že najdeme spoustu dalších lidí a především donorů, kterým tato problematika není lhostejná a že s námi spojí síly.

I ve „velkém světě“ se dějí běžné věci

Je logické, že o Miss World toho chtějí lidé hodně vědět, pokud jde o její soukromí. Byla jste někým v tomto směru vedena, nebo„varována“? nebo až postupem doby, díky některým špatným zkušenostem, jste si stanovila limit,
kam až veřejnost pustíte?

Do „velkého světa“ jsem skočila, jak se říká rovnýma nohama. Limity jsem si stanovila hned od začátku - udržet si co nejvíce své soukromí.

Mnohým lidem se zdá neuvěřitelné, že i Miss World může třeba brečet u romantického filmu, zlobit se, že zrovna teď nemůže nastartovat auto, může ztratit mobil… Tak se ptám – může?

Může! (smích)

Víte, mě by zajímalo, jak slavíte narozeniny. Narodit se 23. prosince, to je zvláště v dětství tak trochu „smůla“. Neslýchala jste doma – podívej se, dárky dostaneš všechny až zítra?

Přiznávám, v dětství to příjemné nebylo. Dnes v tom ale vidím jen výhody! (úsměv)
Vánoce trávím se svou rodinou, takže jsme pohromadě i na mé narozeniny, což by se mi v průběhu roku nemuselo, vzhledem k tomu, že jsem hodně v zahraničí, podařit.

Být pozitivní a mít čisté svědomí

Máte nějaký vzor, jak krásně zestárnout? Myslíte si, že je to více umění nebo jen obyčejný reálný pohled na věci kolem sebe a vlastně na sebe samotnou?

Osobně si myslím, že vše co je viditelné na povrchu vychází zevnitř. Stav vašeho svědomí a způsob myšlení vám postupem věku ovlivňuje výraz i vaši energii.

Být pozitivní a dělat vše s nejlepším svědomím a vědomím je asi to nejlepší, co mohu v současné době poradit.

Co bude podle vás Taťána Kuchařová dělat, až jí bude třeba jednou tolik, co teď?

Přála bych si být stále tak spokojená nejen s mojí prací, ať bude jakákoliv. Ale
především v osobním životě. A dělat to, co mě bude těšit a naplňovat.

S Petrou Černockou naštěstí nejen o Saxaně

Mám pocit, že ne příliš mnoho lidí ví, o tom, že jste vedle zpívání i občas někam psala. Nebo víc než občas? Uvažovala jste třeba někdy o tom, že by nebylo tak špatné se tím živit?

S tím mým psaním, pokud neberu v potaz, že texty k písničkám jsem psala vždycky, to začalo až po Sametové revoluci. Tehdy přišly na zpěváčky těžké časy. Kulturní domy nefungovaly, nebylo kde vystupovat, a společnost žila politikou a politiky. Ti nejpopulárnější dokonce vystupovali v televizních estrádách, někteří i zazpívali, bavili historkami.Některé dámy byly „Klausovky“, jiné „Havlovky“, …

No já vím, že dnes se to jeví téměř absurdní, ale bylo to tak. Politici byli opravdové hvězdy. Mě tehdy napadlo, že bych se snad mohla živit psaním článků pro časopisy, jako byly třeba Květy, nebo Mladý svět, nebo Vlasta. Bavilo mě to, ale byla to fakt těžká práce. Abych si vydělala musela jsem být hodně pilná. Napsala jsem pak za čas i celou knížku „Co mě maminky nenaučily“ a věřím že se k psaní ještě vrátím.

Když už jsme u psaní - patříte mezi ty, kteří ještě dnes posílají místo sms pohledy - z dovolené, k Vánocům, k narozeninám?

Pohledy už píšu jen jedné tetičce v Chřibské, protože vím, že ji to potěší. Ona mi totiž nikdy nezapomene poslat pohled ke všem možným příležitostem týkajících se mého života. Sms by ji určitě nepotěšila.

Babička nebo pramaminka?

Pokud jde o narozeniny - nedávno se vám narodila vnučka. Zaskočilo vás něco s jejím příchodem na svět? A prozradíte nám, jak se holčička jmenuje?

Vnučka se jmenuje Olivie Coco a její narození mě nezaskočilo, protože zhruba 7 měsíců před tím mě dcera na tuto nadcházející událost upozornila.

Moc mě to potěšilo, protože jsem věděla , že Bára o miminku už nějaký čas velmi vážně uvažuje. Navíc, jsem věděla, že už jako holčička se vždycky hned ujala každého mrněte, které se kde objevilo. Často ji teď navštěvuji a zdá se mi, že je perfektní matka. Tak snad i já budu perfektní babička - uvidíme.

Teda babička je termín, který se mi zdá zastaralý. Dnes už babičky vůbec jako babičky nevypadají. Něco by se s tím mělo podniknout. Napadla mě pramaminka, ale to „pra“zas připomíná pravěk. Možná „starší maminka“, ale to je moc dlouhé.
No, budu na tom ještě pracovat!

Příroda nás varuje

S přibývajícím věkem člověk dost často tvrdí, že „tohle za našich mladých let nebejvalo!" apod. Je to podle vás jen opakující se generační povzdech? Nemyslím samozřejmě věci technického pokroku. Co se proti dobám dávnějším opravdu třeba ze vztahů mezi lidmi vytratilo?

Ale ano, i já mám sklon hodně kritizovat ty „mladé“. Když jedu tramvají a přistoupí parta holek, které se baví sprostě jako dlaždici, nebo mají špinavé džíny a okopané, nikdy nečištěné boty, tak mě napadá, že něco není v pořádku.
Jenže když mně pak moje Bára představovala svoje různé kamarády, tak jsem zas byla z některých vyloženě nadšená. Měli bohatý slovník, smysl pro humor, různé talenty, byli prostě moc zajímaví.
Takže mě zas napadlo, že to snad není s tou mládeží tak zlé. Nehledě na to, že někteří dospělí jsou úplní troubové, a jiní inteligentní zajímaví lidé. Prostě, každý jedinec je originál se vším všudy, na generační příslušnost nehledě.

Co by byste chtěla, aby opravdu ze světa nezmizelo do té doby, než bude
vaší vnučce, řekněme - 25 let?

Asi kultivovanost, vzdělanost a tvořivost. To se ale nestane, protože lidé jsou v jistém smyslu stále stejní, prožívají stejné emoce, mají stejné slabosti a milují se stejnou intenzitou, i když to nemusí být na první pohled zřejmé.

Určitý problém je ale to, že naše společnost je teď tvrdě konzumní, Všichni si chtějí především užívat a takzvaně se bavit. Vypadá to, že se asi se brzo „ubavíme“
k smrti.
Ale zase je tu vrstva lidí, kteří chtějí být pro druhé užiteční a vidí v tom smysl svého života.
Možná to teď s tím individualizmem přeháníme, většina lidí žije jen pro sebe a pro svou nejbližší rodinu. Ti okolo je nezajímají, nebo jim jsou rovnou na překážku. Tak uvidíme, kam to povede, a jestli se to změní. Na přírodě už je naše lhostejnost, bohužel už dost vidět.
Společnost prostě nedokáže změnit způsob chování dřív, dokud nepřijde opravdová krize.

Čáry, máry, fuk – a zmizí!

Ať chcete nebo ne, když se řekne Petra Černocká, skoro každého hned napadne Saxana. Není to někdy k vzteku? Jsou třeba herečky, které dnes mají husí kůži (minimálně), když se zmíní jejich slavné princezny...

Já už mám období, kdy jsem se snažila vymezovat proti tomu, abych byla chápána jen jako ta, co hrála Saxanu, za sebou. Na to, co nejde změnit, lze reagovat jen tím, že sama k tomu změním svůj přístup. A to jsem udělala.
Když se mnou někdo nedokáže mluvit o ničem jiném, než o Saxaně, tak decentně zmizím. Dovedu to pochopit, bez nepříjemných emocí, ale neznamená to, že to musím snášet déle, než je to nutné. V nejhorším se vytratím, třeba na toaletu, a je to.

Když už je řeč o mírně nezbedné mladé čarodějnici, co vy, dáte na nějaká kouzla a čáry? Třeba karty… Nebo - co magie různých Feng-šu, atd.?

Všechny tyto záležitost jsem docela prozkoumala, koupila jsem si tarotové karty, navštívila pár kartářek a má doma skvělý Lexikon magie od Nakonečného. Kartářkam, alespoň těm, co jsem navštívila, nevěřím. Ale stále jsem připravena zkoumat další možnosti, které mi ještě život nabídne.
Člověk je prostě přirozeně spirituální bytost.

V jedné své písničce zpíváte, že si jednou pořídíte cukrárnu a mezi dorty šťastně zestárnete. Jak se podle vás dá zestárnout šťastně i bez nich (i když úplně bez nich by to bylo místy dost náročné?

A víte že na stárnutí myslím téměř každý den? Třeba v tom smyslu, že už nemám tolik času, abych ho mohla věnovat, řekněme, pitomostem. Hodně mi to usnadňuje život. Starám se jen o to co se mi zdá důležité.
Taky jsem si všimla, že některé problémy se jaksi časem vyřeší samy, i bez mého angažmá.

Dřív jsem se do všeho vrhala s velkou vervou. Teď už se mi nechce investovat svou energii tam, kde to není nezbytně nutné. To si raději něco přečtu, nebo si právě skočím do cukrárny na pařížský dort. Tedy na ten pravý, ze šlehačky, ne na nějakou napodobeninu. Žijeme v době plné napodobenin, takže jít s pravou kamarádkou na pravý dort je skvělý počin.

Oblečte si fialovou a podpořte seniory

O násilí na seniorech se příliš nemluví, jako by to bylo neslušné téma. Neslušné je ale to, co se děje za zdmi domácností i některých zařízení s odbornou péčí. Právě psychické i fyzické týrání lidí vyššího věku je tématem, na které právě tuto středu poukazuje Světový den připomenutí násilí na seniorech - World Elder Abuse Awareness Day. A jeho barvou je fialová.

„I my chceme přispět k lepší komunikaci mezi českými seniory. Aby si mohli vyměňovat své zkušenosti, aby i díky internetu a také stránkám iSENIOR.cz neměli pocit, že jsou opuštění a na všechno sami,“ říká manažerka specializovaného webu Nina Cozlová. Ke dni, kdy se lidé na všech kontinentech mohou obléci do fialové, se mění také iSENIOR.cz. Nejen barevně.

Senioři hledají na internetu

Mám radost po přečtení pár příspěvků. Totiž, že nejen my, důchodci, ale mnohem mladší lidičky Vám pochválili stránky.

„Představy, že jsou senioři pouze nemohoucí lidé o hůlkách bez jakékoliv počítačové gramotnosti, vyvrací zkušenosti našich čtenářů. Rádi bychom pomohli bořit tento bohužel rozšířený stereotypní názor,“ zmiňuje Nina Cozlová. Zmiňuje věkový průměr na facebookovém profilu iSENIOR.cz, kde je věk více než tří čtvrti příznivců vyšší přes 65 let.

„Mám radost po přečtení pár příspěvků. Totiž, že nejen my, důchodci, ale mnohem mladší lidičky Vám pochválili stránky.Budu se k nim stále vracet a snad časem se najde někdo, kdo se mi ozve. Přeji moc úspěchů,“ napsala třeba před rokem v jednom z prvních hodnocení pětašedesátiletá Marie Řeháková, která iSENIOR.cz objevila náhodou a od té doby se pravidelně vrací.

V jednom z článků se podělila o své zkušenosti. Asi neumím stárnout, neboť to je dle mého vkusu moc rychlý proces,“ říká paní Marie. K internetu ji přivedla rodina potom, co vyhrála svůj boj s leukémií. „Utekla jsem hrobníkovi z lopaty,“ svěřila se žena, jejíž příběh můžete najít na iSENIOR.cz.

Propojení sociálních sítí

Web je určený seniorům, kteří hledají kontakt a chtějí si měnit zážitky a zkušenosti, či doporučovat tipy. Lidem, které zajímají novinky ze života seniorů. Nově proto čtenáři mohou uvítat přímé propojení se sociálními sítěmi Facebook a Twitter i možnost přihlásit se pomocí Facebooku, a tak přidávat komentáře. Jedním kliknutím si zájemci mohou oblíbený příspěvek umístit na svůj profil.

„Senioři ocení komfortnější přístup, který přichystali počítačoví odborníci. Web bude graficky zjednodušen s lepší orientací a ještě lepší čitelností. Text také bude možné zvětšit,“ prozrazuje Nina Cozlová a dodává. „Tak tedy, ve středu si oblečte něco fialového pro dobrou věc a podívejte se na iSENIOR.cz“

Od roku 2007 sice může policie násilníka z domu vykázat, k tomu je však potřeba, aby týraný člověk nezůstal se svým problémem sám.

Na piknik láká Praha 13

„Loučka v sousedství venkovní posilovny je určená k odpočinku a posezení s dětmi v trávě, ale třeba také ke cvičení,“ řekl dnes při slavnostním otvírání zástupce starosty třinácté městské části Aleš Mareček.

Nízký plot má zabránit přístupu psům, takže si zde návštěvníci mohou bez rizika sednout a pustit své děti do trávy. Spolu s místostarostou stříhal pásku také mistr světa ve sportovním aerobiku David Huf. „Ten zde zároveň zahájil kondiční cvičení, kterého se zúčastnilo asi 30 zájemců, uvedl mluvčí Prahy 13 Samuel Truschka.

Jak to vypadá

Na travnaté ploše jsou umístěna opalovací lehátka z akátového dřeva a lavičky v dopoledne zastíněném prostoru. Dětem je určen akátový drak, sloužící jako prolézačka, lavička a tak trochu i skluzavka. Plot z pletiva postupem času přeroste živý plot z habru, který bude stříhaný přibližně na výšku jednoho metru.

A co cvičení?

Padesátiminutové cvičení pod vedením profesionálních trenérů z týmu Davida Hufa probíhá v Centrálním parku v pondělí v 10 hodin (Nordic Walking), ve středu v 16 hodin (kondiční cvičení) a ve čtvrtek od 10 hodin (kondiční cvičení s hlídáním dětí).

Sraz je vždy před budovou sociálního zařízení ve střední části parku, cvičí se na přilehlém hřišti, ve venkovní posilovně nebo na loučce.

Oslaďte si kávu potmě

Kavárna funguje už od 6. června. Při jejím slavnostním otevření nemohla chybět její patronka, zpěvačka Aneta Langerová, dalším vzácným hostem, který ji pomáhal přestřihnout pásku, byl herec Ivan Trojan.

Výtěžek z celkem sedmnáctidenního fungování kavárny je určen do sbírky Světluška na pomoc nevidomým dětem a dospělým v ČR. A kdy zajít na svou kávu potmě? Každý den od 10 do 21 hodin. Jako vzpomínku na nevšední zážitek si odnesete hrneček se Světluškou.

Dvanáct portrétů nevidomých

Už dva dny po otevření Kavárny POTMĚ má veřejnost v její bezprostřední blízkosti možnost navštívit i historicky první výstavu fotografií v naprosté tmě.

Jedinečná expozice s názvem Jsme stejní? Poodhalí tajemství kavárny skryté za jejími dveřmi, návštěvníci si tu budou moci pomocí baterky prohlédnout tváře nevidomých kavárníků, které dosud skrývala tma.

Výstavu POTMĚ 8. června ve 13 hodin na Ovocném trhu slavnostně zahájila opět patronka Světlušky Aneta Langerová, dále přední český fotograf Jindřich Štreit a autorka fotografií Martina Kaderková (na fotografii s Anetou Langerovou a Ivanem Trojanem), ředitelka Nadační fondu Českého rozhlasu. Záštitu nad projektem převzal primátor hl. města Prahy Bohuslav Svoboda.

Pár čísel pro radost

Během minulých šesti ročníků do kavárny zavítalo bezmála 14 000 návštěvníků, kteří přispěli částkou 1 915 009 Kč a nevidomí kavárníci za tu dobu připravili téměř 19 800 nápojů. Nevšední zážitek, milá obsluha a originální způsob, jak podpořit sbírku Světluška, to všechno jsou důvody, proč fronty před kavárnou rostou každým dnem, kdykoli a kamkoli Světluška s kavárnou zavítá.

Lidé mohou expozici i sousedící Kavárnu POTMĚ navštívit stejně do 22. června denně od 10 do 21 hodin. Vstupné ve výši 80 Kč je určeno do sbírky Světluška, jako vzpomínku si návštěvníci odnesou mini svítilnu se Světluškou.

Zloděj obíral spící seniory

„Krást chodil jen v noci, když si obyvatelé bytů v seniorském věku dopřávali spánku. Do bytů vcházel převážně balkónovými dveřmi. Někdy se nemusel ani namáhat s vypáčením dveří, protože senioři v noci větrali, upozornila policejní mluvčí Ludmila Světláková.

Kradl mobily i becherovku

Poprvé muž vnikl na balkón penzionu první týden v dubnu. Z bytu ukradl dvě lahve becherovky, v pokoji pak našel mobilní telefon a peníze. Manželé ve věku 80 let spali a přítomnost zloděje zjistili až ráno. Ve stejný týden šel do stejného domu opět za tmy.

Navštívil byt 76leté ženy, kterou ve spánku připravil o peněženku a mobilní telefon. Stejný penzion poctil svou návštěvou ještě jedné dubnové noci. V jednopokojovém bytě lapka probudil spícího 85letého seniora. „Když muž uviděl cizí osobu u postele, zakřičel a zloděje zahnal,“ zmínila mluvčí.

Zloděj přesto stačil ukrást v pokoji bezdrátový telefon a set-top-box. Jiný dům pro seniory navštívil mostecký fantom dvakrát. Koncem dubna využil otevřených balkónových dveří u bytu ve druhém patře a odnesl si peníze. Z bytu pak odešel stejnou cestou.

Manžel to nebyl

Začátkem května se lapka dostal podle policistky Ludmily Světlákové do obydlí seniorů v prvním patře. I zde měl jednoduchý přístup, senioři měli balkónové dveře otevřené. Pachatel v bytě dělal rámus a vzbudil ženu. Ta si nejprve myslela, že se po pokoji pohybuje manžel. Když však nereagoval na její slova a poté rychle zmizel, došlo jí, že to byl zloděj.

Doma pak našla na zemi rozházené osobní věci a doklady. Prohlídkou také manželé zjistili, že jim zloděj odcizil z hrnečku v sekretáři několik tisíc korun. „Muž má navíc na svědomí ještě další dvě krádeže v bytech. Do jednoho se dostal bez použití násilí, když si na chodbě domu všiml otevřených dveří a ukradl uvnitř mobilní telefon. V jiném bytě překonal vstupní dveře a s sebou vzal věci za sedm tisíc korun,“ zmínila mluvčí.

Policejní komisař pachatele obvinil z krádeže a porušování domovní svobody a stíhá ho na svobodě. Hmotné škody napáchal ve výši 32 tisíc korun.

To je direkt učitelky (64 let)

Čtyřiašedesátiletá Sandra Handsocková byla kvůli násilí následně zatčena, státní zástupce však rozhodl, že nejde o trestný čin. Žák, který olizoval okno a neposlechl pokynů učitelky, se podle něj choval nepřiměřeně.

V komentářích na internetu, kde koluje nepříliš kvalitní video, se najde i hlas, který se studenta zastává: „Vždyť se jí ani nedotkl.“ Učitelka však vypověděla, že jí mladík nadával a natlačil ji tak na stěnu třídy. „Donutil mě,“ řekla Sandra Handsocková, která se minulý rok stala díky hlasům studentů nejoblíbenější učitelkou roku.

Podle serveru Novinky.cz prý student, který skončil s roztrženým rtem, olizoval okno a odmítl ho uklidit. Poslala ho tedy do ředitelny a on jí na to konto začal nadávat. „Kdyby nic neudělala, možná bychom zde mluvili o zraněních způsobených 64leté učitelce. Neměla v plánu čekat, aby to zjistila,“ řekl učitelčin advokát Ty Tyson.

Všechno nejlepší, s kytarou

„Po Billy Gibbonsovi ze ZZ Top a Ericu Claptonovi se Jeff Beck stane třetí osobností, která od nás u příležitosti svého prvního koncertu v České republice podobný originál dostane,“ říkají naši přední výrobci kytar Petr Jurkovič a Stefan Milkov.

Slavný hudebník, který je také fandou závodů upravených terénních vozidel a je vlastníkem jedné z nejkrásnějších sbírek těchto automobilů v Británii, vystoupí v pražské Tesla Areně 23. června. Narozeniny pak připadají na druhý den, 24. června.

„Jeff Beck je jen jeden, je to jedna z nejúžasnějších kytarových osobností, nikdo jiný nedokáže hrát jako on,“ shodují se Michal Pavlíček a Radim Hladík, proč by si lidé neměli nechat ujít první tuzemský koncert.

„Je to naprosto unikátní samorost, který vyšel z rythm and blues, stál u zrodu rockové kytary a dodnes patří mezi její krále, má osobitý nezaměnitelný rukopis,“ říká Pavlíček. „Jeho hra je emotivní, dravá, ale zároveň dovede být něžná a křehká. Je to typický dynamický hráč s krásným tónem.“

Podobně mluví i Radim Hladík: „Ze světových kytaristů ho mám nejraději - pro jeho originalitu, barevnost zvuku a neuvěřitelnou dynamičnost hry.“

Nyní své umění bude moci vyzkoušet i na českém dárku. „Půjde o čistě ručně vyrobený nástroj včetně broušení a leštění laku. Unikátní bude především design. Snažíme se, aby byl skutečně speciální a atraktivní. Vybírali jsme z archívu velmi stará a kvalitní dřeva. Všechny materiály budou české s výjimkou hmatníku, kde využijeme exotické dřevo z Indonésie,“ doplňují jurkovi a Milkov.

Typově se kytara neliší od těch, na které Jeff Beck nejčastěji hraje (model Stratocaster), a bude osazena snímači a hardwarem, které při hraní používá. Podoba kytary bude odhalena až u příležitosti předání dárku, aby byl zachován moment překvapení. „Možná na ni umístíme monogram nebo rok narození,“ jsou maximálně ochotní tvůrci prozradit.

Kytarista

Jeff Beck je považován za jednoho z nejdůležitějších a nejvlivnějších sólových kytaristů. Je držitelem osmi cen Grammy, z toho tři získal letos, z nich dvě pak za zatím poslední album „Emotion & Commotion“, na jehož podporu přijíždí právě do Prahy.

Do rock´n´rollové síně slávy byl Beck uveden dokonce dvakrát: jako člen legendárních Yardbirds (1992) a jako sólový hudebník (2009).

Koncert

Kapacita pro tento koncert bude cca 4 tisíce návštěvníků, kteří se podle pořadatele mohou těšit téměř na klubové prostředí se špičkovým zvukem. V kategorii stání zbývá posledních cca 500 kusů.

Vstupenky v cenách od 799 do 1.799 Kč jsou k dostání v síti Ticketportal a Ticketpro. Koncert pořádá Liver Music v rámci série Prague International Bluenights.

Jako předkapelu si Jeff Beck přiveze kanadskou písničkářku NEeMA

Je bouřka, netelefonujte venku

„Pokud jste v budově, během bouřky se raději zdržujte na suchém místě a dále od vodovodu, kamen, elektrospotřebičů, zásuvek a telefonu. Nezapomeňte zavřít okna a odpojit z elektřiny televizor a další přístroje, jejichž součástí je obrazovka,“ uvedla mluvčí hasičů Nicole Zaoralová.

Během bouřky dávejte pozor na vodu a všechny látky, které snadno vodí elektřinu. Když však přece jen dojde k nehodě, první pomoc při úrazech bleskem je stejná jako při ostatních úrazech způsobených elektrickým proudem a při popáleninách.

Pokud vás zastihne bouřka v automobilu, nemusíte se blesku podle Zaoralové příliš obávat. Jestliže necháte okna i dveře zavřená, poskytne vám plechová karoserie spolehlivou ochranu. V případě silných nárazů větru však dávejte pozor na padající stromy či větve. Popřípadě je možné zastavit a přečkat nepřízeň počasí v autě zaparkovaném na bezpečném místě.

Nebezpečí na 3 kilometrech

Bouřka je nejvíce nebezpečná do vzdálenosti 3 kilometrů (to znamená zhruba 9 vteřin mezi bleskem a hřměním). V bezpečném úkrytu se ale doporučuje zůstat až do doby, než bude bouře vzdálená alespoň 10 kilometrů (to znamená zhruba 30 vteřin mezi bleskem a hřměním).

Při hledání úkrytu před bouřkou pamatujte také na to, že ji doprovází nejen blesky, ale často i silný vítr, který také představuje riziko. „Proto se držte v bezpečné vzdálenosti od vysokých stromů. Hrozí vývraty, nebezpečné odletující větve můžou způsobit vážná zranění. Také shozené dráty elektrického vedení mohou být stále pod proudem,“ zmiňuje mluvčí hasičů.

Dejte pozor na:

Pokud se v době bouřky nacházíte venku, schovejte se. Bezpečný úkryt před bleskem poskytují budovy, zejména velké objekty s ocelovou nebo železobetonovou konstrukcí, obecně pak veškeré stavby chráněné hromosvodem. V přírodě se můžete bezpečně schovat v hustém lese a háji, nižším porostu nebo úzkém údolí.

Naopak se rozhodně neschovávejte pod osamělými stromy, na okraji lesa, pod převisy nízkých skal, či v menších staveních bez hromosvodu. Velké bezpečí neskýtají ani velká stavení s porušenou statikou (například zpustlé polorozpadlé objekty), kde v případě úderu blesku hrozí další narušení zdiva a zřícení.

Jelikož je blesk jak známo silný elektrický výboj atmosférického původu, velké nebezpečí hrozí při koupání, windsurfingu, plavbě v loďce, příliš bezpečné není ani telefonování, či práce s elektrickými a plynovými spotřebiči.

A tohle je klasika

Během bouřky nezůstávejte na kopcích a holých pláních. Překvapí-li vás bouřka na rozlehlé holé pláni, rozhodně nepokračujte dál v chůzi a nezůstávejte ve skupině. Nejbezpečnějším řešením je přečkat bouřku v podřepu s nohama a rukama u sebe – na zem si rozhodně nelehejte.

Nezdržujte se v blízkosti potoků nebo na podmáčené půdě. Vhodný úkryt nepředstavuje ani stan či malá jeskyně ve skále. Sezení na izolační podložce (karimatka, batoh) vás před přímým zásahem blesku neuchrání. Za bouřky venku pokud možno nepřenášejte kovové předměty – fungují totiž jako hromosvod.

Pokud je váš život, zdraví, popřípadě majetek v bezprostředním ohrožení, volejte hasiče na číslo 112 nebo 150.

Zdarma cvičte ve Stromovce

Projekt kondičního cvičení pro veřejnost se od tohoto týdne koná pod hlavičkou Městské části Prahy 7 a kurzy jsou pro všechny zájemce zdarma. Probíhají v prostoru před Planetáriem vždy v pondělí a ve středu, od 10 do 11 hodin.

„Kondiční cvičení je určeno pro lidi bez ohledu na věk. Věřím, že o možnost přispět ke svému zdravému životnímu stylu v příjemném prostředí Královské obory bude zájem. Již první hodina ukázala, že možnosti zacvičit si v přírodě s chutí využili zástupci starší generace i maminky s dětmi,“ uvedl zástupce starosty Prahy 7 Josef Neuberg.

Cvičení ve Stromovce se koná ve spolupráci s občanským sdružením Sedmička v pohybu. Kurzy probíhají pod vedením odborných lektorů. Důraz je kladen na mírnou, ale opakovanou zátěž a cílené posilování hlavních svalových skupin. Lektoři se zaměřují na individuální možnosti každého účastníka a vhodnou volbu limitů intenzity zátěže.

TIP: Kondiční cvičení se koná každé pondělí a středu, od 10 do 11 hodin
ve Stromovce před Planetáriem. Kurzy zde budou probíhat až do 28. září 2011.

Proč bude začátkem června na pražské Kampě šapitó?

Experimentální výtvarné divadlo – čím byste přesvědčila diváka, který vyznává spíše klasické formy divadla, aby „na vás“přišel?

Kdybych se rozhodovala já, tak bych volila divadlo, které má nápad a kde tvůrci používají při vzniku představení fantazii.

Pak bych nepřemýšlela nad tím, jestli je představení alternativní, či klasické. V našem případě je rozdíl v tom, že velký důraz klademe na scénografii a snažíme se hledat nové vyjadřovací prostředky. Ale prvků klasické činohry je například v představení Zapovězená komnata, které bude mít na festivalu premiéru,či ve Zvoníkovi od Matky Boží a nakonec i v Romeovi a Julii taky dost.

Takže si myslím, že bychom, diváka, který vyznává klasické formy divadla, mohli mile překvapit, jak i jinak může divadlo vypadat.

Asi nebudu první, kdo se ptá – co znamená ANPU?

Slovo ANPU znamená v jednom z hinduistických nářečí „divoká kočka“. Když jsem dávala název našemu divadlu, pracovala jsem s Indy.

V momentě, kdy jsem se měla rozhodnout, jsem držela v ruce velmi starou masku divoké kočky…

Bylo těžké dostat vaše divadelní šapitó na pražskou Kampu?

Naštěstí jsou pořád na určitých místech lidé, kteří přemýšlí tak, aby výsledek přinesl ovoce pro obyvatele Prahy.

Naopak stan, který je sice veliký a na první pohled na loňském ročníku překvapil, hned poté přesvědčil. A sice o tom, jak je důležité lidem nabízet v dnešním přetechnizovaném světě divadlo. Dát jim možnost nahlédnout do netradičného prostoru, kde je kultura jakýmsi způsobem posílí.

Setkala jsem se při vyřizování i s velkou neochotou, to je pravda, ale minimálně.

O teplém pelíšku a mražených Dánech

Jste principálkou kočovného divadla. Je to podle vás těžší, než velet klasickému, kamennému stánku umění? Případně v čem, pokud ne – měnila byste situaci „stále na štaci“ za „teplý umělecký pelíšek“?

Jak čas běží a už mi není 20, tak se někdy zdá, že vydržet práci, kterou děláme, je někdy neúnosné.

To nekonečné shánění peněz, strach o uživení, nošení těžkých kulis atd., atd. … Ale na druhou stranu je to velké dobrodružství a svoboda.
Ale budu teď režírovat i ve dvou kamenných divadlech a tak si užiju i toho tepla a jistoty.

Jezdíte i po Evropě. Je velký rozdíl mezi publikem u nás doma a jinde ve světě?

Naši diváci se často v ostýchají dávat najevo své pocity…Nebo je to ve vašem případě jinak? Já bych vůbec neřekla, že se naši diváci ostýchají....Rozdíl, který mne zarazil jsem zaznamenala jen v Dánsku.

Hráli jsme představení, kde chvílemi diváci reagují smíchem ale i dojetím, které cítíte z hlediště. Dánové od začátku dokonce seděli jak zmražení. Reakce nula. … Ale pak za námi chodili a děkovali a byli nadšení. Je to jen jiná mentalita.

Káťa přišla a nadchla se

Letos přijíždíte s novinkou Zapovězená komnata. Slibujete představení v duchu magického realismu. Kdo nezná dílo britské autorky Angely Carter, jejíž Krvavá komnata byla jistou předlohou pro tento váš kus, na co by se měl připravit?

V prvé řadě na fantastický text. Snažili jsme se vytvořit příběh plný fantazie, napětí a vzrušení....

Angela Carter kromě jiného přepisovala pohádky pro děti pro dospělého diváka. A Zapovězená komnata je přepsaná pohádka Modrovous. Je to fascinující, co se jí povedlo. A pro děti tam není opravdu nic....

Ve vašem divadle hrají prý všichni a všechno, dokonce i stíny mají své hlavní role. Mě zajímá Kateřina Herčíková, na níž se mohou diváci těšit v již zmíněné vaší letošní novince – Zapovězené komnatě. Bylo snadné tuto herečku pro vás „ulovit“?

Snadné to bylo. Naštěstí jsou i herci, kteří se zajímají o dění i v jiných divadlech a navštěvují i jiná než klasická představení.

Káťa přišla na naše představení Romeo a Julie, které jsme v té době hráli na lodi Tajemství a byla nadšená celou tou atmosférou. Sama projevila zájem pracovat na představení, které je v něčem „jiné.“

Můžete se dívat i klíčovou dírkou

Co nabídne kabaret La Chambre separeé? Trochu se vkrádá myšlenka, že přítomným dětem budou muset rodiče zakrývat oči?

Toto představení trvá 4 minuty a je určeno pro jednoho diváka, který se dívá klíčovou dírkou. Když je to dospělý divák, zahrajeme mu mini erotický cabaret. Když je to dítě, tak pohádku.

Takže dětem oči nebudou muset zakrývat, ale budou moct svlažit žízeň v baru. který máme v šapitó.

V rámci festivalu od 3. do 12. června nabízíte představení, někdy i dvakrát za den. Kdy proběhnou koncerty, které jsou součástí vaší letošní nabídky šapita na Kampě?

Myslím Tap Tap orchestra, Báru Zmekovou atd.

TAP TAP orchestra bude dopoledne 9.6. od 10,00 hodin.pro školy, ale muže přijít kdokoli.

Ostatní koncerty a 8.6. Pivoňka a pánové, 10.6. Jana Štromská a 11.6. Bára Zmeková - a proběhnou vždy po představení. To znamená ty večery bychom chtěli nabízet jako celek - představení a koncert.

Informace na závěr:

Vstupenky na všechny akce v cenách od 80 do 250 Kč budou v prodeji přímo na místě, a to od 18ti hodin v divadelním baru, který nabídne dětské i dospělé občerstvení.

Večerní představení začínají ve 20 hodin, dopoledne budou patřit hlavně školním dětem.

Diváci si můžou vstupenky rezervovat na anpu@anpu.cz anebo na tel.čísle 732908862

Domovy seniorů v blízké budoucnosti s označením kvality

Totéž bude možno udělat už brzy i v případě, že si hodláte zajistit pro sebe nebo pro své blízké pobyt v některém z domů pro seniory. Zdá se vám to neuvěřitelné nebo přinejmenším zajímavé? Nám také, tak jsme se zeptali na podrobnosti za vás. Na otázky nám ochotně odpovídal prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR Ing. Horecký.

Pane inženýre, bude to skutečně tak, budou domy pro seniory dostávat „hvězdičky“ jako je to u hotelů?

Ano, ty domovy pro seniory, které se rozhodnou podrobit své služby externí certifikaci, obdrží hodnocení jejich kvality ve škále od jedné do pěti hvězd.

Na úvod rozhovoru bych ale rád uvedl, že je nutné rozlišovat pojmy „kvalita“ a „luxus“. Kvalita neznamená luxus. A kvalita poskytování pobytových služeb v domovech pro seniory vypovídá, jak se seniorům v daném domově žije. To byl také první a hlavní princip celého projektu Značka kvality v sociálních službách – kvalita vnímaná a posuzovaná pouze a jen z perspektivy uživatele této služby, tj. seniora.

Je toto opatření teprve v jednání, nebo už se ví konkrétní data, od kdy tomu tak bude?

Značka kvality v sociálních službách bude slavnostně představena dne 21. 6. na tiskové konferenci s panem ministrem Dr. Jaromírem Drábkem, během které bude oceněno prvních 5 domovů. Certifikace dalších domovů pro seniory, které budou mít o Značku kvality zájem, začnou od 1. července 2011.

Ptáte se – proč?

Jak to bude s umístěním lidí, kteří si budou chtít a především moci dopřát tzv. větší luxus – ale jejich vyhlédnutý DS bude třeba v jiném kraji? Budou mít možnost?

Nejprve je potřeba uvést hlavní cíle Značky kvality v sociálních službách, tj. odpověď na otázku, proč vlastně něco takového vzniklo.

Hlavním cílem je poskytnou současným a budoucím obyvatelům domovů pro seniory a jejich rodinným příslušníkům lepší orientaci a informaci o tom, jakou kvalitu mohou od jakého domova očekávat. Na rozdíl od již několik let existujících a ze zákona povinných tzv. standardů kvality sociálních služeb hodnotí Značka kvality kvalitu pouze z pohledu potřeb uživatele služby. Ve Značce kvality je tedy hodnocena celá řada skutečností, které standardy kvality opomíjejí.

Dalším cílem je pak motivovat management domovů, aby neustále zlepšoval kvalitu nabízených služeb.

Zájemce o služby, tj. senior, který hledá umístění v domově pro seniory, se již nyní může rozhodnout pro jakýkoliv domov v České republice bez ohledu na to, kde má bydliště a jaký má příjem. Problémem však v mnoha částech ČR zůstává veliká poptávka po domovech pro seniory, která převyšuje disponibilní nabídku této služby.

Co všechno bude kritériem pro získání co nejvyššího počtu hvězdiček – a jaký bude jejich největší počet – tedy super luxusních domovů pro seniory?

Hodnotí se celkem 283 kritérií v 5 oblastech, kterými jsou: ubytování, stravování, kultura a volný čas, partnerství a péče.

Celkem může získat hodnocené zařízení 1000 bodů. Každá oblast se hodnotí zvlášť a suma těchto dílčích hodnocení je pak konečným výsledkem.

V rámci jednoho z pilotních ověření jsme hodnotili celkem 12 domovů v 6 krajích. Šlo a malé domovy s 10 lůžky i velké se 400 lůžky. Výsledek byl dvě až 4 hvězdy s tím, že jedno zařízení mělo velice blízko k tomu nejvyššímu hodnocení pěti hvězd.

Od července budou všechna zhodnocená zařízení zveřejněna na webových stránkách www.znackakvality.info.

Zájem rozhodně je

Bude povinností domovů pro seniory takový certifikát vlastnit?

Značka kvality v sociálních službách má 4 základní principy. Prvním je kvalita z pohledu uživatele, dalšími jsou princip dostupnosti, princip transparentnosti a princip dobrovolnosti. Záleží tedy na rozhodnutí každého ředitele či ředitelky domova pro seniory.

V tuto chvíli evidujeme cca 70 zájemců o bližší informace o Značce kvality.

Proč se k tomuto opatření vlastně přistupuje? Nebojíte se, že lidé to budou v mnoha případech brát jako rozdělení: pro chudé a pro bohaté? Pokud ne, tak proč k němu přistupujete?

Označení domovů pro seniory v ČR jako domovů „pro bohaté“ a „pro chudé“ není za platnosti současné legislativy relevantní.

Ceny, resp. úhrady, jsou zde regulovány příslušnou vyhláškou a uživateli musí podle zákona zůstat minimálně 15 % jeho měsíčního příjmu pro osobní potřeby. Výše důchodu žadatele o službu pak nesmí být důvodem pro jeho odmítnutí, takže domovy pro seniory jsou bez ohledu na úroveň kvality otevřeny pro žadatele s jakoukoliv výší příjmů.

Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR vyvinula Značku kvalitu v sociálních službách ve spolupráci se společností Hartmann – Rico z důvodu lepší orientace a informovanosti uživatelů a jejich rodin a za účelem zvyšování kvality.

Z jistého pohledu může být Značka kvality vnímána jako „nadčasová“. V České republice zatím neprobíhá konkurenční boj o „zákazníka“, jako je tomu např. v domovech pro seniory v Německu. Tento scénář je ovšem velice pravděpodobný i v ČR a je jen otázkou času.

Nejen deklarace kvality

A proč by měl třeba mít zájem domov pro seniory tuto Značku kvality mít – v čem může pomoci, k čemu ale zároveň zavazuje?

Důvody a motivace vedení domovů pro seniory jsou a mohou být různé: deklarovat svoji kvalitu navenek, zlepšit PR a svoji značku (image), zaměřit se na marketingové aktivity, odlišit se od jiných zařízení nebo jen získat odbornou a kvalitní zpětnou vazbu od odborníka a externího certifikátora na to, v jaké kvalitě jsou služby poskytovány a kde jsou potenciály ke zlepšení.

Značka kvality je propůjčována na období 3 let. Poté probíhá v daném domově opětovné hodnocení. Pokud by však dorazila do Asociace jakákoliv stížnost, následuje automaticky mimořádné hodnocení. Domov pro seniory je pak povinen hlásit změny, které by mohly vést ke snížení hodnocení kvality.

Jak je tomu ve světě – tam už něco podobného existuje?

V Evropě jsou obdobné systémy zcela běžné. My jsme se inspirovali z rakouského a saského systému „pečetí kvality“, dále z německého systému hodnocení MDK a z britského hodnocení Level of Excelence.

Značku kvality se chystají zavádět také kolegové ve Švýcarsku a naše Asociace bude v srpnu tohoto roku pilotně zavádět Značku kvality v sociálních službách na Islandu.

Rigoletto trochu jinak

Autor hry má i svého Oscara

Ale teď už ke středeční premiéře. V příběhu o čtyřech stárnoucích operních pěvcích uvidíte Petra Pelzera, Kateřinu Burianovou, Johannu Tesařovou a Milana Stehlíka. Můžeme dokonce prozradit, o co ve hře dnes šestasedmdesátiletého Ronalda Harworda jde. Ještě před tím však připomenu, že právě tento muž, původem z Jihoafrické republiky, dostal amerického Oskara v roce 2002 za film Pianista.

Rigoletto jako cesta k vzájemnému pochopení

Jak už jsme řekli, komorní příběh vypráví o čtyřech špičkových operních pěvcích, kteří jsou již za zenitem zájmu médií a ředitelů operních souborů. Jak jinak, v době, kdy se s nimi setkáváme v domově pro vysloužilé hudebníky, potýkají se všemi radostmi i strastmi stáří.

To všechno se ale může změnit a změní. Jak říká autor hry sir Ronald Harwood, ztrácejí formu, ale ještě jednou se hodlají vrátit na vrchol!
Příležitostí se stane slavnostní večer na počest skladatele Verdiho. Jak to všechno dopadne, když suchar Reggie, žertéř Wilf a lehce sklerotická Cissy jednoho dne zjistí, že v jejich novém domově je nová obyvatelka? Bude Rigoletto?

Všichni čtyři by měli nakonec vystoupit v rolích, ve kterých se proslavili, totiž v proslulém kvartetu z Rigoletta. Ale nic není tak jednoduché, jak by se zdálo, protože ani život není jednoduchý. Východisko se nakonec najde, očekávaný kvartet v programu večera nechybí - a zdá se, že i čtveřice hrdinů nalezne pozdní cestu k vzájemnému pochopení.

Premiéra ve středu 25. května začíná v 19,00 hodin
Repríza ve středu1.června začíná v 16,00 hodin
Vstup tentokrát 180, - Kč, pro členy Života 90 130,- Kč.
Pro hromadné objednávky platí vždy nižší cena.

Pokladna otevřena po – pá 8:00 – 15:30
recepce Domu PORTUS, Karolíny Světlé 18, Praha 1
Rezervace: 222 333 555 nebo 512
mail: dana.pekova@zivot90.cz

Divadlo U Valšů 90 vás zve nejen na Menorah!

Co v nejbližší době divadlo připravuje a jak se třeba stát členem Života 90, o tom jsme si nedávno povídali s jedním z těch, kteří v domě Portus pracují – s panem Josefem Gušlbauerem.

Řada seniorů do divadel dnes nechodí třeba proto, že se bojí později v noci vracet domů. Tak se zeptám hned na začátku: Od kolika hodin hrajete?

Většina představení začíná v 16 hodin odpoledne. Dobře víme, že tato hodina je pro starší generaci příjemnější nebo dostupnější, chcete-li. Jsou ale výjimky. Jednou z nich je například představení ve čtvrtek 19. května.

Co chystáte na tento den, prozradíte?

Pro tento večer připravujeme v divadle U Valšů koncert skupiny Menorah. Výjimečně začínáme tentokrát v 19,00 hodin večer. Chceme tím umožnit nejen seniorům, ale i lidem, kteří ve všední den pracují a a tím pádem by začátek v 16,00 těžko stíhali.

Patrně ne každý ví, jakou muziku mohou v ten večer čekat…

Skupina Menorah hraje židovskou hudbu. Nejen duchovní, ale i lidovou. Ať už jidiš, ladino a další nejrůznější styly. Avšak snaží se hrát i moderní izraelskou hudbu a přiblížit tak tento nepochybně zajímavý druh muziky českým posluchačům. Určitě každý, kdo přijde, si najde ten „svůj šálek kávy“. Ať už je vyznáním Žid, křesťan nebo ateista.

Na koncertech v tomto divadle bývá zpravidla i host. Bude i tentokrát?

Ano. Jsme moc rádi, že se to povedlo a že budeme moci přivítat paní Ruth Sidonovou, manželku vrchního rabína Karola Sidona. Je spisovatelkou, píše moc hezky. Všichni, kteří přijdou na koncert, se o tom budou moci sami přesvědčit. Přečte tam totiž některé ze svých povídek.

Kolik zaplatí návštěvníci za vstupenku?

To je určitě důležitá informace pro dnešní seniory! Rád bych zde řekl, že veškerá představení v divadle U Valšů jsou pro ně velmi dostupná i z tohoto hlediska. Takže - pro členy Občanského sdružení Život 90 je ve většině případů vstupenka na představení za 100,- Kč. Pro nečleny 150,- Kč. Stejně tak tomu bude i devatenáctého při koncertu skupiny Menorah.

Řekl jste ve většině případů. Takže – jsou nějaké výjimky…

Výjimkou, která potvrzuje toto pravidlo o našich cenách je česká premiéra představení Kvartet. Velmi pěkná a ve světě známá hra o stáří čtyřech herců. Vzhledem k výjimečnosti představení - a protože půjde o premiéru – bude tentokrát i výjimečné vstupné – 180,- Kč. Všechny vaše čtenáře srdečně zvu! Představení režíruje Ivan Rajmont a z obsazení bych jmenoval například Kateřinu Buriánovou, Petra Pelzera, Johanu Tesařovou nebo Milana Stehlíka. Hrajeme 25. 5. od 19,00.

Mluvil jste o tom, že členové Života 90 mají některé vstupné zvýhodněné. Jak se tím členem stát?

Členem nebo i sympatizantem se může stát úplně každý – bez ohledu na věk. Stačí, když přijde do domu Portus v ulici Karolíny Světlé 18, v recepci vyplní přihlašovací lístek a zaplatí vstupní poplatek 200,- Kč. V rámci tohoto členství pak může jedinec čerpat nejen různé slevy, ale i služby daleko výhodněji než jsou jinak nabízeny.

O prázdninách asi nehrajete, ale třeba už v srpnu už si může každý vybrat a tudíž naplánovat, kam a na co s novou sezónou vyrazí?

Určitě, u nás je to jako u ostatních divadel. Přes prázdniny sice nehrají, ale pracují. I my poprázdninovou sezónu připravujeme v předstihu. Takže koncem léta už má každý možnost dostat se k programu, který čeká na své diváky od září a dále.

Přidáte na závěr ještě nějaký tip na červen?

Bude pokračovat hra Kvartet, o níž jsme už mluvili. A pak ještě jedna zajímavost – divadlo U Valšů se zapojilo do festivalu Americké jaro, který organizuje Společnost Antonína Dvořáka. Takže připravujeme velmi zajímavý program, pokud jde o vážnou hudbu a vůbec projekty, které jsou v rámci tohoto festivalu uváděny.

Jaký bude pátek 13.? Fajn den!

Měli jsme štěstí, že jsme v horečných přípravách „dohonili“ Zuzanu Malou a Helenu Koskovou z občanského sdružení REMEDIUM Praha, které nám odpověděli na několik dotazů ohledně této akce.

Tak na co se mohou konkrétně senioři těšit v údajně smolný den pátek třináctého na pražské Parukářce?

Na příležitost dozvědět se o programech a službách, které právě jim žižkovské neziskové organizace nabízejí, na představení seniorského divadelního spolku Proměna i na řadu dalších vystoupení, na tombolu, lahůdky za příjemné ceny a na vstřícnou atmosféru. Vstup na vše je zdarma!

Počasí je vrtkavé, nezkazí vám f(F)ajn den - velká část aktivit se bude odehrávat patrně pod širým nebem?

Nad Fajn dnem svítí slunce vždy.

Letos jste připravili Fajn den už počtvrté, což svědčí o jeho úspěšnosti. Co vám ale dělá největší radost?

Těší nás schopnost velkého množství lidí z různě zaměřených organizací spolupracovat na něčem smysluplném, vytvářet časoprostor pro setkávání lidí z nejrůznějších okruhů. Říkáme tomu radost z komunity. Na jednom místě se přirozeně setkávají rodiče s dětmi, dospívající, senioři - a všichni tam přirozeně patří.

Příští rok bude slavit první jubilejní ročník - 5. Fajn den. Prozradíte, zda hodláte, nebo byste velmi rádi v rámci jeho pořádání rádi přišli s nějakou novinkou?

Každý rok je jiný, nyní podruhé zkoušíme model festivalového odpoledne. Zatím máme plnou hlavu čtvrtého ročníku, po něm se ukáže, na jaké novinky bude chuť.

Držíme palce!

Nemáte-li už vymyšlen jiný program, vyražte tedy na pražský Žižkov. V době od 15:00 do 22,00 hodin se návštěvníci toho „antipověrčivého dne nejen pro seniory“ budou moci účastnit dílen jednotlivých organizací, těšit se mohou na výtvarné, sportovní a vzdělávací aktivity pro velké i malé. Dále pak hry, fotbálek, terénní sociálně-právní poradnu, prodej výrobků, tombolu, informace o činnosti organizací, zázemí a společnou hru pro rodiče s dětmi atd. Bude toho hodně.

Podrobné informace a program:
na facebooku
na webu

A ještě dopravní spojení:

kopec Parukářka, tram 5, 9, 26 Olšanské náměstí, Praha 3 – Žižkov.

Tak pěkný pátek 13.!

Šedesátku oslavil už v prosinci v Praze, co bude dál se uvidí

Dobrý den, pane Fischere, jsem z redakce iSenior.cz…

…no to je dobrý portál! Už mi začíná být blízký!

Však také není žádným tajemstvím, že jste letos oslavil jubileum. Snad mohu prozradit, že šedesátku. Ale Informace na internetu se různí. Můžete tedy uvést na pravou míru – bylo to 2. 1. nebo 2. 2.?

Druhé první, druhého první! Já jsem takové to datum, kdy si oslavy moc neužijete, protože všichni po Vánocích, nakonec i vy sám, mají oslav dost.

Ano, oslavil jsem šedesátiny, tady v republice a v předstihu už 28. prosince v okruhu lidí, které jsem si tam přál mít. A viděl jsem, že i oni mají radost z toho, že tam mohou být jak se mnou, tak mezi sebou.
Bylo to velmi příjemné. Hlavně tam byli lidé, které mám rád, a s kterými jsem šel dlouhou cestu v životě – rodina, ale třeba i lidé, které jsem poznal i během toho čtrnáctiměsíčního vládnutí a z různých branží. Příjemná oslava… Jinak – šedesátiny si zase tolik neberu.

O trapnosti, zdraví a důchodu

Občas se ptám lidí, proč si myslí, že je dobré být stár. Možná lépe zní – být seniorem…

Senior - no, víte, opravdu je dobré, si to zase tolik nebrat. Ale také se netvářit v šedesáti, že je vám třicet. Někdy je to docela trapné.

Někdy to ani nejde.

Občas si někdo myslí, že to jde a většinou to pak pro okolí nevychází úplně dobře. Asi je kumšt se s tím dobře srovnat. Hodně záleží, v jaké jste kondici. Zdraví je důležité. Nejen fyzické, ale i psychické…

…a také jaký máte důchod!

Samozřejmě…Je to samozřejmě propadák, co si budeme povídat. Osmatřicet procent průměrného důchodu vůči průměrné mzdě, to nás řadí hodně dozadu v mezinárodním srovnání. To je důvod opravdu k zamyšlení nad dobrou penzijní reformou.

Věříte, že po této stránce bude lépe?

Já myslím, že všeobecným růstem nějaké ekonomické úrovně této země určitě ano. Ale budeme si muset zvykat, že se na stáří budeme muset ekonomicky připravovat. Jde o to, aby na to byl vygenerovaný spolehlivý systém.

Státním pilířem důchodového zabezpečení prostě dlouhodobě skutečně nevystačíme. A jestli vidím něco, co je téměř hrozba, tak je to stále odkládaná penzijní reforma. Už to se stává hříchem. Začíná to být velký pomník řady politických garnitur.

Když se podíváte, jak populace této země bude stárnout, jak bude proporce seniorů přibývat, jaké to je obrovské téma, jak se změní obraz těch, kteří budou volit budoucí politiky…mimochodem…jaký to bude tlak na sociální služby, zdravotní péči apod. … Kdybychom neměli připravenou spolehlivou, dobrou reformu penzijního systému, tak to by nás mohlo opravdu vytrestat. To bych nepřál těm budoucí seniorům.

Tak trochu prezidentská diskuze na téma „třináctka“

Tak mě napadá, jste pověrčivý – třeba na třináctku?

Ne moc … Ale už jsem taky jednou třináctého boural, ale to byl pátek, tak možná ta kumulace. … Pověrčivý? Ne nějak dramaticky, třináctka – spíš se to snažím nebrat.

Ptám se v souvislosti s volbou prezidenta.

A co s tím má co společného třináctka, probůh…

No přece volby, vaše případná kandidatura na prezidenta!

Jo 2013! Tak to jste první, to mě nenapadlo. S ní mě napadá lecos, ale třináctka ne. Tak mi říkáte, že to spíš nemám dělat?

To ne, stačí kliknout na internet. Hodně lidí by vás chtělo.

To je to, na čem mi záleží. Právě podle toho se rozhoduji a budu rozhodovat. Aby to ti lidé opravdu chtěli.
Příznivcem přímé prezidentské volby nejsem z osobních důvodů, ale odjakživa. Český prezident nemá úplně nulové kompetence. Nějaké má a nejsou úplně zanedbatelné. To je první věc. Tvářit se, že nemá žádné – tak to není.

Za druhé: Úřad prezidenta od Masarykových dob má v téhle zemi autoritu. K té se lidi dovedou upínat. Bylo to i za komunismu, ať už tam seděl kdokoliv a velmi zvláštního kalibru. Ale bylo to tak.
Často je to viděno jako poslední instance. Ten úřad má váhu. Vzhledem k tomu by lidé asi měli mít možnost si tuhle figuru zvolit sami. Není to nic proti parlamentní demokracii a není to s ní určitě v rozporu.

A nakonec slib…

Mimochodem, víte to, že se teď sčítáme?

Tak jako bývalý šéf „Staťáku“! … Taky jsem se přijel „sčítnout“.

Nedá mi to a na závěr se musím zmínit ještě o vaší knize Ano, pane premiére aneb Rozhašená země. Dobře se to, i přes tu „rozhašenou“, čte.

Líbí? Jsem rád, že jsem se nechal ukecat a neodkládal to. A že jsem ji věnoval nejen vládnutí.

Děkujeme za rozhovor. A když už jsme přišli první s tou třináctkou, a bude-li ta přímá volba - a budete-li zvolen prezidentem, dáte nám opět rozhovor?

Rád. Ozvěte se.

Gratulace herečce Jiřině Bohdalové

Na svém kontě má desítky veselých i smutných filmů,včetně těch televizních, spoustu rolí na jevištích, hodiny zábavných programů pro dospělé tamtéž, ale především na obrazovkách televizí. Děvečky, maminky a později i babičky, mocné víly, či čarodějnice z pohádek pro děti. Je to jen malý výčet toho, co se nám divákům vybaví, když se řekne její jméno.

Nelze zapomenout ani na postavičky, kterým propůjčila svůj hlas – nesmrtelní Křemílek a Vochomůrka, Rákosníček, Malá čarodějnice, Ovčí babička – televizní Večerníčky, na nichž vyrostlo už několik generací.

Vyjmenování jejích rolí a aktivit by zabral ještě hodně místa.

Růže, dort a blahopřání

Jedinou divadelní scénou, na níž dnes Jiřina Bohdalová vystupuje je Divadlo Na Jezerce. Kromě tragikomedie Paní plukovníková finského dramatika Bengta Ahlforse také ve hře Lásky paní Katty od dramatika irského původu Briana Friela.

Oslavy jejího životního jubilea začaly na této její domovské scéně už v neděli 1. května .Při děkovačce na konci zmíněného představení Paní plukovníková, v němž herečka ztvárňuje hlavní roli, ji na jevišti čekalo 80 růží, narozeninový dort a blahopřání od ředitele divadla Jana Hrušínského, hereckých kolegů a personálu Jezerky.

Mezi gratulanty nechyběli mimo jiné Barbora Hrzánová, Radek Holub, Miluše Šplechtová, Tereza Němcová, Kristýna Hrušínská, Martin Sitta, Libuše Švormová, Veronika Jeníková, Valerie Zawadská, Zdeněk Maryška, Jaroslav Satoranský a Václav Jílek. Herec Zdeněk Hruška napsal speciálně pro toto blahopřání text, který soubor na jevišti přednesl.

Ke všem těm, kteří by alespoň pomyslně chtěli paní Jiřině Bohdalové popřát, se připojujeme i my s přáním pevného zdraví, ještě řady krásných rolí, neutuchajícího zájmu z řad diváků a hodně lásky a spokojenosti v kruhu jejích blízkých!

Jarní radosti herce Jana Kačera

Jan Kačer je však též herec divadelní, pracuje i jako režisér. S čím si však toho letošního pětasedmdesátníka (narodil se 3. října 1931) nelze nespojit je mluvené slovo. Kdo poslouchá rozhlas, ví. A kdo má rád poezii a literaturu vůbec, ví ještě lépe.
Potkali jsme se krátce před Velikonocemi. A není divu, že jsme si s hercem, jehož přednes poezie vás donutí zvolnit dech, i když sedíte, začali nejprve povídat o knížkách – a tím vlastně rovnou i o lidech.

Myslíte si, že dnes lidé čtou?

Častá otázka a častá hádka. Moje žena tvrdí, že lidi nečtou. Ale když si představíte, že na Václavském náměstí jsou asi 4 obrovská knihkupectví jako třeba Palác knihy Luxor … To je evropský zázrak! Vůbec nechápu, jak to pan kolega může udržet. Vím, že tam třeba často zavítá můj vnuk. Místo toho, aby chodil na diskotéku. Prohlíží si tam knížky a je tam „blaženej“ (úsměv).
Takže já myslím, že určitý typ lidí, kteří mají v sobě tu touhu, čtou. Jestli všichni – to asi ne…

Říkáte – můj vnuk. Ono to bude asi i tím, v čem člověk vyrůstá.
Ale tak je to vždycky. Já jsem měl jenom maminku. Tatínek mi umřel, když mi byly dva roky.
Měl jsem po něm knihovnu. Byla krásná, tajuplná, knížky tam voněly. Byly v ní i ty vázané v kůži. Na tajemství jsem tam chodil tak od tří od čtyř let. S knížkami jsem si nejdříve hrál, až pak jsem si je začal číst, prohlížel si obrázky… Tím pádem jsem se k nim samozřejmě dostal. Kdyby tam měl táta lovecké trofeje, tak bych asi střílel zajíce.

Láska, která trvá

Příliš se nepamatuji na svou první nejoblíbenější knihu, ale z vyprávěné rodičů vím, že se jmenovala U maminky. Po letech se najednou objevila v knihovně. Otrhaná, zub času se na ní hodně podepsal, ale mám ji schovanou dodnes.
Já měl několik takových knih. První byla Srdce. Byla krásná. Druhá – Zločin a trest kupodivu. Byla bílá, nádherná, dokonce to vidím dodnes graficky, jak tam letěl ten Raskolnikov s takovou obrovskou sekerou… Vojnu a mír tam měl můj tatínek, kterou jsem si teď znovu četl. A musím říct, že je to láska, která je trvalá.
Objevil jsem tam i encyklopedické vydání dějin od jednoho německého autora, kde byla spousta obrázků. Vlastně od té doby jsem milovníkem starých obrázků. Všechno, co člověk v mládí má a k čemu přičichne, si pak celý život nese.
Řekl jste – ty knihy voněly. Co říkáte elektronickým knihám?
Nevím, na to já nejsem. Celý ten elektronický styk nenávidím. Já když někam zavolám a ozve se tam nahrávka, že je tam a tam – okamžitě to položím. Já chci mluvit s lidmi, s jejich hlasem. A tak chci vidět knížky, chci vidět jak ohmataná, zohýbaná.
Můj kamarád Ewald Schorm měl knížky, které měl potrhané. Co ho zaujalo, to bylo jednou podtržené, co ho zaujalo podruhé, bylo podruhé podtržené, co třikrát, tam byly hvězdičky, vykřičníky,… Když mi takovou knížku půjčil, tak já jsem ji četl čtyřikrát. Nejdřív to, co ho zaujalo málo, pak znovu - co víc. Takže z té knížky jsem měl nejdříve požitek literární. A potom z toho kluka, který ji měl v ruce, sám s ní vedl dialog a sám ještě do té literatury vstupoval.
Prostě držet v ruce knížku je něco jiného, než čumět na obrazovku, která samozřejmě zprostředkovává neosobní styk…

Hledat nápravu mimo sebe je naivní

Všeobecně se hovoří o tom, že kvalita mezilidských vztahů klesá. Máte nápad, co pro jejich záchranu udělat?
Nic nám nepomůže, než zlepšovat vztahy v rodině. Nic nám nepomůže tolik, jako mít dobré učitele. Nic nám nepomůže, než na děti působit osobním vzorem. Nic jiného nemůžete dělat.
A to samozřejmě nikdo nechce. Každý nadává, ale podíl na tom má taky. Nečte dětem pohádky, nekoupí jim knížky, pošle je místo toho raději na zmrzlinu. Já nikomu nic nevyčítám, ale hledat nápravu někde mimo sebe, to je naivní.
Ona je teď taková zvláštní doba. Zdánlivě zrychluje a odvádí lidi od introvertních pocitů. Ale – a to už pozorujeme i v divadle – lidé chtějí už i něco jiného než veselé taškařice. Myslím, že se zase zvolna vrátí k tomu, aby si doma sedli při lampičce a přečetli si třeba krásnou knížku od Zeyera o věrném přátelství. Nebo Vančuru – Pekaře Jana Marhoula. To jsou moje zamilované knížky… Třeba je to dojme.
Takže hledíte dopředu s optimismem?
To nevím. To, na co se mě ptáte, to je jenom díl životního pocitu. Já si myslím, že když je člověk živý, má z toho života vytěžit tu jeho esenci celou.
Byl jsem teď těžce nemocný. Užil jsem si bolesti, teď i užívám jara, těším se na dobrou večeři… Snažím se život formovat k podobě, která by byla příjemná. Myslím si, že by to měl udělat každý. A když bude mít kolem sebe své děti a svá vnoučata, třeba je tím i nakazí.
Vím, že jste byl hodně nemocný, už se cítíte dobře?
No… Moc dobře se necítím. Ale znám tisíce lidí, kteří se cítí daleko hůř. Takže jsem vděčný, že je to tak, jak to je.
Když řeknu, že jste statečný, budete mi to vyvracet?
Statečný právě moc nejsem. Léta jsem byl zvyklý, že jsem vlastně všechno mohl. Nikdy jsem nebyl pořádně nemocný, takže teď mě ta nemoc pořádně zaskočila. Ale zvykám si. Teď s vámi mluvím a strašně mě brní nohy… Nemůžu třeba potom ani vstát… Ale když vstanu. rozhlédnu se a není nějaké velké překvapení, tak dojdu třeba z Václaváku ke svému autu…. Takže to není tak špatné.

Nový život a předvelikonoční úvaha na téma rekord

Těšíte se na jaro – a na co ještě?
Moje nejmladší dcera teď čeká druhé děťátko. Na to já se strašně těším. Nejen kvůli tomu dítěti, ale i to moje třetí dítě je najednou takový nakynutý, radostný, úplně jiná nálada tam je. A k tomu to jaro! Těším se na nějaký ten nový život a mám z toho velkou radost.
No a bezprostředně se těším na Velikonoce, protože já sbírám vajíčka. Mám rekord 116 vajec! Když jsem byl menší, tak v Holicích, odkud pocházím, tak tam jsem měl ty svoje holky svoje a obcházel je. Teď už jich samozřejmě tolik není, ale pod dvacet nejdu!
Co s těmi vejci pak děláte?
Jednak mám hodně rád na Velikonoce vejce natvrdo A potom z toho děláme různé saláty. A když je to vajíčko hezky malované, někam ho schovám. Po nějakém čase sice exploduje, ale v každém případě to mám jako vzpomínku na Velikonoce.

Co objevili Afričané v Holicích

Zmínil jste Holice, odkud pocházíte. Jezdíte tam ještě někdy?
Mám tam pár přátel, ale bohužel čím dál míň. Takže tam jezdím zároveň s radostí i s bolestí, že zase někdo ubude. Teď na Velikonoce nepojedu do Holic, ale do Bechyně, kde jsem chodil do školy.
Je v Holicích ještě muzeum cestovatele Emila Holuba? Jako děti jsme tam byly, pamatuju si, jak nás tenkrát uchvátilo sloní ucho jako exponát…
Ano je tam ještě. Z některých exponátů jsme si dělali legraci – s úsměvem se říkalo, že ve východních Čechách je africké muzeum.
Ale teď dokonce nabylo na významu. Exponáty tam Emil Holub dovezl už kdysi dávno, a tak některé z nich jsou už velmi cenné. Ukázalo se to v chvíli, kdy tam Afričané přišli na revizi. Zjistili tenkrát, že některé věci, co máme v muzeu v Holicích, jsou dnes v Africe už nedostupné. Je to pro Holice dobře, že se takto určitým způsobem zviditelnily.

Oslaví paní Nováková pětaosmdesátku on-line?

Jako důkaz, že opravdu nikdy není pozdě, vás zveme na návštěvu k paní Věře Novákové z Prahy Vokovic. I když se nesluší o věku dámy mluvit, my s jejím svolením rádi prozrazujeme. Letos v červnu oslaví už své pětaosmdesáté narozeniny! A dost možná, že s přáteli na Facebooku!

Paní Nováková, jak dlouho se „učíte“ pracovat s počítačem?

Začátkem února letošního roku mi syn přivezl starší už nepoužívaný počítač, který mu doma překážel. Abych to prý zkusila, že „kdo si hraje – nezlobí“. A že prý se i zabavím a nebudu mít čas vymýšlet rodinné katastrofické scénáře. To zase o mně s oblibou tvrdí moje dcera. Abych se přiznala, nejdříve jsem nechtěla ani slyšet. Ale pak jsem přece jen neodolala.

Používala jste počítač někdy ve svém zaměstnání, než jste odešla do důchodu?

Co vás vede! Já šla do důchodu v roce 1986! A tehdy jsme si o něčem podobném mohli tak akorát nechat zdát. Pracovala jsem na ředitelství ČSAD, kde jsme měli jen jedinou vymoženost. Tou byl dálnopis a o ten jsme se málem prali.

Prostě vše bylo jinak. Dlužno dodat, že oproti dnešku zdlouhavé a pracné. Pokud jde o mě, ani v důchodu jsem nezahálela. Tak říkajíc „střihla jsem si“ ještě dvě zaměstnání přiměřená mému věku. Jedno bylo na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde jsem z části vypomáhala s inventarizací majetku. Druhé bylo v Kloknerově ústavu ČVUT v Praze, kde jsem pracovala jako vrátná. Definitivně jsem zůstala doma před pěti lety. Ale vydržet pracovat skoro do osmdesáti – to jde, ne?

No to je nepochybně skvělé a zaslouží to obdiv. A co důchod? Těšila jste se na něj nebo jste se ho bála?

To víte, byla jsem zvyklá na nějaký denní režim a najednou přede mnou byla spousta volného času. Co teď?

Nejdříve jsem se zabavila četbou, křížovkami, ručními pracemi i koukáním na televizi. Musím říct, že to mě plně neuspokojovalo. Mít za společníky jen seriálové postavy nebo zvířátka z dokumentů, na které se ráda dívám, to nebylo nic pro mě.

Chyběla mi společnost lidí. Děti mají své rodiny, vnučky už svá zaměstnání a času málo. Kamarádek už mám po málu, dnes už na tom také nejsou zdravotně nejlépe, věk nám přibývá všem a ne každá jsme na tom zdravotně nejlépe. Řada z nich ani nebydlí v Praze, takže si jen občas zavoláme. Ale jen krátce, že o sobě víme a ještě žijeme. A taky – kde na to vzít, že jo? I když - pokud sledujete různé nabídky, člověk si v té dnešní drahotě sem tam i najde nějaký tarif, který se vyplatí. Chce to jen se zajímat o dění kolem sebe. A to já dělám. A ještě mi to občas něco vynese (dodává se smíchem).

Excelentní seniorka!

Jste až příkladně aktivní, určitě vás teď řada čtenářů v duchu chválí. A to ještě nevědí, že na počítači dokonce děláte i třeba tabulky v programu Excel, kterých se děsí daleko mladší ročníky …

Ale jděte! Zatím toho ještě moc neumím a občas volám někoho z rodiny, aby mi poradil. Ale hrozně mě to baví.

Neodradil mě ani výpadek elektrického proudu, jehož vinou jsem přišla o celou mou dopolední práci. Ale teď už vím, že musím stále ukládat! Je tam na to ikonka. Víte to?

V plánu mám i seznam knih, kterých mám 950. Ráda bych udělala ještě křížovkářský slovníček, ten už dávám dohromady léta. A pak si musím ještě uspořádat recepty, které ráda sbírám, abych je našla. Vařím sice jen na papíře, můj koníček opravdu, ale opravdu není. V neposlední řadě bych chtěla dát nějakou formu i našemu rodokmenu. Práce mám dost, jak vidíte.

A co internet – necháte si zavést? Víte, s kolika lidmi si pak budete moci popovídat třeba na Facebooku?

Internet? To je pro mne ještě „daleká budoucnost“. Pokud se jí teda dožiji. Napřed musím zvládnout taje počítače.

A potom? Hm, nebylo by to špatné. Člověk se tam leccos dozví. A na Skypu bych mohla vidět i své pravnoučky. No bylo by to fajn. A když mě budou zlobit, dojde i na ten váš Facebook. Tam si prý můžete najít řadu přátel, ani nikam nemusíte chodit. To musím zavolat holkám. Třeba do toho půjdou se mnou!

Perla Orientu – a střepiny z granátu na balkoně

Napsala knihu, která je nejen plná receptů arabských jídel, ale i návodů z čeho je uvařit, jak „po arabsku“ prostřít a třeba i to, co je pro kterou tamní oblast v kuchyni typické. Dalo by se říct, že celé toto výpravné dílo je jakýmsi vyznáním lásky k Orientu, neb jak praví staré české přísloví – láska prochází žaludkem.

Jak se to přihodilo, že jste se najednou ocitla v Orientu?

Můj manžel Miloš, byl v letech 1983 -1989 přidělen jako obchodní delegát do hlavního města Libanonu Bejrútu a já jsem jej na jeho obchodní misi doprovázela.

Byla to velmi nelehká doba. Libanon sužovala vleklá občanská válka mezi křesťany a muslimy. Naše obchodní oddělení i residence byly v západní, tedy muslimské části Bejrútu a často jsme zažívali opravdu horké válečné chvíle. Dodnes mám v sekretáři jako skutečný suvenýr vystavenou velkou střepinu granátu, která přistála u nás na balkoně…

Na to nemohu říci nic jiného, než že za takový suvenýr pěkně děkuji!
Byl to hrozný zážitek. Neméně nepříjemný byl fakt, že jsme byli skoro pořád bez elektrického proudu a do tmy „řvaly“ náhradní generátory. Na celém konfliktu bylo asi nejdramatičtější to, že jsme my, manželky, byly několikrát z Libanonu nedobrovolně evakuovány. Musely jsme odjet a své protějšky ve válečné zóně ponechat bez jakéhokoliv spojení.

Ale i přes tato dramata jsem si uchovala na Libanon jen ty nejkrásnější vzpomínky. Je to překrásná země právem nazývaná Perlou Orientu. Říká se, že se můžete v jednom momentu koupat v tyrkysovém moři a jen za několik desítek minut vystoupat autem do výšky k voňavým cedrům v pohoří Faraya a pěkně si zalyžovat…
A vedle divukrásné přírody se mi do srdce zapsali lidé, pohostinní, usměvaví, dobře naladění.

Jen tak obejmout své dávné přátele

O zmíněných lokalitách mluvíte opravdu s láskou a nadšením. Pokud by po všech vašich i neblahých zážitcích přišla možnost na nějaký čas tam opět přesídlit – šla byste?
Krátce po skončení mise v Libanonu jsme dostali nabídku pracovat v jedné společnosti v Kuvajtu. Přijali jsme, aniž bychom tušili, že i v této bohaté, poklidné a krásné zemi brzy dojde k dramatickému válečnému konfliktu.

Když se blížilo ukončení našeho čtyřletého pracovního přidělení, Saddámův Irák bez varování napadl Kuvajt. Přišli jsme o veškerý majetek a zachránili jen holé životy.

… takže vaše odpověď je jasná?

…(chvíli přemýšlí) Myslím, že tento zážitek byl jeden z nejhorších v mém životě. A věřte, že trvalo dlouho, než jsem se psychicky z toho vzpamatovala. Ale ani na Libanon, ani na Kuvajt jsem nezanevřela. A vyskytla-li by se nějaká příležitost, ráda bych se na milovaná místa zase vrátila a objala své dávné přátele.

Řekněte mi, co vám pobyt v Libanonu a Kuvajtu dal?

Náročný pobyt v obou zemích mi dal víru v sebe, „že hodně vydržím“, prověřil náš vztah s manželem a vědomí, že se na sebe můžeme spolehnout. To je velmi cenný poznatek.

Hommos, baba ghanuž, falafel

Co vás nadchlo na arabské kuchyni?

Nezdráhám se říct, že při pobytu v arabských zemích (pobývala jsem rovněž ve Spojených arabských emirátech, Sýrii, Iráku, Jordánsku, Tunisu a Egyptě) mi doslova učarovala.
Při častých pozváních od našich arabských přátel jsme měli možnost poznat gastronomické speciality jednotlivých zemí, a už tam mne napadla myšlenka sbírat zajímavé arabské kuchařky, i jednotlivé recepty s místními specialitami.

Přiznám se, že někde v hloubi duše jsem živila naději, že svou sbírku jednou vydám knižně. A to se mi teď ve vydavatelství Computer Press povedlo.

Tvrdíte, že tato kuchyně je zdravá, dokonce zdravější než ta naše…

… a také si za tím stojím!

Proč?

Především používá neuvěřitelně mnoho druhů zeleniny, která se konzumuje buď přímo v syrovém stavu, nebo se nakládá, nadívá, griluje apod.

Vedle zeleniny jsou to čerstvé natě, které už i u nás zdomácněly a prodejny je pravidelně nabízejí i přes zimní období. Důležité je i to, že arabská kuchyně používá z tuků na prvním místě kvalitní olivové oleje a jen málo živočišných tuků. Klade také důraz na konzumaci jogurtů, sýrů, jehněčího libového masa, drůbeže a naopak zdůrazňuje střídmost v konzumaci mouky a samozřejmě alkoholu. To je dost důvodů, proč si za tím mohu stát, nemyslíte?

To bezesporu. Zeptám se ještě na stolování - mohla byste mi popsat třeba typické obědové posezení u stolu? Asi to nebude nic podobného jako u řady z nás – honem, honem a zase hurá do práce, nebo se mýlím?

Stoprocentně ne. Arabské stolování je na čas velmi náročný obřad.

Klasický oběd začíná předložením keramických mističek s řadou studených či teplých předkrmů (tzv. mezzé). Typickým předkrmem je cizrnová pomazánka hommos, baklažánové pyré baba ghanuž, nakládané vinné listy plněné rýží, petrželkový salát tabuli, cizrnové krokety falafel, trojhránky fatajer plněné špenátem, půlměsíčky sambusik plněné masem nebo sýrem atd. atd.

Platí, že čím početnější mezzé, tím menší hlavní chod. Polévka se většinou vynechává. Na závěr arabského oběda se podává nějaký zákusek, třeba i u nás známá baklava, pije se horká káva s vůní kardamomu a často se kouří vodní dýmka nargilé.

Arabská jídla na českém sporáku? Proč ne!

O čem přemýšlí Renáta Janů, když drží v rukou svůj splněný sen - krásnou knihu plnou chutí, vůní a inspirace?

Víte, já se podle těchto receptů sama učila vařit. A potěší mě, pokud se někdo podle mé Arabské kuchařky naučí totéž – a třeba si ještě tuto kuchyni zamiluje. I proto jsem se řídila zásadou, že suroviny musí být na českém trhu běžně dostupné nebo nahraditelné tak, aniž by došlo k změně původní chuti a vzhledu. A aby i k uvaření arabských jídel posloužilo naše české běžné nádobí, trouba, sporák apod.

A ještě jednu věc bych ráda řekla: Doufám, že jsem nepatrným dílem přispěla prostřednictvím gastronomie ke sbližování evropské a arabské kultury.

Tak všem, kteří se do tohoto poznávání a sbližování pustí, popřejme dobrou chuť. Jak se to řekne arabsky?

Dobrou chuť? I to se v mé knize dozvíte, ale vám to řeknu: Sachtén!

S Jiřím Žákem na kus řeči o Belmondovi

Kdybychom se přenesli o pár desítek let zpět a měli štěstí, mohli bychom se tuto sobotu zúčastnit třeba narozeninového flámu spolu s Komikem století Vlastou Burianem. Letos by mu bylo 120 let (zemřel 1972).

A kdybychom měli letos štěstí třeba v Paříži, mohli bychom devátý duben prožít v narozeninovém opojení s francouzským hercem Jeanem Paulem Belmondem. Jemu bylo ten den 78 let. Upřímně – je nás dost, kteří by si to přáli.

Toto se splnilo Jiřímu Žákovi. Ano, český herec, člen Divadla Na Vinohradech, spisovatel, scénárista a překladatel z francouzštiny Jiří Žák se s ním sešel před lety osobněByl to on, kdo napsal právě o Belmondovi před pár lety pěknou knihu. Tak jsme se zeptali….

Jaký Jean Paul je? Má nějaké hvězdné manýry? Upřímně řečeno hvězda jeho velikosti by tak trochu nárok měla...

S Belmondem jsem se sešel kdysi v divadle Marigny v Paříži v době, kdy tam exceloval se svým Keanem. Doporučil mě tehdy jeho přítel Robert Hossein (mimo jiné hrabě de Peyrac z u nás známé Angeliky), s nímž jsem točil dokument pro Českou televizi.

Chtěl jsem stejný dokument pro cyklus Francouzská interview natočit i s Belmondem. Všechno bylo na dobré cestě, s Jeanem Paulem jsem se domluvil - žádné hvězdné manýry na mě neuplatňoval. Ale všechno ztroskotalo na tom, že vzápětí dostal mozkovou mrtvici a dlouhé roky se z toho vzpamatovával. A já už jsem s ním žádný film nenatočil, což dodnes považuji za velký dluh.

V roce 2008 přišel u nás do kin zatím poslední Belmondův film Muž a jeho pes. První role po mozkové příhodě, jejíž následky si nese herec dodnes. Co myslíte, dočkají se jeho obdivovatelé dalšího filmu s ním?

Belmondův film Muž a jeho pes jsem samozřejmě viděl. Jistě, už to není onen bouřlivák z Muže z Ria nebo ze Zvířete, ale pořád je to PAN herec, na kterého je radost se dívat.

A pokud vím, tak v současné době se Jean Paul těší skvělému zdraví a byla by pro všechny filmové fanoušky na celém světě jistě škoda, kdyby ještě nenatočil nějaký další film. Jenomže jestli se tak stane musíte se zeptat jeho, já bych si to každopádně strašně přál.

Brzy o Annie a Elizabeth

Čeho se ale můžeme v nejbližší době na poli literárním dočkat od vás, prozradíte?

Co se týče mě, já v současné době připravuji dvě knihy o dvou skvělých herečkách, které bohužel nedávno odešly. První bude o Annie Girardot, s níž jsem měl tu čest setkat se hned několikrát.

Druhá pak o Elizabeth Taylor, s níž jsem se bohužel nesetkal, ale která patří do zlatého fondu světové kinematografie. Navíc je to žena, jejíž životní osudy musí přitahovat každého autora životopisných románů.

Pro mě je to tak trochu novum, protože si poprvé odskakuji z Čech a z Francie do Ameriky. Tak držte palce.

Vy jste se narodil také devátého, ale září.Kdybychom vám chtěli v tuto dobu popřát, nad čím si zrovna budete lámat hlavu, na čem pracovat, a kde hodláte být - pokud to není tajné?

Moje zářijové narozeniny mě snad zastihnou na počátku mé dvanácté sezóny jako člena činohry Divadla na Vinohradech, což je samo o sobě velká pocta a závazek. Navíc mě čekají dvě divadelní premiéry mých překladů, a sice Moliérových Scapinových šibalství v Národním divadle v Brně a dramatizace Dumasovy Dámy s kaméliemi v Divadle A. Dvořáka v Příbrami. Tak se toho snad dožiju.