Nečekám se sny na důchod

Prázdniny teď mají nejen děti, ale i herci. Vysvědčení na konci sezóny však nedostávají. Diváci jim ho vystavují vlastně průběžně po celou sezónu. Jak se vedlo letos filmové a televizní herečce Daně Morávkové? A co čeká, až jí bude sto let?

Hodně se toho napsalo v rámci jejího odchodu ze seriálu Velmi křehké vztahy na Primě do „novácké“ Ordinace v růžové zahradě. Dana Morávková je ale také skvělá divadelní herečka.

Rozhovor

V současné době hraje v Divadle bez zábradlí v Praze. Tak velké hlediště, jako je to televizní, žádné divadlo nemá. A tak se za ty diváky, kteří se na ni do divadla letos nedostali, zeptal iSENIOR.cz

Jaká byla vaše letošní sezóna?

Moje divadelní sezóna byla krásná a také velmi hektická. V režii Karla Heřmánka jsme nazkoušeli dvě povídky od Woodyho Allena a v režii Romana Štolpy a Martina Novotného jsem pracovala na prvním uvedení divadelní hry o inspektoru Colombovi. Premiéru budeme mít v září.

Kdybyste měla možnost, které období ve svém životě byste vrátila, které prodloužila, které vymazala?

Na toto téma by se dalo velmi dlouze odpovídat. Každý máme v životě momenty, které bychom chtěli vrátit či úplně vymazat. Bohužel, ale spíše bohudík, to nejde. Líbí se mi slova Adiny Mandlové: „Člověk by neměl žít minulostí ani budoucností, ale pouze přítomností!“

A co myslíte, není vlastně dobře, že tohle nejde?

Je.

Seniorský věk se vás ještě zdaleka netýká. Myslíte, že má dnešní mladý člověk reálnou představu o tom, jak žijí dnes u nás senioři?

Myslím si, že kdo chce mít reálnou představu, tak si ji udělá.

Má podle vás dnešní mladá a střední generace možnost - a jsou připraveny - pečovat o své rodiče, či prarodiče v dostatečné míře?

Toto opravdu není otázka věku, ale přístupu a výchovy každého jednotlivce. Možnost pečovat o své rodiče či prarodiče má opravdu každý.

Prožila jste aspoň kousek dětství s babičkou nebo dědou?

Ano a bylo to nádherné dětství v jižních Čechách s mojí milovanou babičkou a dědou. Bydlela jsem u nich několik let a trávila tam skoro každé prázdniny obklopena bezmeznou péčí a láskou.

Našla byste něco, co bychom mohli dnešním prarodičům závidět?

Možná v dobách našich prarodičů nebyl takový shon a stres, lidé měli k sobě blíže, nehledě na to, že byly kvalitnější potraviny, dýchal se lepší vzduch. Ale také měli tisíce problémů a starostí, o kterých už dnes ani nevíme.

Váš syn má možnost pobývat u některé z babiček?

Petr u našich maminek bývá velice často a rád. Rodiče jsou totiž na výchovu a babičky na rozmazlování (smích).

Jak si představujete Danu Morávkovou tak za 25 až 30 let?

Já se snažím své sny plnit neustále a nečekám s tím až na důchod. Člověk totiž nikdy neví…

Občas se lidí ptám, proč si myslí, že je dobré být stár. Co mi na to odpovíte vy?

Nevím, zda je to dobré či špatné, ale tak to prostě je. A vzhledem k tomu, že často hraji divadlo s paní Květou Fialovou, která mluví o stáří jen v superlativech, nabývám někdy pocitu, že stáří může být také jeden velkolepý mejdan. Až mi bude tak sto roků (smích) a zjistím, že to tak není, tak to Květě řeknu. Ta nás totiž určitě přežije všechny.

Co si myslíte, že měl člověk od života čekat – a co od něj chtít?

Člověk by měl hlavně žít! To je na životě to nejkrásnější! A to, co opravdu prožije, to mu nikdo nevezme.