Pomáháme osamělým seniorům

Tamara Svrčková vede Dobrovolnické centrum Protěž, které pomáhá už šest let nejen znevýhodněným dětem, ale i seniorům. Pro server iSENIOR.cz mluví nejen o lidech, kteří jsou ochotni pomáhat druhým.

Pracujete hodně s emocemi. Je to dřina?

Je to náročnější na psychickou koncentraci, na vnímání lidí a jejich potřeb. Někdy je to namáhavé. Ale tím, že tam člověk vnímá i tu odezvu – je to příjemná práce.

Komu pomáháme

Kdo může požádat o vaše služby?

V podstatě kdokoliv. Pokud máme v dané chvíli kapacity, pomůžeme. Ale jinak dáváme přednost těm klientům, kteří mají nakoupené služby od Centra sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 10.

Co všechno váš dobrovolník dělá – a možná se zeptám i na to, co by rozhodně dělat neměl?

Ti naši fungují především jako takzvaní společníci.  Rodiny, sousedské vztahy a tradiční sociální struktury se rozpadají, ale naše potřeba bezpečí, dobrých blízkých vztahů a potřeba podpory trvá. Potřebujeme mít pocit, že nám tu tam někdo pomůže v každodenním životě, že nezůstaneme opuštění.

Právě dobrovolníci tyto potřeby seniorům naplňují. Pomáhají třeba při doprovodu na vycházkách, zpříjemňují jim volné chvíle, když mají pocit osamění. To se u seniorů stává často. Dále jim třeba čtou, vyřizují vzkazy, píšou dopisy, někdy si s nimi vyjdou i na kafíčko a tak.

A teď -  co by dobrovolníci dělat neměli?

V žádném případě by neměli podávat léky.

Co třeba dohled nad užíváním?

Ne! Tady může totiž lehce dojít k nepochopení, jak má být medikace správně podávána. Velmi snadno by pak mohly nastat komplikace. Takže manipulace s léky - zásadně žádná.

Pomoct ano, ale bez dárku

Co dál dobrovolník nesmí?

Žádné půjčování peněz. Ani seniorům a pochopitelně, že už vůbec ne naopak! Nebereme ani nedáváme dárky.

Proč nedat někomu dárek?

Možná byste to neřekli, ale v minulosti z těchto důvodů vznikaly problémy. Někteří klienti si chtěli svého dobrovolníka dárkem snad pojistit, nebo si získat víc jeho času, či přízně. Proto jsme se rozhodli, že žádné dárky přijímat nebudeme.

Toto je patrně součástí nějaké smlouvy mezi vámi a nastupujícím dobrovolníkem?

Ano. Dobrovolnické centrum Protěž funguje podle zákona o dobrovolnické službě.  Ten stanovuje, co vlastně dobrovolnická služba znamená a co dobrovolník může a nemůže. Je mu také uzavřena speciální pojistka u Hasičské pojišťovny, kterou je chráněn dobrovolník i klient.

Rozumím tomu dobře, že když dobrovolník třeba nechtíc rozbije nějaký předmět v domácnosti klienta – pojišťovna tuto škodu uhradí?

Přesně tak. Podobně to platí i v případech, kdy třeba jdou na nákup. Klient může v obchodě něco shodit, rozbít – i tady platí pojišťovna škodu.

Senioři také jako dobrovolníci

Odkud se k vám rekrutují dobrovolníci?

Z řad studentů, ale třeba i nezaměstnaných. V neposlední řadě jsou to například i ženy, kterým odrostly děti. Mají najednou spoustu času, který jim dřív zabrala péče o rodinu, ale zájem být někomu platný u nich trvá.

Takzvaní dobrovolníci jsou u nás i „čerství důchodci“. Jsou to lidé, kteří najednou přijdou o sociální začlenění. I ti mají dost času a jsou rádi, když se mohou někde zapojit a dělat nějakou pravidelnou aktivitu.

Působíte na Praze 10, mohou se k vám hlásit dobrovolníci i z jiných částí hlavního města?

Dobrovolníci ano. Pokud jde o jejich pomoc potřebným, dříve jsme měli působnost širší. V současné době spolupracujeme s Centrem sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 10, které poskytuje seniorům širokou nabídku služeb.

Například pečovatelskou službu, domácí zdravotní péči, tísňovou péči, stravování, kluby seniorů a díky naší spolupráci také dobrovolnickou činnost. Proto pomáháme seniorům, kteří  některé služby CSOP využívají, ale i všem ostatním zájemcům, kteří žijí  na Praze 10.

Motivace i schopnost empatie

Rozhodne-li se někdo jako dobrovolník pomáhat – kam jít, komu zavolat?

Běžná praxe je, že budoucí dobrovolníci kontaktují mě, sejdeme se. Při úvodním rozhovoru zjišťuji například jejich motivaci, schopnost empatie, sociální zdatnost  a další schopnosti a dovednosti.

Když zájemce splní potřebné předpoklady, což je valná většina těch, kteří jsou ochotni pomáhat druhým bez nároku na finanční odměnu, tak se domluvíme na vstupním školení. To musí před zapojením do dobrovolnické činnosti absolvovat každý.

Musí ho i zaplatit?

Ne, to poskytujeme zdarma. Při získávání praktických dovedností jsem dobrovolníkovi nápomocná. První návštěvu u klienta absolvuji s ním. Společně domlouváme podmínky spolupráce, například jak často bude klienta navštěvovat, kolik času s ním stráví a podobně.

Většinou sama i před tím zajdu k budoucímu klientovi, abychom měli představu, jak žije, jaká je jeho domácnost, co je to za člověka a jaké má potřeby a požadavky. Také abych k němu dobře vybrala vhodného dobrovolníka. Ne každý se hodí ke každému.

Osobně pak někdy ještě kontroluji situaci buď telefonicky, nebo další návštěvou, jednou měsíčně dostávám také hlášení ze supervizí, jak se vše vyvíjí.

Pro dobrovolníky připravujeme ještě další školení zaměřená na zdokonalování jejich komunikačních dovedností, správný přístupu ke klientovi, nebo školení na zaměřená na manipulaci s kompenzačními pomůckami, invalidním vozíkem a podobně. Při těchto školeních mají dobrovolníci příležitost se vzájemně poznat a navázat přátelské vztahy i mezi sebou.

Nové „rodinné“ vazby

Máte nějakou špatnou zkušenost s dobrovolníky, stěžoval si na některého z nich někdo?

Snažím se takové situaci předejít právě tím, že pečlivě zvažuji, kterého dobrovolníka ke klientovi přidělím. Samozřejmě, že se může stát, že klient má jinou představu o tom, kdo bude pravidelně chodit do jeho domácnosti a stane se jeho blízkou osobou.

Proto se s klienty průběžně kontaktuji a nabízím jim možnost výběru jiného dobrovolníka. Většinou se však stává, že senioři navážou velmi úzký vztah s našimi dobrovolníky. Když jsou to studenti, berou je podobně jako svá vnoučata, nebo jako dceru, či přítelkyni. Jako nejrůznější rodinné vazby, které seniorům chybí. Naši dobrovolníci jim je suplují a klienti na ně nedají dopustit.

To ale musí být pro vaše pracovníky dost náročné.

Je. Právě z toho důvodu jsou dobrovolníci pod pravidelnou supervizí, kde toto vše reflektujeme. Předem je upozorňujeme, že z podobných vztahů vzniká také velká zodpovědnost, a že oni to musí držet v určitých hranicích.

Dobře vědí, že je nejen třeba si toto uvědomovat, ale zároveň i vracet klienta zpátky do reality – nejsem vaše vnučka, nejsem vaše dcera apod.  Hlídat onu mez.

Dost těžké...

Tím, že toto řešíme vlastně už předem a máme doopravdy proškolené a zkušené dobrovolníky, nemáme problémy. Služebně starší kolegové předávají zkušeností těm mladším – docela to funguje.

20 dobrovolných hodin

Máte dost dobrovolníků?

I když službu poskytujeme zdarma, nějaké náklady vyžaduje. Jsme limitováni omezeným přísunem financí. Dříve jsme spolupracovali s humanitární organizací Adra a sháněli jsme různé granty.

Pak se počet dobrovolníků odvíjel od toho, kolik jsme na ten který rok sehnali peněz, tím pádem kolik lidí jsme mohli proškolit, pojistit, supervidovat a podobně. Nyní už dva roky spolupracujeme s CSOP Praha10 a máme omezený počet na 25 dobrovolníků poskytujících služby.

Pokud by se stal vaším dobrovolníkem nezaměstnaný člověk, vím, že mu z toho vyplývá i nějaká výhoda.

Pokud je takový člověk zaregistrován na místním úřadu práce, může k nám jeho prostřednictvím přijít. Pak následuje klasický postup – vstupní pohovor a případné proškolení, pokud je vhodným kandidátem na toto místo.

Jemu se to pak počítá jako veřejně prospěšná činnost a podle toho je také placen v rámci stanovené výše sociálních dávek, příslušných příplatků a pochopitelně i námi potvrzených odpracovaných hodin. Minimálně jich takový dobrovolník musí odpracovat 20, maximálně je to 30 hodin.

Pracujete se staršími lidmi, vašimi kolegy jsou i mladí. Jaké s nimi máte zkušenosti?

Dobré. Sami si vyberou tuto práci, nikdo je nenutí jít někomu pomáhat. Jsou to báječní lidé. Mnozí mají už podobnou zkušenost z minulosti. Řada z nich jsou studenti, kteří přijdou do Prahy odjinud a hledají nějaké společenství - kam patřit.

Vyhledávají nás sami. U nás si najdou mezi kolegy i kamarády. Nad mladou generací rozhodně nelámu hůl. Máme zkušenosti i takzvaným propojováním generací.

Já pomáhám ještě znevýhodněným dětem – například v Klokánku. Připravujeme s nimi různá představení nebo zpívání o Vánocích či Velikonocích. A s tím pak jezdíme za seniory, pobavit a potěšit je.

Jaké je poselství rodu

Vy nabízíte seniorům ale ještě jednu zajímavou věc!

Se svým kolegou psychologem jsme vytvořili určitou strukturu pro vytvážení genealogických map, které dávají možnost nahlédnout a pochopit osud, postavení a stav daného rodu. Mapa pomáhá ke zvýšení povědomí o rodově-biologické provázanosti. Bez dané struktury je naše vzpomínání útržkovité a ostrůvkovité.

Mapy se nezaměřují pouze na jména a letopočty, ale návod na jejich tvorbu je zaměřen na hledání pozitivních i negativních „rodových poselství“ v mateřské i otcovské linii, u jednotlivých příbuzných se zaznamenává jejich způsob života, celkové zdraví, úspěšnost, spokojenost ve vztazích, vztak k dětem a podobně a tím se vytváří rodový příběh.

Mapy jsou tvořeny barevně, mohou se doplnit fotkami a tak vznikají úžasná díla. Senioři je mnohdy předávají svým potomkům jako dárek.

Na stránky Protěže se dostanete kliknutím na tento řádek.

Zdroj: Eva Hlavsová, iSENIOR.cz (foto:archiv)